Hematologie
3.3.1 Granulocyty
3.3.1 Granulocyty
K vývoji granulocytů dochází v kostní dřeni a jejich prekurzorem je myeoloblast. Určitá část granulocytů v krvi necirkuluje a je pod vnitřním povrchem cév jako mobilizovatelná zásoba tzv. “marginující“ zásoba, teprve po jejím vyčerpání dochází v případě potřeby k tvorbě dalších granulocytů v kostní dřeni. Jejich hlavní funkcí je fagocytóza. Do místa svého působení jsou přitahovány chemotaxí, zejména faktory, které jsou produkovány komplementem, dále lymfocyty a monocyty, ale také mikroby a jejich produkty či nekrotickou tkání. Granulocyty obsahují polymorfní jádro a vyznačují se typickými granuly v cytoplazmě. Na základě jejich různé schopnosti barvit se různými histologickými barvivy (tzv. Wrightovo barvení) je dělíme na 3 skupiny:
a) Neutrofilní granulocyty se též nazývají polymorfonukleární leukocyty a jsou to granulocyty o velikosti 10-12 µm, které se vyznačují laločnatým jádrem, jehož členitost určuje stáří neutrofilů. Ve své cytoplazmě mají segmentované jádro a malá, světle růžová granula lyzozomálního původu. Rozlišují se primární a sekundární granula. Primární granula se vyskytují ve stadiu promyelocytu a obsahují myeloperoxidázu, kyselou fosfatázu a další kyselé hydrolázy, zatímco sekundární granula se vyskytují ve stadiu myelocytu, převládají ve zralých neutrofilech a obsahují kolagenázu, laktoferin a lysozym.
Neutrofily představují nejhojněji zastoupenou skupinu bílých krvinek (50-70 %), jejich počet v litru krve se pohybuje mezi.3x109 až 6x109. Zralé neutrofily setrvávají ve dřeni a jsou uvolněny v případě potřeby do krevního oběhu. Jejich průměrná doba života po uvolnění z kostní dřeně je v krvi 4-8 hodin, v tkáních 4-5 dní. Rozlišují se marginující (koulejí se podél stěny kapilár) a cirkulující (volně se pohybují v krvi) neutrofily. Účinkem adrenalinu či glukokortikoidů dochází ke snížení adherence marinujících neutrofilů k epitelu a tak k jejich „demarginaci“. K vyjádření počtu neutrofilů slouží počet volně cirkulujících neutrofilů v krvi.
Neutrofily se vyznačují schopností fagocytovat cizorodé látky a jsou nejdůležitějšími buňkami nespecifické imunity. Patří mezi tzv. profesionální fagocyty a vytváří látky typů leukotrienů, tromboxanů a prostaglandinů. Zvýšený počet neutrofilů se objevuje při zánětech a infekčních onemocněních.
b) Eozinofilní granulocyty jsou podobné neutrofilům, jejich velikost je 13-14 µm a ve své cytoplazmě mají dvojlaločné jádro a červená hrubá granula. Od neutrofilů se liší jen hrubšími a červenějšími skvrnami granul. Eozinofily tvoří asi 5 % bílých krvinek a jejich počet v litru krve se pohybuje mezi 0,05x109-0,25x109. Hromadí se hlavně v plících a trávicím ústrojí. V krvi je jejich životnost až jeden týden. Schopnost fagocytózy je u eozinofilů malá. Důležitou roli hrají v alergických onemocněních a jsou účinné v boji proti parazitům. Podílí se také na odstraňování fibrinu vytvořeného v průběhu zánětlivého procesu a fagocytují komplexy alergen-protilátka.
c) Bazofilní granulocyty mají velikost 9-10 µm, v cytoplazmě jsou hrubá granula, která obsahují histamin, heparin, a leukotrieny. Na jejich membráně jsou receptory pro IgE. Bazofily jsou nejméně zastoupená skupina bílých krvinek (1 %), jejich počet v litru krve se pohybuje mezi 0,0x109-0,1x109 a v krvi žijí až jeden týden. Jsou málo pohyblivé, jejich obdobou ve tkáních jsou žírné buňky (mastocyty). Bazofily se uplatňují v zánětlivé odpovědi organismu, uvolňují histamin a dále hrají roli v některých typech alergických reakcí.