Komunikace
4.3 Vnímání skutečnosti je podmíněno stavem naší mysli
4.3 Vnímání skutečnosti je podmíněno stavem naší mysli
Existuje několik základních předpokladů (logický předpoklad je nazýván premisou) pro lidskou komunikaci, které nám pomohou zorientovat se v nových poznatcích, z nichž některé byly zmíněny v předešlých kapitolách.
Komunikace podobně psychologie, pracuje také již s novými pojmy, jako je energie, informace, systém, integrace, interakce, holografie, hologram, transformace, paradigma a další. Jsou rozvíjeny přístupy v jemnohmotné realitě; „hmotnost“ je energetickým vyjádřením určitých vibrací, stejně jako slova, myšlenky, pocity, události, situace nebo vztahy, jsou různými jevovými formami energie, kterou vyjadřujeme v komunikaci. Předkládáme 4 premisy:
První premisa - všechno je energie
Neexistuje nic jiného, nežli energie, také hmota představuje energii. Také my lidé sestáváme výlučně z různých druhů energií. Rovněž myšlenky, pocity, emoce, ale i události, situace, které prožíváme, jsou rozmanitými jevovými formami energie. Předměty se liší pouze uspořádáním atomů.
Kdyby bylo jádro atomů velké jako hrášek, nacházel by se první elektron na první orbitě ve vzdálenosti 170 m od jádra. V atomu tak ponejvíce vnímáme prázdný prostor, přesto atom je podle vašich školních vědomostí základní částice hmoty. Svými smysly hmotu skutečně vnímáme, i když je skutečnost poněkud jiná.
Druhá premisa – všechno je vibrace
My lidé přijímáme jen nejrůznější vibrace a přicházející informace zpracováváme ve svém mozku do pevné představy. Potom věci „vidíme“ a „cítíme“, ,,hmatáme“ a ,,chutnáme“ a ,,vnímáme“. Teprve, když pochopíme, že nejen všechny předměty na planetě, ale i všichni lidé, fauna a flóra, ale i situace a události představují různé formy energie, tak dokážeme pochopit, jakým způsobem můžeme hmotu ovlivňovat.
Například barvy neboli tiché vibrace elektromagnetické energie, udávané v nanometrech o různé vlnové délce, existují pouze v našem vnímání, ve skutečnosti však vůbec neexistují. Náš zrak (receptor), přijímá vibrace různých frekvencí, které jsou převáděny na elektrické impulzy a náš mozek (dokonalý biologický komputer) pomocí zrakového analyzátoru z nich vytváří to, co „vidíme“. „Zabarvení „ rozlišuje analyzátor podle toho, zda vlnová délka náleží do elektrického nebo magnetického spektra. Jde v podstatě o vyjádření duhy.
Rozdílné frekvence barev v nás dokonce vyvolávají pocity, něco v nás jakoby rozkmitávají. Všichni víme, že některé barvy máme více v oblibě, jiné nás třeba dráždí, jiné nás zase utlumují. To je obecně známá skutečnost (Einsteinův „Fotoelektrický efekt“).
Působením barev (frekvencemi, vyjadřovaných v nanometrech), se zabývají některé novodobé psychoterapeutické disciplíny, mezi které patří například Psychosomatická artterapie, česká rekondiční metoda, která formou rezonančních stimulátorů (obrazy různých tvarů a barev) jemně harmonizuje energeticko- informační centrály i energetické dráhy lidského těla.
Třetí premisa – naše vnímání neodpovídá skutečnosti
Nic není takové, jaké to vidíme. Hmota je energie, vzniká prostřednictvím energie a je energií v daném stavu udržována. Není-li energie, není ani hmota.
Energii lze usměrňovat. Každá myšlenka představuje ryzí energii a působí na jiné
energie. Energie je usměrňována a udržována vědomím (FRANCKH, 2008, s. 67).
Přírodní filozof Demokritos (460 až 371 př. n. l.) objevil, že nic nemůže na tomto světě doopravdy zmizet, vše se vždy pouze promění. Na této teorii spočívá současná fyzika.
Holistické vnímání skutečnosti však posunulo samotné principy komunikace do nových rovin. Kvantová fyzika jednoznačně potvrdila, že způsob myšlení, tedy myšlenky převedené do slov, mohou značně ovlivnit naši prožívanou i budoucí realitu. Naše myšlenky a systémy přesvědčení se šíří nejen prostorově, ale i časově a jsou nazývány „kvantovými vlnami“ (časovými vlnami) (FRANCKH, 2010, s. 53).
„Čas vůbec není takový, jakým se zdá.
Nepohybuje se jen jedním směrem,
budoucnost existuje zároveň s minulostí.“
Albert Einstein
Naše současné vědomí – vědomí mentálně racionální vnímá pouze jeden čas. Víme, že naše smysly jsou velmi omezené. Holistické terapeutické systémy učí, že my lidé vnímáme pouze nepatrnou část celkového energetického spektra - kolem jedné miliontiny.
Dále vnímáme pouze 5 % naší reality, která nás obklopuje a přes všechny vymoženosti techniky, které máme k dispozici, nic nevíme o 95 % reality, která je nám stále skrytá. Není divu, neboť náš mozek je podle posledních průzkumů zapojen na pouhých 5 -7 % své celkové aktivity.
Skutečností je, že svými smyslovými orgány dokážeme vnímat jen 8 % existujícího světelného spektra. Proto také nedokážeme rozpoznat pravdu.
Zbývajících 92 % skutečnosti je našemu zraku uzavřeno. Přestože víme, že 92 % skutečnosti opravdu existuje, ale my je nevnímáme, tak se chováme, jako by tato skutečnost neexistovala. Věříme jen tomu, co vnímáme. Jak tedy vytváříme svůj obraz? Podle jakých kritérií? Pouze podle těch, které už známe. Příkladem je první připlutí španělských lodí k americkým břehům, kde je šamani viděli velké lodě pouze ohraničeně, protože neměli ve vědomí dosud žádný jejich obraz.
Svůj život i způsob vnímání všech informací a jejích sdílení - tedy komunikaci, vytváříme pouze podle kritérií, které známe.
To, co nevnímáme, pro nás neexistuje. Přesto, že se jedná pouze o osm procent vnímané skutečnosti, jedná se milióny vlivů denně: tóny, zvuky, obrazy, myšlenky, hovory, hudba, hluk. Patří sem také všechny reakce na nebezpečí, emoce, horečný shon, telefonáty, e -maily. Činíme rozhodnutí, zažíváme vítězství, prohru, bojujeme s ostatními lidmi a reagujeme na jejich verbální i neverbální projevy.
Pojďme však ještě do větších hlubin našeho vnímání skutečnosti: každou sekundu vědomě přijmeme a vnímáme 9 vjemů. Nevědomě - tedy do podvědomí však mozek přijme 11 tisíc vjemů. Z toho vyvodíme předpoklad, že vědomě vnímáme pouze jednu tisícinu všech věcí, které nás neustále ovlivňují. Tuto jednu tisícinu považujeme za všezahrnující skutečnost.
Z toho vyplývá závěr, že realita, kterou zažíváme a v níž komunikujeme, je tudíž mizivě malá, ve srovnání s realitou, která nás obklopuje.
Celostní terapeutický systém pro práci s tělem učí, že úspěch v našem životě vytvářejí správné volby. Proč se někdy nedaří, přesto, že se tolik snažíme vidět věci správně a odpovědně reagovat. Zákony jemnohmotné reality jsou stejně fundamentální jako fyzikální zákony hmotného světa. Vědomých voleb my lidé uskutečňujeme pouze 15 %, naproti tomu podvědomých voleb uskutečňujeme nepřetržitě 85 %. Co tedy řídí naši realitu – náš každodenní život, je více, než evidentní. Z tohoto důvodu je nutné naučit se kultivovat i svůj vnitřní rozhovor.
Pro práci sestry je tato skutečnost neméně významná. Při jakémkoliv typu komunikace s pacientem (klientem), sestra (i každý jiný člověk), odpovídá za vyslovená i nevyslovená slova, která jeho svět doslova modelují. Vědomí může zapomenout i vytěsnit, podvědomí nikdy (HONTZ- GILL, 1994).
Čtvrtá premisa – svět je takový, jací jsme my lidé
Obecná představa lidí o světě je taková, že svět je takový, jaký je, my v něm žijeme a vnímáme ho svými smysly a nemůžeme ho v jeho realitě ovlivňovat. Opak je pravdou: svět je takový, jací jsme my lidé. Jeho realitu si v podstatě vytváříme sami.
Velmi názorně o vnitřním a vnějším světě člověka, jeho jedinečnosti vnímat, tvořit a komunikovat, psal ve své nádherné knize „Člověk tvor neznámý“ americký badatel, Alexis Carrel, nositel Nobelovy ceny za lékařství v roce 1912, který pracoval v laboratořích pro výzkum lidského potencionálu v Rockefellerově ústavu pro lékařská bádání jako významný vědec (biolog, lékař a myslitel).
Knihu vydal v roce 1936. Prokazoval již tenkrát, že svět není takový, jaký se nám zdá být, že je, ale takový, jací jsme my sami. Prokázal, že nepatrná změna na očních čípcích, by změnila kompletně naše vnímání světa. Svět by přestal být pro nás barevný, ale lehce by pulsoval v karmínovo-červenavém odstínu (CARREL, 1936).