Zaklady_pedagogiky_a_edukace_v_osetrovatelstvi

9.8 Postoje člověka k nemoci

9.8 Postoje člověka k nemoci
 
  
Postoje člověka k nemoci mohou být:
1. normální - realistické, přiměřené skutečnému zdravotnímu stavu,
2. bagatelizující - příliš optimistické (až heroické), potlačující silou vůle utrpení,
3. repudiační - popírající nemoc, disimulující,
4. hypochondrické (nozofobií) - přehnaný strach z nemoci a přehánění její nebezpečnosti,
5. nozofilní až účelové - vyžívající se ve výhodách daných nemocí, projevují se agravací a simulací.
 
Vlastní přizpůsobovací mechanismy si můžeme rozdělit takto:
1. Všeobecné - agrese, únik,
2. Speciální:
- aktivní (typické spíše pro extroverty) získávání pozornosti, identifikace, substituce, racionalizace, projekce,
- pasivní (typické spíše pro introverty) izolace, negativismus, regrese, represe, fantazie.
 
Každý postoj má přitom svou složku racionální emoční a konativní. Osobnost se do značné míry utváří v opakovaném střetu s náročnými životními podmínkami. Pro jejich zvládání si člověk většinou nevědomě vypracovává plán, program a metody. V náročných životních situacích se osobnost člověka mění a formuje rychleji než v běžných životních situacích.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše