Osetrovatelska_pece_o_nemocne_onkologie
5.1 Základní pojmy
5.1 Základní pojmy
Alfou i omegou diagnostiky malignit je stanovení včasné diagnózy. Včasnou diagnózou rozumíme diagnózu onemocnění v okamžiku, kdy jde o onemocnění nepokročilé, léčitelné s dobrými vyhlídkami na trvalou úzdravu.
Diagnostika malignit ovšem naráží ne dvě zásadní nesnáze. V počátečních stadiích vývoje onemocnění jde o onemocnění prakticky bezpříznakové. To znamená, že nemocný nemá žádné zdravotní problémy, které by ho přivedly k lékaři.
Dalším problémem je stav, kdy i pokročilé onemocnění nemá žádné typické příznaky, které by nás vedly k podezření na nádorové onemocnění. Příznakem i pokročilého onemocnění je například, zvýšená únava, bolesti svalů, či kloubů a celá řada dalších zcela netypických problémů.
Stěžejním problémem je tedy stanovení přesné diagnózy včas, diagnostika pokročilých onemocnění obvykle nečiní problémy. Pro ilustraci dobré vyhlídky na trvalé vyléčení má nádor prsu o velikosti několika milimetrů, bez postižení spádových lymfatických uzlin. Ten je však běžnými metodami (vyšetření prsu palpací prakticky nezjistitelný). Naopak, hmatný nádor prsu o průměru několika centimetrů je snadno zjistitelný běžným fyzikálním vyšetřením (pohmatem). V tomto případě se ovšem jedná o pokročilé onemocnění.
Co požadujeme od diagnostických postupů v onkologii?
Základem jsou metody, které nám pomohou stanovit plán léčby onemocnění, tedy:
A) Stanovení diagnózy
B) Určení stadia o nemocnění (rozsah nádoru, postižení uzlin, zjištění či vyloučení případných vzdálených metastáz)
V péči o nemocné malignitami ještě ovšem používáme řadu diagnostických postupů, které nám pomáhají:
A) Sledovat úspěšnosti léčby (například zmenšení nádoru)
B) Zjistit případné znovu vzplanutí onemocnění (například zvýšení počtu bílých krvinek u hematoonkologických onemocnění)
C) Zjištění případných komplikací léčby (například vznik zánětu sliznice tlustého střeva po ozáření)
V některých případech není jednoznačný rozpor, či rozdíl mezi diagnostikou a léčbou. Sem patří především některé intervenční metody v endoskopii (například zavedení stentu do jícnu, zúženého nádorem) a v radiologii (například cílené podání cytostatik do tepny, které vede k nádoru).
Před dalším výkladem si ozřejmíme některé základní pojmy, se kterými budeme pracovat v dalším textu
Screening
Screeningem v medicíně rozumíme diagnostický postup, který nám umožní vyhledat onemocnění v okamžiku, kdy se daná choroba ještě neprojevuje klinicky (bezpříznakové období).
Cílem screeningu v onkologické diagnostice je zachytit nepokročilé nádory, případně přednádorové stavy (prekancerózy).
Populační screening
Populační screeningem rozumíme diagnostický postup, kterým pátráme po onemocněních, která mají vysokou incidenci, takže se stávají socioekonomickým problémem. Nemusí se přitom vždy jednat jen o nádorové onemocnění.
Pro populační screening jsou vhodné diagnostické metody, které nejsou příliš ekonomický zatěžující, a mají vysokou senzitivitu.
Z onkologických onemocnění v naší republice toho času probíhá screening malignit prsu, karcinomu čípku hrdla děložního a kolorektální rakoviny.
Senzitivita a specifita jsou statistické ukazatele.
Senzitivita nám udává pravděpodobnost, že daná metoda, například RTG vyšetření, nebo biochemické vyšetření odhalí skutečně všechny nemocné s daným onemocněním.
Je-li tedy senzitivita 100 procent, můžeme se tedy spolehnout, že odhalíme všechny nemocné s podezřením na daný patologický proces. Senzitivita je tedy obrazem správné pozitivity testu.
Diagnostické metody s vysokou senzitivitou jsou vhodné především pro populační screening.
Specifita testu, či diagnostické metody znamená, že bezpečně vyloučí všechny zdravé jedince, a odhalí nemocné s určitým patologickým procesem. Specifita je tedy obrazem správné negativity testu.
Například pro screening nádorů tlustého střeva a konečníku se používá test na okultní krvácení. Ten vychází z toho, že většina nádorů i prekanceróz krvácí. Toto krvácení není pozorovatelné (mluvíme o skrytém, okultním krvácení). Můžeme je však detekovat biochemickými metodami.
Tyto metody mají relativně vysokou senzitivitu (odhalí vysoké procento pacientů, u kterých je ve stolici přítomno mikroskopické množství krve). Jejich specifita je ovšem nulová. (Příčinou mikroskopického krvácení mohou být například hemoroidy, zánětlivé onemocnění tlustého střeva.)
Dalším krokem po tomto screeningovém vyšetření musí být tedy vyšetření s vysokou specifitou.
V daném případ všichni vyšetřovaní, u kterých biochemické vyšetření prokáže mikroskopické stopy krve ve stolici, mají podstoupit koloskopii (endoskopické vyšetření tlustého střeva), která nám jako vyšetření s vysokou specifitou určí přesný zdroj krvácení. Tím mohou být hemoroidy, polyp v tlustém střevu či skutečně nádor.
Invazivita vyšetření. Pojmem invazivní vyšetření rozumíme diagnostický postup, při kterém určitým způsobem narušujeme integritu nemocného. Někdy se tento pojem používá pro vyšetření, které přináší pro nemocného určitá rizika.
Například minimálně invazivním vyšetřením je sonografické vyšetření. Naopak invazivním vyšetřením je endoskopické vyšetření (gastroskopie, bronchoskopie) punkce orgánu, nebo podezřelého ložiska, kterou se snažíme získat materiál pro histologické vyšetření.
Obecně v onkologické diagnostice využíváme jak vyšetření s vysokou senzitivitou a to především v rámci výše zmíněného screeningu, tak vyšetření s vysokou specifitou. Vysoká specifita je nutná především k přesnému stanovení lokalizace, nádoru, jeho rozsahu a typu o jaký nádor se jedná.
Obvykle je třeba použít řady diagnostických metod a postupů. Zásadou je používat zprvu vždy metody méně invazivní s minimálním rizikem pro nemocného.