Zdravy_zivotni_styl

Máte zapnutý náhled celé osnovy, zpět na běžné zobrazení.

Načítání a prohlížení osnovy může být v závislosti na množství obsahu pomalejší.

Zdravy_zivotni_styl
Zdravy_zivotni_styl

Zdravý životní styl

 
Anotace předmětu:
Předmět je koncipován jako teoreticko-praktický a klade si za cíl poskytnout ucelený přehled o komplexní problematice podpory zdraví a výchovy ke zdravému životnímu stylu. V teoretické části předmětu je definována primární zdravotní péče, pojem zdraví a determinanty, které ho ovlivňují, ukazatele zdravotního stavu populace, specifikovány jsou formy a metody výchovy ke zdravému životnímu stylu. Předmět umožňuje studentům získat teoretické znalosti o zásadách zdravého životního stylu a prakticky je aplikovat poskytováním odborného individuálního i skupinového poradenství. Rozebírány jsou jednotlivé oblasti životního stylu, zejména zdravá výživa, pohybová aktivita, problematika užívání legálních i ilegálních návykových látek, stres. Pozornost je věnována cíleně prevenci kardiovaskulárních, onkologických, vybraných infekčních a metabolických onemocnění, reprodukčnímu zdraví. Zdůrazněny jsou faktory životního stylu, které mají pozitivní a negativní vliv na těhotenství a porod. Studenti jsou seznámeni se zdravotně výchovnými aktivitami v oblasti primární prevence (projekty podpory zdraví, Dny zdraví, kampaně) a v oblasti sekundární prevence (screeningové programy) realizovanými v České republice.
 
 
Kapitoly:
 
6 Zdravý způsob života a jeho složky - zdravá výživa, tělesná aktivita, legální návykové látky, ilegální návykové látky, gambling, stres, reprodukční zdraví
Přejít
Kapitola obsahuje:
13
Obrázek
1
Odpovědník
18
Text
11 Problematika onkologických onemocnění, screeningové programy
Přejít
Kapitola obsahuje:
12
Obrázek
1
Odpovědník
23
Text
18 Souhrnné testovací otázky
Přejít
Kapitola obsahuje:
1
Odpovědník

1 Základní zdravotní péče, ochrana a podpora veřejného zdraví

1 Základní zdravotní péče, ochrana a podpora veřejného zdraví
 
 
 
Literatura:
Holčík, Jan.  Zdraví 21. Výklad základních pojmů. Úvod do evropské zdravotní strategie. Zdraví pro všechny ve 21. století.  Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2004. 160 s.  ISBN 80-85047-33-0.
 
 

1.1 Principy, složky a náplň základní zdravotní péče

1.2 Ochrana a podpora veřejného zdraví

2 Zdraví a determinanty ovlivňující zdraví

2 Zdraví a determinanty ovlivňující zdraví
 
 
 
Definice zdraví. Definice zdravého způsobu života. Definice determinant zdraví
Zdraví je v ústavě České republiky stanoveno jako jedno z lidských práv. Zdraví lze jen obtížně definovat a měřit. Snadnější je to s nemocemi. Úroveň zdraví obyvatelstva je proto obyčejně vyjadřována mírami „negativního zdraví“, tzn. nemocností a úmrtností (viz kapitola 3 Ukazatele zdravotního stavu populace).
Zdraví má mnoho aspektů, jejichž důležitost se mění v různých historických obdobích, v průběhu života lidí, v závislosti na kultuře, ekonomice, rozvoji medicíny i celé široké péče o zdraví a v návaznosti na mnoho dalších okolností.
Nejčastěji citovaná definice zdraví je uvedena v preambuli Ústavy Světové zdravotnické organizace, která byla podepsaná dne 22. července 1946 se zástupci 61 států a vstoupila v platnost na základě ratifikace 26 signatářských států dne 7. dubna 1948.
 
Zdraví
Nejčastěji citovaná definice zdraví zní „Zdraví je stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody a nejen nepřítomnost nemoci nebo vady.“
 
ZZS_201.jpg

Obr. 1 WHO: Definition of Health
 
Tato definice zahrnuje tři základní aspekty zdraví:
1. Fyzické nebo tělesné zdraví - obvykle se dává do souvislosti s nepřítomností nemoci nebo vady a znamená udržení fyziologických funkcí orgánů a biologickou integritu jedince jako celku.
2. Psychické nebo duševní zdraví - zahrnuje i emocionální zdraví, vztahuje se k intelektuálním schopnostem a k subjektivnímu hodnocení vlastního stavu.
3. Sociální zdraví - se týká schopnosti navazovat sociální kontakty, rozvíjet uspokojivé vztahy a zvládat sociální role.
 
Zdraví se týká nás všech. Zdraví je cennou hodnotou individuální i sociální, která výrazně ovlivňuje kvalitu života. Zdraví patří k prioritám jednotlivce, rodiny i společnosti, je základním předpokladem sociální i ekonomické úspěšnosti a podmínkou kvality života.
Zdraví lidí je podmíněno tím, zda a do jaké míry dokáží k ochraně, udržení a rozvoji svého vlastního zdraví přispět jednotliví občané a jakou oporu najdou u všech ostatních i v celé společnosti.
Zdraví je výsledkem komplikovaného působení mnoha faktorů. Obecně je nazýváme determinanty zdraví.
 
Determinanty zdraví jsou faktory, které působí na zdravotní potenciál a mohou jej ovlivnit buď pozitivně např. zvýšením odolnosti vůči nemoci, flexibilnější adaptací na měnící se podmínky, nebo negativně např. snížením odolnosti nebo vznikem nemoci při selhání adaptačních mechanizmů.
  
Zdravý způsob života
Zdravý způsob života zahrnuje vyrovnanýa pravidelný denní režim (dodržování zásad zdravé životosprávy, dostatek spánku, pravidelné stravování), dostatek pohybové aktivity (sportování, aktivní formy využívání volného času), dodržování zásad osobní hygieny (péče o čistotu celého těla, oděvu a obuvi), duševní pohodu, snížení (omezení) přetěžování (dodržování zásad duševní hygieny), co nejmenší styk se škodlivinami prostředí (ochranu před působením znečištěného životního prostředí), ochranu před úrazy a nakažlivými nemocemi, dostatečnou a plnohodnotnou výživu, odpovědné chování v nejrůznějších životních situacích, odolnost vůči škodlivým vlivům a návykům (kouření, alkohol nebo jiné drogy) a pohodu v mezilidských vztazích.
  
Již v druhé polovině 20. století bylo studiemi prokázáno, že nemoci, zvláště chronické, jsou způsobeny více faktory (teorie multikauzality), což vyvolalo posléze všeobecný zájem o zdravý životní styl. Velkým úspěchem bylo všeobecné přijetí názoru, že civilizačním nemocem jako jsou kardiovaskulární či onkologické choroby, je možné předcházet změnou chování. Odborníky byla zpracována konkrétní doporučení týkající se výživy, fyzické aktivity, kouření a pití alkoholu, což mělo dramatický vliv na zlepšení zdraví populace ve většině vyspělých západoevropských zemí. Začal být kladen důraz na zdravý životní styl jako hlavní determinantu zdraví. Další vědecké důkazy však přinesly poznání, že existují silné vazby mezi životním stylem a životními podmínkami. Nižší socioekonomický status vede ke špatnému zdraví. Materiální podmínky tudíž ovlivňují zdraví přímo a též prostřednictvím sociálního a pracovního prostředí.
Vedle behaviorálních faktorů ovlivňujících zdraví se dalším klíčovým ideovým zdrojem podpory zdraví stal koncept sociálních determinant zdraví. Dnes je prokázáno, že různé kulturní, sociální i etnické skupiny se liší v tom, čemu ve vztahu ke zdraví přikládají význam, a že tato přesvědčení se významně odrážejí v jejich životním stylu.
Důležitou roli hraje také systém zdravotní péče.
 
Vliv jednotlivých determinant na zdraví 
Mezi základní determinanty patří:
- Faktory životního a pracovního prostředí (např. kvalita ovzduší, vody a potravin, klimatické podmínky, záření, hluk, chemické látky, biologické faktory…)
- Genetické faktory (vrozené vady, dispozice ke vzniku nemoci, úroveň intelektových schopností, rozdíly ve zdraví mužů a žen…)
- Životní styl (způsob života) (např. životní úroveň, sociální faktory, nezaměstnanost, způsob práce, stres, úroveň vzdělání, způsob stravování, úroveň pohybové aktivity, abusus drog či alkoholu, kouření, postoj k vlastnímu zdraví a péče o něj…)
 
Pokusíme-li se kvantifikovat vliv takto definovaných determinant, pak faktory životního prostředí ovlivňují zdraví z cca 15-20 %, genetické faktory z cca 10-15 %, skupina faktorů životního stylu celými 50-60%  a efektivita, kvalita a dostupnost zdravotní péče ovlivňuje zdravotní stav „jen“ cca z 10-15 %.
 
Tyto čtyři zmíněné determinanty zdraví je možné tedy znázornit jednoduchým schématem (obr. 2). Pokud bychom vyšli z předpokladu, že zdraví lze zhruba ze 70 % ovlivnit zlepšením životního prostředí a zdravějším chováním lidí, pak je zřejmé, že dosud se této oblasti věnuje jen poměrně malá pozornost.
 
Obr. 2. Základní determinanty zdraví a jejich vliv na zdraví v procentech
 
Význam, dynamika a validita jednotlivých determinant se v čase samozřejmě mění a také váha vlivu těchto čtyř základních skupin determinant zdraví je také v různých společnostech dle jejich vyspělosti odlišná.
 
Zdravotní stav každého jedince je závislý na vědomostech, znalostech a aktivní péči o vlastní zdraví. Nelze zcela spoléhat na zdravotní péči, která řeší především stavy, kdy již došlo k rozvoji určitého onemocnění. Základním úkolem každého jedince je prevence nemoci a na každém záleží, zda sleduje individuální změny svého zdravotního stavu ve všech projevech a symptomech. Úlohou všech zdravotníků je poskytovat kvalitní informace, jak o své zdraví nejlépe pečovat.
 
 
Faktory ovlivňující životní styl
Vnější faktory
- Ekonomické faktory
Dostatek finančních prostředků je jedním z předpokladů pro zajištění podmínek zdravého životního stylu.
- Sociální faktory
Do životního stylu se výrazně promítá vliv společnosti, přičemž obecně platí, že příslušníci určité sociální vrstvy žijí přibližně stejným životním stylem s individuálními odlišnostmi.
- Geografické vlivy
Vliv zeměpisného pásma (klima), kde jedinec trvale žije, nepochybně ovlivňuje jeho životní styl.
- Etnická příslušnost
Nezanedbatelný vliv na životní styl mají různé tradice a zvyklosti.
- Rodinné vlivy
Důležitý je vliv rodiny, která ovlivňuje zejména v dětství charakter výživy, využívání volného času (sport, pohyb, relaxace) a další faktory, které výrazně určují zaměření pozdějšího životního stylu mládeže.
Vědecké
- Úroveň vědeckého poznání
Významným faktorem je též úroveň vědy, která nabízí nejnovější odborné poznatky a ovlivňuje tím jednak chování lidí, jednak zvyšuje kvalitu nabízené lékařské péče.
- Pracovní podmínky
Pracovní podmínky mohou být příčinou vážného poškození zdraví. Zdravotní rizika je třeba chápat také z hlediska psychologického, kdy mobing, bossing a šikana nejrůznějšího druhu jsou častým jevem provázejícím pracovní proces.

Vnitřní faktory
- Psychologické faktory
Osobnost jedince a jeho psychika hraje velmi důležitou roli v případě zdraví prospěšného chování, ale i v případě negativních návyků a chování poškozujícího zdraví.
- Zdravotní stav
Dlouhodobá a trvalá zdravotní omezení limitují výkon zdraví prospěšných aktivit, zejména snižují úroveň pohybové aktivity a často omezují i kvalitu stravování.
- Úroveň vzdělání
Aktuální vědecky podložené informace týkající se jednotlivých oblastí životního stylu pomáhají realizaci zdraví prospěšného chování.

Literatura:
HOLČÍK, J. Zdraví 21. Výklad základních pojmů. Úvod do evropské zdravotní strategie. Zdraví pro všechny ve 21. století. Praha: Ministerstvo zdravotnictví ČR, 2004. ISBN 80-85047-33-0.
HOCÍK, J. Zdravotní gramotnost a její role v péči o zdraví. MSD: Brno, 2009. ISBN 978-80-7392-084-5.
HOLĆÍK, J., KAŇOVÁ, P., PRUDIL, L. Systém, péče o zdraví a zdravotnictví. Brno: NCO NZO, 2005. ISBN 80-7013-417-8.
MARÁDOVÁ, E. Rodinná výchova:  Zdravý životní styl I.  Praha: Fortuna, 1998. ISBN 80-7168-513-5.
Internetové zdroje:
 
 Definition of Health. In: WHO [online].© 2012 WHO. [vid. 3.9.2012]. Dostupné z: https://apps.who.int/aboutwho/en/definition.html.
HOLČÍK, J. Zdravotní gramotnost a její role v péči o zdraví.  MSD:Brno, 2009.  ISBN 978-80-7392-084-5.
NUTBEAM, B.  Health promotion glossary. In: Health Promotion International. Vol.13, No 4, pg. 349-364.  ISSN 0957-4824.
 MARÁDOVÁ, E. Rodinná výchova:  Zdravý životní styl I.  Praha: Fortuna, 1998.  ISBN 80-7168-513-5.  
MARMOT, M., WILKONSON R.G.  Social Determinants of Health- the solid Facts. 2nd ed. Denmark: WHO, 2003. ISBN 92-890-371-0.
Základní determinanty zdraví a jejich vliv na zdraví v procentech In: Zdraví 21. Výklad základních pojmů. Úvod do evropské zdravotní strategie.[online]. © 1996–2012 Masarykova univerzita. [vid. 3.9.2012]. Dostupné z: http://www.ped.muni.cz/z21/texty/vyklad_zakladnich_pojmu_21/doc/001-kap_1-6.doc

2.1 Vliv životního prostředí na zdraví člověka

2.1 Vliv životního prostředí na zdraví člověka
 
 
O vymezení životního prostředí se pokoušejí různé vědní disciplíny – ekologie, sociologie či právní vědy, leč univerzální definici nikde nenalezneme. Životním prostředím rozumíme především životní prostředí člověka. Můžeme jej však chápat jako souhrn všech složek hmotného světa, které bezprostředně působí na člověka jako jedince, ale i celou společnost. Člověk žije v proměnlivém životním prostředí, ve kterém na něho působí mnoho různých faktorů – biotických a abiotických.
Člověk je svázaný s životním prostředím, se kterým tvoří dynamický systém. Prostředí působí na člověka zejména svým vlivem na zdravotní stav (somatický i psychický).
 
Životní prostředí je tvořeno složkami:
- přírodními (půda, voda, ovzduší, flora, fauna)
- umělými - antropogenními (stavby, dopravní prostředky, výrobní zařízení)
- sociálními - tj. lidmi, kteří působí na prostředí a jejich vzájemnými vztahy
 
Jednotlivé vlastnosti složek označujeme jako faktory prostředí. Podle povahy je dělíme na fyzikální, chemické, biologické, sociální.
Požadavky na péči o životní prostředí se opírají o zjištění vlivů, které životní prostředí vykonává na lidské zdraví. Největší pozornost je věnována problematice chemické a biologické kontaminace ovzduší a vody. Podle toho, v jaké časové návaznosti po expozici se objevují subjektivní obtíže a objektivní znaky onemocnění, rozlišujeme účinky akutní, chronické a pozdní.
Akutní účinky chemických látek jsou spojovány s fotochemickým znečištěním. Ozon, oxidy síry a dusíku v ovzduší jsou hlavní součásti fotochemických oxidantů v ovzduší. Expozice fotochemickým oxidantům vyvolává typické příznaky, jako jsou dráždění spojivek, slzení, bolesti hlavy, krku, kašel, rýmu, únavu. Vysoká teplota zvyšuje vnímavost organismu k toxickým účinkům prakticky všech chemických látek. Sumační vlivy teploty byly prokázány při působení pesticidů, polymerů, toluenu, amoniaku, acetonu, benzenu, formaldehydu a dalších látek.
Vyšší koncentrace oxidů síry v ovzduší vede k nárůstu onemocnění na chronickou bronchitidu a bronchiální astma, chronický ranní kašel s hlenovým sputem. Znečistěné ovzduší může vyvolat i rozvoj alergických onemocnění u osob geneticky disponovaných k alergickým projevům. Pozdními účinky dlouhodobé expozice znečistění ovzduší jsou nádorová onemocnění. Ovzduší kontaminované podobnými chemickými látkami, jaké jsou v cigaretovém kouři, se může etiologicky uplatnit u rakoviny plic a bronchů. Jedná se zejména o polycyklické aromatické uhlovodíky. Zdrojem emisí je hlavně doprava a výtopny. Znečistěné ovzduší může obsahovat oxidy dusíku, oxid siřičitý, oxid uhelnatý, chrom, benzen, formaldehyd, vinylchlorid, výpary benzínu, olovo, kadmium, chrom, arsen. Může určitým způsobem přispívat k celkové zátěži populace chemickými karcinogeny. Fyzikální a chemické faktory v ovzduší vstupují do vzájemných interakcí, při kterých se mění jak jejich dávky, tak i biologická aktivita.
Mezi závažný negativní faktor ovlivňující životní prostředí a zdraví patří také spalování domácího odpadu v domácích topeništích a nesprávný provoz domácích spalovacích zdrojů na pevná paliva.
 
Také kvalita pitné vody významně ovlivňuje zdravotní stav člověka. Jednu z příčin znečištění vody z hlediska lidského zdraví představují paraziti, mikrobi a viry přenášení vodou a s nimi spojená infekční onemocnění (např. žloutenka typu A, úplavice).
V oblasti vodního hospodářství dochází rovněž k vypouštění odpadních vod do vodních toků a následné kontaminaci vodních zdrojů. Specifikem je znečišťování vod prostřednictvím dusičnanů, které vznikají v souvislosti se zemědělskou činnosti (např. hnojiva nebo pesticidy). Kontaminanty v pitné vodě tak přispívají k celkové zátěži populace karcinogenními faktory. Je prokázána rovněž korelace mezi dlouhodobým pitím tvrdé vody s vysokým obsahem minerálů (Mg, Ca, Fe) a kardiovaskulárními onemocněními.
 
Mezi další faktory životního prostředí, které negativně ovlivňuje zdraví člověka, patří vysokofrekvenční elektromagnetické záření, zejména radary a další energetická a průmyslová zařízení, která vysokofrekvenční záření produkují. U lidí žijících v blízkosti letišť (radary), nebo rozhlasových a televizních vysílačů se mohou objevovat bolesti hlavy, únava, poruchy spánku, úzkostné stavy.
 
Významná je také problematika tzv. „černých skládek“, které jsou přetrvávajícím problémem v oblasti komunální ochrany životního prostředí měst a obcí. Tato nelegální úložiště odpadů degradují krajinu, ničí často okolní porost, dochází k úniku škodlivin či jedovatých látek do ovzduší, vody a půdy a v konečném důsledku je tak snižována biodiverzita a ohrožováno lidské zdraví.
 
Přestože životní prostředí významně ovlivňuje zdraví člověka, potažmo celé společnosti, nejdůležitější determinantou zdraví zůstává životní styl každého jednotlivce.

3 Ukazatele zdravotního stavu populace

3 Ukazatele zdravotního stavu populace
 
 
 
Hodnocení zdravotního stavu populace je základem pro praktická opatření, prevenci a výchovu obyvatelstva. Umožňuje porovnání nemocí v různých populacích a je základem pro stanovení priorit v oblasti podpory veřejného zdraví a pro plánování a řízení zdravotní péče a koncepci a hodnocení naplňování zdravotní politiky státu.
 
Literatura:
UZIS. Zdravotnictví ČR 2012 ve statistických údajích. Praha: ÚZIS ČR, 2013. ISBN 978-80-7280-985-1.
UZIS. Vývoj zdravotnictví České republiky po roce 1989. Praha: ÚZIS ČR, 2010. ISBN 978-80-7280-900-4.
UZIS. Infekční nemoci 2012. Praha: ÚZIS ČR, 2013. ISBN 978-80-7472-044-4.
 
 

3.1 Ukazatele nemocnosti populace

3.1 Ukazatele nemocnosti populace
 
 
Ukazatele nemocnosti měří frekvenci onemocnění v určité populaci (vymezené místně i časově). Porovnávat hodnoty získané ze statistik za okresy či kraje v absolutních číslech (počtech případů onemocnění, úmrtí) lze pouze tehdy, jsou-li základní porovnávané soubory (počty obyvatel v okresech, krajích) velikostně přibližně stejné. Častěji se provádí srovnání na základě čísel poměrných (relativních), která umožňují lépe porovnávat sledované soubory. Při hodnocení nemocnosti a úmrtnosti populace jsou hodnoty vyjadřovány nejčastěji na 100 000 obyvatel (ale mohou být vyjádřeny i na 1000, 10 000 či 1 000 000 obyvatel).
 
Při hodnocení nemocnosti populace jsou používány termíny incidence a prevalence.
Incidence udává počet všech nově vzniklých onemocnění v určité populaci a určitém čase.
Prevalence udává počet všech existujících onemocnění v určité populaci a v určitém čase. Rozlišujeme prevalenci okamžikovou a intervalovou.
Prevalence okamžiková udává počet všech existujících onemocnění v určité populaci v určitém okamžiku (např. 1.6.2012).
Prevalence intervalová udává počet všech existujících onemocnění v určité populaci v určitém časovém intervalu (červen 2012).
Specifická nemocnost udává nemocnost v určité konkrétní, blíže specifikované skupině (specifikované věkem, pohlavím, zaměstnáním…)
 
 

3.2 Ukazatele úmrtnosti populace

3.2 Ukazatele úmrtnosti populace
 
 
Ukazatele úmrtnosti měří frekvenci úmrtí v určité populaci (vymezené místně i časově).
Specifická úmrtnost může blíže specifikovat úmrtí na určitou specifickou příčinu (např. na nádor prostaty).
Specifikovat úmrtnost lze též úmrtnost v určité konkrétní, blíže specifikované populační skupině (specifikované věkem, pohlavím….).
Novorozenecká úmrtnost je úmrtnost dětí do 28 dnů života.
Kojenecká úmrtnost je úmrtnost dětí do 1 roku věku.
Smrtnost neboli letalita je ukazatel udávající podíl zemřelých ze skupiny nemocných určitou chorobou (např. úmrtnost při onemocnění tetanem je 60-70%) nebo ze skupiny zasažené určitým jevem, například úrazem. Zatímco úmrtnost je vztažena k celkové populaci, smrtnost pouze k vybrané podmnožině (úmrtnost při srážce chodce s rychlovlakem je velmi nízká, neboť k ní dochází velmi zřídka, ale smrtnost se blíží 100 %, neboť tuto srážku téměř žádný chodec nepřežije).
 
 

3.3 Střední délka života

3.3 Střední délka života
 
  
Střední délka života neboli naděje dožití je statistický údaj udávající průměrný, tedy předpokládaný, věk, jehož dosahují členové dané populace.
Graf 1 Vývoj střední délky života při narození. In Zdravotnictví ČR 2012 ve statistických údajích. [online].© ÚZIS ČR 2010-2012 [vid.30.11.2013].
Dostupné z http://www.uzis.cz
 
Střední délka života při narození vzrostla v roce 2012 oproti předcházejícímu roku u mužů o 0,3 roku, u žen o 0,2 roku. V roce 2012 měl tak novorozený chlapec naději dožít se 75 let, novorozená dívka 80,9 let. Střední délka života je v ČR v současné době v průměru o 3–4 roky kratší než v západoevropských zemích.
 
 

3.4 Zdravotní stav populace ČR – charakteristika a trendy výskytu vybraných onemocnění

3.4 Zdravotní stav populace ČR – charakteristika a trendy výskytu vybraných onemocnění
 
 
V dnešní době již není zdravotní stav populace ohrožován ve větší míře infekcemi, jak tomu bylo v minulosti, stále však existují infekční nemoci, které jsou velmi závažné. Na závažnost některých infekčních onemocnění poukazují počty hospitalizací a úmrtí.
V roce 2012 bylo Národním registrem hospitalizovaných pro infekční nemoci zaznamenáno 54,7 tisíce případů hospitalizací v nemocnicích, tj. téměř 43 % všech hlášených infekčních nemocí. Na následky infekčních nemocí zemřelo 1 617 osob. Mezi závažná infekční onemocnění patří například virová hepatitida B a C, TBC, pohlavní nemoci a zejména HIV/AIDS. Prevalence HIV/AIDS v České republice setrvale stoupá. K 31.12.2012 bylo v České republice evidováno1887 HIV pozitivních osob (1554 mužů a 333 žen), z toho 366 osob s rozvinutým AIDS.
 
Graf 2 Osoby žijící s HIV/AIDS v České republice k 31.12.2012. In Trendy vývoje a výskyt HIV/AIDS v ČR v roce 2012. [online]. SZU 2013 [vid.30.11.2013].
 
Velmi závažným infekčním onemocněním je tuberkulóza, avšak epidemiologická situace ve výskytu této nákazy v ČR je velmi příznivá, v roce 2012 bylo hlášeno 611 případů onemocnění. Naše republika patří mezi země s nízkou incidencí této nákazy. Onemocnění je 2 x častěji diagnostikováno u mužů než u žen.  Ze střevních infekčních nemocí dominovaly v roce 2012 kampylobakteriózy a salmonelózy. V roce 2012 došlo k poklesu incidence virové encefalitidy přenášené klíšťaty oproti předcházejícímu roku na 573 případů.  Mezi častá a závažná infekční onemocnění dále patří se 3 304 případy Lymeská nemoc tzv. borelióza. V roce 2012 bylo hlášeno 3 304 případů. Počet hlášených virových hepatitid činil v roce 2012 celkem 1 640, z nichž typ A byl hlášen v 284 případech. Z celkového počtu hlášených hepatitid tvořily více než polovinu  (827) chronické virové hepatitidy, z toho 677 případů (82 %) představovala chronická forma hepatitidy typu C a 146 případů (18 %) chronická forma hepatitidy typu B. Počet hlášení chronických hepatitid dosáhl nejvyššího počtu u mužů ve věku 25–34 let. Virové hepatitidy si v roce 2012 vyžádaly 152 úmrtí. I přes pravidelné očkování došlo k opětovnému nárůstu výskytu dávivého kašle – pertussis na dvojnásobek oproti roku 2011, a to na 738 případů. Dávivý kašel nejvíce postihoval kojence a dospívající ve věku 15–19 let. Dalších 50 případů se týkalo dávivého kašle – parapertussis, proti kterému se očkování neprovádí. Dávivý kašel nejvíce postihoval kojence a dospívající ve věku 15–19 let, přes pravidelné očkování došlo k opětovnému nárůstu výskytu dávivého kašle – pertussis (A37.0) na dvojnásobek na 738 případů, tj. rovných 7 případů na 100 tisíc obyvatel. Dávivý kašel nejvíce postihoval kojence a dospívající ve věku 15–19 let, Nejčastěji hlášené parazitární onemocnění představuje každoročně svrab, v roce 2012 bylo hlášeno 3 336 případů. Ze sexuálně přenosných onemocnění bylo hlášeno celkem 683 případů syfilis a 1 144 případů gonokokové infekce.
Počet léčených diabetiků dlouhodobě roste. Ke konci roku bylo evidováno 841,2 tisíce
léčených diabetiků (tj. 7 999,4 na 100 000 obyvatel), z toho bylo 91,8 % osob s diabetem 2. typu (nezávislý na inzulínu) a 6,7 % s diabetem 1. typu (závislý na inzulínu).
 
Graf 3 Vývoj počtu léčených diabetiků podle typu diabetu. In Zdravotnictví ČR 2012 ve statistických údajích. [online].© ÚZIS ČR 2010-2012 [vid.30.11.2013].
Dostupné z: http://www.uzis.cz
 
Nemoci oběhové soustavy jsou nejčastější příčinou hospitalizace. Kardiovaskulární onemocnění jsou též dlouhodobě i nejčastější příčinou úmrtí populace České republiky u mužů i u žen. V roce 2012 byla tato onemocnění příčinou úmrtí mužů v cca 45 % případů ze všech hlášených úmrtí mužů, u žen v cca 49 % případů úmrtí. Vývoj úmrtnosti na tato onemocnění má od již od roku 1990 mimořádně příznivý trend, dlouhodobě dochází k trvalému poklesu úmrtnosti na tato onemocnění. Absolutní počty zemřelých na nemoci oběhové soustavy se snížily od roku 1989 o čtvrtinu. Rozhodujícím vlivem se zdá být synergický vliv zlepšení více faktorů, zejména zdravý životní styl části populace a hlavně výrazná změna poskytované zdravotní péče (nové léčebné postupy, zvýšený počet kardiochirurgických operací, nové léky).
Velmi závažným a jedním z nejobávanějších onemocnění jsou novotvary. Jsou druhou
nejčastější příčinou smrti a mají za následek zhruba každé čtvrté úmrtí. Vývoj počtu hlášených onemocnění zhoubným novotvarem vykazuje v dlouhodobém vývoji rostoucí trend. Koncem 80. let počet minulého století počet hlášených zhoubných novotvarů představoval zhruba 60 % současného stavu, bylo registrováno cca 45 tisíc nových případů zhoubných novotvarů. Nádorová onemocnění byla v roce 2012 příčinou cca 27 % úmrtí českých mužů a žen.
V roce 2010 bylo do Národního onkologického registru ČR nově hlášeno 82,6 tisíce případů zhoubných novotvarů, z toho 42,9 tisíce u mužů a 39,7 tisíce u žen. Meziročně počet nově hlášených zhoubných nádorů se v absolutním počtu zvýšil u mužů i žen zhruba o 4%. Nejrozšířenějším zhoubným nádorem je u mužů zhoubný nádor prostaty a u žen zhoubný nádor prsu. Rostoucí počet hlášených novotvarů souvisí se stárnutím populace (riziko nádorového onemocnění se zvyšujícím se věkem stoupá), s vyšším výskytem kancerogenů a samozřejmě se zlepšením diagnostiky a existencí celoplošných onkologických screeningů.
 
Graf 4 Struktura standardizované úmrtnosti muži. In Zdravotnictví ČR 2012 ve statistických údajích. [online].© ÚZIS ČR 2010-2012 [vid.30.11.2013].
Dostupné z: http://www.uzis.cz
 
Graf 5 Struktura standardizované úmrtnosti žen. In Zdravotnictví ČR 2012 ve statistických údajích. [online].© ÚZIS ČR 2010-2012 [vid.30.11.2013].
Dostupné z: http://www.uzis.cz
 
Koncem minulého století zaznamenala česká společnost zlepšení zdravotního stavu a to především díky investicím do zdravotnických technologií a uplatnění nových diagnostických a léčebných metod. V posledních letech se však ukazují negativní tendence ve vývoji zdravotního stavu obyvatel České republiky, které se projevují zpomalováním růstu naděje dožití a zpomalením doposud pozitivního trendu poklesu úmrtnosti. Délka života prožitého ve zdraví je stále kratší než ve vyspělých zemích Evropy. Možnosti dostupné zdravotnické péče a nových technologií jsou do značné míry vyčerpány a jejich další extenzivní růst je ekonomicky neudržitelný a nepřináší očekávaný efekt v ovlivnění zdraví obyvatelstva. K tomu přistupuje u stále mnoha lidí nezdravý životní styl, který přináší řadu negativních zdravotních důsledků: narůstá podíl obézních, nedostatečná je fyzická aktivita, roste průměrná hodnota krevního tlaku v populaci, nedaří se redukovat podíl kuřáků, stále vysoká je spotřeba alkoholu. Efektivním řešením této situace je primární prevence (viz kapitola 5 Prevence).
 
Primární prevence nemocí, ochrana a podpora zdraví patří k významným a nezbytným nástrojům zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva. Jde o úsilí, jehož smyslem je omezovat výskyt nových případů onemocnění, chránit zdraví a životy obyvatel, prodlužovat život ve zdraví a ve svém důsledku přispívat k rozvoji společnosti jako celku. Právě obyvatelstvo v dobrém zdravotním stavu je základní podmínkou pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění – tedy cíle Strategie Evropa 2020.

4 Výchova ke zdravému životnímu stylu - zásady, cíle, metody

4 Výchova ke zdravému životnímu stylu - zásady, cíle, metody
 
 
 
Literatura:
HOLČÍK, J. Dobrá výchova je jedním ze základních předpokladů zdraví lidí. In: Komenský, odborný časopis pro učitele základní školy. Brno: Pedagogická fak. Masarykovy univerzity. ISSN 0323-0449, 2011, vol. 135, no. 3, s. 6-10.
WASSERBAUER, S. a kol. Výchova ke zdraví. 3. vyd. Jihlava: Zdravotní ústav se sídlem v Jihlavě, 2003. ISBN 80-7071-172-8.
 
 

4.1 Zásady, cíle a metody výchovy ke zdravému životnímu stylu

4.1 Zásady, cíle a metody výchovy ke zdravému životnímu stylu
 
  
Výchova ke zdravému životnímu stylu je proces poskytování informací a rad ke správnému způsobu života, který napomáhá k rozvoji znalostí a dovedností.
 
Cíl výchovy ke zdraví
Hlavním cílem výchovy ke zdravému životnímu stylu je dosáhnout změny chování, které vyžaduje zdravotní stav jednotlivců a komunit.
Výchova ke zdravému životnímu stylu umožňuje kontrolu nad vlastním zdravím a vede k optimalizaci postojů a návyků pro zdravý způsob života a dosažení maximální možné kvality života. Výchova ke zdravému životnímu stylu je nezbytnou součástí edukace pacientů v sekundární a terciální prevenci.
Výchova ke zdravému životnímu stylu je součástí celkové zdravotní politiky státu, jejíž naplňování je úkolem všech resortů.
Výchova ke zdravému životnímu stylu je součástí komplexního přístupu k pacientům, handicapovaným a ke zdravým lidem v prevenci nemocí a podpoře zdraví. 
Metodické centrum výchovy ke zdravému životnímu stylu je Státní zdravotní ústav s dislokovanými pracovišti podpory zdraví v krajích, avšak zásadní podíl na výchově ke  zdravému životnímu stylu zdraví mají i ostatní rezorty a organizace.
Náplní výchovy ke zdravému životnímu stylu je edukace jednotlivců, komunit a celé populace všech věkových, sociálních a etnických kategorií.
Výchova ke zdravému životnímu stylu je součástí realizace lokálních a celospolečenských programů a v současnosti je prioritou plnění programu Zdraví 21.
 
Hlavní zásady výchovy ke zdravému životnímu stylu
Edukace ke zdravému životnímu stylu musí být soustavná, systematická, komplexní a důsledně promyšlená činnost.
Tato činnost musí být cílená vzhledem k věku, pohlaví, vzdělání a konkrétním problémům jedince nebo komunity v oblasti zdravotní, psychické, sociální a společenské.
Obsahová náplň výchovy ke zdravému životnímu stylu musí být aktualizovaná nejnovějšími poznatky z oblasti vědy a výzkumu.
Výchova ke zdravému životnímu stylu musí respektovat životní prostředí a intelektové schopnosti osloveného jedince.
Výchova ke zdravému životnímu stylu musí vyvolat osobní zainteresovanost každého jedince.
 
Metody práce v rámci výchovy ke zdravému životnímu stylu
Metody práce musí být přizpůsobeny specifickým cílům a mají různé postupy dle aktuální potřeby a naléhavosti jevu, kterým se zabývají.
Upoutání pozornosti k danému problému - velkoplošná reklama, televizní spoty, plakáty, kampaně.
Sdělení základních informací - upozornění, doporučení, rady – letáky, kalendáře, články v novinách, televizní a rozhlasové krátké pořady.
Sdělení obsažnějších informací a návodů - edukace ke změně postojů (obsáhlejší televizní a rozhlasové pořady, brožury, knihy, přednášky a besedy, internetové stránky).
Poskytnutí návodů a metod ke změně chování - intervenční postupy (soubory doporučení a postupů, interaktivní počítačové programy, receptáře, výstavy, kurzy a systematické výukové plány).
 
Obsahové priority výchovy ke zdravému životnímu stylu
Děti a mládež
předškolní věk - zásady správné výživy, pohyb, osobní hygiena, denní režim, základy prevence nejčastějších nemocí, seznámení se s lékařem
školní věk - zdravý životní styl, správný režim práce a odpočinku, duševní hygiena, základy sexuální výchovy, protikuřácká, protialkoholová a protidrogová výchova, prevence nejčastějších nemocí
dorostový věk - zdravý životní styl, sexuální výchova - zdravý sexuální život, prevence HIV/AIDS, prevence drogových závislostí, výběr povolání, prevence úrazů.
 
Zdravotně výchovné materiály vydané v rámci výchovy ke zdravému životnímu stylu dětí a mládeže
 
 
Rodiče
výchova dětí, zdravý životní styl, prevence kuřáctví, alkoholismu a drogových závislostí dětí a mládeže, zásady prevence a léčby nejčastějších onemocnění, orientace v systému zdravotnictví.
 
Zdravotně výchovné materiály vydané v rámci výchovy ke zdravému životnímu pro rodiče dětí a mládeže
 
 
Dospělá populace
zdravý životní styl, vliv pracovního a životního prostředí na zdraví, duševní hygiena- prevence stresu, zásady prevence a léčby nejčastějších onemocnění, orientace v systému zdravotnictví.
 
Senioři
životní styl ve stáří (podpora zdravé výživy a pitného režimu), zásady překonávání snižování fyzických a duševních sil ve stáří, zásady prevence a léčby nejčastějších onemocnění, orientace v systému sociální a zdravotní péče, prevence úrazů.
 
Pacienti
rady v nemoci, diety, doporučení ke kompenzaci poruch zdraví, využití zdravotních pomůcek.
 
Komunity
informace jsou podávány ve školách základních, mateřských, středních, podnicích, municipalitách.
 
Zdravotně výchovný materiál vydaný v rámci výchovy ke zdravému životnímu stylu v komunitě (Škola podporující zdraví)
  
Výchova ke zdravému životnímu stylu je cílena na:
- jednotlivce zdravé, nemocné nebo ohrožené na zdraví
- skupiny obyvatelstva s ohledem na věk, diagnózy, profesní skupiny
- speciální problematiku žen
- osoby žijící v určitém rizikovém prostředí
- komunitu (škola, podnik, město)
- celou populaci s využitím celostátních, regionálních či místních sdělovacích prostředků
 
 

4.2 Zásady efektivní výchovy ke zdravému životnímu stylu v komunitách

4.2 Zásady efektivní výchovy ke zdravému životnímu stylu v komunitách
 
  
Oslovení skupin v komunitě musí vycházet ze znalostí jejího demografického a sociálního složení (pohlaví, věk, zaměstnanost, vzdělání, národnost, etnická příslušnost).
Při předávání informací se využívá spíše obecnější rovina oslovení s vysokou mírou srozumitelnosti pro co nejširší spektrum populace.
Informace musejí navrhovat řešení a musejí zbavovat strachu a obav z nebezpečí Při poskytování rad a doporučení je nezbytné co nejvíce zdůrazňovat pozitiva přínosu než zápory (pozitivní motivace).
Pracovník realizující výchovu ke zdravému životnímu stylu musí být erudovaný odborník.
 
Komunikace a výchova ke zdravému životnímu stylu prostřednictvím médií
Umožňuje oslovovat velké množství lidí a doplňuje mezilidskou komunikaci (face to face), oslovuje i osoby v obtížně dostupných lokalitách, je relativně finančně méně náročná.
Problém je, jaké zprávy média preferují a jak jsou předávány (neověřené informace mohou vyvolat nežádoucí reakce).

5 Primární, sekundární, terciární a kvartérní prevence, podpora zdraví

5 Primární, sekundární, terciární a kvartérní prevence, podpora zdraví
 
 
 
Prevence znamená předcházení nemocem a jejich následkům, tedy odstranění či minimalizaci příčin nemocí či jiných poškození zdraví.
 
Literatura:
Prevencenadoru.cz [online]. ©2009-2012 Masarykův onkologický ústav. [vid. 5.8.2012]. Dostupné z: http://www.prevencenadoru.czreeningove-programy-vcr/article.html?id=489

5.1 Primární prevence

5.1 Primární prevence
 
  
Primární prevence je soubor činností a opatření, která mají za cíl snížit počet nových onemocnění či jiných poškození zdraví.
 
Primární prevence je jednak specifická, jednak nespecifická.
Specifická primární prevence je cílená a důsledná prevence zaměřená na konkrétní riziko nemoci (např. očkování proti infekčním nemocem).
Nespecifická primární prevence znamená aktivity vedoucí k posilování a rozvíjení zdraví zdravotní výchovou či zdravým životním stylem. Nespecifická primární prevence je nedílnou součástí prevence specifické.
Primární prevence nemocí, ochrana a podpora zdraví patří k významným a nezbytným nástrojům zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva. Jde o úsilí, jehož smyslem je omezovat výskyt nových případů onemocnění, chránit zdraví a životy obyvatel, prodlužovat život ve zdraví a ve svém důsledku přispívat k rozvoji společnosti jako celku. Nezastupitelnou úlohu v primární prevenci hraje zejména rodina, ale též škola, zdravotníci, další odborníci i celá společnost.
 
 

5.2 Sekundární prevence. Screening

5.2 Sekundární prevence. Screening
 
  
Sekundární prevence je cílené vyhledávání a včasné rozpoznání vzniku nemoci a poruchy zdraví preventivními prohlídkami a screeningovými programy s cílem zlepšit  šanci na úspěšnost léčby.
 
Screening
Screening je metoda sekundární prevence sloužící k vyhledávání prvotních příznaků onemocnění u dosud "zdravých" osob, tedy v časném stádiu, kdy se onemocnění dosud neprojevuje žádnými zjevnými příznaky. Screening se provádí, pokud je v dané populaci přiměřeně vysoké riziko daného onemocnění, pokud je k dispozici vhodná metoda a pokud je možno včas zachycené onemocnění účinně léčit.
Skríningová metoda musí být relativně levná a nenáročná (vyšetření procházejí tisíce osob), musí být dostatečně citlivá (= senzitivní; citlivost metody je určena procentem osob s daným onemocněním, které metoda zachytí. Je-li ve skupině vyšetřovaných například 100 osob s hledaným onemocněním a metoda jich odhalí 90, je citlivost metody 90 %) a současně dostatečně specifická (= nesmí zdravé osoby označit za osoby s hledaným onemocněním, pokud metoda označí 100 osob, ale jen 90 skutečně onemocnění má, je specifita metody 90 %).
V současné době se provádí screening karcinomu prsu (mammografie), karcinomu děložního čípku (vyšetření gynekologem a cytologické vyšetření) a karcinomu tlustého střeva (vyšetření stolice na skryté krvácení).
 
 

5.3 Terciární prevence

5.3 Terciární prevence
 
  
Terciární prevence se zaměřuje na znovunastolení zdraví, když již nemoc propukla, a to péčí, ošetřením, léčbou či mírněním nemoci nebo jejích symptomů.
 
 

5.4 Kvartérní prevence

5.4 Kvartérní prevence
 
  
Kvartérní prevence se začíná zabývat aktivitami zdravotní péče zaměřenými na zmírnění dopadů či vyhnutí se následkům nepotřebných či nadměrných léčebných intervencí.

6 Zdravý způsob života a jeho složky - zdravá výživa, tělesná aktivita, legální návykové látky, ilegální návykové látky, gambling, stres, reprodukční zdraví

6 Zdravý způsob života a jeho složky
 
 
 
Literatura:
KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. ISBN 978-80-86734-05-61.
KALMAN, Michal, Zdeněk HAMŘÍK a Jan PAVELKA. Podpora pohybové aktivity: pro odbornou veřejnost. Olomouc: ORE-institut, 2009. 172 s. ISBN 978-80-254-5965-2.
KOMÁREK, Lumír a Kamil PROVAZNÍK. Ochrana a podpora zdraví. Praha: Nadace CINDI, 2011. ISBN 978-80-260-1159-0.
MACKAY, Judith a Michael P. ERIKSEN. The Tobacco atlas. Geneva: World Health Organization, 2002. ISBN 92-415-6209-9.
MUŽÍK, Vladislav. Výživa a pohyb jako součást výchovy ke zdraví na základní škole: příručka pro učitele. Brno: Paido, 2007. 150 s. ISBN 978-807-3151-560.
PEŠEK, Roman, Andrea VONDRÁŠKOVÁ a Ondřej VESELÝ. Drogová závislost, aneb, Rychlý běh po krátké trati: poradenská příručka pro děti, dospívající a jejich rodiče. Písek: Arkáda - sociálně psychologické centrum, 2007. ISBN 978-80-239-9405-6.
PROVAZNÍK, Kamil a Lumír KOMÁREK. Manuál prevence v lékařské praxi: souborné vydání. Praha: Fortuna, 2003, 2004. ISBN 978-80-7168-942-4.
Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže č.j.: 21291/2010-28, MŠMT, 2010.
Výživová doporučení pro obyvatelstvo ČR. MZ ČR, 2005.
Výživová doporučení CINDI. SZU, 2000. ISBN 80-7071-158-2.
Ilegální drogy [online]. Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, Úřad vlády České republiky [cit. 2012-12-06]. Dostupné z: http://www.drogy-info.cz/index.php/info/ilegalni_drogy.
“EU Physical Activity Guidelines” Pokyny EU pro pohybovou aktivitu [online]. 2008. [vid. 3.11.2012]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/sport/pokyny-eu-pro-pohybovou-aktivitu
WHO Benefits of Physical Activity  [online]. WHO. 2008. Copyright World Health Organization. [vid. 3.11.2012].  Dostupné z: http://www.who.int/dietphysicalactivity/factsheet_benefits/en/index.html
WHO/ISH Hypertension guidelines  [online]. WHO. 2012. Copyright World Health Organization. [vid. 8-10-2012]. Dostupné z: http://www.who.int/cardiovascular_diseases/guidelines/hypertension/en/
WHO guidelines on nutritions [online]. WHO. 2012. Copyright World Health Organization. [vid. 8-10-2012]. Dostupné z: http://www.who.int/nutrition/en/

6.1 Zdravá výživa

6.1 Zdravá výživa
 
 
 
Výživa je jednou z hlavních determinant zdraví a nemocí. Působení výživy na zdraví člověka souvisí s jinými determinantami ovlivňujícími zdraví, zejména se sociálně ekonomickými determinantami, behaviorálními determinantami, které se týkají chování člověka a také s kulturními zvyky a se vzděláním, zejména se zdravotní gramotností populace.
Potraviny, které jsou prospěšné zdraví, musí být pro lidi cenově dostupné, znalosti lidí o zdravé výživě musí vytvořit poptávku po zdravých potravinách, životní styl lidí musí zdravou výživu zahrnout jako svoji přirozenou součást zdravého životního stylu. Bez uvedených podmínek výživa nemůže uplatnit svůj pozitivní vliv na zdraví, ale může naopak poškodit zdraví nadbytečným přísunem energie, nasycených tuků, kuchyňské soli apod.
Výživa lidí prochází neustále vývojem. V druhé polovině minulého století se v České republice zvyšoval energetický příjem populace, rostla spotřeba masa, mléka a mléčných výrobků a zejména živočišných tuků (máslo, sádlo) a vajec. Začal se vytvářet nevhodný poměr mezi základními živinami - bílkovinami, tuky a sacharidy, zvyšoval se příjem soli a spotřeba zeleniny a ovoce byla nedostatečná, stejně jako spotřeba vlákniny a vitaminů.
Popsané trendy se významně podílely na nepříznivém vývoji zdravotního stavu obyvatelstva České republiky, zejména vysoké incidenci kardiovaskulárních nemocí, cévních onemocněních mozku, zhoubných nádorů, diabetu mellitu II. typu, onemocněních kosterního systému a obezity.
Teprve na konci minulého století nastaly ve stravovacích zvyklostech populace České republiky pozitivní změny. Snížila se spotřeba živočišných produktů (hovězího masa, másla, sádla) a zvýšila se spotřeba drůbežího masa, zeleniny a ovoce. Spotřeba ryb se také postupně zvyšuje, ale je stále příliš nízká. Zvýšila se spotřeba mléka se sníženým obsahem tuku, celkově však je stále nedostatečná. Nepříznivou okolností je zvyšování sociálních rozdílů ve spotřebě zdraví prospěšných a výživově hodnotných potravin. Pod optimální úrovní je v současné době výživa většiny důchodců, nezaměstnaných, nízkopříjmových povolání a většina romského obyvatelstva.
 
Doporučená denní dávka (DDD) je pojem používaný pro vyjádření potřebného individuálního denního příjmu živin, který je považovaný za dostatečný na to, aby pokryl potřebu většiny zdravých jedinců (97 %-98 %, bez rozdílu pohlaví) v každé věkové skupině.
Doporučená denní dávka energie pro dospělou ženu s průměrnou fyzickou aktivitou je cca 2000 kilokalorií denně (8 400 kilojoulů), pro dospělého muže s průměrnou fyzickou aktivitou cca 2500 kilokalorií denně (10 500 kilojoulů).
Energie je dodávána do organizmu hlavně konzumací sacharidů, tuků a bílkovin. Vyjadřuje se v kilokaloriích (kcal) a kilojoulech (kJ), přičemž vzájemný poměr mezi oběma veličinami je 1 kcal = 4,2 kJ.
Přibližně 50-55 % energie mají pokrýt sacharidy včetně cukrů, 30-35 % mají zajistit tuky a o 10-15 % se mají postarat bílkoviny. Skutečný optimální příjem však ovlivňuje věk, hmotnost, výška, fyzická náročnost práce a sportovní aktivita každého jedince.
 
Energetická hodnota bílkovin, sacharidů a tuků je následující:
- 1 g bílkovin = 4 kcal = 17 kJ   
- 1 g sacharidů = 4 kcal = 17 kJ  
- 1 g tuku = 9 kcal = 37 kJ
Základní význam zdravé a správné výživy spočívá v zajištění optimálního přívodu energie a živin ve formě makroelementů a mikroelementů přiměřeně k věku, zdravotnímu stavu a životnímu stylu jedince.
Energetický příjem má být v rovnováze s výdejem, který je dán zejména potřebou energie pro bazální metabolismus a pohybovou aktivitou. Základní živiny (makronutrienty) jsou bílkoviny, tuky a sacharidy.
 
Bílkoviny (proteiny) mají tvořit 15 % z celkové energetické hodnoty stravy.  Doporučená denní dávka pro průměrného člověka je 0,8 g/kg tělesné hmotnosti. Měla by ovšem být vyšší u dětí, při sportovních výkonech, u těhotných a kojících žen a u osob v rekonvalescenci.

Tuky (lipidy) mají tvořit maximálně 25-30 % z celkové energetické hodnoty stravy. Tuky jsou složeny z mastných kyselin. Podle druhu vazeb mezi uhlíky mastných kyselin se dělí na nasycené (obsažené v živočišných tucích), mononenasycené (obsažené nejvíce v olivovém oleji) a polynenasycené (obsažené v rybách, rostlinných olejích). Jejich doporučený poměr je 1:1:1. Ve stravě by mělo být 1/3 tuků živočišných a 2/3 tuků rostlinných a rybích.

Sacharidy (cukry) mají tvořit 55-60 % z celkové energetické hodnoty stravy. Jednoduché sacharidy (monosacharidy) jsou obsaženy v ovoci, medu, disacharidy jsou v cukru používaném ke slazení.
Sacharidy složené (polysacharidy) jsou v obilovinách, rýži, bramborách a zelenině a měly by tvořit většinu z přijímaných sacharidů. Mezi sacharidy patří také vláknina, jejíž denní příjem by měl být 25-30 g.

Mikroelementy tvoří vitaminy a minerální látky.
Stravovací zvyklosti jsou podmíněny znalostmi lidí o správné výživě, vlivy ekonomickými, etnickými, módními trendy a dalšími. V průběhu posledních desetiletí vzrostla ve vyspělých zemích značně celková spotřeba hlavně živočišných produktů s vysokým obsahem nasycených mastných kyselin.
V České republice jsou zaznamenány v posledních létech pozitivní změny ve stravování populace, jako je pokles nadměrné spotřeby masa, vajec, mléka a mléčných výrobků a vzestup spotřeby rostlinných tuků, ovoce a zeleniny. Současný stav výživy české populace však stále není uspokojivý. Zatímco doporučené dávky potravin jsou v České republice prakticky dodrženy u cereálií, spotřeba zeleniny je pouze asi na 60 % doporučení, spotřeba ovoce asi na 65 % doporučení a mléka asi na 60 % doporučení. Spotřeba masa je asi o 20 % vyšší než uvádí doporučení. Přitom je prokázáno a ověřeno, že vhodné potraviny dokáží snížit riziko mnoha chorob, protože výživa ovlivňuje veškeré děje, které v lidském organismu probíhají.
 
Nezdravá výživa zvyšuje výskyt  chronických neinfekčních onemocnění v populaci a je typická nadměrným energetickým příjmem, zejména
- vysokým příjmem masa a masných výrobků (uzenin), které jsou zdrojem živočišných tuků (cholesterolu)
- vysokým příjmem rafinovaného cukru v sladkostech a slazených nápojích
- vysokým příjmem soli
a nedostatečným příjmem
- ryb a výrobků z ryb
- nízkotučných mléčných výrobků
- ovoce a zeleniny
Ke škodlivosti takovéto výživy je třeba přičíst klesající energetickou náročnost lidské práce a snižující se pohybovou aktivitu velké části populace.
 
Zdravotní rizika nezdravé výživy.
Z hlediska vzniku a rozvoje nejčastějších neinfekčních hromadně se vyskytujících onemocnění je možné definovat hlavní rizika pramenící z nezdravé výživy.
- Vysoký příjem nasycených mastných kyselin a cholesterolu zvyšuje hladinu cholesterolu v krevním séru a urychluje rozvoj aterosklerózy.
- Vysoký příjem nasycených mastných kyselin a celkový nadměrný energetický příjem mají souvislost s rizikem vzniku karcinomu prsu, kolorektálního karcinomu, karcinomu endometria a ovarií.
- Vysoký příjem soli je významným rizikovým faktorem rozvoje hypertenze.
- Dlouhodobý vysoký příjem jednoduchých sacharidů vede ke vzniku zubního kazu, nadváze a obezitě a může ovlivnit i vznik inzulinové rezistence vedoucí k diabetu II. typu.
- Nízký příjem vlákniny je rizikem pro rozvoj aterosklerózy, diabetu II. typu a karcinomu tlustého střeva a konečníku.
- Nízký příjem vápníku a vitaminu D může ovlivnit vznik a rozvoj osteoporózy.
- Nízký příjem jodu způsobuje poruchy funkce štítné žlázy.

Záměrně nízký energetický příjem z potravy je podstatou mentální anorexie a mentální bulimie. Nejzávažnější nemoci se vztahem k nezdravé výživě jsou ateroskleróza, hypertenze, kardiovaskulární nemoci, cévní onemocnění mozku a některé druhy rakoviny, zejména zažívacího traktu. Nejčastější chorobou z nesprávné výživy je obezita, která zvyšuje riziko nemocí kardiovaskulárních, pohybových a diabetu mellitu II. typu. Nezdravá výživa zvyšuje také riziko vzniku metabolického syndromu. Nemoci z nedostatku minerálních látek ve výživě u nás nejsou výjimečné. Nedostatek vápníku, zejména pokud je spojen s nedostatkem vitaminu D a s nedostatkem pohybu, je rizikovým faktorem osteoporózy. Nedostatek jódu je příčinou hypotyreózy a jejích důsledků např. pro vývoj plodu a vývoj kognitivních funkcí u dětí. Deficit jódu byl v ČR potlačen zvýšením obsahu jódu v kuchyňské soli koncem 90. let minulého století. Vysoký příjem rafinovaného cukru je příčinou vysokého výskytu zubního kazu, zejména u dětí. Hypovitaminózy mohou vzniknout u lidí s nemocemi zažívacího traktu při poruše resorpce nebo u sociálně deprivovaných lidí např. u osob bez přístřeší. Potraviny mohou být i zdrojem cizorodých látek, avšak ani dlouhodobá expozice těmto látkám u průměrné osoby nepřekračuje v ČR limity a z hlediska karcinogenních účinků není nebezpečná.
 
 

6.1.1 Nadváha a obezita

6.1.1 Nadváha a obezita
 
  
Nadváha a obezita jsou stavy související především s nadměrným příjmem a nedostatečným výdejem energie. Nadváhu definujeme jako nadbytek hmotnosti, obezitu jako nadměrnou akumulaci tukové tkáně.
Pro určení stupně nadváhy a obezity se nejčastěji používá hodnocení podle indexu hmotnosti, běžně označovaného zkratkou anglického názvu BMI (Body Mass Index).
 
Počítá se z tělesné výšky a hmotnosti:
Tabulka 1  Hodnocení  BMI
 
Hodnota BMI
 
Míra obezity
18,5 a méně
nižší hmotnost, podváha
 
18,6-25
 
normální hmotnost
25,1-30
nadváha
 
30,1-35
obezita 1. stupně (mírná otylost)
 
35,1- 40
obezita 2. stupně (výrazná otylost)
 
    >40
obezita 3. stupně (maligní, morbidní otylost)
 
Zdroj: KOMÁREK, PROVAZNÍK, 2011,s. 39
 
Při diagnostice obezity je důležité zjišťovat nejen množství tukové tkáně, ale také jeho rozložení. Z hlediska zdravotních důsledků obezity je závažnější její abdominální (androidní) forma, kdy se zásoby tuku ukládají v oblasti břicha, oproti gynoidní formě se zásobami tuku v oblasti hýždí a stehen. Toto rizikové ukládání tuku je možno jednoduše posoudit podle poměru pasu a boků. Jedná se o ukazatel WHR – waist/hip ratio (poměr pas/boky).
Na rizikový, centrální typ ukládání tuku v těle poukazuje poměr obvod v pase/obvod v bocích.
 
Tabulka 2a  Hodnocení  rizika zdravotních důsledků nadváhy a obezity
Zdroj: Výživová doporučení pro obyvatelstvo ČR, 2005
 
Jednodušším ukazatelem, který svědčí o rizikovém ukládání tuku v těle, je obvod pasu.
 
Tabulka 2b  Hodnocení  rizika zdravotních důsledků nadváhy a obezity
Zdroj: KOMÁREK, PROVAZNÍK, 2011, s. 39
 
Kromě endokrinologického a metabolického onemocnění, které též mohou být příčinou obezity, je třeba hledat příčiny nadváhy a obezity ve způsobu života, zejména v nadměrném energetickém příjmu, který výrazně převyšuje energetický výdej. U osob s nadváhou a obezitou je často diagnostikován zvýšený krevní tlak. Při BMI>27 je dvojnásobná pravděpodobnost nálezu zvýšeného tlaku krve, při BMI>30 je až trojnásobná pravděpodobnost nálezu hypertenze. Nadváha a obezita jsou také hlavními příčinami zvýšení LDL cholesterolu u mladších osob. Výskyt je 2x vyšší oproti osobám s normálním BMI.
Se vzrůstající tělesnou hmotností také stoupá riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění a výskyt diabetu mellitu II. typu je u obézních osob je 3x vyšší oproti osobám s normálním BMI. V pravděpodobném příčinném vztahu s obezitou jsou též cholelitiáza a nádory prsu a endometria.
 
Základem prevence nadváhy a obezity je edukace a zásady prevence jsou:
- pravidelné sledování tělesné hmotnosti a proporcionality
- zajišťování rovnováhy příjmu a výdeje energie - zejména regulace příjmu tuků a jednoduchých cukrů
- zajištění dostatečné tělesné aktivity
- dodržování zásad správné výživy včetně dostatečného denního příjmu neslazených tekutin
 
 

6.1.2 Hypertenze

6.1.2 Hypertenze
 
  
Tabulka  3  Hodnocení výše krevního tlaku
 
 
krevní tlak (v mm Hg)
 
systolický TK
 
diastolický TK
 
normální
 
<130
 
<85
vysoký normální
 
130-139
 
85-89
vysoký hraniční
 
140-159
 
90-95
vysoký
 
>160
 
>95
Zdroj: KOMÁREK, PROVAZNÍK, 2011, s. 40
 
Hranice mezi normálním a zvýšeným krevním tlakem se v souvislosti s novými poznatky vědeckého výzkumu a klinických zkušeností zpřísňuje. Kromě genetických faktorů se na vzniku hypertenze významně podílejí faktory životního stylu, které jsou ovlivnitelné.
 
Jsou to zejména:
- vysoký příjem sodíku (kuchyňská sůl, minerální vody s vysokým obsahem Na),
- nadměrné užívání alkoholu,
- nedostatečná tělesná aktivita,
- obezita.
 
Hypertenze se významně podílí na vzniku následujících onemocnění:
- ateroskleróza
- ischemická choroba srdeční
- centrální mozková příhoda
- selhávání ledvin
 
Riziko vzniku koronárních příhod je u hypertoniků až 4x vyšší, riziko příhod cerebrovaskulárních 7x vyšší v porovnání s normotoniky.
Riziko vzniku komplikací vzrůstá kombinací hypertenze se zvýšenou hladinou sérového LDL cholesterolu, sníženou hladinou HDL, zvýšenou glykémií a kuřáctvím.
 
 

6.1.3 Zvýšená hladina krevních tuků

6.1.3 Zvýšená hladina krevních tuků
 
  
V krvi kolují tuky cholesterol, triglyceridy, fosfolipidy a mastné kyseliny. Z nich mají vysoký zdravotní význam cholesterol a triglyceridy, které jsou v úzkém vztahu k tvorbě aterosklerotických plátů a ke vzniku kardiovaskulárních onemocnění.
Cholesterol je nezbytný pro výstavbu a funkci každé buňky, pro tvorbu řady hormonů a pro tvorbu žlučových kyselin v játrech.
Celkový cholesterol je základní orientační hodnota. Cholesterol se váže na bílkoviny a vytváří s nimi liporoteinové částice. Ty mají buď nízkou hustotu, tzv. LDL cholesterol (z anglického low density lipoproteins) nebo vysokou hustotu tzv. HDL cholesterol (z anglického high density lipoproteins). LDL lipoproteiny pomáhají usazování cholesterolu v cévách a podporují vznik aterosklerózy, zatímco HDL odnášejí cholesterol do jater, kde se odbourává.
Cílem prevence aterosklerózy je tedy snižování celkového cholesterolu a zejména nadměrně vysokých hodnot LDL cholesterolu a zvyšování hodnot HDL cholesterolu.
Triglyceridy jsou zásobárnou energie a jsou obsaženy v lipoproteinech s velmi nízkou hustotou a jsou tedy také ukazatelem kardiovaskulárního rizika.
Z hlediska rizika srdečního infarktu jsou stanovena rozmezí hodnot celkového cholesterolu a HDL cholesterolu.
 
Tabulka 4  Rozmezí hodnot celkového cholesterolu a HDL cholesterolu dle míry rizika IM
 
Míra rizika               Celkový cholesterol (mmol/l)             HDL cholesterol (mmol/l)
Minimální                                   <5,2                                                    >1,5
Mírná                                        5,2–5,7                                                1,2–1,5
Zvýšená                                     5,8–6,2                                              0,9–1,2
Vysoká                                      6,3–6,7                                                0,6–0,9
Velmi vysoká                            >6,7                                                      <0,6
Zdroj: KOMÁREK, PROVAZNÍK, 2011, s. 42
 
Bezpečná hodnota triglyceridů v krevní plasmě je <1,7 mmol/l u mužů a <1,2 mmol/l u žen.
Běžná, fyziologická hladina cholesterolu v krevní plasmě stoupá v průběhu života od 2,8 mmol/l u malých dětí po 6,2 mmol/l u starých lidí.
 
Neopominutelnou příčinou vysoké hladiny cholesterolu je genetická dispozice.
Výskyt u rodičů by měl být důvodem k ostražitosti u dětí.
Výživa má v prevenci zvýšené hladiny cholesterolu v krvi zásadní význam. Rizikem je strava s nadbytkem živočišných tuků a monosacharidů a nedostatek vlákniny. Na zvýšených hodnotách se podílí také přímá konzumace cholesterolu obsaženého v potravinách, i když závažnější je metabolická tvorba cholesterolu z přijatých tuků.
Závažný je též nedostatek tělesné aktivity a na rozvoj hypercholesterolemie má negativní vliv i kouření.
Základem prevence jsou zdravotně výchovná doporučení zaměřená na ozdravení výživy, zvýšení tělesné aktivity a výchovu k nekuřáctví. Vyšetřování cholesterolu by mělo být pravidelně prováděno u osob se zjištěnými nebo předpokládanými riziky. U lidí s hodnotami nad 6,2 mmol/l je nutno opakovat vyšetření po 3 měsících.
Přednostní vyšetření by mělo být provedeno u vysoce rizikových osob, mezi něž patří jedinci s hypertenzí, obezitou, diabetem, kuřáctvím, nedostatkem pohybu, rodinnou anamnézou předčasného úmrtí na koronární příhodu, infarkt myokardu a cévní mozkovou příhodu.
 
Při hodnotách cholesterolu nad 6,2 mmol/l je prvním léčebným krokem důrazné výživové doporučení spočívající v:
- redukci příjmu tuků tak, aby jejich podíl na celkovém energetickém příjmu byl maximálně 30 %, z toho podíl nasycených mastných kyselin 10 %
- snížení denního příjmu cholesterolu v potravě pod 300 mg
- omezení celkového energetického příjmu
- zvýšení příjmu zeleniny a ovoce tak, aby tvořily 50 % celkového denního příjmu potravy
 
 

6.1.4 Mentální anorexie a mentální bulimie

6.1.4 Mentální anorexie a mentální bulimie
 
  
Mentální anorexie a mentální bulimie jsou psychosomatická onemocnění, jejichž podstatou je záměrně nízký energetický příjem z potravy.
Mentální anorexie je restriktivní forma poruchy příjmu potravy charakterizovaná ubýváním na váze, které je úmyslné a udržované.
Mentální bulimie je tzv. „vypuzovací“ forma poruch příjmu potravy.
Příčinou obou typů poruch příjmu potravy je komplex celé řady faktorů z oblasti psychické a sociální.
 
Diagnostická kritéria mentální anorexie (dle mezinárodní klasifikace nemocí MKN 10):
- Úbytek hmotnosti (nebo u dětí chybění přírůstku hmotnosti) minimálně o 15 % oproti tělesné hmotnosti normální pro daný věk a výšku nebo BMI index je 17,5 a méně
- Hmotnost si pacient/pacientka snižuje sám/sama dietami
- Vnímání sebe sama jako příliš tlusté/tlustého, přetrvávající strach z tloušťky, zkreslené představy o vlastním těle
- Výrazná porucha hypotalamo-hypofyzo-gonadální osy projevující se u žen amenoreou, u mužů ztráta libida a potence
- Při začátku před pubertou je tato opožděna či zastavena
- Ztráta menstruace, nespavost, nesoustředěnost.
 
Negativní zdravotní důsledky mentální anorexie:
- Metabolismus - snížená hladina draslíku, edémy, metabolická alkalóza
- Gastrointestinální trakt - hypertrofie příušních žláz, zpomalené vyprazdňování žaludku, zácpa, záněty slinivky břišní
- Kardiovaskulární systém - bradykardie, hypotenze, srdeční arytmie
- Hematologické problémy - anémie, trombocytopénie, hypercholesterolémie
- Kožní problémy - suchá, praskající kůže
 
Diagnostická kritéria mentální bulimie (dle mezinárodní klasifikace nemocí MKN 10):
- Opakované epizody přejídání (nejméně 2x týdně po dobu tří měsíců), při nichž je v krátkém čase konzumováno velké množství jídla
- Neustálé zabývání se jídlem a silná, neodolatelná touha po jídle
- Snaha potlačit „výkrmný“ účinek jídla jedním nebo více z následujících způsobů: vyprovokované zvracení, zneužívání projímadel, střídavá období hladovění, užívání léků typu anorektik, thyreoideálních preparátů nebo diuretik; diabetici se mohou snažit vynechávat léčbu inzulínem
- Pocit přílišné tloušťky spojený s neodbytnou obavou z tloustnutí (pacientka usiluje o nižší než premorbidní a často přiměřenou hmotnost). Často (ne vždy) je v anamnéze epizoda anorexie nebo intenzivnější omezování v jídle.
- purgativní typ – provádí pravidelně zvracení, zneužívá laxativa nebo diuretika
- nepurgativní typ – používá různé diety, hladovky nebo intenzivní fyzické cvičení, ne však pravidelné purgativní metody.
 
Důležitým znakem pro to, aby nemocná vnímala přejídání jako záchvatovité nebo neovladatelné, je pocit ztráty kontroly nad jídlem. Kromě mnoha fyzických problémů se objevuje také řada problémů psychických jako pocity smutku, osamocení, zoufalství, bezmoci, deprese, sebevražedné sklony a sklony k sebepoškozování. V extrémních případech může vést porucha příjmu potravy u mentální anorexie a bulimie až ke smrti. Rozšíření poruch příjmu potravy v ČR je srovnatelné se zeměmi západní Evropy, kde patří mezi nejčastější onemocnění mladých žen a má vzrůstající tendenci. Na základě různých studií lze předpokládat, že mentální anorexií trpí cca 0,5–1 % dospívajících dívek a mladých žen a prevalence mentální bulimie se pohybuje mezi 3-6 %.
  
Zdroj: Toscaci,Oliviero. Nolita [bilbord]. AdMe Group LLC [online]. Dostupné z http://www.coloribus.com/focus/haunting-eating-disorder-ads/10477555/
 
 
VÝŽIVOVÁ DOPORUČENÍ PRO OBYVATELSTVO ČR
Vzhledem k výraznému vlivu výživy na lidské zdraví Ministerstvo zdravotnictví vydalo dokument „Výživová doporučení pro obyvatelstvo ČR – 10 kroků k pevnému zdraví“.
 
1. Jezte vyváženou pestrou stravu založenou více na potravinách rostlinného původu.
2. Udržujte svoji hmotnost a obvod pasu v doporučeném rozmezí (v dospělosti BMI 18,5; obvod pasu u mužů ne více než 94 cm, u žen ne více než 80 cm). Pravidelně se věnujte pohybové aktivitě (ochranný účinek má např. 30 minut, lépe však 1 hodina, nepřetržité rychlé chůze denně)
3. Jezte různé druhy ovoce a zeleniny, alespoň 400 g denně, přednostně čerstvé a místního původu.
4. Kontrolujte příjem tuků, snižte spotřebu potravin s jejich vysokým obsahem (např. uzenin, tučných sýrů, čokolád, chipsů). Dávejte přednost rostlinným olejům před živočišnými tuky. Denně konzumujte mléko nebo mléčné výrobky se sníženým obsahem tuku.
5. Několikrát denně jezte chléb, pečivo, těstoviny, rýži nebo další výrobky z obilovin (celozrnné) a brambory.
6. Nahrazujte tučné maso a masné výrobky rybami, luštěninami a netučnou drůbeží.
7. Pokud pijete alkoholické nápoje, vyvarujte se jejich každodenní konzumaci a nepřekračujte denní dávku 20 g alkoholu (tj. 0,5 l piva nebo 2 dcl vína nebo 5 cl 40% destilátu).
8. Omezujte příjem kuchyňské soli, celkový denní příjem soli nemá být vyšší než 5 g (1 čajová lžička), a to včetně soli skryté v potravinách. Používejte sůl obohacenou jódem.
9. Vybírejte potraviny s nízkým obsahem cukru, omezujte sladkosti. Sladké nápoje
nahrazujte dostatečným množstvím nesladkých nápojů, nejlépe vody.
10. Podporujte plné kojení do ukončení 6. měsíce věku, poté kojení s příkrmem do 2 let věku dítěte.
 
Pro názornost doporučení denní skladby stravy byla vytvořena VÝŽIVOVÁ PYRAMIDA, která instruuje, kolik porcí jednotlivých druhů jídel by měl průměrný dospělý člověk denně sníst.
 
Obrázek 1 - Výživová pyramida
Zdroj: MZ ČR, 2005, Výživová doporučení pro obyvatelstvo ČR

6.2 Pohybová aktivita

6.2 Pohybová aktivita
 
  
Pohyb je známkou života a patří k základním fyziologickým potřebám člověka. V současné době většina populace žije v podmínkách, kdy pohyb je omezen na minimum. Dostatek tělesného pohybu podporuje a chrání zdraví, neboť pohyb je nezbytný pro správný vývoj a funkce lidských orgánů. V současné době lze konstatovat, že u cca 70 % mužů a žen je všech věkových skupin je fyzická aktivita pod úrovní, která ještě může mít pozitivní vliv na zdraví. Je odhadováno, že méně než 20 % populace se aktivně věnuje tělesným cvičením na úrovni, která snižuje riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Ze sledování zdravotního stavu populace vyplývá, že zdravotní potíže týkající se pohybového aparátu jsou nejčastější (v 50 %) uváděnou příčinou chronických poruch zdraví. Nedostatek pohybové aktivity je rizikový faktor zodpovědný za cca 6% úmrtnosti.
 
Pozitivní vliv pohybové aktivity na zdraví
V lidském těle dochází v důsledku pravidelné pohybové aktivity k morfologickým a funkčním změnám, které mohou zabránit vzniku určitých nemocí nebo je oddálit a zlepšit naši výkonnost při tělesné námaze.
V současnosti existuje dostatek důkazů, které svědčí o tom, že pohybově aktivní život může lidem poskytnout mnohé zdravotní přínosy, včetně: 
- snížení rizika kardiovaskulárních chorob
- prevence nebo oddálení vzniku arteriální hypertenze a zlepšení regulace arteriálního krevního tlaku u osob trpících vysokým krevním tlakem
- dobré výkonnosti kardiopulmonálních funkcí
- stabilní úrovně metabolických funkcí a nízkého výskytu diabetu mellitu II. typu
- zvýšeného využívání tuků, které může napomáhat udržování tělesné hmotnosti a tím snížení rizika nadváhy a obezity
- sníženého rizika určitých typů rakoviny, například rakoviny prsu, prostaty a tlustého střeva
- zvýšení mineralizace kostí v mládí, které přispívá k prevenci osteoporózy a zlomenin ve starším věku
- zlepšení zažívání a regulace střevního rytmu
- udržování a zlepšování svalové síly a vytrvalosti a následně zvýšení funkční výkonnosti při provádění činností každodenního života
- udržování motorických funkcí včetně síly a rovnováhy
- udržování kognitivních funkcí a snížení rizika depresí a demence
- nižší úrovně stresu a s tím spojeného zlepšení kvality spánku
- zlepšení sebehodnocení a sebeúcty a zvýšení elánu a optimismu
- snížení absence v práci (pracovní neschopnosti ze zdravotních důvodů)
- nižšího rizika pádů u dospělých velmi vysokého věku a prevence nebo oddálení chronických nemocí spojených se stárnutím
 
Zdravotní důsledky nedostatku pohybu
Tělesná nečinnost (hypomobilita) může být spolupříčinou mnoha zdravotních poruch a onemocnění.
Jedná se o tato onemocnění
- obezita
- kardiovaskulární onemocnění
- hypertenze
- diabetes mellitus II. typu
- hypercholesterolémie
- osteoporóza
- některá nádorová onemocnění
- chronické poruchy pohybového a opěrného aparátu
 
Typickým příkladem důsledků nedostatečné pohybové aktivity jsou zdravotní potíže týkající se pohybového a opěrného aparátu, které jsou nejčastější příčinou chronických poruch zdraví.
 
Tabulka 1 Ovlivnění biologických funkcí organizmu pohybovou aktivitou
SYSTÉM
A METABOLIZMUS
ZLEPŠENÍ FUNKCE
kardiovaskulární systém
transport kyslíku
celkový krevní oběh
 
pulmonální systém
 
celková kapacita plic
metabolizmus sacharidů
absorpce glukózy ve svalech
využití glykogenu
 
metabolizmus lipidů
 
oxidace tuků, zvýšení HDL
svalový systém
maximální svalová síla
schopnost snášet zátěž
 
pojivová tkáň
 
metabolická aktivita
 
nervový systém
 
neurální transport a nervová spojení
 
tuková tkáň
 
celkový obsah tuku
Zdroj: Wasserbauer, 2003, s. 28
 
Zdravotně orientovaná zdatnost.
V prevenci nemocí je rozhodující zdravotně orientovaná zdatnost.
Ta zahrnuje:
- kardiorespirační (aerobní) zdatnost
- svalovou zdatnost (sílu)
- složení těla
 
Kardiorespirační (aerobní) zdatnost
Kardiorespirační (aerobní) zdatnost lze definovat jako schopnost organizmu účelně přijímat, přenášet a využívat kyslík, zejména k pohybové činnosti. Hlavní efekt se projevuje schopností svalů vykonávat práci vytrvalostního charakteru. Významným vedlejším účinkem je efektivnější srdečně - cévní činnost a redukce nadbytečného tuku. K udržení či zlepšování aerobní zdatnosti je nezbytné provádět dostatečně dlouho nepřetržitou činnost spojenou s pohybem velkých svalových skupin (např. rychlá chůze, běh, jízda na kole, plavání, běh na lyžích, aerobik, sportovní hry apod.) 
Úsilí při této činnosti by mělo mít odezvu v srdeční frekvenci (SF), která se pohybuje v rozmezí 60-80 % maximální srdeční frekvence (SFmax).
SF max se stanoví orientačně dle vzorce SFmax = 220 tepů za minutu - věk člověka.
Zatížení v rozmezí 60-80 % SFmax, při němž je člověk nucen dýchat nosem i ústy, je  tzv. střední intenzita zatížení nebo aerobní zatížení. Doba trvání má být nejméně 10 minut, v součtu by měla dosáhnout celodenní hodnoty nejméně 30 minut, a to alespoň 3x týdně.
Uvedené zatížení střední intenzity by mělo být doplněno každodenním pohybem nižší intenzity (pod 60 % SFmax), a to v objemu více než 30 minut denně. Příkladem může být každodenní pěší cesta dětí do školy vzdálené alespoň 1km nebo půl hodinová jízda na kole.
Doporučení vhodné tělesné aktivity vychází z kapacity transportního systému, který zajišťuje přísun 02 a dalších zdrojů energie do svalových tkání a odsun CO2 a dalších metabolitů z tkání (buněk) organizmu.
Kapacita transportního systému, která je známá jako maximální spotřeba kyslíku (VO2 max), klesá s věkem a je závislá na fyzické trénovanosti organizmu. Intenzita fyzické činnosti, které je vhodné dosáhnout při cvičení, je vyjadřována v % z VO2 max nebo v % maximální tepové frekvence, která je hodnotě VO2 max. úměrná.
Pro trénink zdravotně orientované zdatnosti je třeba, aby intenzita zatížení přesáhla minimální dolní hranici zatížení (obvykle 50-60 % maxima TF) a nepřesáhla bezpečnou horní hranici (obvykle 70-80 %).
Při vysoké intenzitě zatížení (tzv. anaerobní zatížení) dosahuje srdeční frekvence hodnot nad 80 % maxima. Takové zatížení je u méně adaptovaných jedinců spojeno s rychlým hromaděním laktátů ve svalech, s rychlou svalovou únavou i svalovou bolestí a nedostatkem kyslíku. Tento stav se obvykle dostaví u průměrně zdatného člověka po 15-20 sekundách intenzivní činnosti (např. sprintu, běhu do schodů, usilovné jízdě na kole do prudkého kopce apod.) Přesnější informace pro preskripci tělesné aktivity získáme ergomet­rickým vyšetřením. Zátěžové vyšetření provádíme také vždy u pacientů nemocných či rizikových.
 
Tabulka 2 Orientační hodnoty srdeční frekvence (SF) člověka při pohybovém zatížení
 
Věk člověka
Orientační SFmax člověka
(tepů/min)
Orientační SF při nízké intenzitě  zatížení
 (tepů/min)
Orientační SF při střední intenzitě zatížení
 (tepů/min)
Orientační SF při vysoké intenzitě zatížení
 (tepů/min)
10
210
pod  130
130-170
nad 170
30
190
pod  115
115-150
nad 150
50
170
pod  100
100-130
nad 130
Zdroj: Mužík, 2007, s.142
 
Svalová zdatnost
Svalová zdatnost je celek, k němuž patří svalová síla, svalová vytrvalost a flexibilita (rozsah pohybu, kloubní pohyblivost a ohebnost). Optimální svalová zdatnost je důležitým předpokladem tzv. svalové rovnováhy nezbytné pro správnou funkci podpůrně pohybového systému. Na první pohled se svalová rovnováha projevuje správným držením těla.
Neustále se zvyšují počty dětí s vadným držením těla. Hlavní příčinou je sedavý způsob života dětí, který vede k ochabování svalstva.
 
Složení těla
Složení těla je též ukazatelem zdatnosti. Je dáno poměrem mezi množstvím tukové tkáně, svalové tkáně a ostatní tělesné hmoty.
 
Současná populace trpí nadměrnou hmotností, kterou je nezbytné regulovat. Při aerobním zatížení se spotřebovávají nejprve sacharidy, později převážně tuky. Upravovat složení těla lze tedy souvislým zatížením střední intenzity trvajícím více než 30 minut v kombinaci s příjmem potravy s nižší energetickou hodnotou než je výdej energie.
 
Doporučení vhodné pohybové aktivity jako prevence nemocí
- tělesná aktivita o mírné intenzitě nejméně 30 minut denně.
Nové poznatky ukazují, že není nezbytné, aby doba tělesné aktivity byla souvislá, ale lze ji v průběhu dne sčítat po alespoň 10 minutách.
- tělesná aktivita o střední intenzitě alespoň 30-45 minut 3-5x týdně
Jedná se o trénink aerobní kardiore­spirační zdatnosti. Je důležité, aby probíhala v optimální srdeční frekvenci (SF). Orientační hodnota minimální SF pro klinicky zdravé jedince je doporučována v intenzitě 60-70 % maximální SF
 
Zásady realizace tělesné aktivity
- postupné zvyšování zátěže
Obvykle začínáme od mírných tělesných aktivit (od 50 % maximální SF). Mírné aktivity (např. chůze pěšky do práce) by měly být denně alespoň 30 minut, vyšší intenzita pak 3-5x v týdnu.
 
- pravidelnost a dlouhodobost
Pacienta je třeba upozornit, že výsledek lze očekávat nejdříve po 1 měsíci pravidelného tréninku.
 
- vhodnost druhu pohybové aktivity
Každý pacient by si měl vybrat formu pohybu, která mu přináší radost a uspokojení.
 
- intenzita pohybové aktivity
Potřeba dýchat ústy při realizaci pohybové aktivity signalizuje již nadměrnou zátěž, stejně jako bolesti ve svalech po výkonu večer či druhý den.
 
- bezpečnost
S každým cvičením je nutno ihned přestat, jakmile pacient ucítí bolest na prsou, v pažích, šíji či čelisti, bude dušný, pocítí hukot v uších či závrať, bude mu nevolno od žaludku, bude mít nepravidelný srdeční tep, bude pociťovat značnou bolest ve svalech.
  
Obrázek 1 - Pyramida pohybové aktivity
Zdroj: ZÚ se sídlem v Hradci Králové, 2006
 
Podpora pohybové aktivity
V polovině devadesátých let 20. století WHO a další organizace poukázaly na důležitost pohybové aktivity s tím, že denní pohybová aktivita by měla být přijímána jako základní kámen zdravého životního stylu. Vyspělé země jsou si vědomy pozitivních důsledků, které má pohybová aktivita na zdraví lidí a na ekonomiku státu. Jejich strategie jsou více zaměřeny na zvýšení účasti občanů na pohybové aktivitě a jejich motivaci k aktivnímu životnímu stylu než na účast ve vrcholově orientovaném sportu.
 
Vlastní podpora pohybové aktivity zahrnuje
- edukaci společnosti o významu a přínosech pohybové aktivity (vzdělávací akce pro cílové populační skupiny)
- tvorbu podmínek a prostředí, ve kterém může být pohybová aktivita realizována (budování hřišť, sportovišť, cyklostezek, sportovně–rekreačních areálů apod.)
- kampaně na celostátní, regionální či místní úrovni zaměřené na zvyšování motivace obyvatel k aktivní pohybové aktivitě a zdravému životnímu stylu
- komunitní programy podpory pohybové aktivity pro seniory, školní mládež, rodiny, zaměstnance podniků apod.
- vytváření partnerství a sítí spolupracujících organizací podílejících se na koordinaci jednotlivých aktivit v oblasti podpory pohybové aktivity
 
Světová zdravotnická organizace i Evropská unie věnují podpoře pohybové aktivity velkou pozornost a na její podporu byla zpracována doporučení.
 
 

6.3 Legální návykové látky

6.3.1 Kouření - problematika závislosti na tabáku

6.3.1 Kouření - problematika závislosti na tabáku
 
  
Tabáková pandemie začala s příchodem 20. století, během něhož tabák stačil zabít více lidí než obě světové války dohromady, asi 100 milionů. Na celém světě nyní umírají vinou tabáku už 4 miliony lidí ročně. V  zemích EU činí počet obětí tabáku okolo 700 000 předčasných úmrtí. Tento počet se neustále zvyšuje a nezmění-li se dramaticky současné trendy kuřáctví, bude to v roce 2020 už 10 milionů úmrtí za rok. Předpokládá se, že v roce 2030 bude kouření celosvětově největší samostatnou příčinou smrti. Kouření je, i přes obrovské úsilí a náklady na jeho snížení, závažným zdravotním problémem ve většině evropských zemí.
 
Prevalence kuřáctví
Téměř jedna miliarda mužů na světě kouří – okolo 35 % mužů v rozvinutých zemích a 50 % v rozvojových zemích. Trendy v rozvinutých i v rozvojových zemích ukazují, že kouření mužů dosáhlo vrcholu a pomalu, ale jistě dochází k jeho snižování. Žen kouří pravidelně na celém světě kolem 250 milionů (Mackay, Eriksen, 2002). Tabakismus je nejčastější příčina úmrtí mezi diagnózami, kterým lze předejít. V České republice umírá každoročně celkem kolem 100 000 osob, z toho zhruba pětina, 23 000 osob na nemoci způsobené kouřením. Jsou to především nemoci srdce a cév (ischemická choroba srdeční, cerebrovaskulární onemocnění), na nichž se podílí kouření asi čtvrtinou. Dále sem řadíme chronická plicní onemocnění, která zaviní kouření ze tří čtvrtin. Lze říci, že 75 % lidí s chronickým onemocněním průdušek by nemuselo onemocnět, kdyby nekouřilo. A konečně třetí skupinou nemocí způsobených kouřením jsou různé nádory. Zde má kouření podíl celkově asi třetinový. Najdeme ovšem i výjimky, jako např. rakovinu plic, kde má kouření asi 90procentní podíl či rakovinu močového měchýře s podílem vlivu kouření asi 50–70 %. Vysoká je prevalence kuřáků především v populaci dospívajících a mladých dospělých do 34 let (20 % patnáctiletých, z toho 22 % chlapců a 18 % dívek, kouří alespoň jednu cigaretu týdně), nízká je úroveň ochrany nekuřáků před tabákovým kouřem v prostředí. Prevalence kuřáctví sice mírně klesá mezi muži, ale na druhé straně stoupají počty kouřících mezi ženami a mládeží. Kuřáctví je rozšířenější v populačních skupinách s nižším sociálním postavením. Vyšší prevalence kuřáctví je v mladších věkových skupinách u obou pohlaví. Závažný je zejména relativně vysoký počet kuřaček v mladších věkových skupinách.
Všechny formy spotřeby tabáku (kouření cigaret, kouření dýmky, kouření doutníků, žvýkání tabáku nebo jeho šňupání i pasivní vystavení produktům hoření tabáku v místnostech, kde se kouří) významně přispívají ke vzniku více než 20 různých nemocí a k předčasnému úmrtí na ně. Nejzávažnějšími z těchto nemocí jsou nemoci srdce a cév a nádory. Redukce obsahu dehtu a nikotinu v cigaretách, které nabízejí výrobci, může možná riziko snížit, ale není to jednoznačně potvrzeno. Bezpečná cigareta a neškodlivé kouření neexistují!
  
Problematika závislosti na tabáku
WHO považuje kouření za návykové a závislost vyvolávající a v Mezinárodní klasifikaci nemocí je zařazen syndrom závislosti na tabáku. Užívání tabáku je charakterizováno pravidelností a nutkavostí a abstinence tabáku je obvykle provázena syndromem z odnětí. Farmakologické, psychické a behaviorální procesy, určující rozvoj návyku na tabák, jsou podobné drogové závislosti.  Experimentování s kouřením začíná v dětství a v dospívání a to nejčastěji ve veku 10 až 14 let a je ovlivněno sociálním prostředím. Návyk na kouření nevzniká rychle, ale prochází několika stádii kouření, než se utvoří chování typické pro pravidelné kuřáctví. Fyzická (drogová) závislost na nikotinu se vyvíjí po určité době a muže být u různých osob velmi odlišná, většinou se závislost objevuje do dvou let po zahájení kouření. Hlavním důvodem nutkání kouřit je snaha o udržení hladiny nikotinu v krvi. V mozku člověka jsou nikotinové receptory. U pravidelného závislého kuřáka s pravidelným přísunem nikotinu z cigaret se tyto receptory zmnožují. Účinky nikotinu na organismus jsou okamžité. Po prvním potažení z cigarety se droga nikotin dostává do organismu během 10 sekund. Nikotin má vliv na zvýšení srdeční činnosti, zvýšení krevního tlaku, zvýší se výdej krve ze srdce a dojde k zúžení cév. Jak stoupá hladina nikotinu, dostavuje se jeho uklidňující účinek, v mozku se uvolňují hormony endorfiny (přezdívané také hormony štěstí), což jsou látky, které ovlivňují nejen náladu, ale mohou mít vliv na krátkodobé zlepšení koncentrace pozornosti, k němuž prokazatelně při kouření dochází.
K abstinenčním příznakům při nedostatku nikotinu patří nervozita, deprese, podrážděnost, neschopnost soustředit se, které jsou vždy provázeny nutkavou touhou po cigaretě. U těžkých závislostí se nedostatek drogy projevuje i fyzickou nevolností.
Rizikovost kouření je dána především samotnou charakteristikou procesu spalování, kdy hořící cigareta produkuje kouř, obsahující více než 4000 složek. Z nich je cca 200 látek prudce jedovatých a cca 50 patří mezi známé rakovinotvorné látky. Základní součásti cigaretového kouře jsou nikotin, dehty, oxid uhelný, amoniak, nitrosaminy, formaldehyd, kyanid, arzenik atd. Všechny tyto látky ovlivňují velmi negativně téměř všechny orgány a tkáně lidského těla. Kouření je rizikovým faktorem pro vznik onemocnění srdce a cév, rakoviny plic a dalších orgánu, vývojových poruch plodu, vředové onemocnění žaludku atd.
 
Hodnocení závislosti na nikotinu
Fagerstrőmuv dotazník
1. Za jak dlouhou dobu po probuzení si ráno zapálíte první cigaretu?
A po 30 min
B do 30 min
 
2. Je pro Vás obtížné nekouřit na místech, kde je to zakázáno např. v knihovně, divadle, lékařské ordinaci?
A ne
B ano
 
3. Která ze všech cigaret, jež vykouříte během dne, Vám přináší největší uspokojení?
A kterákoliv
B jiná než první ranní
C první ranní
 
4. Kolik cigaret denně vykouříte?
A 1 – 15
B 16 – 25
C více než 25
 
5. Kouříte více ráno než během zbývající části dne?
A ne
B ano
 
6. Kouříte také, když jste nemocen(a) a ležíte převážnou část dne v posteli?
A ne
B ano
 
7. Jak často vdechujete cigaretový kouř?
A nikdy
B občas
C vždy
 
8. Má značka cigaret, které kouříte, nízký, střední nebo vysoký obsah
nikotinu?
A nízký
B střední
C vysoký
 
HODNOCENÍ:
1) 0–4 body - nejde o závislost
2) 5–6 bodu - střední závislost
3) 7–9 bodu - silná závislost
4) 10–11 bodu - velmi silná závislost
 
SKÓRE A = 0 B = 1 C = 2
 
Léčba závislosti na tabáku
K překonání fyzické závislosti na nikotinu se s úspěchem užívá postupu nikotin- substituční terapie (žvýkačky, náplasti, nasální spreje atd. obsahující v přesně vymezených dávkách nikotin) a dále farmakoterapie, vždy v kombinaci s psychoterapeutickými postupy. V poslední době se používá elektronická cigareta.
 
Zdravotní důsledky kouření
Zdravotní důsledky kouření rozsáhlé:
- zhruba polovina úmrtí na kardiovaskulární onemocnění, zejména koronárních příhod, je zapříčiněna kouřením, přičemž odhadované riziko se pravidelným kouřením zvyšuje dvakrát a ještě vyšší je u mladých lidí
- kouření je příčinou 30 % všech úmrtí na nádorová onemocnění a karcinom plic se na této prognóze podílí 20 %
- kouření je příčinou až 90 % karcinomů plic a je v přímé souvislosti s výskytem dalších typů nádorů
- převážná většina úmrtí na chronické obstrukční nemoci plic je přisuzována kouření, přičemž riziko je u kuřáků 5-8x vyšší než u nekuřáků
- kouření v těhotenství přináší riziko potratu, nižší porodní váhy novorozence (fetální tabákový syndrom), úmrtí plodu, retardovaného tělesného a mentálního vývoje dítěte, je spojováno se sníženou fertilitou a vzestupem abnormalit spermií
- kouření ovlivňuje průměrnou délku života, takže muž kuřák ve věku 35 let může očekávat zkrácení života o 7 let oproti nekuřákovi a žena kuřačka o 5 let
- kuřáctví zvyšuje nebezpečí plynoucí z dalších rizikových faktorů kardiovaskulárních onemocnění (hypertenze, obezita, hypercholesterolémie, nízká pohybová aktivita).
- kouření zvyšuje riziko karcinomu v ústní dutině při současné nadměrné konzumaci alkoholu
 
Zdravotní rizika kouření v těhotenství
Kritériem fetálního tabákového syndromu je, když žena během gravidity kouří 5 a více cigaret denně a v průběhu těhotenství má fyziologický krevní tlak. Ženy kouřící v těhotenství rodí děti s nižší porodní hmotností přibližně o 100–300 gramů. U těchto žen hrozí dvakrát vyšší riziko porodu dítěte s hmotností nižší než 2500 gramů. Může se také objevit symetrická růstová retardace. Dalšími možnými následky kouření v těhotenství jsou hyponutrice a malformace plodu.

Pasivní kouření
Pasivní kouření má okamžitý i dlouhodobý vliv na lidské zdraví. Kouř, který uniká z konce cigarety, má ještě více rakovinotvorných a dráždivých látek, např. 3x více karcinogenu benzo(a)pyrenu, 5x více CO, arzénu, formaldehydu, kyanidu. Mezi okamžité účinky patří podráždění očí, nosu, hrdla a plic. Toxický tabákový kouř u citlivějších nekuřáků vyvolává bolesti hlavy, pocity nevolnosti a závrati. Astmatici a alergici by se měli v zakouřených místnostech pohybovat velmi málo, neboť tabákový kouř pro ne představuje okamžité ohrožení vyvoláním záchvatu. Pasivní kouření zatěžuje srdce, zvyšuje riziko výskytu nádorových onemocnění a onemocnění srdce. Nejzranitelnější v souvislosti s pasivním kouřením jsou malé děti. Kouření budoucích matek či jejich pasivní kuřáctví výrazně zvyšuje riziko syndromu náhlého úmrtí kojenců. Pobyt dětí v zakouřených prostorách muže být příčinou vyššího výskytu zánětu průdušek, zápalu plic, zánětu středního ucha, funguje jako spouštěč astmatických záchvatu.

Prevence
Výchova k nekuřáctví by měla začínat v rodině a postupovat přes školy všech stupňů až po informační kampaně a motivační soutěže pořádané státem, městy a obcemi, podniky a nestátními organizacemi. Příkladem takových kampaní je celosvětová kampaň organizovaná Světovou zdravotní organizací „Quit and Win“ a česká obdoba této kampaně „Přestaň a vyhraj.“ Každoročně je 31. květen vyhlašován jako Světový den bez tabáku.
 
Komplexní plán boje proti kouření
Ke snížení spotřeby tabáku v celé Evropské unii prosazuje Komise komplexní politiku boje proti tabáku. K zachování a posílení politiky boje proti tabáku slouží široká škála mechanismů, aktivit a iniciativ včetně prevence, podpory odvykání a právních předpisů v oblasti regulace tabáku. EU a všechny členské státy ratifikovaly Rámcovou úmluvu WHO o kontrole tabáku, která vstoupila v platnost v únoru 2005.
Boj proti kuřáctví je dlouhodobý, rozsáhlý a komplikovaný proces, který zahrnuje odborné, legislativní i politické postupy. Základem úspěchu intervence proti kouření je také vyhrazený postoj zdravotníků. Musí si uvědomit, že kouření je závažný zdravotní problém a využít svých vědomostí a schopností k intervenci.
 
Jeho součástí jsou:
- zákaz reklamy a podpory distribuce tabákových výrobků, včetně sponzorství a ostatních forem nepřímé reklamy
- účinné varování před zdravotními důsledky kouření
- plán opatření na ochranu práv nekuřáků a zákonná úprava práva na nekuřácké prostředí
- plán cenových a daňových opatření a ekonomická alternativa, která by nahradila ztráty z produkce a prodeje tabákových výrobků
 
Tato opatření jsou v rukou politiků řídících národní hospodářství.
 
 

6.3.2 Alkohol - problematika závislosti na alkoholu

6.3.2 Alkohol - problematika závislosti na alkoholu
 
  
Evropská unie je regionem s největší spotřebou alkoholu na světě - současná spotřeba činí 11 litrů čistého alkoholu na 1 dospělou osobu za rok. Téměř polovina tohoto množství alkoholu je konzumována ve formě piva (44 %), zbylé kvantum je rozděleno mezi víno (34 %) a destiláty (23 %). Česká republika patří dlouhodobě v celosvětovém žebříčku mezi státy s nejvyšší spotřebou alkoholických nápojů. Nadměrná pravidelná konzumace alkoholických nápojů se v České republice týká přibližně 25 % dospělé mužské populace a cca 5 % žen.
 
Problematika závislosti na alkoholu
Při pravidelné nadměrné konzumaci vyšších dávek alkoholu může docházet k řadě vážných zdravotních potíží. Pravidelná denní konzumace alkoholu v dávkách vyšších než 18 gramů u žen a 20 gramů u mužů s sebou nese riziko vzniku závislosti na alkoholu. Jako hazardní, rizikové pití alkoholu s pravděpodobnými zdravotními důsledky je definován týdenní příjem u mužů vyšší než 350 g čistého alkoholu (35 jednotek) a u žen 210 g (21 jednotek). Konzumace je vyjadřována v jednotkách – jednotka = 10 g alkoholu. Toto množství je obsaženo v 1 dcl vína, 1 malé sklence destilátu a 0,3 l piva. Jako pití, které přináší relativně nízké zdravotní riziko, je tolerováno množství méně než 28 jednotek týdně pro muže pro muže a 14 jednotek pro ženy. Je ovšem pozorován i protektivní účinek mírného požívání (1 jednotka denně) alkoholu vůči kardiovaskulárním onemocněním. Byl např. prokázán efekt snižování sérových lipidů u látky Resveratrol obsažené v červeném víně.
Psychoaktivní účinky alkoholu závisí na množství, formě a způsobu užití požitého alkoholického nápoje. Akutní intoxikace se projevuje jako prostá opilost (ebrieta). Při nižších dávkách a na počátku konzumace působí stimulačně, dochází k vzestupu nálady, zvýšenému sebevědomí, ztrátě zábran, agresivitě. Při konzumaci vyšších dávek dochází naopak k útlumu.
Škodlivé užívání je způsob užívání alkoholu, který vede k poškození duševního nebo somatického zdraví. Škodlivé užívání se postupně vyvíjí v závislost.
 
Zdravotní důsledky nadměrné konzumace alkoholu 
Somatické poškození
- cirhóza jaterní;
- karcinom dutiny ústní, hltanu, hrtanu a jícnu (riziko je potencováno kouřením);
- karcinom žaludku, tlustého střeva a prsu
- hypertenze
- iktus
- gastritis
- pancreatitis
- poruchy nervového systému
- poruchy reprodukčního systému
- poškození plodu v důsledku pití těhotné ženy
 
Psychická poškození
- poruchy mentálního zdraví,
- neuropsychická nepsychotická onemocnění (deprese)
 
Sociální důsledky
- rodinné rozvraty
- týrání dětí
- ztráta zaměstnání
- agresivní chování
- sebevraždy
- kriminální činnost aj.
 
Fetální alkoholový syndrom
Fetální alkoholový syndrom je soubor tělesných a mentálních vývojových vad lidského plodu, které vznikají následkem nadměrné konzumace alkoholických nápojů v těhotenství. Alkohol je schopen překračovat placentální bariéru, může zpomalovat růst plodu a snižovat porodní hmotnost, způsobuje vývojové vady v obličeji, poškozuje dále zejména nervovou tkáň (mozek), což může mít za následek vážné poruchy osobnosti a chování.
Hlavním příznakem fetálního alkoholického syndromu je trvalé poškození centrální nervové soustavy, zejména mozku. Nezralé mozkové buňky v lidském plodu jsou velmi citlivé na alkohol a může u nich dojít k poruše, zpomalení či zastavení vývoje. To vede například k poruchám pozornosti či paměti, impulzivnímu chování a špatnému odhadu příčin a důsledků. U dětí alkoholiček bylo prokázáno i zvýšené riziko vzniku mentálních poruch či závislostí v pozdějším věku. Konzumace alkoholu je nebezpečná v celém průběhu těhotenství, neboť po celou tuto dobu dochází k vývoji mozku.
  
Kellerman, Teresa. Baby with Fetal Alcohol Syndrome [online]. Dostupné z: http://www.come-over.to/FAS/fasbabyface.jpg

Diagnostika závislosti 
Pro získání orientační informace o přístupu k pití a závislosti slouží různé dotazníky. Z nich nejjednodušší je dotazník CAGE (z anglického Cut, Annoyed, Guilt a Eye opener).
Skládá se ze 4 otázek:
Měl jste někdy pocit, že byste měl pití omezit?
Vadilo vám, že lidé vaše pití kritizovali?
Měl jste někdy kvůli pití pocit viny?
Stalo se vám někdy, že jste se hned po ránu napil, abyste se uklidnil nebo zbavil kocoviny?
 
Výsledek
- 3-4 kladné odpovědi signalizují s velkou mírou pravděpodobnosti závislost na alkoholu
- 2 kladné odpovědi signalizují podezření na ni
- 1 kladná odpověď je důvodem k intervenčním postupům směřujícím ke snížení konzumace alkoholu.
 
Léčba závislosti na alkoholu
Léčba je farmakoterapie spočívající v podávání preparátů zvyšujících vnímavost organizmu vůči účinkům alkoholu (Antabus) a podpůrná farmakoterapie (hepatoprotektiva, vitaminy) společně s psychoterapií.
  
Komplexní plán boje proti alkoholizmu.
- Národní politika boje proti alkoholismu zahrnuje především finanční legislativu (regulace cen, zdanění alkoholu, omezení reklamy, omezení času a místa prodeje, omezení prodeje mladistvým aj.). Politika zemědělská a obchodní limituje produkci a dovoz.
 
- Zdravotní výchova systematicky informuje veřejnost o rizicích alkoholismu. Je zaměřena zejména na zranitelné skupiny (těhotné ženy, děti a mládež, pití v práci).
 
- Obecné uznání se vytváří na základě znalostí příčin a důsledků a mělo by být součástí povědomí. Jen mírné pití by mělo být součástí společenského a profesního uznání a obrazu úspěšného člověka.
 
- Individuální prevence je nejúčinnější formou v rukou zdravotníků zvláště v primární péči, kteří jsou v častém styku s pacienty a znají je. V případě škodlivého užívání může být velmi efektivní metoda krátké intervence (5-30 minut), jejímž smyslem je upozornit pacienta na zdravotní rizika škodlivého užívání v situaci, kdy má dotyčný ještě schopnost omezit pití alkoholu, protože u něj ještě nedošlo ke ztrátě kontroly užívání typické pro syndrom závislosti.

6.4 Ilegální návykové látky, gambling

6.4.1 Problematika závislosti, zdravotní a sociální důsledky, protidrogová politika, systém péče

6.4.1 Problematika závislosti na ilegálních návykových látkách, zdravotní a sociální důsledky užívání drog,
protidrogová politika, systém péče o uživatele návykových látek
 
  
Užívání návykových látek je v ČR republice dlouhodobě závažným zdravotně společenským problémem, který znamená obrovskou a zbytečnou zátěž pro společnost, rodiny, školství, zdravotnictví, soudy, policii a ekonomiku. Celostátní sledování i mezinárodní studie však jednoznačně potvrzují, že přes všechny snahy státu se situace v drogové oblasti včetně všech sociálních a zdravotních dopadů užívání drog nedaří v ČR zlepšovat a v některých aspektech ani stabilizovat. V roce 2010 odhadovaný počet problémových uživatelů drog – střední odhad - dosáhl hodnoty 39,2 tis. osob, ve srovnání s minulými lety tento nárůst není statisticky významný. Významně se ovšem v roce 2010 zvýšil počet problémových uživatelů pervitinu (28,2 tis.) a rovněž se zvýšil počet injekčních uživatelů drog (na cca 37,2 tis.). Celkem tak problémové užívání drog zasahuje 0,5 % české dospělé populace. V případě hodnocení stávající drogové situace v ČR je třeba zmínit negativní skutečnosti a trendy a především fakt, že nedochází ke stabilizaci ani snížení experimentálního užívání návykových látek. Trvale narůstá počet problémových (intravenózních) uživatelů návykových látek, nedochází ke snížení nabídky a poptávky drog, možnosti testování uživatelů drog na HIV/AIDS a virové hepatitidy jsou nedostatečné, zvyšují se počty žáků a studentů mezi uživateli drog a počty žen užívajících návykové látky a není dostatečně zajištěná zdravotní péče zejména pro mladistvé uživatele návykových látek.
Drogová závislost je sociální, psychologický a somatický syndrom, ke kterému dochází následkem opakovaného užívání jedné nebo více psychoaktivních látek a který se manifestuje modelem chování, v němž droga stojí na žebříčku hodnot nejvýše.
 
Psychická závislost je definována jako stav, při kterém droga vyvolává příjemné pocity a uspokojení. K dosažení tohoto stavu nebo k zabránění nepříjemných pocitů při chybění drogy je potřeba jejího opakovaného nebo nepřetržitého podávání.
 
Fyzická závislost je adaptační stav, který se projevuje intenzivními tělesnými potížemi, pokud je podávání drogy omezeno nebo je mu zabráněno. Tento stav je znám jako abstinenční syndrom.
 
Problémové užívání drog je odlišné od drogové závislosti. Je to tělesný, psychologický, sociální nebo právní problém související s pravidelným nadměrným příjmem drog, léků nebo jiných chemických látek.
 
Drogová závislost se vyvíjí jako komplexní interakce mezi osobou, drogou a prostředím.
 
Obrázek 1 Model vzniku závislosti
 
Ke zvýšení individuální zranitelnosti hrají roli následující faktory:
- negativní ovlivnění rodinou (rozpad rodiny, nevhodný rodičovský příklad aj.),
- osobnostní faktory (úzkost, deprese, emoční labilita, nízké sebevědomí, zvědavost, obranářství, vzpurnost, nepřátelství, ztráta sebekontroly, nadměrné spoléhání na jiné osoby aj.),
- sociální a kulturní faktory (normy sociálních a profesních skupin, ke kterým uživatel náleží aj.)
 
Ilegální drogy – rozdělení dle účinku
- Halucinogeny
- Konopné drogy
- Opiáty
- Stimulancia
- Inhalační drogy
 
Halucinogeny
mohou být jak přírodní, tak synteticky vyráběné psychotropní látky. Mezi přírodní řadíme houby lysohlávky (psilocybin), jed obsažený v muchomůrce červené (mykoatropin) šalvěj divotvornou nebo ropuší jed (bufotenin). Částečně se k halucinogenům dají řadit i delirogeny, jako je atropin a skopolamin, látky, které jsou obsaženy v rostlinách, jako je rulík zlomocný nebo durman. Synteticky (uměle) vyráběné jsou např. LSD (diethylamid kyseliny lysergové), který má velmi intenzivní účinky i při velice nízkých dávkách.
  
Akutní účinky
Charakteristickým znakem je dramatický nástup a nepředvídatelnost účinků. Mezi psychickými účinky mohou být přítomny jak euforie, záchvaty smíchu, tak i těžká deprese, smutek či úzkost až paranoia (bad trip), depersonalizace (odosobnění), zážitky oddělení se vědomí od těla, úplná ztráta kontaktu s realitou, z percepčních změn mohou být přítomny halucinace, bývá ale typicky změněné vnímání času, barev, tvarů, zvuků a chutí, může se vyskytnout celková dezorientace. Z tělesných účinků se mohou v závislosti na typu látky dostavit suchost v ústech, závratě, nevolnost, zvracení, zvýšení krevního tlaku. V případě delirogenů je velmi obtížné odhadnout dávku (malé rozpětí mezi efektivní a toxickou dávkou), zejména v případě použití rostlin, u kterých není známý obsah účinných látek. U otravy delirogeny (rulík, durman) je výrazné riziko zástavy dechu, poruch srdečního rytmu až zástavy srdce s následkem úmrtí.
 
Dlouhodobé účinky
Běžně dostupné halucinogeny (LSD, lysohlávky) nemají výraznější toxické dlouhodobé účinky.
 
Konopné látky
Konopné látky jsou převládajícími zneužívanými nelegálními návykovými látkami v České republice a v celé  Evropě. Vůbec nejčastěji zneužívanou drogou je konopí. Konopí se vyskytuje ve 2 formách, a to jako marihuana (marjánka, tráva, zelí) a jako hašiš (čokoláda). Hlavní účinnou psychoaktivní látkou je THC (tetrahydrocannabinol). Obsah THC v se v rostlinách liší, u některých může dosahovat nulových hodnot (technické konopí), u speciálně šlechtěných odrůd může dosáhnout až 25 %.
 
  
Akutní účinky
 Účinek většinou nastupuje zhruba do deseti minut po kouření. Po perorálním (ústním) použití nastupuje během třiceti minut až dvou hodin, významnou roli hraje forma, v jaké je THC konzumováno (je rozpustné v tucích). Účinky mohou být velice různé, nejčastěji se vyskytuje euforie, pocit vnitřní blaženosti, záchvaty smíchu, změna vnímání času (čas se vleče), mohou se však objevit i stavy naprosto odlišné, nejčastěji strach, úzkost až paranoia, deprese. Při vysokých dávkách může docházet ke změnám vnímání, k rozvoji halucinací a snížení psychického a fyzického výkonu (zemdlelost až nezúčastněnost). Vše závisí také na fyzickém a psychickém vyladění a na situaci, ve které je droga konzumována (na tzv. setu a settingu). Typicky po užití bývá sucho v ústech, zarudlé oči, zvýšení krevního tlaku, může se objevit pocit bušení srdce, bývá lehce snížená teplota těla, mohou se vyskytnout pocity na zvracení. Při náhlé změně pozice těla ze sedu do stoje může dojít k rozvoji tzv. ortostatické hypotenze (náhlému poklesu krevního tlaku) se závratí až krátkodobou ztrátou vědomí. Doba trvání účinku je různá, při kouření mají účinky obvykle vrchol za 20–30 minut, odeznívají během cca 1–2 hodin (do 4 hodin zcela). Při perorálním užití mohou trvat výrazně déle.
 
Dlouhodobé účinky
Riziko rakoviny plic – přijaté množství rakovinotvorných látek je při kouření jointů vyšší než při kouření. Při nadměrném konzumu nebo specifické citlivosti je možný vznik astmatu a bronchitidy. Mohou také propuknout latentní (skryté) psychózy. Je prokázáno, že u mladých pravidelných kuřáků (do 18 let) užívání zvyšuje riziko vzniku psychóz (schizofrenie) 2-4krát. Možný je vznik psychické závislosti, charakteristický je též častější výskyt úzkostných stavů a deprese.
Při konzumaci v těhotenství vzniká riziko poškození plodu v důsledku kouření. Při časté konzumaci konopných produktů dochází ke zhoršení krátkodobé paměti a pozornosti, ty se při abstinenci vrací do normálu. U pravidelných kuřáků je popisován tzv. amotivační syndrom (vyznačuje se ztrátou dosavadních zájmů a motivace, zhoršením kognitivních funkcí a pozornosti).
 
 
Opiáty
Látky s tlumivým účinkem - opium, heroin, morphin, codein, dolsin (pethidin), braun, barbituráty, benzodiazepiny. V lékařství se opiáty používají především jako analgetika, ale i jako antitusika (codein). Typickými zástupci jsou morphin (alkaloid opia), heroin, codein, braun, methadon a také často používané léky – fentanyl, tramal, pethidin (dolsin). Opium patří k jedné z nejdéle známých drog na světě. Již ve starověku bylo používáno jako silné a účinné analgetikum. Je vyráběno z opiového máku. Opiáty se v CNS vážou na opioidní (endorfinové) receptory. Významným projevem působení na CNS je deprese dechového centra. Po delším užívání opiátů se vyvíjí tolerance a vzniká fyzická i psychická závislost. Příznačné je trvalé užívání i přes vědomí závažných důsledků. Obstarání drogy má přednost před všemi ostatními zájmy. Nejvíce návykový je heroin – heroinismus je považován za nejtěžší toxikomanii. Zdrojovou látkou pro výrobu heroinu bývá morfin nebo přímo opium. Způsob aplikace je injekční, kouřením, inhalováním, šňupáním.
 
  
Akutní účinky
Při intoxikaci je v popředí zklidnění a příjemná euforie. První příznaky akutní intoxikace jsou nevolnost, hučení v uších, pocit tepla v obličeji,
svědění, dýchání je povrchní, zúžení zornic (mióza) přechází v konečném stádiu v rozšíření zornic (mydriáza), dochází ke zvýšení všech somatických reflexů (hyperreflexie).
 
Dlouhodobé účinky
Při chronickém abusu je nejvíce postižena oblast charakterových vlastností, intelekt bývá nepostižen, dochází k etické degradaci individua. Závislý je líný, bez vůle, ztrácí libido a potenci, může být depresivní, pravidlem bývá děsivé pseudohalucinace. Často bývá nespavost, únava a podrážděnost střídající se s apatií. Nezdravá životospráva vede k celkovému vyčerpání organismu a k extrémní vyhublosti (kachexie). Často dochází k infekcím, které souvisejí s oslabením imunitního systému a nesterilní injekční aplikací drogy a výše uvedené poruchy mohou vést k sebevraždě.
 
Psychostimulancia
jsou látky různé chemické struktury, jejichž hlavním účinkem je stimulace CNS. Zvyšují psychomotorické tempo a bdělost, hlavním účinkem stimulancií je „zlepšení“ nálady, potlačení únavy a pocitu hladu, celkové zrychlení psychických procesů, zjitřená představivost, zvýšená schopnost vcítit se do pocitu druhých a uvolnění zábran. Česká „specialita“ pervitin je nejčastěji zneužívanou „tvrdou“ drogou v České republice. Mezi psychostimulancia patří kofein, nikotin, pervitin, kokain, extáze, amphetamin, efedrin, phenmetrazin. Kokain je rostlinný alkaloid z jihoamerického keře Koka pravá. Kokain účinkuje jako silné stimulans a lokální anestetikum. Stimulancia vyvolávají zejména psychickou závislost (dychtění po účinku látky). Konzument očekává zvýšení úrovně bdění a urychlení psychomotoriky, příznačné je snížení chuti k jídlu a hubnutí, což je ale po odeznění účinku následováno zvýšeným příjmem potravy a návratem k původní hmotnosti. Může dojít ke vzniku tzv. toxické psychózy (příznaky podobné schizofrenii). Extáze patří mezi syntetické drogy, vyvolává značné stimulační účinky, takže konzument je schopen zvýšené fyzické aktivity, aniž by adekvátně pociťoval únavu, což může vést až ke kolapsu organismu následkem fyzického vyčerpání. Mírné psychedelické účinky se projevují především v nárůstu empatie, proto se extázi též říká „droga lásky“. Droga je užívaná nejčastěji formou rekreačního užívání při technoparty. Pervitin (metamfetamin) slangově nazývaný perník, piko, péčko je syntetické stimulans, který je zneužíván jako snadno připravitelná pouliční droga, která velmi účinně stimuluje nervovou soustavu, vyvolává euforii, podporuje celkové tempo, vnímavost a sebedůvěru. Pervitin uvolňuje v těle zásoby energie a zvyšuje výkonnost celého organismu. Ustupuje pocit únavy, organismus pracuje s vypětím sil až do vyčerpání. Pervitin urychluje tok myšlenek, zvyšuje pozornost a soustředěnost. Zlepšuje schopnost empatie a odstraňuje zábrany. Po jeho užití nastupuje euforie, pocit sebejistoty a rozhodnost. Intoxikovaný nemá potřebu spánku. Po odeznění účinku se dostavuje fáze deprese s hlubokými pocity vyčerpání a celkovou skleslostí.
 
  
Akutní účinky
Při intoxikaci dochází k dysfunkčnímu chování nebo poruchám vnímání, euforie, pocitu zvýšené energie, zvýšení bdělosti, megalomanii, nápadné družnosti či naopak odmítání kontaktu, hrubosti až agresivitě, afektivní labilita, stereotypní chování, zrakové, sluchové nebo taktilní iluze, či halucinace bez poruchy orientace, paranoidní myšlenky, event. i chování, poruchy koncentrace, rušivý vliv na výkon běžných činností. Jsou též přítomny poruchy srdečního rytmu, tachykardie, hypertenze, pocení a zimomřivost, nauzea a zvracení, ztráta tělesné hmotnosti (dehydratace), dilatace zornic, psychomotorický neklid, agitovanost, svalová slabost, bolesti hrudníku, křeče.
 
Dlouhodobé účinky
Při častém a déletrvajícím zneužívání této skupiny drog dochází u každého konzumenta zákonitě k zásadním proměnám psychiky. Tento účinek je mezi uživateli této skupiny drog dobře znám a ve slangu narkomanů se označuje pojmem „stíha.“ Podkladem je rozvoj toxické psychózy – psychické poruchy, projevující se paranoiou a mimořádně trýznivými paranoickými halucinacemi. Narkoman postupně nabývá přesvědčení, že v jeho okolí dochází k podivným jevům: ostatní se k němu chovají jinak, neustále jej sledují, snaží se jej různě „podrazit,“ ošálit, podvést či přímo zabít. Tyto pocity se neustále zvýrazňují a bývají stále více doprovázeny výše zmíněnými halucinacemi – například ve formě démonických hlasů, jež se mu vysmívají, přikazují mu jednat násilně apod. Narkoman žije v neustálém pocitu ohrožení, panikaří, jedná iracionálně a útočí na své okolí. Takový stav často přivádí narkomana na psychiatrii a nezřídka končí sebevraždou.
 
Těkavé látky
Mezi těkavé látky, užívané jako omamné a psychotropní látky (inhalační drogy), patří některá rozpouštědla, ředidla a lepidla, ale i plynné látky, například éter a rajský plyn. Potřebného "rauše" je zde docíleno pomocí inhalace (čichání). Tyto látky působí na centrální nervový systém a jsou součástí mnoha průmyslových produktů nebo výrobků určených pro domácnost. Některé látky se prodávají jen na předpis. Konzumují se tak, že se nanesou na textilii nebo se přes hrdlo lahve natáhne igelitový sáček a pak se vdechují. Známé účinné látky jsou např.: toluen, aceton, látky obsažené v různých lepidlech, butan (plyn v zapalovačích), chlorethyl (sprej - lokální anestetikum), rajský plyn.
 
Akutní účinky
Při inhalaci dochází ke krátkému opojnému stavu, jenž může být díky opětovné inhalaci (vdechnutí) prodloužen. Bezprostředně po konzumaci se obvykle dostavuje bolest hlavy, nevolnost, zvracení, teprve poté se dostavuje skutečny "rauš", projevující se euforií, pocity beztíže, zvukovými a zrakovými posuny ve vnímání, halucinacemi, může také docházet k zesílení vnímání dotyku, ale též k rychlému bezvědomí. Velmi častým následkem konzumace je přecenění vlastních sil. Během konzumace nebo krátce po ní může dojít ke krvácení z nosu, kašli a nevolnosti. Dále jsou možné poruchy srdečního rytmu a dýchání (může vést až zástavě dechu). Dále může dojít ke křečím (křeč hrtanu), zmatenosti, podráždění pokožky a sliznice. Častá jsou též předávkování.
 
Dlouhodobé účinky
Čichání může vést k silné psychické závislosti, vyvíjí se tolerance, dochází k poleptání dýchacích cest, poškození jater, ledvin, mozku (masivní odumírání nervových buněk, mozek se přemění doslova v "kašovitou" hmotu) a nervů. Zvyšuje se riziko vzniku alergií. Při delší intenzivní konzumaci může nastat na základě toluenového útlumu k vícedennímu deliriu (poruchám vědomí). Při konzumaci u těhotných žen může dojít k vážnému poškození plodu. Fyzické abstinenční příznaky nejsou známé.
 
 
Zdravotní důsledky užívání drog
Zdravotní rizika užívání drog inhalací (kouřením)
- poruchy obranyschopnosti plic
- zpomalení nebo zástava samočisticích pochodů v dýchacím ústrojí, časté infekce v této oblasti
- časté chronické záněty průdušek, zvýšené riziko plicního emfyzému (rozedmy)
- nádory dýchací, trávicí, vylučovací, pohlavní soustavy i jiných systémů
 
Zdravotní rizika injekčního užívání drog
- vyšší pravděpodobnost těžké otravy (předávkování), protože koncentrace látky v krvi velmi rychle roste
- možné zavlečení infekce a její rozšíření v organismu (ohrožení srdce, mozku, jater, ledvin, atd.)
- možný přenos virové žloutenky, zvláště typů C a B, HIV
- hnisavá ložiska v místě vpichu i jinde, neprůchodnost a záněty cév, otoky končetin s cyanózou, kožními a svalovými defekty, vředy, nekrózami, zvláště na předloktí, zápěstí, paži, stehně, bérci, hýždích, břiše
- plicní embolie (krevní sraženiny, vzduch, tukové kapénky, nerozpustné součásti z podané drogy, atp.)
- možná otrava způsobená příměsemi, jež se používají při výrobě drog (fosfor, jód), nebo slouží k jejich naředění (zvětšení objemu dávky a nárůstu zisku-běžně jde např. o škrob, mléčný cukr, sušené mléko, ale také o omítku, prací prostředky, pudr)
 
Komplexní plán boje proti ilegálním drogám.
A) Národní strategie protidrogové politiky ČR na období 2010-2018  a k strategii zpracované akční plány.
Národní strategie definuje základní východiska protidrogové politiky vlády, směry řešení problému užívání drog, principy a přístupy, na kterých protidrogová politika České republiky staví. V souladu se svým dlouhodobým charakterem definuje strategie v obecné rovině 4 základní cíle:
- snížit míru experimentálního a příležitostného užívání drog zejména mladými lidmi
- snížit míru problémového a intenzivního užívání drog
- snížit potenciální rizika spojená s užíváním drog pro jedince a společnost
- snížit dostupnost drog zejména pro mladé lidi.
 
Tabulka 1 Strategie a cíle protidrogové politiky ČR
Strategie/ přístupy
Snižování nabídky drog 
Snižování poptávky po drogách
Snižování rizik spojených s užíváním drog
 
 
Cíl 1
Cíl 2
Cíl 3
Cíl 4
 
 
Strategické cíle.
Snížit míru experimentálního a příležitostného užívání drog zejména mladými lidmi.
Snížit míru problémového a intenzivního užívání drog.
Snížit dostupnost drog zejména pro mladé lidi.
Snižovat potenciální rizika spojená s užíváním drog pro jedince a společnost.
Pilíře protidrogové politiky.
Primární prevence.
Léčba a sociální začleňování.
Snižování dostupnosti drog.
 
Snižování rizik
 (harm reduction).
Zdroj: Národní strategie protidrogové politiky na období 2010-2018, Úřad vlády ČR, 2011
 
B) Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění zákona č. 106/2011 Sb.
- Legislativní zákaz nebo omezování zneužívání drog v souladu s mezinárodní kontrolou drog na základě mezinárodních úmluv. Jednotlivé země jsou povinny zavádět vlastní legislativu a účinný kontrolní systém.
 
C) Zdravotní osvěta systematicky informuje veřejnost o problematice užívání drog. Je zaměřena zejména na zranitelné skupiny (mládež obecně, příslušníci etnických minorit, mladiství ze sociálně slabých rodin, dětských domovů apod.
  
Systém péče o uživatele drog.
Jedná se o vzájemně provázené programy a služby, které odpovídají na různé potřeby klienta v různých obdobích jeho cesty k normálnímu životu.
Za základní složky či součásti systému péče se pokládají:
- terénní a nízkoprahové služby
- ambulantní péče a léčba, včetně intenzivní ambulantní péče v denních stacionářích
- ústavní detoxifikace a léčba krátkodobá a střednědobá
- dlouhodobá – rezidenční péče v terapeutických komunitách
- doléčování včetně chráněného bydlení, chráněné práce apod.,
- dlouhodobé – udržovací substituční programy. Aby jednotlivé služby a programy fungovaly jako systém, je nezbytná jejich vzájemná informovanost a kvalitní spolupráce.
 
Terénní práce - streetwork
Pomáhající aktivity probíhají mimo instituce a zařízení, a to přímo na ulicích, veřejných prostranstvích jako jsou nádraží, restaurace a zábavní podniky, ve věznicích, školách, azylových domech, v bytech příslušníků cílové skupiny. Cílovou skupinou terénní práce jsou rizikoví jednotlivci a skupiny, kteří nejsou efektivně zachycováni existujícími institucemi. K těmto cílovým skupinám patří např. bezdomovci, „děti ulice“, prostitutky a prostituti, migranti, příslušníci etnických menšin, specifickou cílovou skupinu tvoří uživatelé drog.
 
Terénní programy pro uživatele drog
Jejich souhrnným cílem je usnadnit zlepšení zdravotního stavu a omezit s užíváním drog spojená rizika a poškození u jednotlivců a skupin, kteří nejsou v kontaktu s existujícími zdravotními, zdravotně-sociálními a sociálními službami a s běžnými zdravotně výchovnými (osvětovými) programy, tj. s tzv. skrytou populací. Terénní programy se zaměřují především na nitrožilní uživatele drog s cílem snížit jejich rizikové chování (sdílení injekčního náčiní, nechráněný sex) a omezit tak riziko přenosu a šíření HIV a virů hepatitidy B a C.
 
Substituce
Substituce je způsob léčby, kdy je užívání původní drogy nahrazeno (téměř vždy lékařsky předepsaným) užíváním látky s podobnými účinky a vlastnostmi, avšak s výrazně menšími riziky, než původní droga (např. heroin je nahrazen metadonem).
 
Kontaktní centra
Centra nabízejí své služby cílové skupině drogově závislých, která není v kontaktu s jinými zdravotními a sociálními institucemi (skrytá populace). Kontaktní centra umožňují této klientele přístup ke službám bez jakéhokoliv doporučení, přímo z ulice, anonymně a v neformálním prostředí, proto se též nazývají „nízkoprahová.“  Základní program kontaktního centra je kontaktní práce, výchovné a vzdělávací aktivity, kontaktní poradenství, výměna injekčního náčiní a zdravotní ošetření, hygienický a potravinový servis.
 
Terapeutická komunita
Strukturované prostředí, ve kterém klient žije a absolvuje program léčení/rehabilitace. Obvyklá délka pobytů je 6 až 15 měsíců. Od klientů je očekávána aktivní účast na léčebných aktivitách, jimiž jsou skupinová a individuální psychoterapie, pracovní terapie, práce s rodinnými příslušníky, zátěžové pobyty aj. Terapeutická komunita nabízí bezpečné a podnětné prostředí pro růst a zrání, které se děje především prostřednictvím sociálního učení v kontextu vymezeném jasnými a srozumitelnými pravidly. Cílem programů je zejména rozvoj sociálních dovedností (pocit odpovědnosti za své chování, zvyšování sebehodnocení, změna negativních životních postojů apod.) potřebných pro změnu škodlivých vzorců chování. Z průzkumu terapeutických komunit vyplývá, že až 40 % z klientů, kteří předčasně ukončili léčbu, a až 90 % z těch, kteří léčbu úspěšně absolvovali, se úspěšně zapojí zpět do společnosti.
 
Chráněné bydlení
Sociální služba, která je součástí komplexu sociálních a zdravotních služeb. Cílem je zajištění ubytování při absolvování terapeutického a resocializačního programu, a to i lidem, kteří v místě svého bydliště nemají příslušné služby nebo pro které je pobyt v dřívějším bydlišti kontraindikací k úspěšné léčbě/doléčování.
 
 
 

6.4.2 Patologické hráčství - gambling

6.4.2 Patologické hráčství - gambling
 
  
Gambling je označení pro závislost na automatech a patří mezi tzv. návykové a impulsivní poruchy, které jsou charakterizovány třemi základními znaky:
- neschopnost odolat impulsu, pokušení, přestože dotyčný ví, že jeho jednání je nežádoucí > nedokáže odolat hře a také není v ní schopen přestat
- napětí, předcházející tomuto jednání, které dotyčný nedokáže snížit jinak, než tak, že začne hrát
- hraní je spojeno s pocitem uspokojení > gambler prožívá příjemné vzrušení, jehož intenzita je přímo úměrná výši hazardu, riziku ztráty.
 
Varovným signálem počínající závislosti na hrách je, že jedinec hraje častěji a hazardní hra mu zabírá čas, který by mohl trávit mnohem užitečněji, zanedbává školu, práci, rodinu, přátele a zájmy, začne lhát, podvádět, někdy i krást. Ve vztahu ke hře se špatně ovládá, pokračuje v hraní i tehdy, když je v jasném rozporu s jeho zájmy. Při léčení patologického hráčství lze využít některé postupy jako při léčbě jiných závislostí (alkohol, drogy), i když nejde přímo o látkovou závislost. Základem terapie je psychoterapie. Patří sem motivační trénink, změna životního stylu. Gamblerství je často spojeno se stresem. Důležitou součástí terapie jsou proto relaxační techniky. V ambulantní terapii se tedy klade důraz na psychoterapii (identifikace spouštěčů hraní, vytvoření splátkového kalendáře dluhů, opatření k minimalizaci přístupu hráče k finančním prostředkům apod.). Léčba však nebývá příliš úspěšná.

6.5 Stres

6.5 Stres
 
 
 
Stres je stav, kdy je organismus vystaven působení nepříznivých vlivů zevního a vnitřního prostředí. Za stres je považováno takové zatížení organismu, které překračuje možnosti, jimiž organismus disponuje k jeho zvládnutí. Při stresu dochází k ohrožení rovnováhy (homeostázy). Důležitou roli při zvládání zátěžových situací hraje i momentální zdravotní stav a úroveň kvality emočních prožitků.  Pozitivně laděné emoce, které se objevují při stavech vzrušení, např. při výhře, radostném očekávání, vzrušení apod. nazýváme eustres. Negativně prožívaný stres, jehož příčinou bývá strach, zklamání, nevraživost apod. nazýváme distres. Zdravotní dopady obou typů stresu na organizmus jsou podobné. Náročné životní situace po nás představují stresor. Stresory, které jsou psychologické či společenské povahy spadají do kategorie psychosociálního stresu. Patří sem konflikty v mezilidských vztazích, strádání, pocity citového ohrožení, ztráta zaměstnání, pracovní přetížení apod.
Za zvládnutí stresu se dnes již nepovažuje pouhé přizpůsobení (adaptace), ale aktivní se vyrovnávání se zátěží (coping).
 
V současnosti je život lidí stresem více prostoupen, než tomu bylo kdykoliv dříve. Nejčastější příčiny stresu jsou následující faktory (stresory):
- zvýšené životní a pracovní tempo klade vysoké nároky zejména na psychiku lidí,
- velké množství možností seberealizace vyžadující vysoké osobní nasazení
- problémy související s pracovním uplatněním (možnost ztráty zaměstnání, nutnost rekvalifikace, přepracovanost, workoholismus
- problémy v manželství, partnerských vztazích rodině
- zdravotní stav, který ovlivňuje pracovní výkonnost a jehož hodnota je tedy přímo finančně vyjádřitelná
- obtížná ekonomická situace
 
 

6.5.1 Zdravotní důsledky nadměrného stresu

6.5.1 Zdravotní důsledky nadměrného stresu
 
  
Nadměrný stres může příčinou nebo vyvolávajícím momentem řady poruch a onemocnění. Může významně zhoršit stávající chronická onemocnění.
Může se projevit v mnoha oblastech:
- aktuální psychický stav
- duševní zdraví
- psychosomatická onemocnění
- somatická onemocnění
- imunitní funkce
Lidé musí být informováni o možných příčinách stresu, aby dokázali identifikovat jeho zdroje a cíleně omezovat situace, které stresové reakce vyvolávají.
Důležitý je trénink zvládání zátěží, které mohou stres vyvolat.
 
 

6.5.2 Relaxace

6.5.2 Relaxace
 
  
K základním technikám při zvládání stresu patří schopnost vytvořit si pořadí důležitosti, umění odpočívat, dostatek pohybu, správná výživa a relaxační techniky. K nejčastějším relaxačním technikám patří autogenní trénink, Jacobsenova progresivní relaxace a dechové cvičení. Relaxace je základem nebo nezbytným doplňkem terapie mnoha psychických nemocí a poruch - od neuróz až po psychotická onemocnění a závislosti. Na prosté uvolňování lze navázat různými imaginativními cvičeními, což má smysl v rozvoji a růstu osobnosti.

6.6 Reprodukční zdraví

6.6 Reprodukční zdraví
 
 
 
Reprodukční zdraví je stav úplné tělesné, duševní i sociální pohody ve všech aspektech souvisejících s reprodukčním chováním a reprodukční soustavou jedince. Reprodukční zdraví předpokládá možnost vést plnohodnotný a bezpečný sexuální život, právo mužů a žen být patřičně informován a mít přístup k metodám plánování rodiny včetně zdravotní péče související s reprodukcí. Reprodukční zdraví má význam pro zvyšování hodnoty života a osobních lidských vztahů. Vlastní reprodukční zdraví je ovlivněno celou řadou faktorů individuálních a komunitních (věk, genetika, životní styl a zvyky) i celospolečenských (stupeň dodržování lidských práv, úroveň zdravotní péče, dostupnost a úroveň metod plánovaného rodičovství apod.). Z definice reprodukčního zdraví je zřejmé, že neplodnost, nepravidelnosti a patologie těhotenství (mimoděložní těhotenství, samovolný potrat, předčasný porod, vrozené vývojové vady, nitroděložní odumření plodu) považujeme za poruchy reprodukčního zdraví. K poruchám reprodukčního zdraví přispívá zejména předčasný pohlavní život zahájený ještě v době biologické nezralosti, časté střídáni sexuálních partnerů, časná a nechtěná těhotenství, časté střídání sexuálních partnerů, neznalost antikoncepce a zejména infekce sexuálně přenosnými chorobami, jako jsou kapavka, syfilis, chlamydiové infekce, nákaza HIV/ AIDS a další infekce, které způsobují gynekologické záněty v oblasti malé pánve.
 
Úroveň reprodukčního zdraví populací ve vyspělých zemích je na vysoké úrovni, přístup k metodám plánování rodiny a vhodná zdravotní péče je dostupná pro většinu populace.
Aspekty reprodukčního zdraví je možné hodnotit pomocí řady ukazatelů
- ukazatele související s dostupností metod plánovaného rodičovství (dostupnost a rozšíření antikoncepce, dostupnost asistované reprodukce, vývoj umělé potratovosti)
- ukazatele související s těhotenstvím, porodem a zdravím matky a dítěte po porodu a v prvním roce života (kojenecká úmrtnost, mrtvorozenost, míra úmrtnosti rodiček, nízká porodní hmotnost novorozenců, samovolná potratovost)
- ukazatele související se sexuálně přenosnými nemocemi (incidence/prevalence těchto nemocí a míra úmrtnosti na tyto nemoci)
 
Česká republika jako většina zemí bývalého socialistického bloku patřila až do počátku 90. let k evropským zemím s vysokým počtem interrupcí. Po roce 1989 došlo k výraznému poklesu počtu interrupcí. Hlavním důvodem tohoto poklesu bylo rychlé rozšíření informací související s reprodukčním zdravím a zejména s dostupností moderní antikoncepce.
Reprodukční zdraví je z pohledu veřejného zdravotnictví ve vyspělých zemích často opomíjenou složkou zdraví jedince. Péče o matku a plod/dítě je na vysoké úrovni, ale současné trendy reprodukčního chovaní (odkládání mateřství do vyššího věku) v těchto zemích přináší řadu s tím souvisejících problémů, jako je léčba neplodnosti, samovolná potratovost, riziková těhotenství, předčasné porody a potřeba péče o předčasně narozené děti.
Zkvalitňování úrovně reprodukčního zdraví je možné cestou edukace dospívajících v oblasti sexuálního života a prevence sexuálně přenosných onemocnění prostřednictvím sexuální výchovy na školách všech typů.
Nezanedbatelnou úlohu v oblasti reprodukčního zdraví, zejména v prevenci nechtěného těhotenství mladistvých dívek, v prevenci sexuálně přenosných onemocnění a tvorbě hodnotového systému dospívajících, má také cílená výchova v rodině i ve společnosti.

6.6.1 Prevence sexuálně přenosných onemocnění

6.6.1 Prevence sexuálně přenosných onemocnění
 
  
Do skupiny onemocnění přenosných sexuálním stykem (STD-Sexually transmitted diseases) patří skupina nemocí, u kterých je přenos pohlavním stykem pravděpodobný a častý. Onemocnění vyvolává skupina bakterií, prvoků a virů, které jsou velmi citlivé v zevním prostředí, a proto je možnost přenosu jiným způsobem než pohlavním stykem velice vzácná. Vyšetření na STD se provádí při podezření na příjici, kapavku, lymfogranuloma venerum, trichomoniasis, infekci virem HIV, chlamydiemi atd. Infekce virem HIV je nejzávažnější sexuálně přenosnou nákazou s ohledem na skutečnost, že ani při současné léčbě není možné virus HIV z organizmu eliminovat.
Těhotné ženy jsou dle platné legislativy v České republice povinně vyšetřovány na infekci virem HIV, HBV a na infekci příjicí. Jedná se o sérologické vyšetření HIV a HBsAg a sérologické vyšetření protilátek proti syfilis. Potvrzení konkrétního onemocnění se provádí na základě laboratorního, kultivačního, mikroskopického a sérologických vyšetření. Výsledek laboratorního vyšetření může negativně ovlivnit například časný záchyt infekce. Laboratorně může být výsledek ještě negativní, ale v těle už je původce STD přítomen. Například protilátky proti příjici (syfilis) jsou v krvi prokazatelné až za 5-6 týdnů po nakažení. Pokud lékař potvrdí STD nákazu, je nemocný ze zákona povinen podrobit se řádnému léčení a podstoupit všechny předepsané kontroly. Dále je nemocný povinen podepsat a dodržovat poučení o zákazu pohlavního styku do vyléčení choroby, přičemž ohrožení druhé osoby je trestné.
Ročně je v České republice hlášeno cca 800- 1000 případů syfilis a obdobné je to i s kapavkou, kde se patrně ale jedná o méně validní statistická data. V případě kapavky je problémem podhlášenost případů z důvodu samoléčby mnoha pacientů. Ochrana před sexuálně přenosnými chorobami není nijak složitá, a přesto dochází k šíření těchto chorob. Již dospívající by se měli ve školách v rámci sexuální výchovy dozvědět, že jediný skutečně 100% způsob jak se nenakazit je jen sexuální abstinence a vzájemná doživotní věrnost neinfikovaných partnerů. Velmi dobrou ochranu poskytuje kvalitní prezervativ a nesmí být opomenuty ani praktiky tzv. „bezpečnějšího sexu“, které riziko infekce nevylučuji zcela, mohou ho ale výrazně snížit. „Bezpečnější sex“ spočívá v takových postupech, při nichž se žádné tělesné tekutiny jednoho partnera nedostanou na sliznice druhého partnera. V případě léčby STD je nutné spolu s pacientem současně léčit všechny sexuální partnery infikované osoby.

7 Syndrom rizikového chování

7 Syndrom rizikového chování
 
 

7.3 Testovací otázky

7_Syndrom_rizikového_chování

 
Literatura:
MACHOVÁ, Jitka a Jana HAMANOVÁ. Reprodukční zdraví v období dospívání. Jinočany, 2002. ISBN 978-80-860-2294-3.
School health education to prevent AIDS and sexually transmitted diseases. Geneva: World Health Organization,1992. ISBN 92-412-1010-9
PROVAZNÍK, Kamil a Lumír KOMÁREK. Manuál prevence v lékařské praxi: souborné vydání. Praha: Fortuna, 2003,2004. ISBN 80-7168-942-4.
KOMÁREK, Lumír a Kamil PROVAZNÍK. Ochrana a podpora zdraví. Praha: Nadace CINDI, 2011. ISBN 978-80-260-1159-0.
Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí a mládeže č.j.: 21291/2010-28, MŠMT, 2010.
 
 

7.1 Hlavní oblasti rizikového chování dospívajících

7.1 Hlavní oblasti rizikového chování dospívajících
 
  
Dospívání je celosvětově definováno jako přechodné období mezi dětstvím a dospělostí, kde jde především o zrání v oblasti tělesné a pohlavní a o hledání identity vlastní osobnosti. Experimentování s riziky je tomuto období vlastní, většinou je přechodné a nepřekračuje míru, která z něho činí chování problémové. V posledních desetiletích v ekonomicky rozvinutých zemích je však prokázáno, že stále větší část mládeže přijímá rizikový způsob života, který ji ohrožuje během dospívání a nezřídka i následky v dalším životě. Mluví se o tzv. „nové morbiditě mládeže“. Je v současnosti hlavní příčinou mortality v tomto věku a kromě dopadu na životy jednotlivců je i její aktuální léčba značnou ekonomickou zátěží pro společnost. WHO v posledním desetiletí stanovila dospívající jako samostatnou rizikovou populační skupinu a zdraví dorostu je definováno kromě jiného jako nepřítomnost rizikového - problémového chování.

Jde především o 3 hlavní oblasti rizikového chování:
- abúzus návykových látek - počínaje nikotinem, přes alkohol, kanabinoidy až k dalším ilegálním drogám
- negativní jevy v oblasti psychosociální - poruchy chování, agrese až delikvence a kriminalita, ale i autoagrese a suicidální chování
- rizikové chování v oblasti reprodukční - předčasný pohlavní život a s ním ve zvýšené míře spojené střídání partnerů a pohlavní nemoci a/nebo nechtěná časná těhotenství.
 
Je prokázáno, že jevy těchto 3 oblastí se u naprosté většiny dospívajících vzájemně kombinují, usnadňují vzájemně svůj vznik a mají do značné míry společné nebo podobné příčiny - společné rizikové i ochranné faktory. Mluví se proto o syndromu rizikového chování v dospívání (SRCH).
 
 

7.2 Rizikové a ochranné faktory při vývoji SRCH

7.2 Rizikové a ochranné faktory při vývoji SRCH
 
  
Na vzájemném poměru rizikových a ochranných faktorů záleží, zda se z pouhého experimentování vyvine SRCH. Těchto faktorů je velké množství a zdůrazňuje se kombinace sociálních faktorů s biologickými. Celkově je možno je shrnout v několika oblastech:

Individuální faktory
rizikové: v předchozím dětství problémové chování, zanedbávání a zneužití dětí, v adolescenci malá sebedůvěra a sebeúcta, chronická nemoc a handicap, časné těhotenství a rodičovství, špatný školní prospěch, nejisté perspektivy pro budoucnost, nezaměstnanost, chudoba, nezdrženlivá osobnost, příslušnost k menšinám (rasovým, etnickým, náboženským)
ochranné: vysoká inteligence, sebeúcta a sebedůvěra, pozitivní perspektivy pro budoucnost, zapojení do „pozitivní“ skupiny vrstevníků, oceňování vzdělání a zdraví, účast na školních a dobrovolných aktivitách, empatie, altruismus,

Rodinné faktory
rizikové: významná ztráta v rodině (včetně rozkolu a zavržení svým rodičem), rodiče chronicky nemocní (tělesně nebo duševně, včetně závislosti na návykových látkách), rodiče příliš autoritativní nebo naopak dohled zanedbávající a nadměrně benevolentní, nedostatečná komunikace a dysfunkční rodina.
ochranné: dobré vztahy v rodině, otevřená komunikace, neautoritativní podpora dospívajícího (a jeho přijímání takového, jaký je), duchovní orientace; nepřítomnost rozporu mezi hodnotami rodiny a vrstevníků.

Společenské faktory
rizikové: chudoba, příležitost k nelegálním činnostem, negativní vzory v okolí, glorifikace rizikového a negativního chování v médiích, legální přístup ke zbraním, nízká úroveň vzdělání, nezaměstnanost.
ochranné: kvalitní školy, dospělí, kteří se věnují mládeži, pozitivní vzory ve společnosti, vytváření příležitostí pro kreativitu mládeže, přísné zákony o zbraních a drogách.
Docílit zřeknutí se již rozvinutého rizikového chování u dospívajícího je velmi nesnadné, a proto zásadní důležitost má účinná prevence. Jedná se zejména o osvojení si celoživotního zdravého životního stylu. Nejúčinnější je prevence primární, jejímž cílem je zabránit rozvinutí SRCH. Spočívá, jak známo, především v pozitivním citovém, hodnotovém a sociálním formování dítěte. Je třeba, aby byly naplněny základní potřeby dospívajícího: tvorba vlastní identity – osobnostní i sociální, potřeba jeho společenského uplatnění a společenské hodnoty především mezi vrstevníky. Hledáním si mladý člověk musí projít sám, ale potřebuje při tom nenápadnou a neautoritativní podporu a spolehlivé lidské vztahy. Ukazuje se však, že i obecné, etické a sociální normy společnosti s rozvojem syndromu rizikového chování v dospívání úzce souvisejí.

8 Doporučené postupy WHO - poradenství v oblasti zdravého životního stylu. Individuální a skupinová intervence

8 Doporučené postupy WHO -
poradenství v oblasti zdravého životního stylu, individuální a skupinová intervence
 
 

8.7 Testovací otázky

8_Doporučené_postupy_WHO

   
Literatura:
KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. Praha: Úřad vlády České republiky, 2003. ISBN 978-80-86734-05-61. 
PROVAZNÍK, Kamil a Lumír KOMÁREK. Manuál prevence v lékařské praxi: souborné vydání. Praha: Fortuna, 2003, 2004. ISBN 978-80-7168-942-4.
KOMÁREK, Lumír a Kamil PROVAZNÍK. Ochrana a podpora zdraví. Praha: Nadace CINDI, 2011. ISBN 978-80-260-1159-0.
KEBZA, Vladimír. Psychosociální determinanty zdraví. Vyd. 1. Praha: Academia, 2005. ISBN 978-80-200-1307-5.
PEŠEK, Roman a Kateřina NEČESANÁ. Kouření, aneb, Závislost na tabáku: rizika, projevy, motivace, léčba: informační poradenská příručka.  Písek: Arkáda - sociálně psychologické centrum, 2008. ISBN 978-80-254-3580-9.
KALMAN, Michal, Zdeněk HAMŘÍK a Jan PAVELKA. Podpora pohybové aktivity: pro odbornou veřejnost. Olomouc: ORE-institut, 2009. ISBN 978-80-254-5965-2.
Jste závislí? [online]. Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti, Úřad vlády České republiky [cit. 2012-12-06]. Dostupné z: http://www.drogy-info.cz/index.php/info/ilegalni_drogy.
 
 

8.1 Poradenství v oblasti zdravé výživy

8.1 Poradenství v oblasti zdravé výživy
 
  
- Zjistit stravovací zvyklosti pacienta a zaznamenat zjištěné informace.
- Při poradenství respektovat ekonomickou situaci pacienta, možnosti nákupu potravin a jejich přípravy.
- Poskytnout rady, jak sestavit jídelníček za využití informačních pomůcek zdravotní výchovy a pomoci při orientaci v různých doporučeních zveřejňovaných ve sdělovacích prostředcích.
- Monitorovat výživový stav pacienta (BMI) a doporučit udržovat přiměřenou tělesnou hmotnost vyrovnáním energetického příjmu a výdeje.

Je třeba využívat všech možností k rozmluvám s pacienty o zásadách správné výživy, vztahu některých onemocnění ke stravovacím návykům a prospěšnosti výživových doporučení. Zvláštní pozornost je třeba věnovat lidem se zvláštními nutričními potřebami (nemocní, děti, dospívající, těhotné ženy, kojící matky, senioři, vegetariáni). V případě potřeby je nutné zajistit pacientovi přímé nutriční poradenství. Je mnoho metod zjišťování spotřeby, které vycházejí ze záznamu jídelníčku. Snědená jídla si může pacient zaznamenávat po dobu 3, 7 nebo i více dnů a tyto záznamy se vyhodnotí počítačovými programy.

Pro jednoduchost a rychlou orientaci je možné použít méně přesné metody, z nichž nejběžnějšími jsou:
- jídelníček za posledních 24 hodin
- frekvenční potravinový dotazník přinášející hrubý přehled o frekvenci zařazování jednotlivých potravin do jídelníčku
 
Frekvenční potravinový dotazník mapuje, jak často pacient konzumoval v posledním týdnu vybrané potraviny a nápoje, čímž je možné orientačně zjistit, jaké jsou výživové zvyklosti vyšetřovaného pacienta.
 
 

8.2 Poradenství v oblasti podpory pohybové aktivity

8.2 Poradenství v oblasti podpory pohybové aktivity
 
  
- Provést důkladný odběr anamnézy pohybové aktivity. Vést evidenci o frekvenci a intenzitě pohybové aktivity v dokumentaci pacienta.
- Identifikovat osoby, které potřebují změnit svůj pohybový režim a poskytovat jim příslušná doporučení.
- Pomoci pacientům připravit program jejich pohybové aktivity a doporučit vhodné formy. V těchto doporučeních hledět na to, aby doporučená aktivita respektovala jejich věk, výchozí tělesnou zdatnost a zdravotní stav.
Prvním krokem jsou obecná doporučení různých pohybových aktivit.

Aktivity mírné intenzity:
běžný úklid, drobná řemesla, běžné domácí práce, nákup, práce na zahradě, rychlá chůze, mírné plavání, jízda na kole (do 10 km/hod), rekreační míčové hry, golf, kuželky, tanec aj.

Aktivity vyšší intenzity
ruční řezání dřeva, přenášení břemen, práce s lopatou, těžší domácí práce, běh, rychlá jízda na kole (nad15 km/hod), gymnastika, tenis, soutěžní míčové hry, běh na lyžích, rychlý tanec.
Výchozím pro změnu pohybového režimu klientů je individuální preskripce TA.
Pro trénink zdravotně orientované zdatnosti je třeba, aby intenzita zatížení přesáhla minimální dolní hranici zatížení (50–60 % maximální TF) a nepřesáhla bezpečnou hranici (70–80 % maximální TF).

Při určování postupu tělesného zatížení pohybem je nutno dodržovat tyto zásady:
- Postupné zvyšování zátěže. Začíná se od mírných pohybových aktivit (od 50 % maximální TF).
- Doba trvání aktivit. Mírné aktivity by měly trvat denně alespoň 30 minut. Doba nemusí být souvislá, je ale nutné, aby jednotlivé úseky trvaly alespoň 10 minut a ty pak je možno sčítat. Aktivity vyšší intenzity 3–5x v týdnu 30–45 minut.
- Pravidelnost a dlouhodobost. Výsledek není možno očekávat dříve než 1 měsíc po začátku systematického tréninku.
- Typ pohybové aktivity. Každý by si měl vybrat formu pohybu, která mu přináší radost a uspokojení.
- Intenzita zátěže. Je důležité, aby cvičící znali signály nadměrné zátěže – potřeba dýchat ústy, bolesti ve svalech po výkonu večer druhý den.
- Bezpečnost. S každou zátěží je nutno okamžitě přestat při akutních příznacích přetížení, jimiž jsou zejména bolesti na prsou, v pažích, v šíji, bolest čelisti, dušnost, hukot v uších, závrať, nevolnost od žaludku, nepravidelnost srdečního tepu.
 
Sledovat pacienty, kterým byla pohybová aktivita doporučena a monitorovat, do jaké míry navržený program dodržují.
Odesílat pacienty se specifickými problémy ke specializované konzultaci.
 
 

8.3 Poradenství při odvykání kouření

8.3 Poradenství při odvykání kouření
 
  
- Provést důkladný odběr kuřácké anamnézy - zjistit u každého pacienta, zda on sám nebo někdo v rodině kouří.
- Zjistit stupeň závislosti pacienta na nikotinu pomocí Fagerstromova dotazníku závislosti na nikotinu.
- Zajistit spolehlivé a průběžně aktualizované údaj o kuřáctví v pacientově dokumentaci.
- Vyhledávat příležitosti hovořit o problematice kuřáctví při jakékoliv příležitosti s každým pacientem, zvláště s dětmi, dospívajícími, těhotnými ženami.
- Zaměřit se na pacienty s onkologickým nálezem, pacienty s hypertenzí, hypercholesterolémií, kardiovaskulárními onemocněními, respiračními nemocemi a pacienty při předoperačním vyšetření.
- Doporučit zanechání kouření všem pacientům a nabídnout jim pomoc.
- Pomoc při odvykání kouření.
 
Minimální intervence je jedno krátké sezení s osobní konzultací a nabídkou zdravotně výchovných a informačních tiskovin o metodách odvykání kouření. Opakované konzultace přicházejí po úvodním sezení. Pacienti jsou zváni v intervalech 1, 2, 6 měsíců k opakovaným konzultacím, v jejichž průběhu je v rozhovoru posilována jejich vůle vytrvat. Lékař může doporučit pacientovi pro dočasné ulehčení od nikotinových abstinenčních příznaků nikotinovou náhradu (žvýkačka, náplast), případně poskytnout farmakologickou léčbu. V dalších konzultacích je nutno sledovat společně efekt odvykání. Po zanechání kouření je třeba pravidelně posilovat pacientovo nekuřáctví a sílu odolat případným nástrahám. Důležitým spoluhráčem je rodina.
 
 

8.4 Poradenství při nadměrné stresové zátěži

8.4 Poradenství při nadměrné stresové zátěži
 
  
- V případě poskytování poradenství při stresu je nutno dodržovat individuální přístup s naprostým respektováním důvěrného a intimního charakteru projednávaných sdělení.
- Navodit atmosféru důvěry a spolupráce je zcela zásadní.
- Žádný z příznaků ani celý problém nesmí být podceňován a bagatelizován.
- Somatické obtíže nebo choroba se zdánlivě jednoznačným průběhem, diagnózou a terapií může být pouze vyvrcholením rozsáhlejších psychosomatických příčin.
- Pacienti musejí být informováni o možných příčinách stresu, aby dokázali identifikovat jeho zdroje a cíleně omezovat situace, které stresové reakce vyvolávají.
- Důležitý je trénink zvládání zátěží, které mohou stres vyvolat.
K základním technikám patří vytvoření pořadí důležitosti a umění vypnout a odpočívat, dostatek pohybu, správná výživa a relaxační techniky.
 
Pacienti by měli dostat jednoduchá doporučení k zvládání stresu:
- Plánujte své činnosti a úkoly tak, aby se vám nehromadily.
- Složité problémy řešte postupně, ne „jedno přes druhé“.
- Střídejte druhy činností, od duševní práce si odpočiňte pohybem.
- Starosti je třeba řešit, ale také si od nich odpočinout a věnovat se relaxaci.
- Pracovní dobu věnujte výhradně práci a volný čas odpočinku.
- Nebraňte se novinkám a změnám, přijímejte vývoj techniky.
- Pohybová aktivita a různé, třeba zdánlivě nezvládnutelné sporty, jsou nejúčinnější formou zvládání stresu.
- Rozvíjejte přátelské vztahy s lidmi, neizolujte se od společenských aktivit.
- Neostýchejte se pořádat o pomoc, když vám něco nejde.
- Vyhýbejte se zvládání stresu „podpůrnými“ návykovými látkami (alkohol, utišující léky aj.).
- Radujte se z každého prožitého dne, z každé drobnosti a nehledejte kolem sebe jen chyby.
 
Testem náchylnosti ke stresu a jeho zdolávání:
V následujících otázkách si odpovězte a součtem zjistěte, jak jste na tom se stresem.
1 = nikdy; 2 = výjimečně; 3 = občas; 4 = často; 5 = vždy
Máte dojem, že se věci a události ve Vašem životě vymkly kontrole?
Zdá se Vám, že radujete a smějete méně, než pro Vás bývá typické?
Řekli byste, že mluvíte zvýšeným hlasem, křičíte a pláčete více, než je pro Vás typické? Prožíváte smutek, zklamání či soužení?
Jíte výrazně více nebo méně, když prožíváte starosti či problémy?
Domníváte se, že nemáte život ve svých rukou?
Míváte problémy se spánkem?
Považujte kouření, pití alkoholických nápojů nebo užívání léků či drog za účinný prostředek ke zvládání starostí a problémů?
Je pro Vás obtížné se uvolnit nebo oprostit od záležitostí, které Vás zatěžují? Prožíváte hněv, vztek, zlost vůči druhým lidem?
 
Vyhodnocení: Pokud jste dosáhli:
10-15 bodů
Váš život není stresem téměř ovlivněn
15-25 bodů
Objevují se velmi nízké náznaky vlivu stresu v podobě drobných, snadno řešitelných potíží.
25-30 bodů
Počátky vlivu stresorů.
30-35 bodů
Zřetelný, ale zvládatelný účinek stresorů
ve Vašem životě.
35-45 bodů
Převládající obtíže se zvládáním stresu.
40-45 bodů
Výrazné problémy s nalezením cesty ke zvládání stresorů. Důkladně pročtěte doporučení a pokuste se uplatnit je ve svém životě.
45-50 bodů
Velmi náročná životní situace. Potřebujete pomoc praktického lékaře, psychologa nebo psychiatra.
 
- V případě poskytování poradenství při stresu je nutno dodržovat individuální přístup s naprostým respektováním důvěrného a intimního charakteru projednávaných sdělení.
- Navodit atmosféru důvěry a spolupráce je zcela zásadní.
- Žádný z příznaků ani celý problém nesmí být podceňován a bagatelizován.
- Somatické obtíže nebo choroba se zdánlivě jednoznačným průběhem, diagnózou a terapií může být pouze vyvrcholením rozsáhlejších psychosomatických příčin.
 
 

8.5 Poradenství u rizikového pití alkoholu

8.5 Poradenství u rizikového pití alkoholu
 
  
- Provést anamnézu konzumace alkoholu.
- Nezbytné je poskytnout informace o limitech „bezpečného pití“ a „pití vysoce rizikového“.
- Zdůrazňovat zásady, že by alkohol neměl být konzumován vůbec při některých onemocněních (nemoci jater, hypertenze, deprese, psychózy), při užívání některých farmak (hypnotika, sedativa, antidepresiva, antibiotika aj.), při výkonu některých profesí (řidič, obsluha strojů), při odpovědnosti za bezpečnost a pořádek na veřejnosti, při užívání střelných zbraní a při ostraze toxických a radioaktivních látek, v těhotenství a v době kojení.

Pro získání orientační informace o přístupu k pití a závislosti slouží různé dotazníky. Z nich nejjednodušší je dotazník CAGE.
 
Dotazník CAGE
Otázky:
1. Cítil jste někdy potřebu své pití snížit?
2. Jsou lidé ve vašem okolí podráždění a kritizují vaše pití?
3. Měl jste někdy kvůli pití špatné pocity nebo pocity viny?
4. Pil jste někdy alkohol ihned po ránu, abyste se uklidnil nebo se zbavil kocoviny?
Cílová populace: mladiství (od 16 let) a dospělí.
 
Vyhodnocení: cca 1 min
 
Každá otázka musí být zodpovězena. Každé odpovědi „ano" je přidělen 1 bod. Rozmezí skóre je tedy od 0 do 4 bodů.
Skóre 1: Důkaz o ohrožení, potřeba další klinické zkoušky, pokládání doplňujících otázek na množství alkoholu, frekvenci pití alkoholu atd.
Skóre 2:  Podezření, že by se o závislost mohlo jednat, potřeba další klinické zkoušky nebo doporučení ke specialistovi
Skóre 3 a více: Vysoká míra pravděpodobnosti, že je člověk na alkoholu závislý, doporučení návštěvy specialisty a léčby.
 
Krátké motivační rozhovory (metoda krátkých intervencí) obsahují 8 strategických kroků, z nichž každý trvá 5-15 minut. Postupné absolvování jednotlivých kroků vyžaduje odhodlání pacienta ke změně.

Strategické kroky:
- Úvodní sezení a). Způsob a podmínky života.
- Úvodní sezení b). Zdravotní stav, role alkoholu v osobním životě.
- Průběh typického dne a týdne.
- Postoj k alkoholu a snaha změnit stereotyp.
- Informace o zdravotních důsledcích nadměrného pití.
- Přítomnost a budoucnost.
- Obavy ze závislosti.
- Pomoc v rozhodování, plán léčby a kontrol.
 
Ve složitějších a obtížně zvládnutelných případech je nutno odeslat na specializovanou léčbu závislosti.
 
 

8.6 Poradenství při užívání ilegálních návykových látek

8.6 Poradenství při užívání ilegálních návykových látek
 
  
- Provádět rutinní odběr anamnézy zaměřené na užívání ilegálních drog. Prevalence užívání drog je často podhodnocená, protože pacienti vědomě užívání drog lékařům zatajují. Přímé otázky na užívání drog jsou však přesto nezbytné.
- Zaměřit se zejména na rizikové populační skupiny (mladiství, populace z dětských domovů, romské etnikum, osoby bez přístřeší, klienti azylových domů, prostituující osoby apod.)
- Zjistit, o jaké drogy se jedná. Testování přítomnosti drogy v moči není doporučováno jako primární detekce u osob bez příznaků. Test nesmí být prováděn bez pacientova vědomí.
- Zjistit, zda pacient používal drogy intravenózně a sdílel stříkačku s další osobou.
- Při kladném anamnestickém zjištění zajistit nezbytná vyšetření na hepatitis B, hepatitis C a infekci virem HIV.
- V případě pozitivních nálezů zajistit odpovídající léčbu.
- Nabídnou léčbu v zařízeních pro uživatele návykových látek (AT poradny, psychiatrické léčebny, terapeutické komunity apod.)
 
Škála závažnosti závislosti na drogách - Severity of Dependance Scale (SDS)
 
U každé z otázek označte odpověď, která nejlépe vystihuje Vaší situaci při užívání drog.
 
Nikdy /téměř nikdy
 
Někdy
 
Často
 
Vždy/téměř vždy
Myslíte si, že Vaše užívání drogy bylo někdy mimo Vaši kontrolu, že jste je nezvládal/a?
 
 
1
 
2
 
3
Cítil/a jste úzkost nebo si dělal/a starosti při představě, že Vám bude chybět dávka?
 
 
1
 
2
 
3
Trápilo Vás někdy svědomí, že berete drogu?
 
 
1
 
2
 
3
Přál/a jste si, abyste s tím mohl/a skončit?
 
 
1
 
2
 
3
 
Vůbec ne těžké
Docela těžké
Velmi těžké
 
Nemožné
Jak těžké se Vám zdálo přestat užívat drogu nebo se bez ní obejit?
 
 
1
 
2
 
3
 
Sečte se celkový počet bodů.
Celkové skóre se pohybuje od 0 do 15, a znamená, že čím vyšší skóre, tím vyšší úroveň závislosti.

Dotazník na patologické hráčství organizace Gamblers Anonymus
Odpovídejte prosím pouze „ano“ nebo „ne“, podle toho jestli je pravdivá odpověď bližší „ano“ nebo „ne“.
1. Ztrácel jste často kvůli hře čas?
2. Učinila hra váš život doma nešťastný?
3. Poškodila hra vaši pověst?
4. Cítil jste po hře výčitky svědomí?
5. Hrál jste někdy proto, abyste získal peníze, jimiž byste zaplatil dluhy nebo vyřešil finanční těžkosti?
6. Zmenšilo hraní vaši ctižádost a výkonnost?
7. Když jste prohrál, měl jste pocit, že se musíte co nejdříve vrátit a vyhrát, co jste prohrál?
8. Když jste vyhrál, měl jste silnou touhu se ke hře vrátit a vyhrát ještě víc?
9. Hrál jste často tak dlouho, dokud jste neprohrál poslední peníze?
10. Půjčil jste si někdy proto, abyste financoval hru?
11. Prodal jste někdy něco, abyste financoval hru?
12. Nechtělo se vám používat peníze ze hry pro normální účely?
13. Způsobila hra to, že se jste se nestaral o prospěch rodiny?
14. Hrál jste někdy déle, než jste měl původně v úmyslu?
15. Hrál jste někdy, abyste unikl trápení a starostem?
16. Spáchal jste někdy, nebo jste někdy uvažoval o spáchání nezákonného činu, abyste financoval hru?
17. Působí vám hra potíže se spaním?
18. Vedly hádky, nespokojenost nebo zklamání k tomu, že se objevila touha hrát?
19. Když se na vás usmálo štěstí, cítil jste touhu to oslavit pár hodinami hry?
20. Uvažoval jste někdy o sebezničení v důsledku hry?
 
Spočítejte kladné odpovědi. Patologický hráč většinou odpoví kladně na 7 nebo více otázek.

9 Zdravotně výchovné akce pro veřejnost

9 Zdravotně výchovné akce pro veřejnost
 
 
 
Komunitní intervence
Komunitní intervence zahrnuje programy, které jsou připravené speciálně pro jednotlivé populační skupiny (obyvatelé města, zaměstnanci podniku, žáci a studenti školy apod.) s cílem poskytnout jim informace a pomoci získat vědomosti a zvýšit motivaci a úsilí členů komunity o změnu postojů a chování. Komunitní intervence může být realizována formou jednorázových i řady na sebe navazujících pravidelně realizovaných přednášek a diskuzí, skupinové diskuze, doporučení četby odborné literatury, předávání informačních letáků a dalších zdravotně výchovných materiálů apod.
 
Literatura: 
Dny zdraví ve zdravých městech, obcích, regionech. [online]. Národní síť zdravých měst [cit. 2012-12-22]. Dostupné z http://www.nszm.cz.
Světový Den bez tabáku. [online]. Národní síť zdravých měst [cit. 2012-12-22]. Dostupné z http://www.nszm.cz.
31. květen 2012 Světový Den bez tabáku. [online]. World Health Organization [cit. 2012-12-22]. Dostupné z http://www.who.cz/index.php/31-kvetna-svetovy-den-bez-tabaku. 
Česká republika ratifikovala Rámcovou úmluvu Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku. [online]. Ministerstvo zdravotnictví České republiky [cit. 2012-12-22]. Dostupné z http://www.mzcr.cz/dokumenty/ceska-republika-ratifikovala-ramcovou-umluvu-svetove-zdravotnicke-organizace-o-k_6229_2501_1.html.
Národní dny bez úrazů. [online]. Národní síť zdravých měst [cit. 2012-12-22]. Dostupné z http://www.nszm.cz.
Bezpečná komunita. [online]. Centrum úrazové prevence [cit. 2012-12-22]. Dostupné z http://www.cupcz.cz/clanky/projekty-ve-spolupraci-s-who/bezpecna-komunita.html.
Bezpečná škola. [online]. Centrum úrazové prevence [cit. 2012-12-22]. Dostupné z http://www.cupcz.cz/clanky/bezpecna-skola/.
1. prosinec Světový den AIDS. [online]. United National House [cit. 2012-12-22]. Dostupné z http://www.osn.cz/aids/index.php.
Globální města přátelská seniorům. [online]. Ministerstvo práce a sociálních věcí [cit. 2012-12-21]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/files/clanky/7980/WHO_age_friendly_cities_cz.
 
 

9.1 Dny zdraví

9.1 Dny zdraví
 
  
Dny zdraví jsou zdravotně výchovné akce pro veřejnost, které propagují zdravý životní styl a napomáhají ke zvýšení informovanosti veřejnosti o prevenci kardiovaskulárních, nádorových a metabolických onemocnění, čímž přispívají k zlepšení zdravotního stavu populace. Dny zdraví jsou realizovány zejména ve Zdravých městech, obcích a regionech. Tematickou různorodostí i zapojením odborných partnerů v jednotlivých městech po celé republice se jedná o vůbec nejrozsáhlejší akci na podporu zdravého životního stylu v České republice. Radnice Dny zdraví každoročně realizují ve spolupráci se všemi partnery, kteří se problematikou zdraví z jakéhokoliv hlediska zabývají (nestátní neziskové organizace, zdravotnická zařízení, školy apod.).
 
Hlavním cílem Dnů zdraví je zajímavou formou informovat občany o tom, jak správně pečovat o své zdraví, jak je možné předcházet zdravotním potížím a zároveň jim také nabídnout aktivity, které mohou dlouhodobě přispívat k jejich fyzické i duševní pohodě. Cílem jednotlivých nabízených vyšetření a poradenství je především zjistit rizikové faktory životního stylu, které se nejvíce podílejí na vzniku chronických neinfekčních onemocnění (kardiovaskulární, nádorová, onemocnění pohybového aparátu apod.). Chronická neinfekční (nepřenosná) onemocnění představují 60 % všech úmrtí v ČR a 47 % celosvětového zatížení nemocemi a očekává se, že tato čísla se zvýší do roku 2020 na 73 % úmrtí a 60 % zatížení nemocemi.
 
V současné době je dostatečně prokázáno, že faktory, které podstatně zvyšují riziko nepřenosných onemocnění, jsou zejména nadměrná konzumace potravin bohatých na energii a chudých na ochranné a žádoucí živiny a nízká úroveň fyzické aktivity. Zásadním problémem se stává nerovnováha mezi příjmem a výdejem energie. Tato skutečnost je také hlavní příčinou celosvětové epidemie nadváhy a obezity u populace. Dalšími rizikovými faktory jsou vysoký krevní tlak, vysoká hladina cholesterolu, kouření, úrazy, sexuálně přenosná onemocnění s důrazem na HIV/AIDS, drogy, nadměrná konzumace alkoholu. Všechny tyto rizikové faktory jsou ovlivnitelné našim jednáním a chováním.
 
Na Dnu zdraví je běžně nabízeno vyšetření hladiny celkového cholesterolu z kapky kapilární krve za použití přístroje Reflotron, možné je i stanovení HDL a LDL cholesterolu či glykémie, dále se provádí u každého klienta stanovení BMI, měření krevního tlaku, stanovení stupně závislosti na nikotinu, hodnocení úrovně pohybové aktivity apod. Poskytováno je poradenství v oblasti zdravé výživy se zaměřením na edukaci při nálezu zvýšené hladiny celkového cholesterolu či různých druhů dyslipidemií, při nadváze, poradenství při odvykání kouření, poradenství při nedostatku pohybové aktivity, poradenství v oblasti prevence sexuálně přenosných onemocnění se zaměřením zejména na prevenci HIV, poradenství při vysokém krevném tlaku, nácvik samovyšetření prsu na modelu jako prevence nádorového onemocnění u žen, poradenství prevence jednotlivých typů nádorů.
 
Poradenství je poskytováno převážně individuálně, ve vybraných případech je možné i skupinové poradenství, například v případě předávání informací o negativních zdravotních dopadech kouření na lidský organizmus, o obecných zásadách zdravé výživy, pohybové aktivity apod.
 
 

9.2 Škola podporující zdraví. Mateřská škola podporující zdraví

9.2 Škola podporující zdraví. Mateřská škola podporující zdraví
 
  
Celoevropské programy WHO Mateřská škola podporující zdraví a Škola podporující zdraví vycházejí z vědeckých poznatků o tom, že zdraví každého jednotlivce (ať si to uvědomujeme či ne) je výslednicí vzájemného ovlivňování všech stránek jeho bytosti a jeho vztahů k okolnímu světu. Bez uvědomování nezbytného vnitřního i vnějšího souladu není možné uchovat zdraví individuální ani zdraví světa. Zdraví člověka neznamená jen nepřítomnost nemoci, zdraví je výslednicí vzájemných interakcí celého člověka, všech jeho systémů a složek na úrovni biologické, psychické, sociální, duchovní a environmentální (holistické pojetí zdraví). Chránit a posilovat zdraví znamená pozitivně působit na všechny jeho složky. Důležitou roli přitom hraje životní styl jednotlivce i skupiny. Životní styl a chování, které zdraví podporují, je třeba vytvářet již v předškolním a školním věku dítěte, kdy se návyky a postoje upevňují nejtrvaleji. Nejsnáze se vytvářejí spontánně, přímou zkušeností dítěte, tzn. tím, že dítě kolem sebe vidí příklady zdravého chování a také tím, že žije ve zdravě utvářených životních podmínkách.
 
Posláním programů Škola podporující zdraví a Mateřská škola podporující zdraví je dosáhnout, aby každé dítě v ČR mělo možnost být vzděláváno ve škole, která veškerou svou činností zdraví podporuje. Jedním z cílů Dlouhodobého programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR - Zdraví pro všechny v 21. století je posílit zdraví mladých. Strategie péče o zdraví zahrnuje celoživotní podporu zdraví, jejíž složkou je výchova jedince k odpovědnosti za zdraví. Významnými aktéry procesu podpory zdraví dětí a mládeže jsou rodiče a pedagogové, významnou institucí je mateřská či základní škola, kterou prochází prakticky celá populace žijící v dané zemi. Program pomáhá školám, aby si týmovou spoluprací stanovily dlouhodobou a vyváženou koncepci, strategii a metody řízení své kvalitativní proměny v dílnu zdravého způsobu života a vzdělávání.
 
 

9.3 Bezpečná komunita. Bezpečná škola

9.3 Bezpečná komunita. Bezpečná škola
 
  
Bezpečná komunita
Idea Bezpečné komunity byla poprvé koncipována na První světové konferenci úrazové prevence, která se konala ve Stockholmu v roce 1989. V dokumentu ze závěrů konference je uvedeno, že všichni lidé mají stejné právo na zdraví a bezpečí. Komunitní projekty prevence úrazů realizované nejprve ve Švédsku byly úspěšné, se snížením úrazovosti téměř o 30 % v průměru, v některých oblastech i o 45 % po dvouleté intervenci. Úspěch podpořil zavedení prevence úrazů jako součást programu Světové zdravotnické organizace Zdraví pro všechny. Cílem programu Bezpečných komunit je snížit incidenci a závažnost úrazů. Na základě rozboru úrazovosti stanovit hlavní směry prevence úrazů v dopravě, u dětí, mládeže, starých lidí, v pracovním prostředí, v domácnosti, při sportu a rekreaci, prohloubit protiúrazovou výchovu s přednostním zaměřením na nejvýznamnější rizikové skupiny a situace.
 
Bezpečná škola
Úrazy dětí a mládeže jsou vážný zdravotně společenský problém. Nejen v české populaci jsou třetí příčinou úmrtí v pořadí za nemocemi krevního oběhu a novotvary. Avšak u dětí a mladých dospělých stojí úrazy na prvním místě příčin úmrtí. Většina úrazů se stává za stejných či podobných okolností, stejným skupinám osob. Obrana je tedy možná. Nutností široké podpory prevence úrazů a zlepšování její úrovně byla inspirována Světová zdravotní organizace, která vyhlásila mezinárodní projekt Bezpečná škola. Školní program Bezpečná škola je dlouhodobý, trvající a činný program, který vychází ze zvolené strategie a svými aktivitami směřuje k zajištění bezpečí pro všechny žáky školy. Zaměřuje se na rizikové skupiny a ty složky prostředí, které jsou identifikovány z hlediska bezpečí jako specificky rizikové.
 
 

9.4 Podnik podporující zdraví

9.4 Podnik podporující zdraví
 
  
Podniky, které chtějí veřejně deklarovat svoji politiku péče o zdraví zaměstnanců, se mohou přihlásit do kampaně spojené se soutěží o titul Podnik podporující zdraví, která je každoročně v České republice vyhlašována Ministerstvem zdravotnictví již od roku 2005. Na rozdíl od oblasti ochrany zdraví při práci, která je podrobně upravena legislativou, neexistují pro provádění podpory zdraví na pracovišti právní požadavky. Proto byl pro vybrán materiál Quality Criteria of Workplace Health Promotion Evropské sítě pro podporu zdraví na pracovišti, který pod názvem Kritéria kvality podpory zdraví na pracovišti jako manuál pomáhá zhodnotit zaměstnavateli úroveň péče o zdraví zaměstnanců a na základě jeho zhodnocení naplánovat a zavést nové aktivity a opatření k ochraně a podpoře zdraví zaměstnanců.
 
Všechny podniky, které dosáhnou stanoveného bodového limitu, jsou oceněny titulem Podnik podporující zdraví roku s platností na tři roky.
 
 

9.5 Nemocnice podporující zdraví

9.5 Nemocnice podporující zdraví
 
  
Již v roce 1988 byly formulovány cíle programu Nemocnice podporující zdraví a zdravotní služby (dále Nemocnice podporující zdraví), následně byly položeny základy pro vznik a rozvoj mezinárodní sítě nemocnic podporujících zdraví. Síť se řídí mezinárodně uznávanými principy, zásadami, doporučeními, standardy a na zdraví orientovanými ukazateli pro nemocnice podporují zdraví. Mezinárodní síť nemocnic sdružených v programu podpory zdraví přináší možnost širší spolupráce a přímé vzájemné výměny zkušeností mezi jednotlivými zdravotnickými zařízeními z různých zemí. K tomuto účelu slouží zejména mezinárodní tematické projekty, mezinárodní konference a semináře.
 
Hlavním cílem programu je zlepšovat celkovou kvalitu poskytované péče integrací základních strategií podpory zdraví do činnosti a kultury nemocničních zařízení. Zaměřuje se na pacienty a jejich příbuzné, zdravotnický personál a na jejich vzájemné vztahy. Využívá se prostředí a situace, pacienti jsou vzhledem ke svému zdravotnímu stavu vnímavější vůči radám a informacím vedoucím ke změně rizikového chování. Program zároveň edukuje zdravotnický personál a přispívá tak k rozvoji lidských zdrojů a kapacit daného zdravotnického zařízení. V rámci projektu jsou stanoveny zásady řízení podpory zdraví v nemocnici, posuzovány jsou potřeby pacientů s cílem napomoci jejich léčbě, pacienti jsou informováni o realizovaných opatřeních na podporu zdraví, podporováno je zdravé pracovní prostředí a zdravé pracovní podmínky personálu zdravotnického zařízení a je zajištěna kontinuita léčby a spolupráce zdravotníků s pacienty při poskytování zdravotní péče.
 
 

9.6 Zdravá města

9.6 Zdravá města
 
  
Zdravé město, obec, mikroregion, kraj je prestižní označení pro municipalitu, která je aktivně zapojena do mezinárodního projektu Zdravé město (obec, mikroregion, kraj) pod patronací OSN - WHO.
 
V roce 1988 iniciovala Světová zdravotní organizace (WHO) mezinárodní Projekt Zdravé město (WHO - Healthy Cities Project), ke kterému přizvala nejvýznamnější evropské metropole. Za dobu trvání projektu vzniklo v Evropě 1300 Zdravých měst ve 30 zemích. Po roce 1989 se myšlenky uvedeného projektu začaly realizovat i ve městech České republiky.
 
V roce 1994 vytvořilo jedenáct aktivních měst asociaci s názvem Národní síť Zdravých měst České republiky (NSZM ČR). Od roku 2003 je asociace otevřena všem formám municipalit. Asociaci dnes tvoří více než 100 měst, obcí, mikroregionů a krajů. V rámci jednotlivých států Evropy vznikají národní sítě, které mezi sebou spolupracují. Zdravá města, obce a regiony systematicky podporují zdraví svých obyvatel.
 
Národní síť Zdravých měst ČR je asociací aktivních místních samospráv, které se programově hlásí k principům udržitelného rozvoje, zapojují veřejnost do rozhodovacích procesů a podporují zdravý životní styl svých obyvatel. Zdravá města, obce a regiony se promyšleně snaží utvářet město (obec, region) jako kvalitní a příjemné místo pro život na základě dohody s obyvateli. Věří, že občané získají „zdravý patriotismus“, že lidé budou svou komunitu i krajinu považovat za svůj domov a budou o ně také takto pečovat. Zejména ve Zdravých městech, ale i v ostatních municipalitách, jsou realizovány různé zdravotně výchovné kampaně pro obyvatele na podporu zdravého životního stylu. 
 
 

9.7 Města přátelská seniorům

9.7 Města přátelská seniorům
 
  
Stárnutí populace a urbanizace jsou dva globální trendy, které společně tvoří významné síly formující 21. století. Současně s růstem měst se zvyšuje také podíl jejich obyvatel starších 60 let. Prodloužení života je důsledkem zásadního zlepšení péče o zdraví a růstu životní úrovně. Světová zdravotnická organizace chápe aktivní stárnutí jako celoživotní proces formovaný různými faktory, které jednotlivě i ve vzájemné interakci přispívají ke zdraví, participaci a bezpečí ve vyšším věku. Cílem projektu Města přátelská seniorům je inspirovat města, aby se stala více přátelská k seniorům a využila potenciál, který senioři pro společnost představují. Město přátelské k seniorům podporuje aktivní stárnutí optimalizací příležitostí pro zdraví, participaci a bezpečí s cílem zlepšit celkově kvalitu života lidí v procesu stárnutí. Témata, jimž je věnována pozornost, jsou venkovní prostory a budovy, doprava a bydlení, které mají značný vliv na mobilitu osob a jejich bezpečnost z hlediska úrazů a kriminality. Dalšími oblastmi, jimž je věnována pozornost, je společenské prostředí a kultura, které mají vliv na zapojení a duševní pohodu.
V praxi to znamená, že město přátelské seniorům přizpůsobuje svou infrastrukturu a své služby tak, aby byly přístupné a začleňující pro seniory s různými potřebami a schopnostmi. Zajistit, aby města byla více přátelská seniorům, je nutný a logický krok zaměřený na podporu kvality života a přínosu seniorů ve městech a udržení rozvoje a prosperity měst. Města zapojená do projektu zahrnují v současné době šest megapolí s více než 10 miliony obyvatel (Mexico City, Moskva, Dillí, Rio de Janeiro, Šanghaj a Tokio), dále „skoro megapole“, jako Istanbul, Londýn a New York, i hlavní města států, regionální centra a menší města.

Komunitní programy podpory zdraví
Dny bez úrazů
Nejsnadnější cestou ke snížení počtu úrazů a zmírnění jejich následků je prevence. Kampaň Dny bez úrazů nabízí řadu preventivních aktivit a zaměřuje se zejména na úrazy v dopravě, ale také doma, v přírodě nebo na sportovišti. Preventivní aktivity jsou cíleny zejména na děti a mládež a na seniorskou populaci. Nejohroženější věkovou skupinou z hlediska úrazů jsou děti. Úrazům dětí v dopravě je možné předcházet zapojením dětí do aktivit na dopravních hřištích, nabízejí se také osvědčené metodiky, jako jsou např. projekty „Na kolo jen s přilbou“, „Vidíš mě“ nebo „Bezpečná cesta do školy“. Kampaň Dny bez úrazů se kromě dopravních úrazů zaměřuje také na prevenci úrazů v domácnosti, ve škole, v přírodě a na sportovištích. Děti i dospělí se mohou zúčastnit praktického nácviku první pomoci zpravidla za účasti pracovníků Českého Červeného kříže nebo pedagogů a studentů středních zdravotnických škol. Běžnou součástí kampaně je nácvik, správné jízdy na kole na dopravním hřišti za účasti městské policie.
 
Světový den bez tabáku  
Světový den bez tabáku je zdravotně výchovná kampaň, která připadá každoročně na poslední květnový den. Kampaň byla vyhlášena Světovým zdravotnickým shromážděním poprvé již v roce 1987 a upozorňuje na zdravotní rizika spojená s kouřením. Klade si za cíl prosazovat efektivní politiku vedoucí k omezení kouření v celé populaci. Světová zdravotní organizace (WHO) shrnula potřebná opatření do Rámcové úmluvy o kontrole tabáku (FCTC), která představuje účinný mezinárodní nástroj ochrany veřejného zdraví před zájmy tabákového průmyslu. Úmluva zdůrazňuje právo všech lidí na nejvyšší standard a poskytuje nové právní možnosti pro jednotlivé státy při kontrole užívání tabákových výrobků. Státy, které úmluvu ratifikovaly, mohou např. provádět daňová opatření ke snížení poptávky po tabáku, regulovat složení tabákových výrobků nebo zakázat reklamu, propagaci a sponzoring spojený s tabákovými výrobky. Česká republika 2. května 2012 ratifikovala Rámcovou úmluvu Světové zdravotnické organizace o kontrole tabáku. Úmluva platí ve 174 státech, od roku 2005 je smluvní stranou také Evropská unie (EU). Jednoznačným cílem úmluvy je neustálé snižování míry užívání tabáku. S ohledem na mezinárodní rozsah „tabákového“ problému je spolupráce napříč státy nezbytným předpokladem pro jeho úspěšné zvládnutí. U příležitosti Světového dne bez tabáku se každoročně koná řada osvětových akcí s protikuřáckou tematikou. Ke kampani se každoročně připojují Zdravá města, obce a regiony.
 
Světový den AIDS
Na celém světě se připomíná 1. prosinec jako Světový den AIDS. Jeho smyslem je zhodnotit výsledky různých dílčích kampaní proti této zákeřné nemoci v jednotlivých zemích a upoutat pozornost k problémům souvisejícím s touto pandemií.
Cílem kampaně je upozorňovat na zlepšení ochrany všech zranitelných skupin, ať už jsou to lidé HIV pozitivní, mladí lidé, muži i ženy poskytující sexuální služby, injekční uživatelé drog či muži praktikující homosexuální sex.

10 Problematika kardiovaskulárních onemocnění

10 Problematika kardiovaskulárních onemocnění
 
 
 
Kardiovaskulární onemocnění (KVO)
je název pro skupinu poškození a poruch, jejichž příčinou je ateroskleróza. Společný pojem KVO má praktický význam vzhledem k jednotné etiologii, ale i vzhledem ke společným postupům preventivním. Zjednodušeně hovoříme o těchto chorobách jako o „civilizačních chorobách“. Civilizace je v tom ovšem nevinně, pravými viníky jsme my sami.
V důsledku aterosklerózy dochází k zúžení koronárních tepen srdečních a projevem je ischemická choroba srdeční (ICHS), která může způsobit anginu pectoris a infarkt myokardu. Zúžení tepen mozkových může vést k ischemickému poškození mozku nebo spontánnímu nitrolebnímu krvácení, tedy k tzv. mozkové příhodě. Třetí oblastí poškození jsou periferní tepny, zejména tepny dolních končetin.
 
Literatura: 
UZIS. Zdravotnictví ČR 2011 ve statistických údajích. Praha: ÚZIS ČR, 2012. ISBN 978-80-7280-985-1.
PROVAZNÍK, Kamil a Lumír KOMÁREK. Manuál prevence v lékařské praxi: souborné vydání. Praha: Fortuna, 2003,2004. ISBN 978-80-7168-942-4. 
KOMÁREK, Lumír a Kamil PROVAZNÍK. Ochrana a podpora zdraví. Praha: Nadace CINDI, 2011. ISBN 978-80-260-1159-0.
UZIS. Vývoj zdravotnictví České republiky po roce 1989. Praha: ÚZIS ČR, 2010. ISBN 978-80-7280-900-4.
 
 

10.1 Rizikové a protektivní faktory KVO

10.1 Rizikové a protektivní faktory KVO
 
 
 
Na vzniku KVO se podílejí jednak rizika, která jsou neovlivnitelná a jednak ta, která je možné ovlivnit a patří tedy do arzenálu prevence.

10.1.1 Neovlivnitelné rizikové faktory KVO

10.1.1 Neovlivnitelné rizikové faktory KVO
 
  
Neovlivnitelné rizikové faktory jsou:
- věk – u mužů je rizikový již věk nad 55 let a u žen nad 65 let
- mužské pohlaví – je považováno za samostatný rizikový faktor
- genetický předpoklad – výskyt KVO u pokrevních příbuzných v mladším věku
 
 

10.1.2 Ovlivnitelné rizikové faktory KVO

10.1.2 Ovlivnitelné rizikové faktory KVO
 
  
Ovlivnitelné rizikové faktory jsou:
Mezi ovlivnitelné faktory patří nejvážnější rizika ovlivnitelná způsobem života, ale zejména správným léčením.
Jedná se o:
- hypertenzi – je nejvýznamnější rizikem KVO
- hypercholesterolemii
- diabetes 2. typu
 
Dále jsou to rizika, jejichž ovlivnění je možné zejména úpravou způsobu života:
- kouření tabáku – výskyt ICHS u kuřáků je nejméně dvojnásobný v porovnání s nekuřáky
- nadváha a obezita
- nedostatek pohybové aktivity
 
Rizikové faktory většinou nepůsobí izolovaně, ale společně, neboť se jich u disponovaných osob vyskytuje vždy několik najednou. Tak byl definován jako významný rizikový faktor - komplex nazvaný metabolický syndrom (Reavenův syndrom).
 
O tomto syndromu se hovoří, jestliže jsou přítomny alespoň 3 z těchto kritérií:
- tlak krevní nad 130/85 mm Hg
- triglyceridy v krvi nad 1,7 mmol/l
- HDL cholesterol pod 1 mmol/ u mužů a pod 1,3 mmol/l u žen
- obvod pasu nad 102 cm u mužů a nad 88 cm u žen
- glykémie na lačno nad 6 mmol/l
 
Podstatou KVO je ateroskleróza, která je příčinou následujících onemocnění.
 
Ischemická choroba srdeční. V důsledku usazování aterosklerotických plátů se zúží průřez koronárními tepnami a dochází k nedostatečnému okysličování srdce. To se projeví námahovou nebo později i klidovou bolestí za sternem – anginou pectoris.
Infarkt myokardu (IM) vznikne úplným uzávěrem některé tepny a zamezí se tak přísun krve k určité části srdečních svalových vláken, která odumřou.
Mozková mrtvice, cévní mozková příhoda (CMP) je uzávěr přísunu krve k mozkovým buňkám v důsledku uzávěru některé mozkové tepny (ischemická CMP). V ojedinělých případech může dojít k ruptuře tepny s následným zničením mozkové tkáně (hemorhagická CMP).
 Ischemická choroba dolních končetin (ICHDK) vzniká uzávěrem tepny zásobující dolní končetiny. Důsledkem jsou klaudikační nebo klidové bolesti, později trofické defekty na kůži až nekróza.
 
Protektivní faktory jsou:
- zdravá výživa (dostatek ovoce a zeleniny, vlákniny, antioxidační vitamíny a minerály)
- pohybová aktivita
- vysoká kardiorespirační zdatnost
 
 

10.1.3 Primární prevence KVO

10.1.3 Primární prevence KVO
 
  
Východiskem prevence je zhodnocení celkového rizika a vyžaduje tedy zjištění všech rizikových faktorů, kterým je osoba vystavena. Velikost rizika souvisí s velikostí dávky. Většina ohrožených osob je postižena interakcí více rizikových faktorů, které se spíše násobí, než jen sčítají. Např. u hypertoniků je riziko vzniku infarktu myokardu dvakrát tak vysoké než u normotoniků a hypertonici s velmi vysokou hladinou cholesterolu mají toto riziko patnáctkrát vyšší. Primární prevence je založena na snižování nebo eliminaci všech rizikových faktorů. Nesmí klást nepřiměřený důraz na kterýkoliv jednotlivý faktor. Součástí preventivní práce je systematické provádění veřejné zdravotní výchovy, např. spoluprací se sdělovacími prostředky, zájmovými organizacemi, školami aj.
 
Doporučené preventivní postupy v primární péči
Dospělým osobám by měl být krevní tlak (TK) měřen při každé preventivní prohlídce, tj. jednou za dva roky, u osob starších 65 let jednou ročně a všem, kterým byl TK měřen, je nutno hodnoty sdělit a vysvětlit jejich význam.
Měření se provádí 2x v průběhu jedné návštěvy po uklidnění pacienta. Při naměření zvýšeného TK je nutno tuto diagnózu ověřit nejméně ještě během tří dalších cílených návštěv. Tato ověřovací vyšetření musí být provedena v průběhu následujících 6 měsíců. Při ověřeném zjištění STK 140–180 mm Hg a DTK 90–105 mm Hg je třeba zahájit léčbu. Před zahájením farmakologické léčby se provádí nefarmakologická intervence a kontrola efektu.
Režimová doporučení se týkají zejména stravování, pohybové aktivity, kuřáctví.
 
K určení osob s vysokým rizikem KVO je nezbytné:
- provést detailní osobní a rodinnou anamnézu se zaměřením na rizika KVO
- zhodnotit a zaznamenat kuřáckou anamnézu, nabídnout pomoc při zanechání kouření, ozdravění výživy, zvýšení pohybové aktivity a snížení nadváhy
- měřit a zaznamenat krevní tlak při každém kontaktu
- u osob s rizikem hyperlipidemie pravidelně měřit celkový cholesterol, stanovit jeho složky a měřit ostatní krevní tuky (triacylglyceroly)
- stanovit BMI
- zajistit léčbu na specializovaných pracovištích
 
Pacientům s nižším rizikem KVO je nezbytné:
- nabídnout pomoc při zanechání kouření, ozdravění výživy a zvýšení pohybové aktivity
- zajistit léčbu včetně doporučení na specializovaná pracoviště
 
 

10.1.4 Screening

10.1.4 Screening
 
  
Hlavním cílem kardiovaskulárního screeningu je identifikovat osoby mladší 40 let se zvýšeným rizikem časné manifestace aterosklerózy a jejích komplikací pomocí komplexního screeningu rizikových faktorů s využitím genealogického rozboru, klinického vyšetření a laboratorních metod. Na základě provedených vyšetření jsou identifikováni dosud asymptomatičtí jedinci se zvýšeným rizikem kardiovaskulárního onemocnění.
 
 

10.1.5 Statistika nemocnosti a úmrtnosti na KVO v ČR

10.1.5 Statistika nemocnosti a úmrtnosti na KVO v ČR
 
  
Incidence kardiovaskulárních onemocnění (KVO) není zaznamenávána rutinní zdravotnickou statistikou. Informace o jejich výskytu pocházejí z různých speciálních šetření nebo z dat o dispenzarizaci nebo o hospitalizacích. Pro KVO je ročně v České republice hospitalizováno okolo 850.000 pacientů, nejčastějším důvodem je ischemická choroba srdeční. Pro hypertenzi je pod dohledem praktického nebo odborného lékaře 1,7 mil. pacientů, pro ischemickou chorobu srdeční téměř 800 tisíc, pro akutní infarkt myokardu 84 tisíc a pro cévní onemocnění mozku přes 260 tisíc. Hypertenze je nejčastější příčinou pracovní neschopnosti ze všech KVO.
U starších věkových ročníků jsou kardiovaskulární choroby a novotvary stále dominantní příčinou pracovní neschopnosti. Po období extrémní úrovně úmrtnosti na ICHS a kardiovaskulární onemocnění obecně v osmdesátých letech 20. století se Česká republika v devadesátých létech 20. století začala přibližovat k západoevropským státům a USA, kde se kardiovaskulární mortalita snižovala již od šedesátých a sedmdesátých let. Absolutní počty zemřelých na nemoci oběhové soustavy se snížily v ČR od roku 1989 o čtvrtinu. Mezi faktory, které se na poklesu mortality v zahraničí i v ČR nejvíce podílely, jsou zmiňovány přibližně stejnou měrou rizikové faktory ICHS (omezení kouření, kontrola cholesterolu a systolického krevního tlaku) a zlepšení medikamentózní, intervenční a chirurgické léčby ICHS (nové léčebné postupy, zvýšený počet kardiochirurgických operací, nové léky).
V posledních dekádách se zejména významně zvýšil počet kardiovaskulárních operací a aortokoronárních bypassů. Tento pokrok v diagnostice a terapii se projevil dramatickým snížením úmrtnosti na KVO, které se promítlo i do poklesu celkové úmrtnosti. Podobný vývoj byl i v 15 nejvyspělejších původních zemích EU (tzv. EU 15) a ČR proto za nimi nadále zůstává pozadu. Počet pacientů dispenzarizovaných pro hypertenzi však v ČR stále roste, v roce 2010 zhruba pětina registrovaných pacientů u praktických či odborných lékařů byli hypertonici oproti cca 15 % na konci 90. let minulého století a zhruba každý desátý pacient trpí ischemickou chorobou srdeční. Z registrovaných pacientů bylo v roce 2010 praktickým lékařem či specialistou v České republice sledováno pro hypertenzní nemoci 22 %, pro ischemické nemoci srdeční 10 % a pro cévní nemoci mozku 3 % pacientů. Každé ze zjištěných rizik vyžaduje intervenci, buď nefarmakologickou, behaviorální nebo farmakologickou. Je tedy nutno léčit všechny nemoci a poruchy, které jsou prokazatelné jako rizikové faktory, tj. klinická rizika.
Pro preventivní program, intervenci, je nutno především definovat pacienty vysoce rizikové. To jsou ti, kteří mají klinická rizika a vícenásobná rizika (kombinace více rizikových faktorů životního stylu). Ti by měli být zvlášť vedeni a sledováni a měla by jim být poskytnuta, kromě klinické léčby, výrazná pomoc při úpravě způsobu života. Dalším pacientům s rizikem nižším, zejména těm bez klinických rizik, by měla být poskytnuta doporučení zaměřená na eliminaci kouření, ozdravění výživy, snižování nadváhy, vhodnou pohybovou aktivitu a konzumaci alkoholu nevyvolávající zdravotní poškození. Prevence KVO dosáhla v posledních dekádách významného pokroku a je propracována do podrobných postupů.
 
Graf 1 Trend úmrtnosti na KVO v ČR v letech 1990 – 2010, muži
Zdroj: Zdravotnictví ČR 2010, UZIS ČR.
 
Graf 2 Trend úmrtnosti na KVO v ČR v letech 1990 – 2010, ženy
Zdroj: Zdravotnictví ČR 2010, UZIS ČR.
 
Graf 3 Trend úmrtnosti na KVO v ČR v letech 1990 – 2010 
Zdroj: Zdravotnictví ČR 2010, UZIS ČR.

11 Problematika onkologických onemocnění, screeningové programy

11 Problematika vybraných onkologických onemocnění, screeningové programy
 
 
 
Literatura:
DUŠEK, Ladislav; MUŽÍK, Jan; KUBÁSEK, Miroslav; KOPTÍKOVÁ, Jana; ŽALOUDÍK, Jan; VYZULA, Rostislav. Epidemiologie zhoubných nádorů v České republice [online]. Masarykova univerzita. [2005]. [cit. 2013-1-28]. Dostupný z: http://www.svod.cz. Verze 7.0 [2007], ISSN 1802 – 8861.
Breast cancer [online]. The Prevent Cancer Foundation [cit. 2013-01-02]. Dostupné z: http://preventcancer.org/prevention/preventable-cancers/breast-cancer/
Cervical cancer [online]. The Prevent Cancer Foundation [cit. 2013-01-04]. Dostupné z: http://preventcancer.org/prevention/preventable-cancers/cervical-cancer/
Colorectal cancer [online]. The Prevent Cancer Foundation [cit. 2013-01-22]. Dostupné z: http://preventcancer.org/prevention/preventable-cancers/colorectal cancer/
Lung cancer [online]. The Prevent Cancer Foundation [cit. 2013-01-09]. Dostupné z: http://preventcancer.org/prevention/preventable-cancers/lung-cancer/
Prostate cancer [online]. The Prevent Cancer Foundation [cit. 2013-01-24]. Dostupné z: http://preventcancer.org/prevention/preventable-cancers/prostate-cancer/
Oral cancer [online]. The Prevent Cancer Foundation [cit. 2013-01-15]. Dostupné z: http://preventcancer.org/prevention/preventable-cancers/oral-cancer/
Skin cancer [online]. The Prevent Cancer Foundation [cit. 2013-01-17]. Dostupné z: http://preventcancer.org/prevention/preventable-cancers/skin-cancer/
Preventable cancers [online]. The Prevent Cancer Foundation [cit. 2013-01-18].  Dostupné z: http://preventcancer.org/prevention/preventable-cancers/
Preventivní a screeningové programy [online]. Masarykův onkologický ústav. [cit. 2013-01-15]. Dostupné z: http://www.prevencenadoru.cz/cz/preventivni-a-screeningove-programy/article.html?id=484
SKÁLA, Bohumil; Karel ODRÁŽKA a Lumír KOMÁREK. Obecné preventivní a vyhledávací postupy u nádorových onemocnění v primární péči: doporučený diagnostický a léčebný postup pro všeobecné praktické lékaře. Praha: Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP, 2005. Doporučené postupy pro praktické lékaře. ISBN 978-80-869-9802-9.
BARTOŇKOVÁ, Helena. Manuál prevence a časné detekce nádorových onemocnění: prevence nádorových onemocnění ve 21. století; národní program zdraví. Brno: Masarykův onkologický ústav, 2002. ISBN 978-80-238-9513-3.
PROVAZNÍK, Kamil a Lumír KOMÁREK. Manuál prevence v lékařské praxi: souborné vydání. Praha: Fortuna, 2003, 2004. ISBN 978-80-7168-942-4.
UZIS. Novotvary 2009 ČR. Zdravotnická statistika. Cancer incidence in the Czech Republic. Praha: UZIS ČR, 2012. ISBN 978-80-7280-975-2.
 
 

11.1 Karcinom tlustého střeva a konečníku (kolorektální karcinom)

11.1 Karcinom tlustého střeva a konečníku (kolorektální karcinom)
 
 
 
Nejčastěji jde o adenokarcinom, který může vypadat jako polypoidní léze, snadno krvácející tkáň nebo vředovitý útvar, často produkující hlen. Incidence tohoto typu nádoru v ČR nejvíce vzrůstala nejvíce v období sedmdesátých až devadesátých let minulého století, v posledních letech se vzestupný trend zastavil. Incidence u mužů a žen byly do poloviny 90. let velmi obdobné, v dalších letech se diference začala výrazně zvyšovat v neprospěch mužů. V incidenci nádorů rekta a tlustého střeva zejména u mužů zaujímá Česká republika přední místa mezi evropskými zeměmi.
 
 

11.1.1 Rizikové faktory vzniku karcinomu tlustého střeva a konečníku

11.1.1 Rizikové faktory vzniku karcinomu tlustého střeva a konečníku
 
  
Každý rok je v České republice zhoubný nádor tlustého střeva či konečníku zjištěn asi u 8000 osob a je u nás druhým nejčastějším nádorovým onemocněním u mužů i u žen. Mezi osoby se zvýšeným rizikem patří osoby s pozitivní genetickou zátěží s osobní nebo rodinnou anamnézou pro kolorektální karcinom, s polypózou tlustého střeva, s colitis ulcerosa či osoby s nálezem adenomatózních nebo vilózních polypů na střevní sliznici. Kolorektální karcinom se většinou rozvíjí na podkladě již existujícího adenomu nebo neoplastického polypu a vyvíjí se řadu let (1-15 let). Kolorektální karcinom patří do značné míry mezi preventabilní nádory, ale účinná prevence vyžaduje dodržování zásad zdravého životního stylu, zejména jídelníčku či jeho zásadní změny. Mezi rizikové faktory životního stylu patří zejména strava s vysokým obsahem energie a nasycených tuků, vysoký příjem alkoholu, hlavně piva, kouření, nízká fyzická aktivita spojená se sedavým zaměstnáním.
 
ZZS_1101.JPG
  
Obrázek 1
 
 

11.1.2 Primární prevence kolorektálního karcinomu

11.1.2 Primární prevence kolorektálního karcinomu
 
  
- nízký obsah nasycených tuků v potravě
- nízká konzumace tzv. červeného masa a uzenin
- změna technologie přípravy potravin s omezením pečení, smažení a grilování, kdy vznikají karcinogenní heterocyklické aminy
- omezit konzumaci alkoholických nápojů, především piva
- nekouřit
- dostatečný příjem zdrojů vlákniny (ovoce, zelenina, obilniny, luštěniny, brambory)
- přiměřená pravidelná pohybová aktivita
 
 

11.1.3 Screening a včasná detekce - sekundární prevence kolorektálního karcinomu

11.1.3 Screening a včasná detekce - sekundární prevence kolorektálního karcinomu
 
  
Na screeningové vyšetření karcinomu kolorekta má právo každý asymptomatický muž či žena starší 50 let. Jedinci zahrnutí do screeningu nesmí splňovat kritéria vysoce rizikových skupin pro karcinom kolorekta, pro něž jsou vypracovány jednotlivé dispenzární programy, lišící se dle stupně rizika.
- testování stolice na okultní krvácení splňuje screeningová kritéria s výjimkou senzitivity, je zde vysoká frekvence falešně pozitivních výsledků (maso, zelenina s vysokým obsahem peroxidázy, krvácení z jiných příčin, např. z hemoroidů) i falešně negativních výsledků (např. když vitamin C inhibuje reakci), přesto jeho používání v praxi vede k vyššímu záchytu onemocnění a ke snížení úmrtnosti
V případě pozitivního výsledku je pacient poslán na endoskopické vyšetření.
Vyšetření okultního krvácení má být nabízeno všem pacientům starším padesáti let věku.
- screeningová kolonoskopie je po všech stránkách jednoznačně spolehlivější vyšetření než test okultního krvácení,  má význam zejména pro pacienty z rizikových skupin, vhodná je u pacientů středního a vyššího věku dle výše rizika 1x za 5-10 let
- sigmoidoskopie dokáže zjistit jen nádory, které jsou položeny do 20 cm od anu, jde o metodu pro pacienta nepříjemnou, která se nehodí jako screeningové vyšetření
- vyšetření per rectum má omezenou dosažitelnost, přesto by mělo být nedílnou součástí klinického, zejména endoskopického vyšetření

11.2 Karcinom plic

11.2 Karcinom plic
 
 
 
Karcinom plic je celosvětově nejčastější příčinou úmrtí mezi zhoubnými nádory. Mortalita u mužů se velmi mírně snižuje, když za 25 let klesla asi o 15 %. U žen dochází k trvalému vzestupu incidence i mortality, které se za posledních 30 let ztrojnásobily. U karcinomu plic doposud neexistuje reálná časná detekce. U více než 80 % nemocných se v době stanovení diagnózy již jedná o pokročilá stadia onemocnění.
 
 

11.2.1 Rizikové faktory a příčiny vzniku

11.2.1 Rizikové faktory a příčiny vzniku
 
  
Kouření je odpovědné za 90 % plicních nádorů. Existuje vztah mezi dávkou a rizikem.
Kuřáci, kteří kouří cca 1 krabičku denně po dobu 30 let, mají 20x vyšší riziko zejména malobuněčného karcinomu. Mezi další rizikové faktory patří profesionální expozice azbestu, radiační zátěž (radon v domech a domácnostech) a znečištění ovzduší.
 
ZZS_1102.JPG
  
Obrázek 2
 
 

11.2.2 Primární prevence karcinomu plic

11.2.2 Primární prevence karcinomu plic
 
  
- nekuřáctví, eliminace či redukce kuřáctví
- redukce dlouhodobého pobytu v znečištěném prostředí
 
Screening (sekundární prevence)
Ačkoli vyspělé zobrazovací metody mohou u některých jedinců s asymptomatickým karcinomem plic v časném stadiu umožnit jeho včasnou detekci a současně zahájit i odpovídající intervenci, jedná se o nepřiměřeně vysoké náklady, a proto nelze doporučit ani pro sledování vysoce rizikových skupin.

11.3 Nádory kůže

11.3 Nádory kůže
 
 
 
Zhoubné nádory kůže jsou nejčastějšími zhoubnými nádory vůbec. Za posledních třicet let vzrostl, v České republice počet nově zjištěných případů maligního melanomu přibližně 4krát a tento nádor je jedním z nejčastějších zhoubných nádorů, jehož incidence se stále zvyšovala zejména u mladých lidí, nejvyšší nárůst byl pozorován u žen ve věku 10-29 let. Tento vzestup souvisí zejména se změnou životního stylu a s úbytkem ochranné ozonové vrstvy v atmosféře. Počet nových případů maligního melanomu vzrůstá nejen v populaci obecně, ale v dlouhodobějším trendu i u mladší populace do 55 let. U žen se v posledních letech sledování sice zastavil nárůst počtu nových případů, nicméně zastavil se také příznivý pokles úmrtnosti.
 
 

11.3.1 Rizikové faktory a příčiny vzniku nádorů kůže

11.3.1 Rizikové faktory a příčiny vzniku nádorů kůže
 
  
Vznik melanomu je především způsobem nadměrným dlouhodobým nechráněným vystavováním slunečnímu záření (UVB záření o vlnové délce 280 - 320 nm), nedostatečným používáním krémů s UV filtry, které však nezabrání zcela negativním účinkům UV záření na pigmentové buňky. Dispozici k vzniku melanomu mají lidé se světlejší kůží a světlými nebo zrzavými vlasy (kožní fototyp I a fototyp II) a lidé s vyšším počtem mateřských znamének, zejména dysplastickými a kongenitálními névy. Roli hraje též pohlaví (muži jsou náchylnější) a věk jedince, neboť výskyt především nemelanomových nádorů stoupá s věkem. Rizikovým faktorem je také opakované poškození kůže spálením sluncem v dětství nebo mládí, kdy je kůže nejcitlivější a používání solárií. Větší riziko onemocnění melanomem mají muži než ženy a všichni, u kterých někdo v rodině trpěl tímto kožním nádorem a také ti, u kterých se melanom objevil již v minulosti. Ti mají až 10x větší šanci znovu melanomem onemocnět. Rizikovým faktorem může být též fotosenzibilizace chemickými látkami, např. léky (některá antibiotika, cytostatika, imunosupresiva, psoraleny), či látkami z pracovního prostředí (např. naftalen, dehet), které zcitlivují vůči UV záření. Na vzniku melanomu se zřejmě podílí i oslabený imunitní systém člověka.
 
ZZS_1103.JPG
  
Obrázek 3a
 
ZZS_1104.JPG
  
Obrázek 3b
 
 

11.3.2 Primární prevence karcinomů kůže

11.3.2 Primární prevence karcinomů kůže
 
  
- celoplošná cílená zdravotní výchova zaměřená na chování populace ve vztahu k opalování a používání solárií
- omezení vlivu slunečního záření na pokožku na minimum
- ochrana kůže před spálením nošením vhodného oděvu a pokrývek hlavy zejména u moře a na horách, kdy se zvyšující se nadmořskou výškou je kůže postupně vystavována větším dávkám UVB záření
- věnování pozornosti jakýmkoli změnám ve vzhledu vlastní kůže, hlavně plochým znamínkům velmi tmavé barvy a nepravidelného tvaru a při zaznamenání jakýchkoli změn v barvě, tvaru, velikosti nebo dokonce při přítomnosti krvácení je důležité rychle vyhledat dermatologa, který nález vyšetří
 
Sekundární prevence je zaměřena na záchyt zhoubných nádorů v časném, plně vyléčitelném stádiu. Příkladem jsou plošné kampaně pro záchyt zvrhávajících se melanotických morf zejména po letní sezóně.

11.4 Karcinom děložního čípku

11.4 Karcinom děložního čípku
 
 
 
Cervikální karcinom je po nádoru prsu druhým nejčastějším nádorem u žen v celosvětovém měřítku. Původcem onemocnění jsou lidské papillomaviry (HPV) přenášené pohlavním stykem, jedná se tedy o maligní onemocnění žen indukované virovou infekcí. Karcinom děložního čípku se vyvíjí postupně od povrchových vrstev epitelu a v počáteční fázi, kdy cytologické známky neoplazie vykazují jen povrchové buňky epitelu, lze objevit počínající karcinom v rámci screeningu. V prekancerózní fázi lze onemocnění relativně snadno léčit a v tom spočívá nesmírný význam screeningových vyšetření epiteliálních stěrů. Incidence je v české populaci dlouhodobě a setrvale vysoká. Zvýšený výskyt je po 40. roce, vrchol mezi 45. a 55. rokem života, avšak více než 30 % nových případů karcinomu děložního hrdla se vyskytuje u žen ve věku pod 45 let.
 
 

11.4.1 Rizikové faktory a příčiny vzniku

11.4.1 Rizikové faktory a příčiny vzniku
 
  
Mezi rizikové faktory karcinomu děložního čípku patří zejména časné zahájení pohlavního života, střídání a vyšší počet sexuálních partnerů (přenos HPV), pohlavně přenosné choroby, zejména virová agens (herpes viry), špatná genitální hygiena a kouření. Otázkou zůstává dlouhodobé užívání perorální antikoncepce, hlavně starších typů preparátů s vysokými hladinami hormonů.
 
ZZS_1105.JPG
Obrázek 4
 
 

11.4.2 Primární prevence karcinomu děložního čípku

11.4.2 Primární prevence karcinomu děložního čípku
 
  
- nejvýznamnější preventivní metodou je očkování proti lidskému papilloma viru. V současné době jsou na trhu vakcíny Cervarix a Silgard.
- zdravotní výchova zaměřená na edukaci ke zdravému sexuálnímu chování
- výchova k nekuřáctví
- upozornění na možné riziko z dlouhodobého používání antikoncepce
- vysvětlovat význam screeningového vyšetření
 
 

11.4.3 Screening a včasná detekce (sekundární prevence karcinomu děložního čípku)

11.4.3 Screening a včasná detekce (sekundární prevence karcinomu děložního čípku)
 
  
V České republice je zaveden celorepublikový screeningový program zaměřený na včasný záchyt karcinomu děložního čípku. Gynekologické vyšetření v rámci prevence je hrazené z veřejného zdravotního pojištění jedenkrát ročně. Prohlídka zahrnuje vyšetření zevních rodidel, vyšetření v gynekologických zrcadlech, kdy se nejprve provádí kolposkopické vyšetření děložního čípku a následně odběr cytologie. Pravidelné preventivní gynekologické prohlídky hrazené zdravotní pojišťovnou 1x ročně jsou pro ženy nejdostupnější ochranou před onemocněním tímto zhoubným nádorem.

11.5 Karcinom prsu

11.5 Karcinom prsu
 
 
 
Rakovina prsu představuje v současnosti jeden z nejzávažnějších epidemiologických problémů České republiky. V naší zemi je každoročně diagnostikováno více než 5 500 nových případů onemocnění. Na následky karcinomu prsu zemře každý rok přibližně 2 000 českých žen a mezi příčinami úmrtí ve věkové kategorii 20-54 let tak zaujímá karcinom prsu první místo. Podobná situace je však i v ostatních vyspělých zemích, kde si rakovina prsu udržuje také své přední místo.
 
 

11.5.1 Rizikové faktory a prevence rakoviny prsu

11.5.1 Rizikové faktory a prevence rakoviny prsu
 
  
Existuje řada faktorů, které jsou spojeny se zvýšeným rizikem vzniku karcinomu prsu u žen. Patří sem faktory genetické, hormonální, nutriční a faktory zevního prostředí. Nejzávažnějším rizikovým faktorem je však věk. Zatímco ve věku nad 25 let se tyto nádory vyskytují ojediněle, jejich incidence začíná výrazně stoupat v období kolem 30. roku a nádory objevující se ve věku nad 45 let představují valnou většinu. U 75 % žen však není identifikován kromě věku žádný jiný známý rizikový faktor.
 
Obrázek 5
 
 

11.5.2 Primární prevence karcinomu prsu

11.5.2 Primární prevence karcinomu prsu
 
  
- dodržování zásad zdravé výživy, pohybové aktivity
- nekuřáctví
- omezení dlouhodobého užívání hormonální antikoncepce
- udržování BMI v normě
 
 

11.5.3 Screening a včasná detekce (sekundární prevence karcinomu prsu)

11.5.3 Screening a včasná detekce (sekundární prevence karcinomu prsu)
 
  
Včasnou detekci lze zajistit pravidelným prováděním:
Samovyšetření prsu alespoň jednou měsíčně, pokud žena ještě menstruuje, samovyšetření je nejlépe realizovat po dokončených menses, nejpozději do 8. dne po skončení menstruace
- v rámci samovyšetření je nezbytné všímat si též možných změn, a to:
- neobvyklé změny povrchu, tvaru nebo velikosti prsu
- zduření nebo ztenčení mléčné žlázy
- zhrubění nebo vtažení kůže na prsu
- výtoku z bradavky
- neobvyklé bolesti v prsu
- diskomfortu
 
Pravidelné samovyšetřování může snížit výskyt pokročilých stádií nádoru a může přispět k odhalení nádorů vznikajících v intervalu mezi jednotlivými mamografickými vyšetřeními. Ženy mladšího věku, pokud si samy nahmatají bulku v prsu nebo mají genetickou zátěž, mohou lékaře požádat, aby je poslal na ultrazvukové vyšetření, které je vhodnější než vyšetření mamografické (RTG), protože není vyloučené, že by žena mohla být těhotná.
 
Screening karcinomu prsu
Screeningem karcinomu prsu se rozumí organizované, kontinuální a vyhodnocované úsilí o časný záchyt zhoubných nádorů prsu prováděním screeningového mamografického vyšetření a doplňujících diagnostických metod u populace žen, které nepociťují žádné přímé známky přítomnosti karcinomu prsu. Ošetřující lékař, tj. registrující praktický lékař nebo registrující ženský lékař, odesílá klientky ke screeningové mamografii, případně ultrazvukovému vyšetření prsů jako doplňku screeningové mamografie, pokud splňují následující kritéria:
- žena je asymptomatická, tj. bez klinického podezření na nádor prsu
- věk 45–69 let
- od posledního screeningového vyšetření uplynuly 2 roky
Screeningová mamografie se provádí pouze na akreditovaných pracovištích oboru radiologie a zobrazovací metody v tzv. „screeningových centrech“.

11.6 Karcinom prostaty

11.6 Karcinom prostaty
 
 
 
Rakovina prostaty tvoří čtyři procenta všech onkologických onemocnění. I když jde zatím o onemocnění spíše starších mužů (nejvyšší výskyt je zaznamenán mezi muži staršími sedmdesáti let), stále častěji se objevuje i mezi mladšími ročníky. Navíc stoupá i její obecný výskyt, podle statistik činil v České republice od devadesátých let do současnosti nárůst sedmdesát procent a v Evropě o padesát procent. Velký vliv hrají u tohoto onemocnění genetické predispozice a podobně jako u ostatních onkologických onemocnění, poukazuje se i v případě rakoviny prostaty na vliv životního stylu.
 
 

11.6.1 Rizikové faktory a prevence rakoviny prostaty

11.6.1 Rizikové faktory a prevence rakoviny prostaty
 
  
Riziko karcinomu prostaty stoupá s věkem. Muž v 70 letech má přibližně 130x vyšší pravděpodobnost, že onemocní karcinomem prostaty než muž ve 40 letech. Dalším rizikovým faktorem je rasa. Nejvyšší riziko vzniku karcinomu prostaty ze všech etnických skupin mají černoši, kterých na tento typ nádoru umírá 2x více než bělochů. Roli hrají i genetické faktory, zejména přímé příbuzenství prvního stupně s nemocným karcinomem prostaty znamená vyšší riziko než v běžné populaci. Vliv mužských hormonů na vznik nádoru je podpořen faktem, že karcinom prostaty je nejčastější u černochů, kteří mají nejvyšší hladiny mužského pohlavního hormonu testosteronu.
 
ZZS_1107.JPG

Obrázek 6 
 
 

11.6.2 Primární prevence karcinomu prostaty

11.6.2 Primární prevence karcinomu prostaty
 
  
- dodržování zásad zdravé výživy, pohybové aktivity
- nekuřáctví
- prevence sexuálně přenosných onemocnění
 
Sekundární prevence karcinomu prostaty (včasná detekce a screening)
- muži ve věku 50 až 70 let by měli podstoupit pravidelné každoroční vyšetření per rektum a je-li při digitálním vyšetření zjištěna indurace nebo tvrdé uzlíky, mělo by následovat urologické vyšetření
- uvažuje se o možném zavedení screeningového vyšetření prostatického specifického antigenu, což je krevní marker charakteristický právě pro karcinom prostaty, který se vylučuje do krve díky nádorovým buňkám prostaty a v séru zdravých jedinců nebo jinak nemocných než s karcinomem prostaty ho nelze nalézt, avšak zatím pouze u rizikových skupin, které ještě nejsou jednoznačně definované
 
Z dalších onkologických onemocnění je třeba zmínit
 
Karcinom dutiny ústní, jazyka.
Zhoubné nádory kořene jazyka, které jsou z nádorů horní části trávicího traktu nejčastější, se objevují v naprosté většině u mužů po 40. roce života a jejich incidence stoupá až do 65 let, pak postupně klesá.
 
Rizikové faktory a příčiny vzniku
Prokazatelnými riziky vzniku nádorů v této lokalizaci jsou kouření či žvýkání tabáku,
nadměrné požívání alkoholu, zvl. destilátů a nedostatečná ústní hygiena. Závažným rizikem je zejména kumulativní působení současného kouření a pití alkoholu.
Dalšími rizikovými faktory mohou být místní dráždění způsobené nerovnostmi zubů a vadnými protézami, chronické záněty v dutině ústní vyvolané infekčními agens, které často souvisejí se špatnou ústní hygienou a ostrá a dráždivá strava s nedostatkem železa.
    
ZZS_1108.JPG
Obrázek 7
 
Primární prevence nádorů dutiny ústní a jazyka
- nekuřáctví či eliminaci kouření a žvýkání tabáku
- nízké, zdraví nepoškozující konzumaci alkoholu či omezení v případě zdravotně rizikového pití alkoholu
- důsledné orální a dentální hygieně
- pravidelným preventivním prohlídkám 1x za půl roku na stomatologii a v případě detekce jakýchkoliv změn odeslat pacienta na specializované vyšetření.
Předpokládá se, že dodržování uvedených doporučení by mohlo snížit incidenci a úmrtnost na nádory dutiny ústní a jazyka o 60–80 %.
 
Karcinom žaludku
V České republice má karcinom žaludku klesající trend výskytu, nejčastěji jsou postiženi muži nad 50 let věku. Klesající trend je připisován zkvalitnění výživy obyvatelstva a vyšší úrovni hygieny přípravy pokrmů.
 
Rizikové faktory a příčiny vzniku
Rizikovými faktory vzniku nádoru žaludku jsou chronické záněty žaludku, žaludeční vředy, jizvy po operaci žaludku, chudokrevnost (perniciosní anémie), krevní skupina A a výskyt nádoru trávicího ústrojí u blízkých pokrevních příbuzných.  Z faktorů životního stylu je prokazatelným rizikem vzniku nádoru žaludku nevhodná strava, hlavně horká a kořeněná jídla, jejich nevhodná úprava, konkrétně pečení a uzení masa, kdy vznikají karcinogenní nitráty a nitrosaminy, strava chudá na ovoce a zeleninu, hlavně na vitaminy A, C a vlákninu. Snížení kyselosti žaludku může vést k bakteriální kolonizaci a redukci přijatých dusičnanů na dusitany. Nepochybným rizikovým faktorem je kouření. Na vzniku nádorů dolní části jícnu se podílí chronický gastroezofageální reflux.
Obrázek 8
 
Primární prevence karcinomu žaludku
- konzumace zdravé stravy s dostatkem draslíku, vitaminu C v kombinaci s vitaminy A a E, dostatečný příjem vlákniny, nízký příjem uzenin a uzených mas, výběr potravin bez chemických přísad, nepožívání potravin napadených plísněmi
- nízká, zdraví nepoškozující konzumace alkoholu
- v případě rizikových jedinců (dědičné riziko, chronická nenádorová onemocnění žaludku) je nezbytné motivovat k pravidelným gastroskopickým vyšetřením s odběrem vzorků sliznice k vyšetření
 
Karcinom ledviny a močového měchýře
Česká republika patří mezi země s nejvyšším výskytem nádorových onemocnění ledvin. V posledním období byl zaznamenán významný vzestup četnosti. Maximum výskytu je kolem 60 let věku, určitý druh se vyskytuje i u dětí. Onemocnění je dvakrát častější u mužů než u žen. Výskyt nádorového onemocnění močového měchýře stoupá s věkem, nejvyšších hodnot dosahuje po 60. roce věku. Třikrát častější je výskyt u mužů než u žen. Ročně je v ČR diagnostikováno kolem 1500 nových případů nádorů ledvin, což tvoří asi 3 % všech zhoubných nádorů. Nejvyšší výskyt onemocnění je mezi 50.-70. rokem života, ale není vzácností i v nižších věkových skupinách Zhoubný nádor ledviny se vyskytuje dvakrát častěji u mužů než u žen. Na 30 % vzrůstu incidence v posledních deseti letech se podílí řada faktorů, významně pak zejména možnosti včasnější diagnostiky s častými náhodnými nálezy asymptomatických nádorů, které jsou zpravidla i svým nižším stadiem spojeny s lepší prognózou. Nádory ledvin vznikají v naprosté většině na nedědičném základě, pouze malá část nádorů ledvin vzniká jako důsledek vrozené vlohy k tomuto onemocnění.
 
Rizikové faktory a prevence rakoviny ledvin a močového měchýře
U nádorových onemocnění ledvin je hlavním  rizikovým faktorem kouření, mezi další rizikové faktory patří i zvýšená konzumace některých analgetik, zejména těch, které obsahují fenacetin, dále nadváha (obezita) a chronické záření. Častější výskyt je udáván u osob s hypertenzí, cystickou chorobou ledvin a obezitou Dědičný výskyt nádorových onemocnění ledvin je vzácný, pouze asi 4 % nádorových onemocnění ledviny jsou geneticky podmíněné. U nádorových onemocnění močového měchýře se kouření cigaret podílí na vzniku zhruba 25 až 60 % nádorových onemocnění močového měchýře a přibližně 4x zvyšuje riziko jejich výskytu. Jednoznačně rizikovými faktory jsou některé aromatické aminy (především benzidin, 2-naftylamin, 4-aminobifenyl), které se používají při výrobě barviv, ale i v dalších průmyslových odvětvích, např. v textilním průmyslu, při zpracování gumy, ropy, při výrobě pneumatik, v kožedělném, chemickém a tiskařském průmyslu a jsou i v cigaretovém kouři. Rizikovým faktorem může být i užívání cytostatika cyclophosphamidu a dlouhodobá (chronická) infekce močového měchýře
  
ZZS_1110.JPG

Obrázek 9a
ZZS_1111.JPG
Obrázek 9b
 
Karcinom slinivky břišní
Karcinom pankreatu zaujímá v rozvinutých zemích čtvrtou pozici v počtu úmrtí na nádorová onemocnění za rok, a to za nádory plic, kolorektálním karcinomem a nádory prsu. Prognóza zůstává nadále infaustní, incidence se prakticky rovná mortalitě. Většina nemocných umírá do jednoho roku od stanovení diagnózy.
 
Rizikové faktory a prevence karcinomu slinivky břišní
Nejsilnějším rizikovým faktorem pro vznik karcinomu pankreatu je věk: incidence dosahuje maxima v sedmé a osmé životní dekádě, střední věk při stanovení diagnózy činí 65 let. Nejsilnějším exogenním rizikovým faktorem je nikotinismus. Aktivní kuřáctví představuje 2-3x vyšší riziko pro vznik malignity pankreatu. Z dalších prokázaných rizik je třeba jmenovat vysokoenergetickou dietu bohatou na tuky, obezitu, expozici některým chemickým karcinogenům. Nově je za rizikový faktor označována i chronická pankreatitida, u které riziko vzniku zhoubného bujení roste úměrně s dobou jejího trvání. Také pacienti s diabetem mellitem 2. typu. Pacienti s hereditární pankreatitidou představují rizikovou skupinu. Pacienti s hereditární pankreatitidou jsou nositeli 40 až 60 násobného rizika vzniku maligního onemocnění pankreatu a jsou v rámci sekundární prevence řazeni do screeningového programu zobrazovacími metodami.
 
ZZS_1112.JPG

Obrázek 10
 
 
 

11.7 Statistika nemocnosti a úmrtnosti na onkologická onemocnění

11.7 Statistika nemocnosti a úmrtnosti na onkologická onemocnění
 
  
Výskyt zhoubných nádorů v dospělé české populaci je charakteristický setrvale rostoucí incidencí většiny nádorových onemocnění, nicméně s dlouhodobě stabilizovanou mortalitou. Důsledkem stabilizované úmrtnosti je prudce rostoucí prevalence onkologických onemocnění. Dlouhodobým problémem je nedostatečná včasná diagnostika řady nádorových onemocnění a rostoucí podíl nádorů diagnostikovaných postupně v čase u téhož pacienta.
 
Primární prevence si klade za cíl pokles výskytu zhoubných nádorů. Jde o snižování až eliminaci rizikových faktorů, které mají prokazatelný a přímý vliv na vznik malignit.
Indikátorem úrovně primární prevence je vývoj incidence zhoubných nádorů.
 
Při současné úrovni poznání je zapotřebí podporovat
- boj proti kouření, zejména v mladších věkových skupinách a u žen
- programy pro odvykání kouření a léčbu závislosti na tabáku
- boj s alkoholismem, zejména chronickým pijáctvím destilátů
- ochranu kůže před neúměrnou expozicí slunečnímu záření
- eradikaci infekcí žaludku Helicobaterem pylori
- vakcinace proti hepatitidám
- vakcinace proti papilomavirům
- výchovu ke zdravé výživě a zdravému životnímu stylu, a to již od dětství
- analýzy a hodnocení stavu životního prostředí a komerčních produktů z hlediska možné kancerogenity
 
Sekundární prevence je zaměřena na záchyt zhoubných nádorů v časném, plně vyléčitelném stadiu. Indikátory její úrovně jsou poměr lokalizovaných stádií nádorů k ostatním pokročilejším stádiím a vývoj úmrtnosti na zhoubné nádory.
 
V současné době je třeba podporovat
- plošný screening rakoviny prsu, rakoviny hrdla děložního a screening rakoviny tlustého střeva a konečníku
- kampaně pro záchyt zvrhávajících se melanotických morf, zejména po letní sezóně
- dispenzarizaci jedinců se zvýšeným dědičným rizikem vzniku nádoru na základě rodinné anamnézy a  onkogenetické konzultace
- preventivní onkologické prohlídky zohledňující věkově specifická onkologická rizika
- oborově specifické depistáže prekanceróz a časných nádorů ve stomatologii, ORL, pneumologii, gastroenterologii, gynekologii, urologii či hematologii
 
Epidemiologie zhoubných nádorů v dospělé české populaci je charakteristická
- setrvale rostoucí incidencí většiny nádorových onemocnění, nicméně s dlouhodobě stabilizovanou mortalitou, jejímž důsledkem je prudce rostoucí prevalence onkologických onemocnění
- nedostatečnou včasnou diagnostikou řady nádorových onemocnění
- rostoucím podílem nádorů diagnostikovaných postupně u téhož pacienta
 
Neuvažujeme-li diagnózu jiné kožní novotvary, u českých mužů je epidemiologicky nejvýznamnější karcinom prostaty, karcinom tlustého střeva a konečníku a zhoubné nádory průdušnice, průdušek a plic. U žen je na prvním místě jednoznačně karcinom prsu následovaný karcinomem tlustého střeva a konečníku, dále následují zhoubné nádory dělohy a zhoubné nádory průdušnice, průdušek a plic. Všechny tyto diagnózy dominují rovněž hodnotám mortality u obou pohlaví. Na čelní místa mortality se dále v ČR dostává karcinom slinivky břišní, karcinom žaludku a u žen také karcinom ovaria. I u nejčastějších diagnóz došlo v uplynulém období ke stabilizaci mortality a výše zmíněné diagnózy významně narůstají v prevalenci. Výjimku tvoří zhoubné nádory průdušnice, průdušek a plic, jejichž značná mortalita snižuje i při vysoké incidenci hodnotu prevalence.

12 Problematika vybraných infekčních onemocnění

12 Problematika vybraných infekčních onemocnění
 
 
 
Literatura:
Národní program řešení problematiky HIV/AIDS v České republice v období let 2013 - 2017 In: Věstník vlády pro orgány krajů a orgány obcí [online]. © 2010 Ministerstvo vnitra České republiky [vid. 25.2.2013]. Dostupné z:  .
UZEL, Radim. Sexuálně přenosné choroby In: Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu [online]. © 2001 - 2005 Společnost pro plánování rodiny a sexuální výchovu [vid.25.2.2013].Dostupné z: http://www.planovanirodiny.cz/clanky/sexualne-prenosne-choroby.
Chřipka In: Ministerstvo zdravotnictví [online]. © Ministerstvo zdravotnictví 2010 [vid. 25.2.2013]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/verejne/dokumenty/sezonni chripka_4664_2073_5.html.
BERAN, Jiří a Jiří HAVLÍK. Chřipka: průvodce ošetřujícího lékaře. Praha: Maxdorf, 2005, Farmakoterapie pro praxi. ISBN 80-734-5080-1.
ŠEBEK, Tomáš. Chřipka a pandemie: ptačí hrozba?. Praha: Mladá fronta, 2006, ISBN 80-204-1358-8.
HÁJEK, Marcel. HIV/AIDS v chirurgických oborech.  Praha: Grada, 2004, ISBN 80-247-0857-4.
 
 

12.1 Proces šíření nákaz

12.1 Proces šíření nákaz
 
 
Předpokladem procesu šíření nákaz v lidské či zvířecí  populaci je existence 3 souvisejících článků
- zdroj nákazy (člověk nebo zvíře)
- cesty přenosu (přenos přímý a přenos nepřímý)
- vnímavý organizmus (osoba bez ochranných protilátek proti konkrétnímu infekčnímu agens)
 
Přerušení tohoto řetězce v některém jeho článku zabrání šíření nákazy.
Zdroj nákazy je člověk nebo zvíře, přechovávající a většinou i vylučující infekční agens, v jehož organizmu původce nákazy přežívá, množí se a je schopen se dále šířit na další jedince. Po proniknutí mikroorganizmů se člověk nebo zvíře stává jejich hostitele a zdrojem nákazy pro své okolí. Původci nákaz jsou mikroorganizmy (bakterie, viry, prvoci atd.).
Člověk může být zdrojem nákazy
- na konci inkubační doby 
- v průběhu onemocnění, ať již zjevného nebo bezpříznakového
- v rekonvalescenci
 
Z epidemiologického hlediska je člověk či zvíře nejzávažnějším zdrojem nákazy na konci inkubační doby. Inkubační doba je interval od proniknutí původce nákazy do organizmu až do objevení se prvních příznaků onemocnění.  Délka inkubační doby závisí na množství mikroorganizmů, které pronikly do makroorganizmu (infekční dávka), na patogenitě, virulenci a invazivitě původce nákazy. Toxicita je schopnost bakterií produkovat toxiny. 
 
Zdrojem nákazy může být i bacilonosič, v jehož organizmu se původce nákazy udržuje a který jej vylučuje, aniž by sám měl příznaky klinického onemocnění.
 
Přenos původce nákazy
Přenos může být přímý nebo nepřímý. Přenos přímý se uskutečňuje přímým kontaktem zdroje nákazy s vnímavým jedincem.
 
Přenos přímý je uskutečňován přímo 
- přenos nákazy kapénkovou infekcí na krátkou vzdálenost
- přenos nákazy při pohlavním styku
- transplacentární přenos
- přenos kousnutím zvířete
 
Přenos nepřímý je uskutečňován nepřímo
- vzduchem (respirační nákazy)
- vodou a potravinami (alimentární nákazy)
- prostřednictvím přenašečů (klíště, krev sající hmyz - transmisivní nákazy)
- kontaminovanými předměty (krví kontaminované jehly, injekční stříkačky, předměty osobní potřeby)
- kontaminovaným prostředím (půda, klimatizační zařízení apod.)
 
Vnímavý jedinec je člověk nebo zvíře, které nemá ochranné protilátky.
Pronikne-li infekční agens schopné vyvolat onemocnění do vnímavého jedince, může dojít ke vzniku onemocnění. Původce nákazy musí vstoupit do hostitele, proniknout sliznicemi, množit se v tkáních, paralyzovat jeho obranné mechanizmy a poškozovat hostitele.
Průběh onemocnění závisí na 
- velikosti infekční dávky (počtu mikroorganizmů, které pronikly do hostitele)
- patogenitě mikroorganizmu (schopnosti vyvolat onemocnění)
- invazivitě mikroorganizmu (schopnosti proniknout do tkání hostitele)
- virulenci mikroorganizmu (míře patogenity)
 
 

12.2 Formy výskytu nákaz a druhy nákaz

12.2 Formy výskytu nákaz a druhy nákaz
 
 
 
Sporadický výskyt znamená výskyt ojedinělých onemocnění bez vzájemné epidemiologické souvislosti.
Epidemický výskyt (epidemie) znamená výskyt onemocnění, které výrazně převyšuje běžný dlouhodobý výskyt určité nákazy či infekčního agens v dané geografické oblasti. Epidemie explozivní jsou typické pro alimentární nákazy a jsou charakterizovány krátkou inkubační dobou a velkým množstvím případů, např. stafylokoková enterotoxikóza. Epidemie protrahované neboli postupně se šířící jsou charakterizovány delší inkubační dobou, např. epidemie žloutenky typu A.
Pandemický výskyt (pandemie) znamená výskyt určitého infekčního onemocnění na území více států, kontinentů, např. chřipka, AIDS.
Endemický výskyt znamená dlouhodobě přetrvávající výskyt určité nákazy či infekčního agens v dané geografické oblasti, např. klíšťová encefalitis, malárie.
 
 

12.2.1 Alimentární nákazy

12.2.1 Alimentární nákazy
 
 
Alimentární nákazy představují celosvětově závažný zdravotnický a ekonomický problém a jejich potlačování tvoří významný podíl protiepidemické činnosti. Etiologie alimentárních nákaz je pestrá (bakterie, viry, prvoci, červi). Zdrojem nákazy je člověk nebo zvíře. Vstup původců nákazy do organizmu je zažívacím traktem a výstup stolicí či močí.  Cesty přenosu jsou přímo znečištěnýma rukama nebo nepřímo kontaminovanými potravinami, mlékem, vodou. Výskyt je sporadický i epidemický v průběhu celého roku s maximem v letních měsících. K epidemiím dochází při porušení zásad hygieny obecné a komunální a hygieny výživy zejména při závadách ve veřejném zásobení vodou, při nedodržování hygienických zásad a technologických norem při hromadné výrobě potravin nebo při přípravě, uchovávání a podávání stravy. Dominantními příznaky těchto nákaz jsou zvracení a průjem. Nejlepší prevencí je dodržování základních pravidel prevence alimentárních nákaz formulovaných Světovou zdravotnickou organizací dostupné z http://www.viviente.cz/pravidla-prevence-alimentarnich-nakaz/ (viz kapitola zdravá výživa).
 
 

12.2.2 Respirační nákazy

12.2.2 Respirační nákazy
 
 
Respirační nákazy představují nejpočetnější skupinu nákaz. Etiologie respiračních nákaz je pestrá (bakterie, viry, prvoci). Zdrojem nákazy je člověk nebo zvíře. Vstup původců nákazy do organizmu je dýchacím traktem a výstup sekrety dýchacích cest. Cesty přenosu jsou kapénkovou infekcí, exkrety kontaminovanými předměty, prádlem, hračkami. Výskyt je sporadický i epidemický v průběhu celého roku s maximem v zimních měsících. Při šíření těchto nákaz hrají značnou roli sociální podmínky, zejména kolektivizace od útlého dětství, špatná výměna vzduchu, u profesionálních nákaz vznik infekčního aerosolu. Dominantními příznaky jsou postižení horních a dolních cest dýchacích, u dětských exantematických nákaz vyrážka. Prevencí dětských exantematických onemocnění je očkování v rámci pravidelného očkování dětí a prevencí dalších respiračních nákaz (pneumokokové infekce) je dostupné nadstandardní očkování za úhradu (viz očkovací kalendář a žlutě vyznačené doporučené nadstandardní očkování).
 
 

12.2.3 Transmisivní nákazy

12.2.3 Transmisivní nákazy
 
 
Transmisivní nákazy jsou nákazy přenášené členovci. Tvoří skupinu nákaz vysoce závislou na ekologických faktorech vnějšího prostředí. Přenašeči patří buď do třídy hmyzu nebo do řádu roztočů (klíšťata). Jde o aktivní přenos, kdy se v organizmu přenašečů původci nákazy pomnožují nebo dokonce prodělávají část svého vývoje.  Člověk je buď nutným článkem v procesu šíření těchto nákaz (např. u malárie) nebo je jen náhodným, slepým článkem (klíšťová encefalitis). Transmisivní nákazy s přírodní ohniskovostí se vyskytují pouze v přesně vymezených přírodních podmínkách (klíšťová encefalitis, tularemie, mor, žlutá zimnice, dengue). Etiologie transmisivních nákaz je pestrá (bakterie, viry, prvoci). Zdrojem nákazy je člověk nebo zvíře. Cesty přenosu jsou prostřednictvím přenašečů, tzv. vektorů (komáři, klíšťata, vši, blechy). Nejlepší prevencí onemocnění klíšťovou encefalitidou je očkování. 
 
 

12.2.4 Antropozoonózy

12.2.4 Antropozoonózy
 
 
Antropozoonózy jsou onemocnění původně zvířat přenosná na člověka. Často se jedná o velmi závažná infekční onemocnění se špatnou prognózou. Etiologie antropozoonóz je pestrá (bakterie, viry, červi). Zdrojem nákazy je zvíře. Cesty přenosu jsou kontaktem (pokousáním) nebo perorálně (požitím).
 
 

12.2.5 Kontaktní nákazy

12.2.5 Kontaktní nákazy
 
 
Kontaktní nákazy jsou onemocnění, kdy vstupní branou infekce je poraněná kůže a sliznice event. neporušená sliznice pohlavních orgánů (pohlavní nákazy). Prevencí onemocnění tetanem je pravidelné očkování a přeočkování v intervalu nejlépe 10 let.

12.3 Zásady boje s infekčními chorobami

12.3 Zásady boje s infekčními chorobami
 
 
Opatření uplatňovaná při výskytu nákazy jsou opatření represivní, mezi něž patří:
- včasná diagnóza
- hlášení infekčního onemocnění
- izolace, hospitalizace
- dezinfekce, dezinsekce, deratizace
- epidemiologické šetření v ohnisku nákazy
- opatření hygienická 
- zdravotnický dozor
- izolační, karanténní opatření
- vyhledávání (depistáž) dalších možných zdrojů, tedy nosičů infekce
- specifická profylaxe
 
Opatření uplatňovaná před výskytem nákazy jsou opatření preventivní, mezi něž patří:
- opatření ke zvýšení specifické odolnosti osob (očkování)
- opatření všeobecně hygienická
- evidence bacilonosičů
- opatření proti zavlečení infekce do kolektivu
- zdravotnická výchova
 
Tato preventivní opatření se musejí provádět trvale, systematicky a za všech podmínek bez ohledu na to, zda právě hrozí aktuální nebezpečí epidemie či nikoliv.
 
 

12.4 Očkování proti infekčním nemocem

12.4 Očkování proti infekčním nemocem
 
 
Pravidelné očkování
Očkovací kalendář – pravidelné očkování dětí v ČR
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 537/2006 Sb. o očkování proti infekčním nemocem ve znění vyhlášky 299/2010, s účinností od 1.11.2010. Očkování je podle § 46 zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví, v platném znění, povinné.
Žlutě vyznačené je očkování nepovinné, doporučené
 
Věk dítěte
Očkování
Očkovací látka
1. - 2. měsíc
tuberkulóza pouze u dětí s indikací dle přílohy č. 3 vyhlášky
BCG vaccine SSI
od 9. týdne
1. dávka
záškrt, tetanus, dávivý kašel,
invazivní onemocnění vyvolané Haemophilem influenzae b, přenosná dětská obrna, virová hepatitida B
Infanrix Hexa
od 9. týdne
1. dávka
rotavirové nákazy
Rotarix, Rotateq
za měsíc po 1. dávce
2. dávka
záškrt, tetanus, dávivý kašel,
invazivní onemocnění vyvolané Haemophilem influenzae b, přenosná dětská obrna, virová hepatitida B
Infanrix Hexa
od 3. měsíce
1. dávka
pneumokokové nákazy
Prevenar
Synflorix
 
od 4. měsíce
2. dávka
pneumokokové nákazy
Prevenar
Synflorix
za 1 - 2 měsíce po 1. dávce
2. dávka
rotavirové nákazy
Rotarix,Rotateq
za měsíc po 2. dávce
3. dávka
záškrt, tetanus, dávivý kašel,
invazivní onemocnění vyvolané Haemophilem influenzae b, přenosná dětská obrna, virová hepatitida B
Infanrix Hexa
 
za měsíc po 2. dávce
3. dávka
pneumokokové nákazy
Prevenar
Synflorix
 
nejdříve za 6 měsíců po 3. dávce
4. dávka
(nejpozději do 18 měsíců věku)
záškrt, tetanus, dávivý kašel,
invazivní onemocnění vyvolané Haemophilem influenzae b, přenosná dětská obrna, virová hepatitida B
Infanrix Hexa


11. - 15. měsíc
přeočkování
pneumokokové nákazy
Prevenar
Synflorix
 
od 15. měsíce
1. dávka
spalničky, příušnice a zarděnky
Priorix
21. - 25. měsíc, event. později
přeočkování
spalničky, příušnice a zarděnky
Priorix
od dovršení 5. do dovršení 6. roku
přeočkování
záškrt, tetanus a dávivý kašel
Infanrix, Adacel
od dovršení 10. do dovršení 11. roku
přeočkování
přenosná dětská obrna, záškrt, tetanus, dávivý kašel
Boostrix Polio, Adacel Polio
od dovršení 14. do dovršení 15. roku u neočkovaných v 10 – 11 letech věku
a dále každých 10 – 15 let,
u ostatních od dovršení 25. roku a dále každých 10 – 15 let
 tetanus
 
Tetavax
 
Doplňující informace:
1. Hexavakcína (Infanrix Hexa), obsahující očkování proti šesti nemocem - záškrtu, tetanu, dávivému kašli, invazivnímu onemocnění vyvolanému původcem Haemophilus influenzae b, přenosné dětské obrně a virové hepatitidě B.
2. Očkování proti pneumokokovým nákazám: děti do 5 let věku s indikacemi stanovenými vyhláškou, informace poskytnou dětští lékaři. Ostatní děti dle zájmu rodičů, jedná se o očkování nepovinné, doporučené, které je hrazeno zdravotními pojišťovnami.
3. Očkování proti rotavirovým nákazám – omezeno věkem, doporučené, nehrazené očkování, hradí rodiče dítěte.
4. Priorix obsahuje očkování proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím – očkování povinné, hrazené státem, lze doplnit o očkování proti planým neštovicím - vakcína Priorix tetra obsahuje očkování proti spalničkám, zarděnkám, příušnicím a planým neštovicím v jedné dávce – hradí však rodiče dítěte.
5. Tuberkulóza – bylo zrušeno plošné očkování - indikace k očkování proti TBC nastává dle Přílohy č. 3 vyhlášky 537/2006 Sb. o očkování proti infekčním nemocem pouze tehdy
- pokud jeden nebo oba z rodičů dítěte nebo sourozenec dítěte či člen domácnosti, v níž dítě žije má/měl aktivní tuberkulózu
- dítě, jeden nebo oba z rodičů dítěte nebo sourozenec dítěte nebo člen domácnosti, se narodil nebo souvisle déle než 3 měsíce pobývá/ pobýval ve státě s vyšším výskytem TBC než 40 případů na 100 000 obyvatel.
- dítě bylo v kontaktu s nemocným tuberkulózou.
 
Indikace k očkování vyplývá z anamnestických údajů poskytnutých lékaři novorozeneckého oddělení nebo registrujícímu praktickému lékaři pro děti a dorost zákonnými zástupci dítěte.
- zvláštní očkování u osob vystavených zvýšenému riziku nákazy (proti virové hepatitidě B, proti vzteklině a proti chřipce)
- mimořádné očkování, kterým se rozumí očkování fyzických osob k prevenci infekcí v mimořádných situacích (záplavy apod.)
- očkování při úrazech, poraněních, nehojících se ranách a před některými léčebnými výkony, a to proti tetanu a proti vzteklině
- očkování, provedené na žádost fyzické osoby, která si přeje být očkováním chráněna proti infekcím, proti kterým je k dispozici očkovací látka
 
Opatření všeobecně hygienická zahrnují opatření a výkon státního zdravotního dozoru v oblasti hygieny obecné a komunální, hygieny výživy a předmětů běžného užívání, hygieny práce, hygieny dětí a dorostu a epidemiologie.
Evidence nosičů je opatření proti šíření infekčních onemocnění fyzickými osobami, které vylučují choroboplodné zárodky dle zákona 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví ve znění pozdějších předpisů. 
Zdravotní výchova znamená informovanost a vzdělávání obyvatelstva v oblasti podpory a ochrany zdraví.
 
 

12.5 Vybraná infekční onemocnění a jejich prevence

12.5 Vybraná infekční onemocnění a jejich prevence
 
 
Chřipka je vysoce nakažlivé virové onemocnění, které postihuje všechny věkové kategorie a vyvolává epidemie až pandemie. Lidské onemocnění chřipkou nejčastěji způsobují chřipkové viry typu A a B a jen okrajově i typ C. Chřipkové viry typu A mohou infikovat nejen člověka, ale i zvířata, zatímco viry typu B upřednostňují výhradně lidského hostitele. Viry chřipky každoročně podléhají mírným genetickým mutacím (antigenní drift) a dojde-li k jejich zásadním změnám (antigenní shift), vzniká riziko velkých epidemií až pandemií. Chřipka je sezónní onemocnění a nejčastěji se vyskytuje v zimních a časných jarních měsících. Jejím zdrojem bývá nakažený člověk nebo zvíře. Přenáší se kapénkovým způsobem, tj. mluvením, kašláním, kýcháním apod. Každoročně se chřipka stává příčinou statisíců úmrtí na celém světě. Dobrovolné očkování a očkování rizikových skupin zůstává stále jediným účinným prostředkem, jak zabránit těmto rozsáhlým epidemiím a komplikacím plynoucích z onemocnění chřipkou. Chřipka je prudký zánět dýchacích cest, který se po uplynutí inkubační doby, tj. 12-48 hodin, projeví rychlým nástupem horečky, třesavkou, velkými bolestmi hlavy, svalů, kloubů a pocitem těžké schvácenosti. Děti dokonce často zvrací, trpí spavostí, omámením až halucinací, takže někdy bývá vysloveno podezření na zánět mozkových blan. Suchý, dráždivý kašel, který vždy doprovází chřipku, popřípadě i bolest za hrudní kostí, se u některých pacientů dostaví hned na počátku nemoci, u jiných o něco později. K nejčastějším komplikacím patří zánět plic, zánět vedlejších nosních dutin, zánět středního ucha apod. K vzácným komplikacím patří zánět centrálního nervového systému nebo srdce. U dospělých lidí, kteří již trpí nějakou chronickou chorobou, chřipka jeho průběh často zhoršuje. Malé děti a senioři jsou nejohroženější skupinou z důvodů komplikací plynoucích z onemocnění chřipkou, pro které často bývají hospitalizováni. Světová zdravotnická organizace vždy v únoru až březnu každého roku vydává doporučení k použití výrobních vakcinačních chřipkových kmenů pro následující chřipkovou sezónu. Toto doporučení vychází z analýzy dat poskytovaných více než stovkou laboratoří po celém světě, které se účastní sledování globálního výskytu chřipky. Během roku se chřipkové viry třídí a vybírají se odlišné virové izoláty a tímto způsobem se monitorují genetické změny cirkulujících chřipkových kmenů. Doporučené vakcinační kmeny vycházejí nejen z virologických a epidemiologických dat, ale i z možností stávajících vakcinačních kmenů, které jsou schopny vytvářet dostatečnou imunitní odpověď vůči nově zjištěným virovým variantám. Parenterální vakcína proti chřipce je určena pro aktivní imunizaci dětí starších šesti měsíců a dospělých osob, zejména pak osob starších 60 (65) let.
 
Pravidelné nebo zvláštní očkování se doporučuje:
- osobám starším 65 let
- osobám se závažným chronickým respiračním a kardiovaskulárním onemocněním
- osobám s diabetem mellitem a jiným metabolickým onemocněním
- osobám s cystickou fibrózou, chronickou renální insuficiencí, chronickou anémií
- osobám s vrozenou nebo získanou poruchou imunitního systému (např. HIV pozitivita, léčba imunosupresivy, cytostatiky nebo vysokými dávkami kortikoidů, radioterapie apod.
- osobám umístěným v léčebnách pro dlouhodobě nemocné, v domovech důchodců a pensionech pro důchodce
- osobám, které při svém pracovním výkonu jsou vystaveny zvýšenému nebezpečí chřipkové infekce (zejména zdravotníci nebo personál v ústavech sociální péče apod.)
 
Existuje-li zvýšené riziko nákazy chřipkou vyplývající z povolání, např. u pracovníků ve zdravotnictví, ve školství, je také vhodné se nechat očkovat proti chřipce.
Proti chřipce se běžně doporučuje očkovat v období před předpokládaným výskytem chřipky, tj. od září do poloviny prosince. Očkovat lze také v období sezónního výskytu chřipky, přičemž je třeba, aby se očkovaná zdravá osoba vyvarovala možného kontaktu s touto infekcí, a to minimálně 14 dní po očkování, tj. dokud u ní nedojde k vytvoření dostatečné postvakcinační imunity. Pozdní očkování nemá vliv na kvalitu imunitní odpovědi, nezvyšuje riziko nežádoucích účinků ani nezhoršuje průběh případného onemocnění chřipkou. Očkování proti chřipce je nutné provádět každoročně vzhledem ke genetickým změnám cirkulujících divokých chřipkových virů (tzv. antigenní shift a drift).
 
Obrázek 1 Chřipka jak chránit své okolí. In: Chřipka [online]. © 2010 MZČR [vid.25.2.2013].
 
Prevence HIV/AIDS a ostatních sexuálně přenosných onemocnění.
Pohlavně přenosná onemocnění se šíří téměř výhradně pohlavním stykem a patří k chorobám, které vykazují zejména v poslední době nárůst počtu onemocnění. Představují velký zdravotní problém, především mezi mládeží a mladými dospělými vstupujícími do sexuálního života. Postihují veškeré obyvatelstvo, ale vykazují vyšší výskyt ve velkých městech a průmyslových aglomeracích. Jsou právem označovány jako choroby sociální. Průběh těchto onemocnění je často bezpříznakový, což má vliv na jejich další šíření a tím představují větší riziko přenosu na sexuální partnery. Pohlavně přenosná onemocnění mohou být vyvolána různými mikroorganismy. Mají odlišnou inkubační dobu (období od počátku infekce po počátek klinických příznaků), klinický obraz, často se vzájemně kombinují a každé z nich vyžaduje specifickou léčbu. Problém u pohlavně přenosných nemocí je zejména jejich častý výskyt a rozvoj rezistence na antibiotika v důsledku nesprávné (často laické) léčby. Některá závažná pohlavně přenosná onemocnění, tzv. „klasická“, podléhají povinnému epidemiologickému hlášení, evidenci, dispenzarizaci (sledování osob podezřelých z nákazy nebo pacientů po léčbě) a depistážnímu šetření (epidemiologické pátrání po zdroji či kontaktu infekce) ve smyslu platných zákonů České republiky (zákon O ochraně veřejného zdraví a prováděcí vyhlášky).
 
Pohlavně přenosné nemoci
Kapavka (gonorrhoea)
Kapavka je bakteriální infekce, která postihuje především močové a pohlavní orgány, ale i sliznici konečníku, úst a oka. U mužů se projevuje pálením, bolestí při močení a zelenožlutým výtokem z močové trubice. U žen jsou klinické příznaky obdobné s výtokem z pochvy. Tyto příznaky jsou u žen méně výrazné, takže unikají léčení. Může dojít ke komplikacím vedoucím až k neplodnosti.
 
Příjice (syfilis, lues)
Příjice je bakteriální infekce, která se projevuje u obou pohlaví v místě vstupu infekce červenou skvrnkou, která se mění v chrupavčitě tuhý pupínek, který zvředovatí. Později se projeví nebolestivým vředem situovaným na kůži a sliznici pohlavního ústrojí, konečníku či úst a zvětšením nejbližších lymfatických uzlin. Při neléčené formě (za cca 2 měsíce) se objevuje zvýšená teplota, únava, bolest hlavy, kloubů a zpočátku růžová, později hnědočervená vyrážka na trupu a končetinách. Po pěti až deseti letech dochází k závažným poruchám centrálního nervového systému a k poškození srdce, cév a kostí. U těhotných žen může příjice vyvolat infekci plodu. Dochází k potratům, předčasným porodům mrtvých plodů, a pokud se dítě narodí, je často poškozeno vrozenými vývojovými vadami vnitřních orgánů a kostí. Včasnou diagnostikou a léčbou se dá těmto závažným komplikacím zabránit. Lékař provádí klinické a sérologické vyšetření na syfilis u všech těhotných žen ve třetím a sedmém měsíci těhotenství a pupečníkové krve každého novorozence.
 
Chlamydiové infekce
V současné době patří mezi nejčastější sexuálně přenosné choroby chlamydiové infekce. U mužů se chlamydiové nákazy projevují jako záněty močové trubice, bolesti při močení, uretrální bolesti nebo nepříjemné pocity, které jsou nejčastější ráno před prvním močením. Neléčená infekce může vést k zánětu nadvarlat, akutnímu a posléze chronickému zánětu prostaty. Po infekci při análním sexu mohou chlamydie způsobovat záněty konečníku. U žen jsou časté záněty močové trubice a cervixu, s bolestmi či nepříjemnými pocity při močení, záněty vejcovodů s horečkami a bolestmi v podbřišku. Postupující infekce může vést až k perihepatitidě a břišním bolestem s abnormálními jaterními testy. Neléčená infekce může vést u obou pohlaví k závažným poruchám plodnosti.
Mezi další sexuálně přenosné infekce patří virová žloutenka typu B (detekce HBs Ag je součástí povinného vyšetření každé těhotné ženy v 1. trimestru těhotenství), virová žloutenka typu C, lidský papilomavirus, který u žen způsobuje rakovinu děložního čípku a především infekce HIV.
Pohlavně přenosná onemocnění způsobuje i celá řada dalších mikroorganismů, např. bakterie, kvasinky, houby, prvoci a jiní parazité.
 
HIV/AIDS
Původcem onemocnění AIDS (syndrom získaného selhání imunity) je virus HIV, který mimo organismus přežívá velmi špatně a pouze krátkodobě. Aby virus mohl organismus infikovat, musí do něj proniknout a přijít do styku s krví vnímavého jedince. Při přenosu infekce je zapotřebí minimálního neboli "prahového" množství viru, neboť proti "podprahovému" množství je organismus schopen se ubránit. Virus se vyskytuje hlavně v krvi, spermatu, preejakulátu a vaginálních sekretech infikovaných osob. Tyto tekutiny jsou hlavním prostředníkem přenosu viru. Virus byl v nepatrném množství zjištěn i v dalších tělních tekutinách (ve slinách, slzách, potu apod.), avšak zde se vyskytuje pouze v podprahovém množství, které k vyvolání infekce nestačí.
V praxi dochází ke čtyřem způsobům přenosu HIV:
- pohlavní stykem heterosexuálním, homosexuálním, vaginálním i análním
- při půjčování injekčních stříkaček, jehel a dalších předmětů kontaminovaných krví s HIV (holící břitvy, nesterilní tetovací nástroje apod.)
- krevní transfuzí a injekčním podáváním krevních derivátů (v současnosti v České republice k tomuto způsobu přenosu prakticky nedochází díky povinnému vyšetřování dárců orgánů, krve, tkání a buněk)
- z infikované matky na plod
 
Sexuální přenos HIV infekce (hlavní způsob přenosu)
K přenosu viru HIV může dojít při sexuálním styku vaginálním nebo análním, ať už heterosexuálním nebo homosexuálním. Přirozená zranitelnost sliznic pohlavního ústrojí má za následek, že jsou častým sídlem mikroskopických lézí a zánětů. Snáze se lze infikovat prostřednictvím mikroskopických lézí a drobných poranění sliznice, k jejichž vzniku dochází v průběhu sexuálního aktu. Umožní se tak styk viru přítomného ve spermatu nebo vaginálním sekretu s krví nebo lymfocyty příjemce. Všechny sexuální praktiky, které přispívají k porušení sliznice, zvyšují riziko přenosu. K přenosu však může dojít, i když jsou sliznice neporušené. Všechny pohlavní nákazy a zejména pak infekce s vředovitými projevy (herpes, ulcerace na genitálu, kapavka, syfilis, chlamydie) velmi zvyšují riziko přenosu HIV infekce mezi sexuálními partnery.

Přenos krví
K přenosu HIV infekce při transfúzi nebo podávání krevních derivátů by mohlo dojít dnes skutečně výjimečně, protože od roku 1987 v České republice podléhají všechny vzorky krve ze zákona O ochraně veřejného zdraví povinné kontrole. K transfúzím se používá pouze séronegativních vzorků. Jisté nepatrné riziko (1:200 000) však nelze zcela vyloučit, protože čerstvě infikovaný dárce může při vyšetření vyjít jako negativní (imunologické okénko), neboť spolehlivě lze přítomnost protilátek proti HIV v krvi prokázat až za 8-12 týdnů po infekci. Všichni, kdo vědí, že byli v nedávné době vystaveni riziku infekce, by měli upustit od dárcovství krve nebo orgánů. Transfúze má být prováděna pouze v případě, že je to naprosto nezbytné a plazma by měla být v případě možnosti nahradit jinými produkty, např. albuminem, který lze zbavit viru HIV inaktivací pomocí tepla nebo detergentů. Nejvhodnějším řešením je v případě plánované operace autotransfuze. Hemofilici (pacienti s poruchou krevní srážlivosti, kterým hrozí vykrvácení) často dostávají injekční cestou krevní deriváty, které v jejich organismu chybí. Dříve mohly být tyto deriváty kontaminované a přenášet virus. Dnes toto riziko díky systematickému kontrolování dárců krve a zavedením nových metod, zvláště ohřevu, které umožňují usmrcení viru HIV při přípravě preparátů, nehrozí. Virus lze přenést při společném sdílení kontaminovaných injekčních stříkaček a jehel, k čemuž dochází u injekčních uživatelů drog, kteří používají stejnou jehlu nebo injekční stříkačku. Riziko infekce hrozí i v případě akupunktury a tetování. Proto všechny nástroje sloužící k probodnutí (akupunkturní a tetovací jehly, jehla na propichování uší, piercing) je nutno před každým použitím dezinfikovat, stejně jako nástroje určené k péči o tělo (holičské nůžky, pinzety apod.).
 
Přenos z matky na dítě
K takovému přenosu může dojít v průběhu těhotenství přes placentu nebo při porodu. U HIV pozitivní matky existuje 20 až 30% riziko, že se její dítě infikuje. V případě profylaxe antiretrovirovými preparáty během celého těhotenství se riziko přenosu nákazy na plod snižuje na 8%. Dle zákona O ochraně veřejného zdraví je každá těhotná žena na počátku těhotenství vyšetřena na přítomnost HIV protilátek. Po porodu je potenciálním zdrojem HIV kojení. Proto se dnes ve vyspělých zemích doporučuje, aby HIV pozitivní ženy nekojily. V rozvojových zemích, kde je při umělé výživě dítěte riziko střevní infekce vyšší než riziko přenosu HIV mateřským mlékem, však Světová zdravotnická organizace kojení doporučuje.
 
Prevence HIV/AIDS
V současné době neexistují žádná specifická preventivní opatření. K dispozici není účinná očkovací látka ani jiné profylaktické preparáty. Preventivní opatření, která jsou k dispozici:
- výchova vedoucí ke změnám přístupů a chování v sexuálním životě
- zajišťování bezpečnosti krevních konzerv a krevních derivátů testováním všech darovaných krví
- testování na HIV dobrovolné i vyplývající ze zákona O ochraně veřejného zdraví
Mezi represivní opatření patří hlášení HIV pozitivity, onemocnění AIDS a úmrtí Národní referenční laboratoři pro AIDS. Žádná karanténní opatření ani omezování společenského styku nejsou uplatňována. Výkon povolání je omezován pouze zdravotním stavem, nikoliv nálezem HIV pozitivity.
 
Prevence sexuálně přenosných nemocí
Nejúčinnější prevencí proti pohlavní nemoci je kromě sexuální abstinence a nekoitálních sexuálních praktik používání kondomu po celou dobu sexuálního styku. Rizikové je střídání sexuálních partnerů a praktiky, při nichž dochází k poranění sliznic s krvácením. V případě, že byla lékařem diagnostikována pohlavně přenosná nemoc, je nutné vyšetřit všechny sexuální partnery či partnerky za posledních několik týdnů, aby se zabránilo dalšímu šíření pohlavní nemoci a ostatní nakažení jedinci absolvovali léčbu včas. Péče o osoby s pohlavně přenosnou infekcí patří zásadně do rukou odborníků - venerologů.
 
Obrázek 2 Virus HIV. In: Molecular Expressions [online]. © 1995-2013 Michael W. Davidson and The Florida State University [vid.25.2.2013].
 
Obrázek 3 Přenos viru HIV. In: Jak dochází k přenosu viru HIV? [online]. © ALMS, 1997-2013   [vid.25.2.2013].
 
Obrázek 4 Nové případy infekce HIV v České republice v jednotlivých letech. In: Trendy vývoje a výskyt HIV/AIDS v ČR v roce 2012 [online]. ©  Státní zdravotní ústav [vid.25.2.2013].
 
Obrázek 5 Rozdělení HIV pozitivních případů v ČR dle způsobu přenosu v roce 2012. In: Trendy vývoje a výskyt HIV/AIDS v ČR v roce 2012 [online]. © Státní zdravotní ústav [vid.25.2.2013].

13 Problematika vybraných metabolických onemocnění

13 Problematika vybraných metabolických onemocnění
 
 
 
Literatura:
BROULÍK, Petr. Osteoporóza a její léčba: průvodce ošetřujícího lékaře. 2., rozš. vyd. In Farmakoterapie pro praxi. Praha: Maxdorf, 2009. ISBN 978-80-7345-176-9.
SVAČINA, Štěpán. Metabolický syndrom: nové postupy. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-4092-8.
PROVAZNÍK, Kamil a Lumír KOMÁREK. Manuál prevence v lékařské praxi: souborné vydání. Praha: Fortuna, 2003, 2004. ISBN 80-7168-942-4.
 
 

13.1 Řídnutí kostí (osteoporoza) a prevence

13.1 Řídnutí kostí (osteoporoza) a prevence
 
  
Osteoporóza je stav charakterizovaný snížením hustoty kostní hmoty, který zvyšuje náchylnost ke zlomeninám. Podle základní příčiny vzniku, závislosti na věku a pohlaví a typu zlomenin lze rozlišit 2 typy onemocnění
- typ I – osteoporóza po menopauze postihuje osoby ve věku 55–75 let, poměr žen a mužů je 6 : 1 a dochází především ke zlomeninám obratlů
- typ II – stařecká osteoporóza postihuje skupinu osob ve věku 70–85 let, poměr žen a mužů je 2 : 1 a zlomeniny postihují nejen obratle, ale i kyčle a dlouhé kosti
 
Rizikové faktory a příčiny vzniku osteoporózy
- úbytek estrogenu u žen po menopauze nebo u mladších žen po ovarioektomii
- ženské pohlaví.
- chronický nedostatek vápníku
- křehčí tělesná konstituce
- osteoporóza v rodinné anamnéze
- nedostatek pohybové aktivity
- nadměrná konzumace alkoholu
- kouření
 
Pokročilý věk je základním příčinným faktorem osteoporózy II. typu. Závažnými zdravotními důsledky jsou zlomeniny obratlů, kyčlí a dlouhých kostí. Zlomeniny kyčlí a femuru vedou k imobilitě, která v pokročilém věku může způsobit ve svých následcích úmrtí. Veškeré zlomeniny, nehledě na strádání v důsledku bolesti, znamenají tělesnou dysfunkci.
 
Prevence řídnutí kostí
- pravidelná pohybová aktivita, zejména pravidelná chůze po celý život
- dostatečný přísun vápníku zejména v dětství a adolescenci
- estrogenní (substituční) terapie po menopauze, která však není jednoznačně doporučována
- v období premenopauzy a menopauzy suplementace vápníkem ve spojení s vitaminem D
 
Základem je dostatečný přísun vápníku.  Doporučené denní dávky se liší podle věku - u dospívajících 1200-1500 mg, u mladých žen 1000 mg, u žen po přechodu a u starých žen 1500 mg denně. Potřeba vitaminu D je u mládeže a mladých žen zajištěna pobytem na čerstvém vzduchu a rozumným sluněním. Starším ženám, které většinou trpí nedostatkem D vitaminu, lze dodávat  600-800 IU vitaminu D denně. Mezi vhodné pohybové aktivity patří např. volejbal, basketbal, gymnastika. Poskytují příznivější efekt na kosti než sporty jako je plavání, cyklistika, které zatěžují kosti jen minimálně. Velice rizikovým je sedavý způsob života u dětí a dospívajících. Rizikové je též pití kolových nápojů. Předpokládanou škodlivou složkou oblíbeného nápoje je kyselina fosforečná. Přebytečný fosfor se vylučuje z těla ve formě fosforečnanu vápenatého, čímž narušuje rovnováhu kostních minerálů. Vápník je zvýšeně odplavován z kostí, a právě to vede k úbytku jejich hustoty a pevnosti. Vysoký příjem těchto nápojů je zvláště nevhodný u dětí a mládeže.
 
 

13.2 Metabolický syndrom (Reavenův syndrom) a prevence

13.2 Metabolický syndrom (Reavenův syndrom) a prevence
 
  
Metabolický syndrom je velmi časté onemocnění, postihující kolem 30 % evropské a severoamerické populace. Jedná se o závažnou chorobu, která podporuje a urychluje rozvoj aterosklerózy a může vyústit v srdečně cévní problémy, zejména v srdeční infarkt či cévní mozkovou příhodu.
 
Metabolický syndrom je diagnostikován, jestliže jsou přítomny alespoň 3 z těchto kritérií
- tlak krevní nad 130/85 mm Hg
- triglyceridy v krvi nad 1,7 mmol/l
- HDL cholesterol pod 1 mmol/ u mužů a pod 1,3 mmol/l u žen,
- obvod pasu nad 102 cm u mužů a nad 88 cm u žen
- glykémie na lačno nad 6 mmol/l
 
Základem je zhodnocení celkového rizika, což vyžaduje zjištění všech rizikových faktorů, kterým je osoba vystavena. Velikost rizika souvisí s velikostí dávky. Většina ohrožených osob je postižena interakcí více rizikových faktorů, které se spíše násobí, než jen sčítají. Např. u hypertoniků je riziko vzniku infarktu myokardu dvakrát vyšší než u normotoniků a hypertonici s velmi vysokou hladinou cholesterolu mají toto riziko patnáctkrát vyšší.
 
Prevence je založena na snižování nebo eliminaci všech rizikových faktorů. Nesmí se klást nepřiměřený důraz na kterýkoliv jednotlivý faktor. Pro preventivní program, intervenci, je nutno především definovat pacienty vysoce rizikové. To jsou ti, kteří mají klinická rizika a vícenásobná rizika. Ti by měli být zvlášť vedeni a sledování a měly by jim být poskytnuta, kromě klinické léčby, výrazná pomoc při úpravě způsobu života. Dalším pacientům s rizikem nižším, by měla být poskytnuta doporučení zaměřená na kouření, výživu, snižování nadváhy, pohybovou aktivitu a konzumaci alkoholu.

14 Prevence úrazů

14 Prevence úrazů
 
 

14.4 Testovací otázky

14_Prevence_úrazů

 
Literatura:
FRIŠOVÁ, Lenka. Úrazy dětí. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. ISBN 80-869-9172-5.
ZIMMELOVÁ, Petra. Úrazy seniorů – prevence a příčiny In: Prevence úrazů, otrav a násilí, roč. 1, č. 2, s. 96–100. ISSN 1801–0261
JOHNOVÁ, Jarmila a Petr ŠMÍD.  Bezpečné cesty do školy: projekt pro školy, děti a rodiče: metodická příručka. Praha: Pražské matky, 2008. ISBN 978-80-254-3359-1.
KALVACH, Zdeněk. Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0548-6.
Národní akční plán prevence dětských úrazů na léta 2007–2017 [online]. Ministerstvo zdravotnictví České republiky [vid. 5. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/Odbornik/dokumenty/narodni-akcni-plan-prevence-detskych-urazu_2049_1009_3.html

14.1 Prevence úrazů dětí a mladistvých

14.1 Prevence úrazů dětí a mladistvých
 
  
„Úraz je jakékoli neúmyslné či úmyslné poškození organismu, ke kterému došlo následkem akutní expozice termální, mechanické, elektrické či chemické energie a z nedostatku životně nezbytných energetických prvků či veličin, jako je kyslík či teplo.“(Haddon, 1981)
 
Úrazy ohrožují osoby mladé a zdravé, přičemž nejohroženější věkovou skupinou jsou děti a dospívající, u nichž jsou úrazy na prvním místě v příčinách úmrtí a na druhém místě v příčinách dětské nemocnosti, hned za onemocněními dýchacích cest. Úrazy jsou považovány za největší problém dětského věku. Ve vyspělých zemích jsou úrazy příčinou 40 % úmrtí dětí do 14 let. Dle mechanizmu vzniku se úrazy dělí na úrazy dopravní, pády, střelné, tonutí a termické.
 
Podle místa vzniku se úrazy dělí na úrazy domácí, školní, venkovní atd.
Obecně platí, že nejzávažnější problém s nejtěžšími následky u dětí představují dopravní úrazy. Děti v dopravě jsou vystaveny riziku jako cyklisté (cyklistická helma 6,6x snižuje riziko poranění hlavy), spolujezdci (dětská sedačka, výběr vhodného místa a bezpečnostní pásy) a chodci (reflexní oblečení, dopravní výchova). Pro prevenci je zásadní dodržování preventivních opatření a zejména používání ochranných pomůcek.
 
Domácí úrazy dětí představují 50 % všech dětských úrazů. Mezi typické domácí úrazy patří popálení a opaření, kdy jsou nejvíce postižené děti do 3 let věku, dále zranění ostrými předměty, otravy léky, čisticími prostředky, dušení, pády z výšky a tonutí.
 
Sportovní úrazy představují druhou nejčastější příčinu dětských úrazů a dochází k nim při individuálním a organizovaném sportu. Platí, že tréninkové zatížení dětí by mělo odpovídat věkovým možnostem a sportovní aktivity by měly být vždy provozovány na bezpečném místě vhodně upraveném pro daný sport a za použití ochranných pomůcek (např. přilba a chrániče při hokeji, bruslích a skateboardu, přilby na lyžích a na kole apod.)
 
Školní prostředí je v pořadí třetí, kde se nejčastěji stávají úrazy. Většinou jde o úrazy méně závažné. Nejvyšší podíl na úmrtnosti dětí i dospívajících mají úrazy dopravní. Dopravní nehody jsou u nás nejčastější příčinou dětských úrazových úmrtí - více než třetinu dětských úmrtí představují každoročně úmrtí na následky dopravních nehod. Dopravní úrazy jsou specifické jak vzhledem k závažnosti následků – často dlouhodobých anebo smrtelných, tak i vzhledem k jejich progresivnímu nárůstu. Česká republika zaujímá v oblasti dopravních nehod dětské populace nepříznivé postavení, protože dětská dopravní úrazovost je u nás dvojnásobně vyšší nežli v motoristicky vyspělých zemích. Řešením je bezpečné a minimálně rizikové dopravní prostředí s důrazem na zvýšení bezpečnosti v okolí škol a rovněž i včasné seznámení dítěte s modely bezpečného dopravního chování. K negativním trendům dopravní úrazovosti patří v současné době nárůst úrazů způsobených mladými řidiči – nejvíce nehod způsobí řidiči ve věku 25-34 let. Dopravní edukace zaměřená na minimalizaci rizikového dopravního chování by měla být určena zejména věkové kategorii dospívajících. Ve vyspělých zemích tvoří dětské úrazy zhruba ½ dětské úmrtnosti ve věkové skupině 1–14 let. Nejčastější příčinou smrtelného poranění kromě dopravních úrazů jsou utonutí, náhodné pády a u adolescentů jsou vážným problémem sebevraždy. Dětským úrazem vyžadujícím lékařské ošetření je v současné době každoročně postiženo přibližně každé páté dítě. Nejčastěji dochází ke vzniku úrazu v prostředí domácím a školním, a to s charakteristickou závislostí na věku dítěte. Ve školách dochází k úrazům nejčastěji při tělesné výchově. Na tyto úrazy připadá více než polovina všech úrazů odehrávajících se ve školách. Nejrizikovější skupinu, z hlediska vzniku úrazu, představují děti ve věku 13-14 let. V této věkové kategorii postihne úraz vyžadující lékařské ošetření každou čtvrtou dívku a dokonce každého třetího chlapce.
 Riziko vzniku dětského úrazu úzce souvisí s chováním dítěte, které je určováno řadou faktorů počínaje faktory genetickými přes vlivy enviromentální až po determinanty socioekonomické. Děti, pocházející z rodin s nízkou úrovní příjmů, jsou rizikem úrazů ohroženy několikanásobně častěji nežli dětí z rodin s vyšším socioekonomickým statutem. Riziko dopravního úrazu je u dětí z rodin s nízkými příjmy 4-5 násobně vyšší. Podobně jsou ohroženy i děti s nižším vzděláním rodičů anebo děti z rodin neúplných. Svůj podíl na vzniku těchto úrazů zde mají nedostatečná dopravní edukace dítěte, nízký dozor, nedostatečná bezpečnost dopravního prostředí, a rovněž i nedůsledné používání prvků pasivní ochrany. Včasnou a správnou prevencí se dá úrazům předcházet.
 
Aktivní prevence znamená, že se dítě v průběhu svého vývoje naučí rozeznávat riziková místa, předměty a situace a naučí se chovat bezpečně a správně odhadnout rizikovou situaci.
 
Pasívní prevencí se rozumí změna prostředí, v němž se děti pohybují na prostředí bezpečné. Výchova předškolních a školních dětí by měla zahrnovat získávání dovedností a znalostí jak přizpůsobit své chování s ohledem na předcházení úrazu sebe sama či jiné osoby. Výchovu je vhodné pojmout celkově – zařadit nejen téma dopravní výchovy, ale rovněž osobní ochrany, prevence úrazů ve škole, v domácnosti, při sportu, při organizovaném i neorganizovaném trávení volného času. Nedílnou součástí jsou také znalosti a dovednosti dětí a mládeže v poskytování první pomoci, včetně přivolání pomoci.
  
ZZS_1401.JPG
Obrázek 1 Úrazy dětí v ČR za rok
 
V České republice se dlouhodobě úspěšně realizují programy prevence dětských úrazů, díky nimž se od konce devadesátých let počet úmrtí dětí na následky úrazů začal snižovat. Jedná se o řadu celorepublikových (Národní dny bez úrazů) a komunitních projektů, např. Bezpečná komunita, Bezpečná škola, Bezpečná mateřská škola, Dětství bez úrazů, Vidíš mě? (podpora nošení reflexních prvků na oblečení), Bezpečná cesta do školy, Na kolo jen s přilbou, Pásovec (zvýšení používání dětských zádržných systémů v automobilech) a mnoha dalších, realizovaných na celostátní, regionální či lokální úrovni. Za účelem koordinace všech aktivit v oblasti prevence úrazů dětí a mládeže byl Mezirezortní pracovní skupinou pro prevenci dětských úrazů na Ministerstvu zdravotnictví zpracován strategický dokument Národní akční plán prevence dětských úrazů na léta 2007-2017, který všechny aktivity systémově zastřešuje a koordinuje.

14.2 Prevence úrazů seniorů

14.2 Prevence úrazů seniorů
 
  
Úrazy starých lidí jsou jedním z vážných problémů dnešní medicíny. Za počátek stáří je vesměs považován věk 65 let a o vlastním stáří se hovoří od věku 75 let. Věk nad 60 let zvyšuje běžné riziko morbidity a mortality spojené s úrazem. Jedinec starší 60 let se hodnotí ve vztahu k úrazům jako „zvýšeně rizikový“ a ve věku nad 75 let jako „vysoce rizikový“. Úrazy seniorů představují nejen závažný zdravotní, ale i sociální problém. Nejčastější příčinou zranění a úmrtí na následky úrazu bývají u seniorů pády. Alespoň jedenkrát ročně upadne více než 30 % seniorů nad 65 let. Opakované pády jsou nejčastější příčinou přijetí do ošetřovatelských a zdravotnických zařízení. Následují dopravní úrazy.
 
Další ohrožení z hlediska úrazů je u seniorů zejména v domácím prostředí. Také intoxikace ve stáří nejsou vzácné. Preventivní opatření spočívají ve snížení rizika úrazovosti. Je třeba trvat na pevné a bezpečné obuvi u nestabilních seniorů, odstranit nebezpečné povrchy v bytech seniorů, zajistit bezbariérové prostředí. Dbát na to, aby senior nevyvíjel nevhodné či nebezpečné aktivity, zejména práce ve výškách apod. Následkem pádu jsou velmi často zlomeniny. Mezi nejčastější úrazy seniorů patří zejména zlomeniny horní části stehenní kosti, jejichž pravděpodobnost zvyšuje častá osteoporóza. V mnoha případech dochází k celkové imobilitě pacienta právě následkem tohoto úrazu. U seniorů je také vysoký výskyt dopravních, sportovních a násilných úrazů.
 
V souvislosti s úrazy seniorů se stále častěji setkáváme s úrazy způsobenými násilím. Není neobvyklé, že agresivita je zaznamenána ze strany seniorova nejbližšího okolí, rodiny či známých, kterým je často nemocný člověk na obtíž.
 
 

14.3 Statistika nemocnosti a úmrtnosti v souvislosti s úrazy

14.3 Statistika nemocnosti a úmrtnosti v souvislosti s úrazy
 
  
Podle údajů ÚZIS je v ČR více než 30 000 dětí a dospívajících každoročně hospitalizováno a více než 450 000 dětí a dospívajících ošetřeno ambulantně kvůli úrazu. V ČR umírá v důsledku úrazu každoročně více než 300 dětí a dospívajících. Ve srovnání s vyspělými zeměmi jako je např. Švédsko či Lucembursko jde téměř o dvojnásobně vyšší počet úrazových úmrtí. Úmrtí v důsledku úrazu jsou u dětí a dospívajících 2x častější než úmrtí v důsledku zhoubných nádorů. Úmrtnost na úrazy v poslední době meziročně klesá, zejména díky klesajícímu počtu smrtelných dopravních úrazů u dětí. V posledních deseti letech se u nás počet úmrtí na dopravní úrazy u dětí a dospívajících snížil téměř na polovinu. Obdobně se snížil i počet úmrtí u dospělé populace. V rámci zemí EU patří ČR, pokud jde o počet úmrtí dětské populace na úrazy, k zemím s nižší hodnotou standardizované úmrtnosti nežli je průměr EU. Celkový počet lékařsky ošetřených úrazů u dětské populace se dosud snižovat nedaří.

15 Výchova ke zdravému životnímu stylu v denní praxi zdravotnického pracovníka

15 Výchova ke zdravému životnímu stylu v denní praxi zdravotnického pracovníka
 
  
 
Výchova ke zdraví je základem podpory zdraví obyvatelstva a přináší cílové populační skupině vědomosti, dovednosti a návyky. Je součástí podpory zdraví. Výchova ke zdraví se zabývá ovlivňováním populace ke správnému způsobu života a ke změnám jednání a chování, které vyžaduje zdravotní stav jednotlivců a komunit. Výchova ke zdraví je nedílnou součástí primární i specializované péče, stejně jako diagnostika, terapie a rehabilitace a musí být i součástí edukace pacientů v sekundární i terciární prevenci. Její úlohou je zvyšování zdravotní gramotnosti jednotlivců, komunit a celé populace všech věkových, sociálních a etnických kategorií. Edukací je přitom míněno interaktivní vzdělávání, které vede k získávání zdraví podporujících vědomostí, dovedností a návyků.
 
Cíle výchovy ke zdraví 
- získávání vědomostí o determinantách zdraví
- získávání vědomostí o prevenci nemocí
- získávání dovedností a návyků podporujících a ochraňujících zdraví
- získávání dovedností a návyků ve zvládání zdravotních obtíží
- získávání dovedností a návyků v režimové terapii
- seznamování se se zdraví podporujícími vzorci chování
- vytváření zdravotně optimálního hodnotového systému
- dosažení celoživotního vzdělávání v oblasti ochrany a podpory zdraví
 
Metody zdravotní výchovy v rámci primární prevence jsou různorodé a jsou aplikovány podle toho, zda se jedná o upoutání pozornosti, sdělení základních či podrobnějších informací a návodů nebo o poskytnutí přímých návodů ke změně chování. Při edukaci musí být dodrženy didaktické zásady, tedy přizpůsobení obsahu a formy předávaných informací sociálním, věkovým a zdravotním charakteristikám cílové populační skupiny.
 
Svou specifickou úlohu v primární prevenci mají zdravotní ústavy, krajské hygienické stanice, Státní zdravotní ústav, školy, města a obce, veřejné sdělovací prostředky, neziskové a nevládní organizace. Výchova ke zdraví není tedy záležitostí pouze resortu zdravotnictví, ale je součástí celkové zdravotní politiky, jejíž naplňování je úkolem všech resortů a celé společnosti. Výchova ke zdraví, zejména individuální, musí být prováděna při každodenním kontaktu s pacienty, neboť se velmi významně uplatňuje v časné diagnostice a nefarmakologické léčbě poruch zdraví, je důležitou součástí léčebných postupů, zvyšuje efektivitu léčby, snižuje náklady a pomáhá pacientovi zapojit se aktivně do zvládání zdravotních obtíží.
 
Výchova ke zdraví v rámci sekundární a terciární prevence je tedy součástí komplexního přístupu k pacientům a její úlohou je pomáhat lidem, kteří již trpí nemocí nebo poruchou zdraví zvládat jejich zdravotní obtíže a dosahovat tak maximální duševní i fyzické kvality života. Na této edukaci se musejí podílet všechny profese a všechny stupně zdravotnických profesionálů. Nejpovolanější k realizaci výchovy ke zdraví je kromě přímých odborníků na výchovu ke zdraví u pacientů sestra, která je dostatečně vzdělaná, je s pacienty v blízkém kontaktu a měla by si dokázat získat jejich důvěru. Role sestry je ve výchově ke zdraví jedinečná a nezastupitelná. Sestra je profesionálem ve výchově ke zdraví a předáváním informací pacientům se podílí na snižování incidence onemocnění a snižování úmrtnosti na preventabilní, infekční a chronická neinfekční onemocnění, jako jsou kardiovaskulární, nádorová a metabolická onemocnění a úrazy. Zdravotní výchova má své nezastupitelné místo v ambulantních a lůžkových zařízeních. Pacienti v průběhu léčby jsou zvlášť citlivou a vnímavou cílovou skupinou, neboť zažívají aktuálně problémy, které poruchy zdraví přinášejí a jsou pro jejich zlepšení mnohé učinit. Kromě toho je u řady z nich ozdravění způsobu života nezbytným doplňkem léčby a rekonvalescence. Pacienti jsou přístupni a ochotni naučit se samovyšetřovací postupy pro případnou časnou diagnostiku komplikací nebo dalších onemocnění.
 
Hlavními tématy výchovy ke zdraví jsou u nich samovyšetřovací metody, rady v nemoci, diety, doporučení pro kompenzaci poruch zdraví, rehabilitační metody pro období rekonvalescence.
 
Lékař a zdravotní sestra, kteří realizují edukaci pacienta v rámci sekundární a terciární prevence, by měli dodržovat tyto důležité zásady:
- mít empatii k problémům pacientů
- zvládat všechny formy verbálního a neverbálního jednání s pacientem
- mít kladný vztah k pacientům, který přispívá k dosažení záměrů léčby či edukační činnosti
- dodržovat zdravý životní styl odpovídající deklarovaným radám a doporučením, tedy mít odmítavý postoj ke kouření a užívání dalších návykových látek, k nevhodnému sexuálnímu chování, pěstovat pohybovou aktivitu, dodržovat vhodné stravovací návyk apod.
- využít některé časově náročnější ošetřovatelské výkony, např. hygienickou péči či úpravu lůžka k edukačnímu rozhovoru s pacientem
- v rámci spolupráce se Státním zdravotním ústavem lze získat edukační materiály pro zdravotnické pracoviště
- pro pacienty na dostupném místě zveřejnit edukační materiály na nástěnce, pravidelně ji obměňovat a aktualizovat
- snažit se zapojit do edukace i rodiny pacientů, hovořit s nimi o nezbytnosti úpravy životního stylu
- používat zdravotně výchovné pomůcky jako součást komplexní léčebně preventivní péče
- nabídnout pacientovi kontakt na další odborníky v regionu, např. pracovníky poradny odvykání kouření apod.
- při opakovaném kontaktu se dotázat, zda pacient respektuje doporučení a došlo u něj k žádoucím  změnám v některé oblasti životního stylu
 
Výchova ke zdraví je jedním z výukových předmětů na vyšších i vysokých školách vzdělávajících nelékařské pracovníky. Velmi efektivní je výchova ke zdraví u dětí, a tudíž musí být součástí komplexní pediatrické péče.
Výchova ke zdraví se musí zaměřovat i na minoritní skupiny obyvatel, které jsou ohroženy nerovnostmi ve zdraví a které naopak mohou být zdrojem rizika pro jiné skupiny. Jsou to zejména skupiny imigrantů, bezdomovci a příslušníci obtížně přizpůsobivých etnik.
Zdravotnická léčebná zařízení všech typů provádějí výchovu ke zdraví individuální i
skupinovou.
 
Hlavně lékaři a sestry primární péče jsou významnými nositeli výchovy ke zdraví a do náplně jejich činnosti patří:
- zdravotně výchovné individuální intervence
- edukace jako součást léčebného režimu a doporučení
- skupinová edukace pacientů (podle diagnóz)
- distribuce pomůcek výchovy ke zdraví
- spolupráce se školami a pacientskými organizacemi
- podíl na organizaci zdravotně výchovných akcí a kampaní
- prezentace modelu zdravého chování jako ideálu.
 
Hodnocení efektu výchovy ke zdraví není snadné a ještě obtížnější je zhodnotit její efektivitu.
 
Hodnotit je možné
- zájem o zdravotně výchovné akce, tedy počet účastníků, zájem organizací
- ohlas na akce ve sdělovacích prostředcích
- kvalitu zdravotně výchovných pomůcek (letáků, brožur, filmů) z hlediska jejich odborné a didaktické úrovně, výtvarné úrovně, jejich aktuálnost a využitelnost
- pomocí rozhovoru s návštěvníky akcí
- pomocí anketních šetření.
 
Kvalitní informaci o efektu výchovy ke zdraví dává anketní nebo řízeným rozhovorem vedené sledování změn, k nimž došlo působením zdravotně výchovných aktivit.
Sledují se změny vědomostí, postojů a návyků. Jakékoliv změny ve způsobu života jako důsledek zdravotní výchovy lze již považovat za velmi dobrý efekt.
Výchova ke zdraví se podílí podle aktuálních potřeb na realizaci lokálních a celospolečenských programů. V současnosti je prioritou podíl na plnění cílů programu Zdraví 21 a dalších strategických vládních dokumentů.
 
Literatura:
NĚMCOVÁ, Jitka a Jana BOROŇOVÁ. Repetitorium ošetřovatelství: (programový text). Plzeň: Maurea, 2011, ISBN 978-80-902876-7-9.
HLINOVSKÁ, Jana a Jitka NĚMCOVÁ. Interaktivní procesy v ošetřovatelství a porodní asistenci. Praha [i.e. Plzeň]: Maurea, 2012, ISBN 978-80-904955-3-1.
WASSERBAUER, Stanislav. Výchova ke zdraví pro vyšší zdravotnické školy a střední školy. 3., upr. a rozš. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav ve spolupráci s Krajskou hygienickou stanicí Jihlava, 2001, ISBN 80-707-1172-8.
PROVAZNÍK, Kamil a Lumír KOMÁREK. Manuál prevence v lékařské praxi: souborné vydání. Praha: Fortuna, 2003,2004. ISBN 80-7168-942-4.
 
 

16 Podpora zdraví, projekty podporující zdraví

16.1 Definice podpory veřejného zdraví

16.1 Definice podpory veřejného zdraví
 
  
Podpora zdraví je definována jako proces usnadňující jedincům zvýšit kontrolu nad determinantami svého zdraví, a tak zlepšovat svůj zdravotní stav. Současné pojetí zdraví považuje celkové zdraví jednotlivce za výsledek vzájemných vztahů jeho zdraví tělesného, duševního, sociálního a duchovního, vzájemných vztahů zdraví jednotlivce a komunity, jednotlivce a světa ve smyslu společenském i přírodním.
Posunu ve vnímání zdraví je možno dosáhnout prostřednictvím dalšího zkvalitnění podpory a posilování zdraví, preventivních, diagnostických a terapeutických postupů,
zvýšením účinnosti rehabilitace a resocializace, ale též širším společenským přijetím osobní odpovědnosti za vlastní zdraví včetně vyšší kontroly nad vývojem zdravotního stavu a akcentováním ovlivnitelných faktorů a determinant zdraví. Tyto otázky se pokouší řešit zásadní dokumenty WHO, EU a Ministerstvo zdravotnictví. V České republice se vychází především z Dlouhodobého programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva České republiky Zdraví pro všechny v 21. století, který byl přijat usnesením vlády číslo 1046 dne 30. října 2002
 
 

16.2 Dotační program Národní program zdraví - Projekty podpory zdraví ( NPZ – PPZ

16.2 Dotační program Národní program zdraví - Projekty podpory zdraví ( NPZ – PPZ)
 
  
Metodika zpracování projektu podpory zdraví a jeho hodnocení
Dotační program NPZ – PPZ je důležitým nástrojem MZ ČR pro naplňování některých cílů „Dlouhodobého programu zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva České republiky – Zdraví pro všechny v 21. století“ (ZDRAVÍ 21). Zásadním cílem programu ZDRAVÍ 21 je dlouhodobé vytváření podmínek pro zlepšení zdraví občanů České republiky. Orientuje se na zvyšování zdravotní gramotnosti obyvatelstva, výchovu ke zdravému životnímu stylu, posilování zdraví, předcházení nemocem a začlenění všech složek společnosti do všeobecného zájmu o zdraví. Vychází ze skutečnosti, že neexistuje odvětví či obor, který by ve větší či menší míře neovlivňoval zdraví lidí.
 
Projekty realizované v rámci dotačního programu NPZ – PPZ doplňují naplňování i dalších mezirezortních strategických dokumentů – např. Národní strategie protidrogové politiky na období 2010 až 2018 s platným Akčním plánem realizace Národní strategie protidrogové politiky či Strategie bezpečnosti potravin a výživy na období let 2010–2013 atd.
 
Obecným cílem dotačního programu NPZ – PPZ je dlouhodobě podporovat zájem o aktivní vztah a odpovědnost ke zdraví a jeho posilování ve společnosti prostřednictvím realizace projektů podpory zdraví.
Finanční příspěvek MZ ČR má podpořit realizaci kvalitních projektů podpory zdraví kladoucích si za cíl dosažení pozitivních změn v životním stylu obyvatel ČR a v jejich chování ve vztahu ke svému zdraví, které mají:
- edukační a intervenční charakter se zaměřením na primární prevenci onemocnění a podporu zdraví
- prokazatelně pozitivní vliv na vybrané cílové skupiny obyvatel ČR či širokou veřejnost a objektivní kritéria vyhodnocení efektu projektu i jiné zdroje financování než státní dotaci (viz dále finanční podmínky),
- splněny všechny formální náležitosti.
 
 
Tematické okruhy projektů podpory zdraví jsou
1. Ozdravění výživy a optimalizace pohybové aktivity
Cílem projektů je dosažení příznivé změny stravovacích návyků u dospělých i dětí, dosažení příznivé změny výživové spotřeby a výživového stavu. Vhodným prvkem je propojení hlavních zásad správné výživy, zejména energetického příjmu, s podporou a intervencí pohybových aktivit a dosažení úrovně pohybové aktivity k zajištění rovnováhy mezi energetickým příjmem a výdejem jako jednoho z předpokladů prevence vzniku nadváhy a obezity a dalších chronických neinfekčních onemocnění.
 
Projekty mohou být směřovány na propagaci hlavních zásad správné výživy, pestrost a vyváženost stravy a změny stravovacích návyků (např. na snížení spotřeby nasycených tuků a cukrů, a tím i snížení energetické hodnoty stravy, na zvýšení spotřeby ovoce a zeleniny, luštěnin, celozrnných výrobků, ryb a mořských produktů, mléčných produktů se sníženým obsahem tuku).
 
Projekty mohou být zaměřeny také na pozitivní změny ve společném stravování (předškolní, školní, podnikové, restaurační apod.). Součástí prevence chronických neinfekčních onemocnění a intervence by měla být intenzivní nutriční výchova a kladení důrazu na optimalizaci případně zvyšování úrovně pohybové aktivity nejen u široké veřejnosti, ale i u definovaných cílových skupin (předškolní a školní děti, dospívající mládež, těhotné a kojící ženy, senioři apod.).
 
2. Prevence užívání tabáku a nadměrné spotřeby alkoholu
Projekty by se měly zaměřovat prostřednictvím intervenčních aktivit na zvýšení informovanosti veřejnosti o zdravotních rizicích spojených s užíváním tabáku a škodlivou konzumací alkoholických nápojů a na změnu postojů a chování ve prospěch zdravého způsobu života. Projekty mohou být orientovány na různé skupiny obyvatelstva, avšak koncipovány s ohledem na specifika dané cílové skupiny.
 
Projekty mohou být zaměřeny i na další vzdělávání odborných pracovníků (zejména zdravotnických pracovníků, psychologů, sociálních pracovníků apod.) v prevenci a v pomoci při odvykání kouření či při problémech s rizikovou konzumací alkoholu.
Pokud jde specificky o oblast tabáku, předkládány mohou být také např. projekty, jejichž součástí bude zaměření na podporu nekuřáckého prostředí (pracoviště, domácí prostředí atd.) a zvyšování veřejného povědomí o zdravotní škodlivosti pasivního kouření.
 
V projektech prevence nadměrné spotřeby alkoholu se lze soustředit rovněž např. na řešení problematiky nárazového nadměrného pití alkoholu u mladých lidí, či konzumace alkoholu v době těhotenství a kojení, nebo u seniorů atd.
 
3. Komplexní projekty
Cílem komplexních projektů je snížit výskyt více různých rizikových faktorů v intervenovaných populačních skupinách ovlivňováním způsobu života cílových skupin populace ve vztahu ke zdraví a zlepšením podmínek prostředí, ve kterém lidé žijí či pracují, zvýšit znalosti o možnostech prevence nemocí a motivaci ke změně chování cílových skupin populace. Projekty využívají komplexního přístupu k řešení výskytu rizikových faktorů chronických neinfekčních onemocnění hromadného výskytu, tj. současná intervence společných rizikových faktorů chování, jakými jsou nesprávná výživa, nízká pohybová aktivita, nadváha a obezita, kouření, škodlivé užívání alkoholu či stres atd. a propojení jednotlivých typů komunitních programů (Škola podporující zdraví, Podnik podporující zdraví, Zdravé město či region).

 
Každý předložený projekt musí obsahovat základní ideu a stručný obsah projektu, hlavní cíl projektu, metody a způsoby realizace, charakteristiku a velikost cílové skupiny, časový harmonogram projektu a zejména hodnocení efektu projektu.  Projekt musí mít prokazatelně pozitivní vliv na vybrané cílové skupiny obyvatel ČR či širokou veřejnost a musí být uvedena objektivní kritéria vyhodnocení efektu projektu. Součástí projektu musí být plánovaná publikační činnost v rámci projektu a základní informace o řešiteli a spoluřešitelích projektu. Projekty předložené do dotačního řízení po stránce odborné a finanční posuzuje Komise pro posuzování žádostí o poskytnutí státní dotace na realizaci projektu podpory zdraví v rámci dotačního programu MZ ČR Národní program zdraví – projekty podpory zdraví a doporučuje vedení Ministerstva zdravotnictví jejich podporu či nikoliv. V případě podpořených a realizovaných projektů vyhodnocuje kvalitu realizace a efekt projektu. 
 

 

16.3 Financování projektů podpory zdraví

16.3 Financování projektů podpory zdraví
 
  
Obecným cílem dotačního programu NPZ - PPZ je dlouhodobě podporovat zájem o aktivní vztah a odpovědnost ke zdraví a jeho posilování v rodinách, školách, podnicích, obcích a jiných společenstvích prostřednictvím realizace projektů podpory zdraví. Projekty podpory zdraví jsou financovány z dotačního programu Národní program zdraví - Projekty podpory zdraví Ministerstva zdravotnictví již od jeho vzniku v roce 1993. Stále však klesá výše finančních prostředků poskytnutých ze státního rozpočtu prostřednictvím Ministerstva zdravotnictví na tyto aktivity. Výši finančních prostředků vydaných na podporu edukačních a intervenčních projektů prevence nemocí v létech 1993-2013 a počty realizovaných projektů znázorňuje níže uvedený graf.

16.4 Spolupráce při podpoře zdraví a při realizaci projektů podpory zdraví

16.4 Spolupráce při podpoře zdraví a při realizaci projektů podpory zdraví
 
  
Předpokladem úspěšnosti realizace projektů podporujících zdraví a i dalších zdravotně výchovných aktivit v rámci podpory zdraví a výchovy ke zdravému životnímu stylu je nezbytná trvalá a systematická spolupráce všech subjektů od vlády a státních institucí až po komunitní a individuální občanskou iniciativu.
 
Nezbytná je spolupráce na úrovních:
- mezinárodní - zapojení ČR do programů EU, WHO
- meziresortní - zakomponování problematiky podpory zdraví do strategických dokumentů na všech úrovních (strategické dokumenty vlády ČR, krajské zdravotní plány, zdravotní plány municipalit)
- regionální, lokální – spolupráce vládních a nevládních organizací při realizaci aktivit v municipalitách.

17 Zásady efektivní primární prevence a hodnocení preventivních programů

17 Zásady efektivní primární prevence a hodnocení preventivních programů
 
  
 
Formy programů primární prevence
Dlouhodobý / komplexní program primární prevence
Kontinuální, komplexní a interaktivní program, jehož součástí je i rozvoj sociálních dovedností.
 
Program primární prevence pro rizikové skupiny / program včasné intervence
Cílený program primární prevence pro skupiny osob, u kterých jsou ve zvýšené míře přítomny rizikové faktory, tj. jsou více ohrožené než zbytek populace.
 
Program primární prevence pro rizikové osoby / program včasné intervence
Cílený program primární prevence pro jedince, u kterých jsou ve zvýšené míře přítomny rizikové faktory, tj. jsou více ohroženi než zbytek populace.
 
Peer program 
Vrstevnický program - zapojení předem vyškolených osob stejného věku, případně sociálního statutu do procesu formování postojů a získávání znalostí.
 
Edukativní program
Ucelený vzdělávací program, který zahrnuje teoretickou průpravu a základní informace z oblasti určité problematiky, prohlubování získaných znalostí, předávání aktuálních informací a nácvik praktických dovedností.
 
Interaktivní seminář
Většinou jednorázová aktivita, která interaktivní formou zprostředkovává informace o konkrétní problematice, sociálních a zdravotních důsledcích a s možnostmi, kam se obrátit v případě potíží spojených s daným problémem.
 
Vzdělávací seminář
Jednorázová vzdělávací aktivita většinou informačního charakteru zaměřená na jedno konkrétní téma.
 
Komponovaný pořad
Jednorázová aktivita, která kombinuje uměleckou formu (např. film, divadelní představení s konkrétní tématikou) s následnou diskusí s odborníky v dané oblasti.
 
Beseda
 Jednorázová aktivita. Lektor rozhovorem s posluchači zjišťuje jejich znalosti, názory a postoje a podle jejich úrovně se zaměřuje na konkrétní témata, odpovídá na dotazy a dává prostor pro vyjádření jednotlivých osob ve skupině.
 
Přednáška
Jednorázová aktivita (odborný výklad) ryze informačního charakteru, která nepředpokládá aktivní zapojení cílové skupiny.
 
 
Zásady efektivní primární prevence
Komplexnost
Program se zaměřuje nejen na konkrétní problematiku ale i na rozvoj sociálních dovedností (schopnost čelit sociálnímu tlaku vrstevníků, komunikativní dovednosti, posilování sebevědomí, možnosti efektivního řešení problémů), zdraví a životní styl.
 
Kontinuita
Důraz je kladen na zachování kontinuity uvnitř programu (jednotlivá témata na sebe navazují a vzájemně se doplňují) i vně programu (spolupráce s dalšími subjekty působícími v dané oblasti prevence)
 
Práce s malou skupinou:
Jednotlivé aktivity jsou realizovány se skupinou maximálně 30 účastníků.
 
Interaktivita:
Program zahrnuje aktivní účast cílové skupiny s využitím různých forem práce.
 
Flexibilita
Program reaguje na aktuální potřeby cílové skupiny, přizpůsobuje se novým trendům v oblasti dané problematiky.
 
Cílenost
Dílčí aktivity a zvolené metody jsou přizpůsobeny dané cílové skupině a jejím specifikům a potřebám.
 
Teoretická a praktická připravenost realizátora/realizačního tým
Pracovník realizující program má kvalitní teoretické znalosti z oblasti dané problematiky a praktické dovednosti v práci s danou cílovou skupinou.
 
Možnost kontaktu v odborném zařízení
Program nabízí v případě potřeby možnost kontaktu v odborném zařízení v daném regionu.
 
Důraz na kontext primární prevence
Program je vytvořen na základě znalosti specifik a potřeb dané lokality, zahrnuje spolupráci s pedagogy, rodiči a nejbližším sociálním okolím cílové skupiny.
 
Nabídka pozitivních alternativ
Program podporuje a nabízí aktivity vedoucí ke zdravému způsobu života.
Je v zájmu celé společnosti aby se v prevenci používaly efektivní postupy. Stručně řečeno nejdůležitějším ukazatelem efektivity preventivního programu je změna chování. Změna chování může poněkud korelovat se změnou postojů, ale korelace s mírou znalostí je velmi slabá a nespolehlivá. Preventivní programy zaměřené pouze na předávání znalostí proto nebývají efektivní.
 
 
Zásady efektivního programu všeobecné prevence
- Program začíná pokud možno brzy a odpovídá věku
- Program je malý a interaktivní
- Program zahrnuje podstatnou část cílové skupiny  
- Program zahrnuje získávání relevantních sociálních dovedností a dovedností potřebných pro život
- Program bere v úvahu místní specifika

- Program využívá pozitivní modely
- Program je soustavný a dlouhodobý
- Program je prezentován kvalifikovaně a důvěryhodně
- Program je komplexní a využívá více strategií
- Program počítá s komplikacemi a nabízí dobré možnosti, jak je zvládat
- Program spolupracuje s dalšími organizacemi
- Program spolupracuje s příbuznými či zainteresovanými osobami
- Program pomáhá ohroženým při přechodu do nového životního stadia
- Program obsahuje relaxační techniky, zvládání stresu
- Program počítá se selektivní prevencí u specifických oborů 

 
Druhy hodnocení programu
1. Zhodnocení výchozí situace.
2. Stanovení cílů, které budou hodnoceny.
 
Cíle by měly být měřitelné, definované a specifické. Cíle by měly být realistické a dosažitelné danými prostředky. Určitý výsledek nelze automaticky zevšeobecňovat.
 
3. Hodnocení edukačního procesu.
4. Hodnocení krátkodobého efektu programu.
5. Hodnocení dlouhodobého efektu programu.
6. Hodnocení poměru efekt versus cena
 
Do hodnocení ceny programu je třeba zahnout přímé náklady na přípravu, realizaci a hodnocení programu a u programů v pracovním prostředí i ztrátu pracovního času a tedy nižší produktivitu. Na druhé straně efekt programu by měl brát v úvahu např. lepší zdravotní stav, lepší sociální adaptaci, nižší kriminalitu, vyšší zaměstnatelnost, lepší produktivitu práce, stabilnější a kvalitnější sociální vztahy, vyšší kvalitu života i pozitivní působení jedince, který žije relativně zdravě, na okolí.
 
Literatura:
ŽÁKOVÁ, Markéta. 2006. Primární prevence – charakteristika [online]. NIDM MŠMT, poslední aktualizace 2009. [cit. 24-3-2013]. Dostupné z: http://www.nicm.cz/primarni-prevence-charakteristika.

18 Souhrnné testovací otázky