Farmakologie

2.1.2 Biologické bariéry

Přirozené bariéry mezi jednotlivými kompartmenty (tělovými oddíly) tvoří biologické membrány. Hlavními kompartmenty jsou plazma, extracelulární a intracelulární prostor.
 
Buněčné membrány
Oddělují jak intracelulární a extracelulární prostředí – cytoplazmatická membrána, tak tvoří i rozhraní mezi nitrobuněčnými organelami. Cytoplazmatické membrány tvoří dvojitá vrstva fosfolipidů s integrovanými proteiny.
 
Cévní endotel
Stavba a vlastnosti buněk cévního endotelu se liší podle funkce příslušného orgánu. Určující je velikost případných pórů v endotelu nebo přítomnost bílkovin mezi endoteliálními buňkami. Bílkoviny zde fungují jako filtr, který zadržuje látky s vyšší molekulovou hmotností, zatímco nízkomolekulární léčiva propouští.
Porézní je například endotel kapilár ledvinových glomerulů, který je prostupný pro látky polární i nepolární, což je velmi důležité pro exkreční funkci ledvin. Naopak neporézní je cévní endotel placenty a CNS, a proto tuto bariéru nemohou překonat polární molekuly. Léčiva ovlivňující CNS (např. celková anestetika) musí být lipofilní, aby mohla endotelem procházet transcelulárně.
 
Epiteliální membrány
Jsou tvořeny vrstvou buněk, které jsou navzájem těsně spojené (např. střevní epitel). Při transportu musí léčivo překonat jejich vnitřní i vnější membránu - transcelulární transport. Jsou prostupné pro lipofilní látky, většinou za účasti transportních proteinů.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše