Studijni_opory
13.3.4 Odběr moče
13.3.4 Odběr moče
Moč je snadno dostupnou biologickou tekutinou, jejíž analýzou získáváme cenné informace o stavu organizmu a jeho metabolizmu. Vyšetření moči patří mezi základní klinicko-biochemické postupy, které významně přispívají ke stanovení diagnózy, sledování průběhu onemocnění a výsledků léčby. Při analýze moči se využívá celé spektrum metod od nejjednodušších barevných a srážecích zkumavkových reakcí až po náročné a automatizované metody, jako je průtoková cytometrie nebo imunochemické analýzy. Díky diagnostickým proužkům lze základní vyšetření provést nejen v podmínkách laboratoře, ale přímo v ordinacích či u lůžka nemocného.
Důležité jsou nádobky na daný odběr dle standardu daného pracoviště (suché čisté zkumavky, sterilní zkumavky, sterilní nádobky s kultivační půdou a sběrné močové nádoby atd.). Důležitou informací pro studenty oboru Všeobecná sestra je posuzování barvy, množství či zákalu moči v rámci ošetřovatelského procesu. Tyto informace musí být zapsány do ošetřovatelské dokumentace a nahlášeny ošetřujícímu lékaři. Podrobnosti ve studijní opoře Ošetřovatelský proces a potřeby člověka -
.
Důležitým předpokladem validních výsledků analýzy moči je správný postup při jejím odběru a sběru. Zpravidla se dodává vzorek 10 ml moče po důkladném promíchání celého objemu moče s uvedením přesného objemu a doby sběru.
První ranní moč
Pro většinu močových vyšetření je nejvhodnější první ranní moč. Doporučuje se, aby odběru moči předcházela alespoň osmihodinová poloha vleže. Ranní moč je koncentrovanější a kyselejší. Je vhodná zejména pro chemické vyšetření moče. Moč odebraná později je již ovlivněna příjmem tekutin, potravy a pohybem. Moč se získává obvykle spontánní mikcí. Vlastní odběr moči se provádí po důkladném omytí a osušení zevního ústí uretry. Močí se do čistě vymyté, suché a uzavíratelné nádobky, v níž nesmí být zbytky čistících a dezinfekčních prostředků, které zkreslují výsledky chemické analýzy. K vyšetření je určen střední proud moči. První proud je vždy kontaminován buňkami a bakteriemi z okolí zevního ústí uretry. Proto první porci moči pacient vymočí do záchodu a do odběrové nádobky zachytí až druhý proud moči, ve kterém se provede analýza. V určitých situacích se moč odebírá suprapubickou punkcí močového měchýře (chceme-li tzv. sterilní odběr) nebo katetrizací močového měchýře.
U žen se vyhýbáme vyšetření v období těsně před menstruací až do jejího skončení. Pro většinu kvalitativních a semikvantitativních chemických analýz moči testovacími proužky není zapotřebí používat stabilizační přísady. V případě, že není možné vyšetření provést do 2 hodin po odběru, je vhodné moč uchovávat v lednici nebo ji konzervovat. Při delším skladování se složení moči mění.
Druhá ranní moč
Je vzorek vymočený za 2–4 hodiny po prvním močení. Jeho složení je již ovlivněno příjmem potravy a tekutin a pohybem. Druhá ranní moč je doporučována především pro kvantitativní stanovování např. koncentrace kreatininu v moči.
Náhodný vzorek moči
Náhodný vzorek moči je označení pro odběr čerstvé moči bez znalosti doby odběru a objemu a ani podrobnosti přípravy pacienta nebývají známy. Připadá v úvahu u akutních stavů. Analýza moči může být zatížena řadou chyb.
Časový sběr moči
Pro kvantitativní analýzy a pro stanovení clearance různých analytů je třeba moč sbírat v určitém časovém intervalu. Krátkodobý sběr moči trvá 1–3 hodiny, dlouhodobý 12–24 hodin. Někdy se provádí sběr moči přes noc (po dobu 8 hodin), např. pro stanovení mikroalbuminurie. Přesnost sběru je pro výsledky vyšetření velmi důležitá. Správnost sběru moči lze orientačně zkontrolovat stanovením koncentrace kreatininu v moči. Moč se sbírá do dobře vyčištěných nádob uložených na chladném a temném místě, popř. s přídavkem konzervačního činidla. Sběr může být zahájen kdykoliv během dne vyprázdněním močového měchýře a zaznamenáním času. Při 24hodinovém sběru je však nejvhodnější doba ráno mezi 6 a 7 hodinou. Na začátku sběru moči se pacient musí vymočit; tato porce se ještě nesbírá. Od tohoto okamžiku se sbírá veškerá moč. Pacienta je třeba poučit, že se do sběrné nádoby má vymočit i před tím, než jde na stolici. Sběr moči se ukončuje přesně za 24 hodin vymočením celého obsahu močového měchýře do sběrné nádoby. Při časovém sběru moči se po jeho skončení změří objem moči, moč se důkladně promíchá a do laboratoře se obvykle dopraví minimálně 5 ml průměrného vzorku s údajem o přesném času zahájení a skončení sběru (s přesností na minuty) a s údajem o přesném objemu sesbírané moči.
Moč na chemické vyšetření a vyšetření močového sedimentu:
Pro toto vyšetření je nejvhodnější vzorek první ranní moče. Ranní moč je koncentrovanější a moč odebraná později je již ovlivněna příjmem tekutin. Důležité je, aby do zkumavky byl odebrán střední proud moče (první proud do záchodu, střední do zkumavky, ostatní do záchodu) po důkladné očistě genitálu. Na vyšetření moče mikroskopicky (močový sediment) je třeba vzorek doručit do laboratoře v co nejkratší době, maximálně do 2 hodin po vymočení. Jinak dochází k rozpadu elementů a výsledek je proto nepřesný.
Morfologické součásti moči lze zjistit mikroskopickým vyšetřením močového sedimentu a nověji i průtokovou cytometrií. Analýza močového sedimentu nepatří ke screeningovým postupům. K jeho analýze přistupujeme v těchto indikacích:
- při pozitivním nálezu chemického vyšetření moči (pozitivní erytrocyty, bílkovina, dusitany),
- při pozitivním výsledku vyšetření leukocytů diagnostickými proužky,
- při klinickém podezření na onemocnění ledvin a vývodných cest močových,
- při kontrolním vyšetření pacientů s nefrologickým nebo urologickým
Orientační vyšetření močového sedimentu
Orientačně pomocí diagnostických proužků lze prokázat erytrocyty, leukocyty a bakteriurii nepřímo zkouškou na nitrity (tabulka 3). Při pozitivním nálezu pomocí proužků je nutno provést náročnější mikroskopické vyšetření. Použití diagnostických proužků však sníží zbytečné požadavky na mikroskopické hodnocení. Proužky se uplatní i v případě, kdy se buněčné elementy rozpadnou vlivem nízké osmolality či vysokého pH moči, při dlouhém stání vzorku či při vyšší pokojové teplotě. Nález v močovém sedimentu je negativní, ale o přítomnosti rozpadlých erytrocytů a nebo leukocytů může svědčit pozitivní nález při vyšetření testovacím proužkem. Pseudoperoxidasová aktivita hemoglobinu nebo aktivita leukocytárních esteráz přetrvává i několik hodin po uvolnění z buněk.
Tabulka 3 Orientační vyšetření močového sedimentu pomocí diagnostických proužků
|
Diagnostický proužek (reakční zóna)
|
Evivalent při mikroskopickém vyšetření
|
|
Krev (hemoglobin/erytrocyty)
|
Erytrocyty, erytrocytové válce
|
|
Leukocyty
|
Leukocyty, leukocytové válce
|
|
Bílkovina
|
Válce granulární, voskové, hyalinní
|
|
Disitany
|
Bakterie
|
Zdroj: Autor
Mikroskopické vyšetření močového sedimentu
Postup při mikroskopickém vyšetření – příprava vzorku moči:
- K mikroskopickému vyšetření močového sedimentu je odebírán střední proud první nebo druhé ranní moči. Doporučována je druhá ranní moč, neboť v prvním ranním vzorku bývají buněčné elementy poškozené nebo rozpadlé. Také výrazné snížení osmolality moči a alkalické pH snižuje výskyt formovaných elementů v důsledku jejich lýzy.
- Pro vyšetření močového sedimentu je nezbytné zpracovávat čerstvou moč do 1 hodiny po odběru. Prodlužování intervalu mezi odběrem moči a vyšetřením močového sedimentu je doprovázeno rozpadem a zánikem buněk.
- Vzorek moči dobře promícháme a poté do zkumavky odměříme 5 ml nebo 10 ml moči.
Součásti močového sedimentu a jejich hodnocení
V močovém sedimentu posuzujeme orgánové součásti, zastoupené především buňkami, popř. válci, a neorgánové, mezi které řadíme krystaly. Dále si všímáme přítomnosti mikroorganismů a vyskytnout se mohou i různé artefakty. Hlavní součásti močového sedimentu jsou shrnuty v tabulce 4.
Tabulka 4 Přehled hlavních součástí močového sedimentu
|
Buněčné elementy
|
krevní buňky
|
erytrocyty
|
|
leukocyty
|
||
|
lymfocyty
|
||
|
makrofágy
|
||
|
epitelie
|
renální tubulární buňky
|
|
|
buňky přechodného epitelu
|
||
|
dlaždicové epitelie
|
||
|
nádorové buňky
|
|
|
|
Válce
|
bezbuněčné
|
hyalinní
|
|
granulované
|
||
|
voskové
|
||
|
tukové
|
||
|
buněčné
|
erytrocytové
|
|
|
leukocytové
|
||
|
epitelové
|
||
|
bakteriální
|
||
|
Mikroorganismy
|
|
bakterie
|
|
kvasinky
|
||
|
trichomonády
|
||
|
plísně
|
||
|
Krystaly
|
|
|
Zdroj: Autor
Buněčné elementy:
a) Leukocyty
Nejčastěji jsou prokazovány polymorfonukleární granulocyty. Jsou to okrouhlé buňky (průměrná velikost 10 μm) s granulovanou cytoplazmou. Jádro je segmentované, ale často podléhá degenerativním změnám a je v tomto případě špatně odlišitelné od cytoplazmy. Nález je charakteristický pro infekci močových cest, pokud jsou současně přítomny i erytrocyty může jít o postižení glomerulů. Asi v 50 % současně s leukocyty nalézáme i bakterie. Eosinofily lze prokázat pouze při použití speciálního barvení. Falešně pozitivní nález může být způsoben kontaminací moči (vaginální sekret, nedodržení pokynů pro odběr moči – první proud).
Výskyt lymfocytů v moči je spojen většinou s chronickými záněty ledvin, někdy s virovými infekcemi a dále s rejekcí ledviny po transplantaci. Někdy se můžeme setkat i s makrofágy. Jejich nález je poměrně častý u infekce močových cest.
Referenční hodnoty: ≤ 10 leukocytů/μl moči, orientačně < 5 leukocytů/zorné pole.
b) Erytrocyty
Přítomnost erytrocytů v moči je obvykle příznakem onemocnění ledvin či vývodných cest močových. Erytrocyty jsou menší než leukocyty. Ze vzhledu červených krvinek můžeme usuzovat na jejich původ. Při značném poškození glomerulární membrány je možný průnik nejen bílkovin, ale i erytrocytů. Při průchodu erytrocytu glomerulární membránou dochází k deformaci tvaru a změně struktury. Erytrocyty, které vykazují odchylky od diskoidního tvaru, se označují jako dysmorfní. Zvýšený výskyt dysmorfních erytrocytů je typický pro postižení ledvinných glomerulů. Zastoupení dysmorfních erytrocytů ve více než 80 % svědčí o glomerulární hematurii a obvykle nalézáme současně i proteinurii. Pokud jsou ve více než 80 % zastoupeny izomorfní erytrocyty, jedná se o neglomerulární hematurii, kdy zdrojem erytrocytů je krvácení z močových cest nebo krvácení z prasklých cév při nádorech ledvin nebo při urolitiáze. Příčiny hematurie musí být vždy objasněny, zejména je třeba vyloučit nádorové onemocnění nebo závažnou glomerulopatii (glomerulonefritidu). Příčinou zvýšeného počtu erytrocytů v močovém sedimentu může být i extrémní fyzická námaha, užívání antikoangulancií nebo příměs menstruační krve.
Referenční hodnoty: < 5 erytrocytů/μl moči, orientačně < 5 erytrocytů/zorné pole.
c) Epitelie
Pocházejí z epitelové výstelky renálních tubulů a vývodných cest močových.
Renální tubulární buňky:
- Jejich výskyt v močovém sedimentu je vždy patologickým nálezem a svědčí pro vážné poškození ledvin, zejména pro choroby postihující tubuly (akutní tubulární nekróza, akutní intersticiální nefritida). Zpravidla se vyskytují samostatně, někdy jsou ve shlucích nebo mohou tvořit válce.
Buňky přechodného epitelu:
- Pocházejí z povrchních nebo hlubších vrstev přechodného epitelu vystýlajícího vývodné močové cesty. Není možná jejich lokalizace do určité části urogenitálního traktu. Jejich nález svědčí obvykle o infekci dolních močových cest, zejména při současném výskytu leukocytů. Mohou se vyskytnout i v moči zdravých lidí.
- Buňky z hlubších vrstev jsou menší (průměrná velikost 17 μm), ovoidní a jejich tvar je mnohem variabilnější (tvar kyje, kladívek či buněk s ocásky). Častým nálezem jsou dvoujaderné buňky. Setkáváme se s nimi v moči pacientů s uroteliálními karcinomy či močovými konkrementy.
Dlaždicové epitelie:
- Jsou největší buňky v močovém sedimentu, obdélníkovitého až polygonálního tvaru s malým jádrem a bohatou cytoplazmou. Pocházejí většinou z uretry, případně z vaginy a jejich množství závisí na kvalitě provedeného odběru vzorku moči. Nacházejí se obvykle v moči žen při špatném kontaminovaném odběru, nemají diagnostický význam.
d) Nádorové buňky
- Nádorové buňky se mohou uvolňovat do moči u nádorů ledvin, vývodných cest močových a přídatných orgánů (např. prostaty). Je pro ně typický nepravidelný tvar jádra, které je v poměru k cytoplazmě zpravidla zřetelně větší.
e) Válce
- Válce jsou útvary cylindrického tvaru, vznikající v distálních tubulech a sběrných kanálcích ledvin. Válce jsou jediné elementy, které jsou vždy renálního původu, nemohou pocházet z vývodných cest močových. Morfologie válců závisí na průměru tubulů, ve kterých se utvářejí. V případě, že tubulus, v němž válec vzniká, je rozšířen v důsledku atrofie nebo obstrukce, vytvářejí se široké válce, typické pro selhání ledvin.
Podle vzhledu se válce klasifikují na:
- bezbuněčné: hyalinní, granulované, voskové, tukové;
- buněčné (plocha válce je z více než 1/3 pokryta buňkami): erytrocytové, leukocytové, epitelové, bakteriální.
Průkaz buněčných válců v močovém sedimentu je vždy známkou patologického procesu v ledvinách.
f) Mikroorganismy
- Za fyziologických okolností obsahuje moč bakterie v množství menším než 105/ml. Mají vzhled malých kokovitých nebo tyčinkovitých útvarů, které se od ostatních elementů liší.
- Přítomnost bakterií může být také známkou nesterilně odebrané moči, neboť bakterie se při delším stání vzorku rychle množí.
- Mají kruhovitý nebo oválný tvar s bičíky, vyznačují se rychlým nepravidelným pohybem, pokud jsou živé. Jejich častý nález je u současně probíhajícího zánětu pochvy.
- Jsou o něco menší než erytrocyty, oválné, ale různě velké. Nacházíme je ve skupinách a někdy se seskupují ve formě řetízků. Jsou častým nálezem u diabetiků, u nemocných léčených imunosupresivními preparáty a někdy i po podávání antibiotik.
g) Krystaly
Vyšetření krystalů je nutno provádět v ranní moči ihned po jejím odběru. Nález krystalů, které se v močovém sedimentu vyskytují poměrně často, nelze přeceňovat. Výskyt krystalů může být následkem přechodného přesycení moči, např. při příjmu potravy bohaté na uráty nebo oxaláty, a je signálem pro zvýšení příjmu tekutin. In vitro dochází k vytvoření krystalů při ochlazení vzorku moči nebo při změnách pH. Nález krystalů za těchto okolností je klinicky nevýznamný.
Častý je nález krystalů kyseliny močové a amorfních urátů v kyselé moči a fosforečnanu amonno-hořečnatého v alkalické moči při infekci močových cest.
- Detekce krystalů je významná u pacientů s urolitiázou. Jejich průkaz může naznačit, o jaký druh konkrementů se jedná. Z nálezů krystalů v moči nelze však činit závěry, že v močových cestách je konkrement stejného chemického složení. Opakovaný průkaz krystalů má význam zejména při kontrole pacientů po odstranění konkrementu nebo u pacientů s recidivou urolitiázy.
- Identifikace šestibokých krystalů cystinu podpoří diagnostiku cystinurie.
- Nález krystalů fosforečnanu amonno-hořečnatého společně s vysokým pH moči ukazuje na pravděpodobnost struvitových konkrementů.
- Záplava krystalů šťavelanu vápenatého je charakteristickým nálezem u otravy ethylenglykolem, jinak jsou tyto krystaly častým nálezem zejména u osob s vyšším příjmem rostlinné stravy a nemají vztah k tvorbě konkrementů. Jiným příkladem jsou krystaly kyseliny močové u urátové nefropatie.
- Přítomnost krystalů leucinu a tyrosinu doprovází těžké onemocnění jater. Také některé léky mohou být vylučovány ve formě krystalů, zejména při předávkování, dehydrataci nebo hypoalbuminemii. Vliv má i pH moči v závislosti na povaze léku.
Tabulka 5 Vybrané krystaly v močovém sedimentu
|
Druh krystalu
|
Typický tvar
|
pH moči
|
Klinický význam
|
||
|
Kyselé
|
Alkalické
|
Proměnlivé
|
|||
|
Močany (uráty)
|
amorfní
|
+
|
- u zdravých jedinců
|
||
|
Kyselina močová
|
různé tvary, "soudky", "rosety"
|
+
|
- u zdravých jedinců
- při chemoterapii
- u dny
|
||
|
Močan amonný
|
kuličky, „trnová jablka“
|
+
|
- u zdravých jedinců
- ve staré moči
|
||
|
Uhličitan vápenatý
|
kuličky uspořádané do tvaru činky
|
+
|
- zdravých jedinců
|
||
|
Fosforečnan amonno-hořečnatý (triple fosfát)
|
tvar „víka od rakve“
|
+
|
- při infekci močových cest
- struvitové konkrementy
|
||
|
Šťavelan vápenatý
|
„obálky“ (dihydrát), „piškoty“ – (monohydrát)
|
+
|
- u zdravých jedinců
- otrava ethylenglykolem
|
||
|
ploché destičky s odlomeným rohem
|
+
|
- poškození glomerulární membrány
|
|||
|
šestiboké hranoly
|
+
|
- cystinurie
|
|||
|
tenké jehličky ve snopečcích nebo v rozetách
|
+
|
- onemocnění jater
- aminoacidurie
|
|||
|
olejovité kuličky
|
+
|
- onemocnění jater
- aminoacidurie
|
|||
h) Lipidy
- Lipidy mohou pronikat do moči porušenou glomerulární membránou ve formě plazmatických lipoproteinů. Lipoproteinové částice jsou větší než samotné bílkoviny, a proto je lipidurie spojena s těžkou proteinurii a signalizuje závažné poškození ledvin.
i) Další nálezy
- V močovém sedimentu můžeme dále zaznamenat pohyblivé spermie s dlouhým tenkým bičíkem, hlenová a fibrinová vlákna a různé kontaminující útvary, jako jsou vlákna toaletního papíru nebo různých textilií.
Kvantitativní vyšetření močového sedimentu podle Hamburgera
V indikovaných případech lze provádět kvantitativní vyšetření močového sedimentu podle Hamburgera, pomocí něhož se sleduje rychlost, s jakou jsou do moči vylučovány erytrocyty, leukocyty a válce. Pacient sbírá moč 3 hodiny. V krajním případě se toleruje odchylka ±30 minut, kterou je třeba vzít v úvahu při výpočtu. Po skončení sběru se do 1 hodiny do laboratoře dodá celý objem nasbírané moči. Zároveň je nezbytné udat s přesností na minuty dobu sběru. V sedimentu se hodnotí počet erytrocytů, leukocytů a válců v 5 velkých čtvercích Bürkerovy komůrky.
Referenční hodnoty:
- erytrocyty do 2000/min, tj. 33 Er/s,
- leukocyty do 4000/min, tj. 67,
- leu/s válce do 60 – 70/min, tj. 1 válec/s.
Sběr moče na kyselinu vanilmandlovou, katecholaminy
Toto vyšetření měří množství vanilmandlové kyseliny (VMA), které je vyloučeno do moči, typicky během 24 hodin. Vanilmandlová kyselina je jeden z metabolitů katecholaminů adrenalinu (epinefrinu) a noradrenalinu (norepinefrinu). Katecholaminy představují skupinu hormonů vytvářených v dřeni nadledvin. Nadledviny jsou malý trojhranný orgán, který se nachází nad oběma ledvinami. Primární katecholaminy, které nadledviny vylučují, jsou dopamin, adrenalin a noradrenalin. Tyto hormony se uvolňují do krevního oběhu jako odpověď na fyzický či psychický stres. Vanilmandlová kyselina je obvykle přítomna v moči v malých kolísavých množstvích, která stoupají během a krátce po vystavení stresové situaci. Neuroblastomy, feochromocytomy a ostatní neuroendokrinní nádory však mohou vytvářet velká množství katecholaminů, což vede ke značně zvýšené koncentraci hormonů a jejich metabolitů. Uvolňování hormonů může vyvolat přetrvávající hypertenzi, těžké bolesti hlavy, bušení srdce, pocení, nevolnost, pocity úzkosti a brnění v končetinách.
Neuroblastomy jsou vzácné nádory, u dětí však patří k nejčastějším zhoubným novotvarům. Nejčastěji jsou diagnostikovány u dětí mezi 1 a 2 roky věku, 90 % se jich ukáže před 5. rokem. Vzácně se může dítě s neuroblastomem narodit. Tyto nádory, pocházející z primitivních nervových buněk, se nejčastěji nacházejí v břiše, na nadledvinách, na krku, v hrudníku a v pánvi. V době stanovení diagnózy asi 2/3 nádorů již vytvořila metastázy a rozšířila se do ostatních částí těla. Když jsou objeveny, mnohé neuroblastomy mohou být úspěšně léčeny. V některých případech mohou neuroblastomy zmizet samy o sobě nebo jejich buňky mohu spontánně dozrát v normální nervové buňky. Čímž se neuroblastom mění v benigní ganglioneurom nebo na částečně benigní ganglioneuroblastom.
Feochromocytomy jsou vzácné nádory, které vznikají primárně v nadledvinách. Postihují nejčastěji osoby mezi jejich 30. a 50. rokem věku. Většina feochromocytomů je benigních a nešíří se z místa vzniku, některé však metastazují a šíří se do jiných orgánů. Jestliže se neléčí, pokračují v růstu a produkci katecholaminů a příznaky spojené s nadprodukcí hormonů se zhoršují. Časem může hypertenze, vyvolaná feochromocytomem, poškodit tělesné orgány, nejčastěji leviny a srdce, a zvýšit riziko, že postižená osoba dostane mozkovou mrtvici nebo srdeční záchvat. Je důležité feochromocytom včas rozeznat, protože představuje potenciálně léčitelnou formu hypertenze. Ve většině mohou být feochromocytomy odstraněny a/nebo léčeny s cílem snížit či odstranit s nimi sdružené příznaky a komplikace. Stanovení vanilmandlové kyseliny spolu s dalšími testy na katecholaminy a jejich metabolity, může být využito ke zjištění přítomnosti neuroblastomu a feochromocytomu.
Do sběrné nádoby nalít před sběrem moče 30 ml HCl k okyselení (obdrží se v laboratoři). Je nutné velmi opatrně zacházet s kyselinou ve sběrné nádobě, hrozí nebezpečí poleptání. Nemočí se přímo do sběrné nádoby.
Postup pří sběru moče:
- moč se sbírá během 24 hodin do sběrné nádoby uložené na chladnějším a tmavším místě (sběr moči se zahájí vymočením mimo sběrnou nádobu a od té doby se počítá oněch 24 hodin sběru, nikdy se nesmí zahajovat sběr moče vymočením do sběrné nádoby),
- po sběru se obsah promíchá a odlije vzorek do lahvičky pro analýzu,
- celkový objem nasbírané moče do sběrné nádoby je nutné změřit co nejpřesněji a napsat množství na žádanku,
- po ukončení sběru obsah dobře promíchat, změřit objem a dodat do laboratoře dva vzorky moče – cca 2 x 20ml.
Příprava pacienta před odběrem moče:
- 2-3 dny před sběrem moče a během něho je třeba se vyvarovat konzumace těchto látek: káva, černý čaj i bylinkový, čokoláda, ořechy, potraviny s vanilkou, veškeré ovoce a zeleninu, banány, pomeranče, sýry, ovocné nápoje, alkohol, nápoje s kofeinem (Kofola, Coca-cola),
- 2-3 dny po domluvě s lékařem vysadit především tyto léky – antihypertenziva, antiparkinsonika, inhibitory monoaminooxidázy; vyšetření ovlivňují také – sulfonamidy, diuretika, salicyláty, jodové preparáty, přípravky s obsahem chininu (8 dní před odběrem),
- v den sběru dodržet klidový režim – vyvarovat se fyzické zátěže a emočního stresu.
Sběr moče za 24 hodin
Pacient obvykle zahajuje sběr ráno v 6.00 hodin. Tehdy se naposled vymočí do záchodu a začíná sbírat moč do dostatečně velké a čisté nádoby následujících 24 hodin. Naposledy se vymočí do nádoby v 6.00 hodin následujícího rána. Nádoba se sbíranou močí je uložena v chladu. Po změření objemu vyznačíme množství sebrané moči na žádanku, a odesíláme moč do laboratoře, buďto veškerou vymočenou moč za 24 hod. nebo pouze její vzorek, a to po jejím důkladném promíchání. Vzorek slitý z nádoby, v níž zůstal sediment, je pro řadu vyšetření nehodnotitelný.
Pro některá speciální vyšetření se musí pro konzervaci moče používat přídavek chemických látek.