Osetrovatelska_pece_o_dite
23.3 Poruchy chování a emocí
23.3 Poruchy chování a emocí
Poruchy chování jsou charakterizovány opakovaným a přetrvávajícím agresivním‚ asociálním nebo vzdorovitým chováním. Takové chování by mělo výrazně překročit sociální chování odpovídající danému věku‚ mělo by být proto mnohem závažnější než běžné dětské zlobení nebo rebelantství dospívajících a mělo by mít trvalejší ráz (šest měsíců nebo déle). Chováním‚ na němž je diagnóza založena‚ je na příklad nadměrné praní se nebo týrání‚ krutost k lidem nebo ke zvířatům‚ závažné destrukce majetku‚ zakládání požárů‚ krádeže‚ opakované lži‚ záškoláctví a útěky z domova‚ neobvykle časté a silné výbuchy vzteku a nekázeň. Objevují se u 10-15 % dětí a adolescentů, častější u chlapců.
Porucha chování ve vztahu k rodině
Disociální nebo agresivní chování (opoziční‚ vzdorovité‚ rozvratnické)‚ které je soustředěno na rodinu.
Nesocializovaná porucha chování
Přináší defekty v zařazení mezi spoluvrstevníky, postižený jedná většinou samostatně.
Socializovaná porucha chování
Porucha chování s disociálním nebo agresivním chováním trvalého rázu‚ vyskytující se u jedinců‚ kteří jsou celkem dobře integrovaní do skupiny stejně starých.
Porucha chování skupinového typu, skupinová delikvence, poklesky v souvislosti s členstvím v gangu, krádeže s partou, záškoláctví.
Opoziční vzdorovité chování
Porucha chování obvykle se vyskytující u mladších dětí (9–10 let)‚ která je charakterizovaná výrazně vzdorovitým‚ neposlušným chováním‚ která však neobsahuje delikventní činy ani extrémnější agresivní nebo disociální chování.
Smíšené poruchy chování a emocí
Tato skupina je charakterizována kombinací trvale agresivního‚ disociálního nebo vzdorovitého chování se zřetelně výraznými příznaky deprese‚ úzkosti nebo jiných poruch emocí.
Hyperkinetické poruchy (ADHD – Attention Deficit Hyperaktivity Disorder
= vývojová porucha pozornosti s hyperaktivitou)
Skupina poruch charakterizovaná časným začátkem (obvykle v prvních pěti letech života)‚ nedostatečnou vytrvalostí v činnostech‚ vyžadujících poznávací schopnosti‚ a tendencí přebíhat od jedné činnosti ke druhé‚ aniž by byla jedna dokončena‚ spolu s dezorganizovanou‚ špatně regulovanou a nadměrnou aktivitou. Současně může být přítomna řada dalších abnormalit. Hyperkinetické děti jsou často neukázněné a impulzivní‚ náchylné k úrazům a dostávají se snadno do konfliktů s disciplínou pro bezmyšlenkovité porušování pravidel spíše‚ než by úmyslně vzdorovaly. Mezi ostatními dětmi nejsou příliš populární a mohou se stát izolovanými. Poznávací schopnosti jsou běžně porušené a specifické opoždění v motorickém a jazykovém vývoji je disproporciálně časté. Sekundárními komplikacemi jsou disociální chování a nízké sebehodnocení. Hyperkinetické poruchy jsou nejčastější psychickou poruchou dětského věku – vyskytují se u 3-5 % dětí školního věku. Hyperkinetické poruchy jsou způsobeny odchylkami vývoje CNS a jeho opožděným dozráváním. Porucha se z velké části přenáší z rodičů na děti, nejčastěji z otců na syny. Příčinou může být i patologický průběh těhotenství a komplikace při porodu a v poporodním období. Porucha pozornosti s hyperaktivitou se může vyskytovat u dětí s průměrnými, nadprůměrnými i podprůměrnými rozumovými schopnostmi. Často se současně vyskytují specifické poruchy učení, noční pomočování, tikové poruchy a neurotické úzkostné poruchy.
Základní příznaky:
Porucha pozornosti - děti nerady vykonávají činnosti vyžadující vytrvalost a trpělivost, častěji zapomínají splnit zadané úkoly, ztrácejí svoje věci.
Hyperaktivita - děti jsou neklidné, neposedné. Svými projevy ostatní děti často provokují, často se stávají zdrojem konfliktů.
Impulzivita - projevy nedostatečné schopnosti regulovat vlastní jednání. Děti jsou zbrklé, jednají bez dostatečného rozmyslu, ve škole se hlásí dříve, než učitel vysloví otázku, aniž znají správnou odpověď.
ADHD 14 bodová škála
Kde dítě musí vykazovat výskyt alespoň 8 komponentu
1. Často si děti neklidně pohrávají s rukama, pohybují s nohama, vrtí se na židli, v době dospívání adolescenti hovoří o tom, že prožívají pocity vnitřního neklidu
2. Děti mají potíže s tím, aby vydržely klidně sedět, i když jsou o to požádány
3. Lehce je vyrušují vnější stimuly
4. Při hrách s pevně stanovenými pravidly nebo ve společenských situacích jim dělá potíže vyčkat, až na ně přijde řada
5. Často vyhrknou odpověď na otázku ještě předtím, než je vyslovena
6. Dělá jim potíže řídit se instrukcemi jiných osob a dokončit rozdělanou práci
7. Dělá jim potíže soustředit se na úkoly, hry
8. Přebíhají od jedné nedokončené činnosti ke druhé
9. Dělá jim potíže hrát si tiše
10. Jsou nadměrně povídavé a překotně hovoří
11. Často přerušují jiné, skáčou do řeči, pletou se do her jiných dětí
12. Často to vypadá, že neposlouchají, co se jim říká
13. Často ztrácejí věci do školy
14. Často se zapojují do fyzicky nebezpečných činností, aniž by braly v úvahu možné následky
Separační úzkostná porucha v dětství
Jedná se o přetrvávání strachu z odloučení od vztahově významných osob, tj. většinou matky do pozdějšího věku, než je to obvyklé. Fyziologicky se úzkostné reakce na hrozící odloučení od matky objevují po 6 měsících a postupně se kolem 3. roku života zmirňují. Dítě se bojí, že se matce může něco stát, že se již nevrátí, odmítá samo usínat a spát v jiné místnosti, odmítá chodit do MŠ, má děsivé sny, před očekávaným odloučením může mít somatické potíže, nejčastěji bolesti břicha, zvracení, průjem, bolesti hlavy…
Tikové poruchy
Tiky jsou náhlé, rychlé, opakující se bezúčelné pohyby, záškuby, gesta, zvuky nebo výkřiky či komplexní projevy. Jsou motorické, fonační nebo kombinované. Tiky jsou mimovolní aktivitou, ale nakrátko je lze vůlí potlačit, přičemž však rychle narůstá vnitřní napětí, nakonec stejně k tiku dojde. Výskyt je nejčastější v mladším školním věku – až 13%, poměr dívek a chlapců je téměř vyrovnaný. Nejčastěji jsou jednoduché motorické tiky – škubání či pohazování hlavou, rameny, horními končetinami, mrkání, škubání obočí, krčení nosu, křečovité úsměvy. Jednoduché vokální neboli fonační tiky jsou např. hekání, frkání, chrochtání, poštěkávání, pokašlávání, mručení, syčení, pohvizdování, vyražení slabik. Komplexní motorické tiky – např. opakované dotýkání, poplácávání, poskakování, plivání, olizování, sprostá gesta. Komplexní fonační tiky – např. opakované vykřikování sekvencí slov nebo částí vět často s obscénním obsahem nebo několikanásobné opakování vlastních nebo slyšených slov.
Poruchy emocí (emotivity)
Poruchy emotivity (citlivosti) dělíme na poruchy afektů a nálad a poruchy vyšších citů.
Nezvládnutý afekt se projeví nadměrnou, často agresivní, surovou reakcí. U postiženého jedince nedochází k poruše vědomí – jedinec ví, co dělá, ale nedokáže své jednání plně ovládnout. Často propuká u člověka výbušného, asociálního a suverénního.
Patický afekt se vyznačuje taktéž vysokou intenzitou reakce (bouřlivý neklid, poté automatické chování a následně porucha vědomí), ale na rozdíl od nezvládnutého afektu, u jedince dochází k poruše vědomí. Vzniká nejčastěji při oslabení jedince, v alkoholickém opojení, u epilepsie, u demence, ale také po vyčerpání, hladovění, křivdě, ponížení apod.
Afektivní stupor se vyznačuje neschopností pohybu, řeči, mimiky a gestikulace, které předchází velmi silný podnět (například hrůzostrašný čin).
Fobie - Vtíravé strachy