Rehabilitacni_osetrovatelstvi

21.1 Rehabilitační ošetřování u imobilních dementních pacientů

21.1 Rehabilitační ošetřování u imobilních dementních pacientů
 
  
Zcela zásadní je včasná vertikalizace imobilních pacientů. Dokud je však pacient upoután na lůžko, zajišťujeme pravidelné polohování. Smyslem polohování není jen prevence proti dekubitům, ale korekčním polohováním se snažíme zamezit zkrácení měkkých tkání a také vhodně doplnit dechovou rehabilitaci. Na lůžku provádíme pasivní i aktivní cvičení, vedeme pacienty k samostatnému zvládnutí pohybu na lůžku (přetáčení, zdvihání pánve, sed na lůžku).
 
Vertikalizace pacienta do sedu
Pasivní sed – kvalitní bezpečný pasivní sed. Vždy musíme zajistit správné postavení v kloubech končetin a správnou polohu trupu a šíje (správná výška postele nebo křesla s podloženými dolními končetinami – trup a kyčle svírají úhel 90 ° nebo větší, horní končetiny a trup jsou podepřeny). S pomocí pomůcek stimulujeme plosky chodidel, gluteálni svaly, extenzory trupu a šíje. Délku sedu postupně prodlužujeme, pokud pacient zvládá. Dbáme zásad bezpečnosti, pacienta nenecháme bez dozoru, jsme s ním v kontaktu, povzbuzujeme ho a aktivizujeme. Je vhodná kontrola tlaku a pulzu.
 
Nácvik rovnováhy v sedu – s využitím senzomotorické stimulace (labilní podložky, míče, vychylování různymi směry).
 
Kvalitní aktivní sed – využijeme k nácviku účelových pohybů – jídlo, hygiena.
Stimulujeme jemnou motoriku ruky, hlavně úchop (u pacientů s demencí se často setkáme s apraxií – neobratnost, nešikovnost při manipulaci). Stimulujeme posturální svalstvo – s využitím míčů, overballu, gymballu, manuální stimulace.
 
Aktivní cvičení s dopomocí vsedě – úprava svalové dysbalance.
 
Vertikalizace pacienta do stoje:
- nácvik aktivního stoje,
- nácvik stoje s pomocí opory,
- nácvik rovnováhy ve stoji.
 
Při nácviku chůze může být pro pacienty s demencí nesnadné pochopit správný rytmus. Ze začátku je doporučeno použití vhodného chodítka s dopomocí druhé osoby. Při nácviku chůze po schodech si zajistíme doprovod další osoby. Je vhodné trénovat také chůzi v terénu.
 
Dementní pacienti jsou často v noci velmi aktivní, postaví se, samostatně se pohybují nebo se o to pokoušejí. Je třeba mít na paměti, že dokáží zdolat i překážky (například postranice lůžka přelezením).