Vyzkum_v_osetrovatelstvi
2 Metody výzkumu
2 Metody výzkumu
2.1 Testovací otázky
V rámci popisů výzkumu a jejich metodologie se setkáváme s celou řadou odborných výrazů a dělení výzkumu podle různých hledisek.
Pro určitou představu a orientaci v této problematice je zde uveden následující přehled.
Výzkum lze rozdělit na:
- teoretický – využívá čistě teoretické metody (abstrakce, analýza, syntéza, modelování apod.)
- empirický – na základě analýzy získaných dat jsou formulovány zákonitosti jako objektivní realita
Základní dělení výzkumu je odvozeno od jeho zaměření nebo cíle. Prvotní otázkou je, zda výzkumník chce číselně popsat vztahy mezi určitými jevy nebo vytvořit či popsat novou teorii. Tedy zda využije kvantitativní nebo kvalitativní výzkum (případně výzkum smíšený).
1. kvantitativní výzkum
- kvantifikuje vztahy mezi proměnnými
- cílem je testování, tedy potvrzení nebo vyvrácení, hypotéz
Základní techniky kvantitativního výzkumu:
- přímé/standardizované pozorování – záměrné vnímání stanovených jevů
- rozhovor – dotazování respondenta (osobní, telefonické)
- dotazník – tištěný formulář otázek, do kterého respondent zaznamenává své odpovědi
- analýza dokumentů – cílená analýza (hledání předem stanovených jevů) celého spektra dokumentů (tištěných, filmových, elektronických apod.), které nejsou vytvořeny pro účely daného výzkumu
Dále výzkum lze dělit na observační a experimentální.
Observační výzkum zahrnuje:
- deskriptivní výzkum
- zjišťuje výskyt určitého jevu v populaci
- popisuje určitý stav
- analytická studie – ověřuje existenci vztahu mezi určitými jevy
- prospektivní studie – popisuje vztahy mezi jevy ve směru od příčiny k následku (v této souvislosti se můžeme také setkat s termínem „kohortová studie“, tedy zkoumání souboru s určitým společným znakem - kohorty)
- retrospektivní studie – hledá přítomnost jevu v minulosti v určitém souboru osob (u tohoto druhu výzkumu se můžeme setkat s termínem „case-control study“, tedy srovnávání výskytu určitého jevu v daném souboru osob a také v kontrolní skupině osob; přičemž kontrolní skupina nesmí vykazovat charakteristické známky zkoumané kohorty)
- cross-sectional studies (průřezová studie) – popisuje předpokládanou příčinu a následek v témže čase (JAROŠOVÁ, 2009)
Experimentální výzkum, tedy takový, kde na zkoumaných subjektech jsou prováděny určité intervence (někdy je tento výzkum označovaný také jako „intervenční“):
- nekontrolovaná studie – efekt intervence je porovnáván s výsledky předešlých studií
- kontrolovaná studie – jsou vytvořeny dva soubory na principu náhodného výběru (randomizace), tím vzniká kontrolní soubor; výhodou je sníženo zkreslení vlivem spolupůsobících faktorů
- jednoduše slepá studie (př. při testování léku pouze pacient neví, zda dostává testovaný preparát či placebo)
- dvojitě slepá studie (na výše uvedeném příkladu – ani pacient, ani lékař neví, zda užívá testovaný preparát či placebo)
- trojitě slepá studie (pacient, lékař a správci vyhodnocovaných dat jsou zaslepeni – nevědí jaká medikace je podávána)
- čtyřnásobné zaslepení – tento termín se používá v případech, kdy kromě osob podávajících testovanou medikaci spolupracuje i zvláštní personál vyhodnocující léčebný efekt (většinou obě tyto funkce zastává jedna osoba)
Mezi další možná kritéria pro dělení výzkumu patří např.:
- účel výzkumu - historický, klinický, epidemiologický
- výzkumník - individuální, skupinový
- časový faktor - průřezová studie (např. jednorázový sběr dat), longitudinální studie (dlouhodobě ve více časových bodech), tendenční/vývojová studie (BÁRTLOVÁ, SADÍLEK, TÓTHOVÁ, 2009; JAROŠOVÁ, 2009)
Jako samostatné metody výzkumu bývají popisovány např.:
- evaluační výzkum – analýza programů, projektů, akcí, intervencí apod. s cílem formulování potřebných aktivit k nápravě zjištěných problematických oblastí
- akční výzkum – analýza konkrétních procesů, jevů či situací se záměrem dosáhnout určitého cíle s participací zúčastněných osob (viz kapitola 8 Akční výzkum)
- kazuistika – případová studie
- systematické přehledy – shrnují výsledky výzkumů podle předem definované metodologie
- meta-analýza – sumarizace, analýza dat nezávislých studií se záměrem identifikace a kvantifikace převažujících jevů
- pilotní studie – ověřuje relevantnost výzkumného zájmu v dané populaci
- předvýzkum – testuje nástroje, které chceme v plánovaném výzkumu použít
2. kvalitativní výzkum
- nenumerické šetření
- cílem je popis reality
- tvoří nové teorie
- tvoří nové hypotézy (které lze dále zkoumat kvantitativní metodou)
- identifikuje problematické oblasti
- zobecňuje (BÁRTLOVÁ, SADÍLEK, TÓTHOVÁ, 2009; DISMAN, 2002)
Základní techniky kvalitativního výzkumu:
- zúčastněné pozorování – výzkumník se účastní každodenních činností pozorované skupiny/subjektu
- rozhovor
- nestandardizovaný rozhovor – interakce mezi tazatelem a respondentem
- polostrukturovaný rozhovor – tazatel má připravené okruhy otázek/témata; průběh každého polostrukturovaného rozhovoru je jedinečný a odvíjí se také od interakce tazatele s respondentem
- Focus group (ohnisková skupina) – částečně strukturovaný rozhovor vedený moderátorem v ohniskové skupině
- obvykle 6–12 účastníků
- účastníci jsou často účelově vybíráni s ohledem na segmentaci (dle určité kategorie – např. segmentace podle pohlaví nebo věku atd.) a homogenitu (skupina členů podle zaměření – např. sestry pracující na ARO, které zaručuje porozumění zkoumané problematiky)
- analýza dokumentů - hledání souvislostí, vazeb, charakteristik apod. v celém spektru dokumentů (tištěných, filmových, elektronických apod.), které nejsou vytvořeny pro účely daného výzkumu
Kvalitativní výzkum lze dělit podle přístupu např. na:
- idiografický výzkum – společenskovědní výzkum hledající smysl nebo význam, prožitek, popis, apod.
- symbolický interakcionismus – hledání porozumění sociální interakce
- fenomenologický výzkum – studuje fenomény, tedy popisuje zkušenosti, události, koncepty, situace apod.
- zakotvená teorie – vytváření nové teorie na základě získaných dat
- etnometodologický výzkum – zaměřuje se na každodenní metody v rámci sociálních interakcí (pozorování vzniku reality)
- etnografický výzkum – vychází z antropologie, jde o detailní popis reality (HENDL, 2008)
3. smíšený výzkum – zahrnuje obě výše uvedené metody
Kvantitativním a kvalitativním výzkumem se budeme podrobněji zabývat v následujících kapitolách.
Literatura:
BÁRLOVÁ, Sylva, Petr SADÍLEK, Valérie TÓTHOVÁ. Výzkum a ošetřovatelství. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2009. ISBN 978-80-7013-467-2.
DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost. Příručka pro uživatele. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0139-7.
HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Základní teorie, metody a aplikace. Druhé, přepracované a aktualizované vydání. Praha: Portál, 2008. ISBN 978-80-7367-485-4.
JAROŠOVÁ, Darja. Praxe založená na důkazech v ošetřovatelství. Výukový portál LF UP Olomouc [online] 25. 2. 2009, poslední aktualizace 21. 9. 2012 [vid. 28. 5. 2013]. ISSN 1804-5936. Dostupný z: http://mefanet.upol.cz/clanky.php?aid=27.