Teorie_osetrovatelstvi
4.2 Kategorie koncepčních modelů ošetřovatelství
4.2 Kategorie koncepčních modelů ošetřovatelství
Teoretická východiska uvedená v předcházející části naznačují, že koncepční modely vycházejí nejen ze všeobecně platných koncepčních modelů, poznatků a modelu jiných disciplín, ale i z různých světových názorů, které se různě strukturovaně promítají v koncepčních modelech ošetřovatelství.
Tyto různé přístupy k hlavním oblastem ošetřovatelství jsou východiskem pro jednotlivé modely. Jednotlivé modely vytvářejí možnosti využít rozdílně základ poznatků a přístupů o osobě, prostředí, zdraví a výkonech a činnostech ošetřovatelství.
Podle uvedených hledisek rozeznáváme:
Vývojové modely:
- zdůrazňují procesy růstu, vývoje, dozrávání s přihlédnutím k problémům, které při tom vznikají,
- kladou důraz na identifikaci jak skutečných, tak i potenciálních problémů,
- vytyčují takové strategie a postupy, které jsou nejoptimálněji a řeší situaci,
- předpokládají existenci sil – jsou definovány jako kauzální faktory, které vytvářejí vývoj a růst,
- vycházejí také z toho, že lidé mají vrozenou schopnost ke změně – potencialita může být zjevná nebo latentní,
a je uvedena do chodu vnitřními stavy nebo jistými okolními podmínkami,
Příklad:
- D. E. Oremová: model sebepéče,
- N. Roperová: model životních aktivit klienta.
Systémové modely:
- tento typ modelu zdůrazňuje identifikaci skutečných i potenciálních problémů ve funkci systémů a navržení
strategií zákroku, které co nejvíce zefektivní operaci systému,
- podstatou této kategorie modelů je tedy prozkoumat systém, jeho části a jejich vztahy v dané době,
- změna v systémových modelech má druhotný význam,
- hlavním znakem modelu je systém a jeho prostředí,
- systémem může být osoba, částí jsou orgány lidského těla, prostředím je rodina,
- systémem může být i rodina, částí jsou její členové, prostředím je stát,
- systémy mohou být obecně otevřené a uzavřené,
- vzhledem k tomu, že ošetřovatelství je zaměřené na člověka, jako živý organismus, jsou v ošetřovatelství systémy
vždy otevřené,
Systémové modely dále poznají:
- hranice – demarkační čáry mezi osobami a prostředím, které mohou být přístupné a méně přístupné;
čím je hranice přístupnější, tím je vzájemná výměna energie mezi systémem a jeho prostředím větší,
- napětí, stres, konflikt – síly, které mění strukturu systému,
- zpětnou vazbu - tok energie mezi systémem a prostředím, vzájemná informovanost o stavu systému a prostředí.
Příklad:
- C. Royová: adaptační model,
- M. Kingová: teorie dosažení cíle.
Interakční modely:
- zdůrazňují sociální úkony a vztahy mezi lidmi,
- zaměřují se na identifikaci skutečných a potenciálních problémů v mezilidských vztazích,
- zaměřují se též na určení postupů, které podporují optimální socializaci.
Charakteristickými znaky těchto modelů jsou:
- percepce - ovlivňování osob navzájem a vnímání jiných osob,
- komunikace - přenos informací mezi osobami,
- role, která je nevyhnutelná pro danou situaci,
- koncepce sebe samého - sebehodnocení, sebevýchova.
Příklad:
- H. E. Peplauová: psychodynamické ošetřovatelství,
- J. Orlandová: teorie ošetřovatelského procesu.
Modely potřeb a výsledků:
- kategorie potřeb se zaměřuje na funkce sester a hodnocení pacienta z hlediska hierarchie potřeb – jakmile si není
klient schopen sám zajistit základní potřeby, přebírá tuto funkci sestra,
- kategorie výsledků kladou důraz na výsledky ošetřovatelské péče a její hodnocení – sestra rozhoduje o uspokojování
potřeb a hodnotí výsledek jejich uspokojování v rámci ošetřovatelského procesu.
Příklad:
- V. Hendersonová: Komplementární model (14 základních potřeb).
Humanistické modely:
- zdůrazňují, že ošetřovatelství je věda a umění - dívají se na ošetřovatelství jako na humanitní obor.
Příklad:
- F. Nightingalová: moderní ošetřovatelství,
- V. Hendersonová: definice ošetřovatelství,
- D. Oremová: teorie deficitu sebepéče,
- M. Leiningerová: teorie transkulturní péče.
Modely energetického pole:
- hovoří o jedinci jako zdroji energie.
Příklad:
- M.E. Rogersová: teorie životního procesu,
- M.E. Levineová: čtyři konzervační principy.
Modely ošetřovatelských intervencí:
- zdůrazňují význam ošetřovetelských činností napomáhajících udržení zdraví, zlepšení péče,
- zdůrazňují odborné činnosti sestry a její rozhodnutí,
- pacienta považují za předmět ošetřovatelské péče - pacient je pasivní.
Příklad:
- I.M. Kingová - Identifikace systému klienta,
- F.G. Abdellahová - Postupy k řešení problémů a organizace péče.
Substituční modely (modely náhrady):
- zaměřují se na poskytování náhrady za schopnosti pacienta, které mu chybí - ztratil je a nemůže je aktivizovat,
- podle tohoto modelu pacient musí být aktivní v ošetřovatelské péči.
Příklad:
- D.E. Oremová: model sebepéče,
- M. Peplauová: psychodynamické ošetřovatelství.
Konzervační modely:
- zdůrazňují zachování příznivých aspektů situace pacienta, které jsou ohroženy nemocí nebo skutečnými
či potenciálními problémy,
či potenciálními problémy,
- v tomto modelu aktivita spočívá na sestře, ale sestra uchovává a podporuje existující schopnosti klienta.
Příklad:
- M.E. Levineová: čtyři konzervační principy (principy zachování).
Model opory:
- zdůrazňuje pomoc klientovi akceptovat poškozené zdraví,
- zaměřuje se na podporu klienta a vytváření psychologických, fyziologických a adaptačních mechanismů.
Příklad:
- V. Hendersonová - Komplementární model.
Modely zlepšení:
- hledá možnosti jak zlepšit kvalitu klientova bytí, jestliže je poškozené jeho zdraví,
- považuje ošetřovatelství za cestu zlepšení kvality života pacientů.
Příklad:
- N. Roperová - Aktivity zvyšující kvalitu života.