Osetrovatelska_pece_v_chirurgickych_oborech
24.4 Prevence
24.4 Prevence
Primární prevence
U benigní hyperplazie prostaty nejde jasně říci, jak jí předcházet, protože není ani vědecky dokázáno, co přesně ji způsobuje. Tudíž primární prevence v podstatě není. BHP přímo úměrně závisí na věku a na vlivu hormonů. Věk se nedá ovlivnit a vliv hormonů jde upravit medikamentózní léčbou, která se ovšem nasazuje až, když se prokáže nadměrný růst prostaty, a to už patří do prevence sekundární.
Primární prevence proti zánětu prostaty zahrnuje pravidelný příjem tekutin, vypité množství by nemělo klesnout pod 2 litry za 24 hodin. Velmi důležité je také dodržovat hygienu genitálu a velmi zásadní roli hrají hygienická opatření při sexuálním styku, což zahrnuje používání kondomu při rizikovém pohlavním styku, a to i včetně análního styku či v době gynekologické léčby partnerky. Pokud se tak nestane a proběhne nechráněný pohlavní styk, je důležité jít se bezprostředně po něm vymočit. Dále by nemělo docházet k zadržování močení a tím k přetěžování kapacity močového měchýře. Vhodná není ani dlouhá a náročná jízda na kole nebo na koni a časté sezení na studených místech. V neposlední řadě sem patří také krátká sexuální abstinence po výrazném excesu v sexuálním životě.
U karcinomu prostaty v podstatě neexistuje primární prevence, ale existují zásady, které by mohly částečně snížit riziko vzniku. Negativně působí kouření, sedavý způsob života, málo pohybu, nadváha, špatná životospráva nebo nadměrný stres. Větší riziko vzniku karcinomu prostaty mohou mít i lidé, kteří konzumují nadměrné množství červeného masa a tuků, především cholesterolu. Dobré je zvýšit příjem bílého masa a hlavně zeleniny, ovoce a také sóji. Podle současných poznatků se doporučuje konzumovat i větší množství rajčat a rajčatového protlaku, neboť obsahují látky isoflavonoidy a lykopeny, které by měly působit v prevenci proti nádoru prostaty. Příznivě by měly působit i antioxidanty jako je vitamin A, E, D a zinek se selenem. Vitamín E se hojně vyskytuje v rostlinném oleji a oříšcích, působí blahodárně na organismus, zpomaluje nádorový růst a pomáhá stimulovat imunitní systém. Zapomenout se ovšem nesmí na to, že nadměrným přísunem vitamínu E může dojít k předávkování. Selen má anti kancerogenní potenciál a pomáhá tělu likvidovat potencionálně toxické substance. Obsažen je v obilovinách, rybách a vejcích. Zinek se vyskytuje v červeném mase a hraje roli při syntéze testosteronu. V těle ho ovšem nesmí být moc, při velkém množství má právě opačný účinek a může zvýšit riziko karcinomu prostaty. Větší riziko vzniku mají i lidé, kteří pracují s karcinogenními látkami, o jejímž možném negativním vlivu by měli být ale poučení od svého zaměstnavatele
Sekundární prevence
Sekundární prevence je taková, která se snaží zamezit rozvoji už vzniklého onemocnění, a také napomáhá jeho včasnému odhalení. Hlavním cílem je zabránit dalšímu zhoršení onemocnění, pomáhá včasnému léčení a snaží se stav stabilizovat nebo nejlépe vyléčit.
Ani u sekundární prevence u BHP nemůžeme s přesvědčením říct, že víme, jak zamezit jejímu růstu, ale jsou tu doporučení, pomocí kterých můžeme potíže, které sebou BHP přináší, zmírnit. Opět tu velkou roli hraje pravidelný dostatečný příjem tekutin. Tekutiny by neměly být přijímány rychle a jednorázově. Dobré je omezit příjem tekutin pokud víme, že jdeme někam, kde není možné se často vymočit nebo také tam, kde to nás či okolí obtěžuje. Tento problém může nastat např. při dlouhém cestování, při návštěvě, při společenských akcích atd. Měly by být také značně omezeny tekutiny dvě hodiny před spaním, snižuje to potřebu častého močení v noci. Alkohol a nápoje s kofeinem jsou nevhodné. Doporučuje se také nejíst příliš ostrá a kořeněná jídla, protože jsou dráždivá.
U prostatitidy je sekundární prevence podobná jako u BHP. Doporučuje se nejíst ostrá a pálivá jídla, nepít tvrdý alkohol a také močopudné nápoje a omezit množství kofeinu. Léky se musí brát přesně dle ordinace lékaře. U prostatitidy je také důležité nesedět dlouhou dobu v jedné pozici, dochází tak totiž k překrvení orgánů malé pánve i prostaty, což může způsobovat bolesti. Je tedy dobré střídat sezení s krátkými přestávkami na procvičení. Není vhodné ani přílišné zahřívání orgánů malé pánve, např. v soláriu, v horkých lázních, kde je dobré pobyt omezit na minimum, nedoporučuje se sedět ani na vyhřívaných sedačkách v autě.
K sekundární prevenci karcinomu prostaty patří jednoznačně screening, který ovšem není celoplošně v České republice zaveden a hrazen. Rozhodně jsou ale pravidelné urologické prohlídky jednou z nejlepších prevencí, a to především u mužů starších 50 let, anebo dokonce již dříve u mužů, u kterých jsou k tomu genetické dispozice. Výzkumy ukazují, že pokud někdo z rodiny trpěl karcinomem prostaty, tak se riziko zvyšuje, pokud to byl otec, může být riziko třeba i 2x vyšší, ještě více stoupá s onemocněním bratra, kdy se stupňuje až třikrát.
Terciální prevence
Jejím úkolem je jednak zmenšit negativní následky, které zůstaly po už vyléčeném onemocnění, a také pozorování již vyléčených jedinců. Terciální prevence se používá především u onkologických onemocnění, v našem případě u karcinomu prostaty, také je důležitá dispenzární péče, která zahrnuje soustavnou zdravotní péči. Terciální prevence je žádoucí i u BHP nebo prostatitidy.
Předoperační a pooperační péče o pacienta s onemocněním prostaty
Pokud selže léčba konzervativní, je nutno přistoupit k léčbě chirurgické. Většinou se tak děje ve druhém a třetím stádiu onemocnění. Operací prostaty může být celá řada, od klasických přístupů až po použití různých robotických technologií.
Operace prostaty
Mezi základní druhy operací patří např. transuretrární resekce prostaty (TURP), která se provádí velmi často v subarachnoideální blokádě, kdy se za pomocí endoresektoru (přístroje s pohyblivou kličkou) postupně odstraní patologická tkáň prostaty až k pouzdru.
Dále transvezikální prostatektomie (TVPE), kterou je operováno asi 80 % pacientů, používá se při velkém zbytnění prostaty, a to u prostat větších než 80 až 100 g.
Otevřená prostatektomie se volí u lidí s ortopedickými problémy a u lidí s nehybným kyčelním kloubem.
Mezi další patří miniinvazivní instrumentální terapie, které zahrnují incizi prostaty (TUIP), která se volí většinou u malých prostat do 30 g.
Dále dilataci prostatické uretry balonkem, nebo kryochirurgii, kdy se zmrazí prostata tekutým dusíkem. Tyto operační výkony se používají u BHP.
Radikální prostatektomie u lokalizovaného nádoru má potencionálně vyléčitelný účinek. Jsou-li ohraničené na žlázu (T1 a T2), k radikální prostatektomii (RAPE) jsou vhodné. Ta spočívá v odstranění semenných váčků a následné anastomóze močového měchýře se zadní uretrou a odstranění celé žlázy i s pouzdrem.
Pánevní lymfadenektomie je součástí výkonu. Tato operace je velmi náročná
technicky a nezvládnutí jejích úskalí vede k nepříjemným komplikacím jako je
inkontinence, impotence nebo vznik píštěle. Při extrémní obezitě nebo u starších
rizikových skupin volíme konzervativní postup. RAPE se provádí pouze u lidí s
vyhlídkou dalšího přežití, s ohledem na přidružené choroby a na věk. Aktinoterapie je alternativou radikální operační léčby lokalizovaného karcinomu (T1, T2, T3 bez metastáz v pánevních uzlinách).
Prognóza karcinomu prostaty je závislá na stádiu nemoci. Při radikálním odstranění lokalizovaného karcinomu prostaty je naděje na trvalé vyléčení. Nelze vyléčit onemocnění generalizované a lokálně pokročilé, pouze symptomy, lze ovlivnit
a prodloužit maximálně přežití.
Nejčastější ošetřovatelské diagnózy: