Osetrovatelska_pece_o_nemocne_interni_obory
5.1 Příznaky onemocnění endokrinologickými chorobami
5.1 Příznaky onemocnění endokrinologickými chorobami
Endokrinopatie - nemoci žláz s endokrinní, tj. vnitřní sekrecí hormonů.
Endokrinologie:
- dílčí obor vnitřního lékařství, který se zabývá poruchami endokrinních orgánů.
- produktem činnosti endokrinních žláz jsou hormony (z chemického hlediska jsou hormony různorodé látky, nejčastěji jde
o bílkoviny a látky odvozené od tuků).
o bílkoviny a látky odvozené od tuků).
Hormony májí mnoho zvláštností:
- hormony jako produkt žláz s vnitřní sekrecí mají úlohu při udržování homeostázy, humorální (látkový) regulační systém je vývojově nejstarší, podílí se na řízení metabolismu,
- porušená funkce endokrinních žláz má dopad na celý organismus, poznatky vědy o end. systému pokročily, bylo zjištěno, že se hormony netvoří pouze v tzv. žlázách s vnitřní sekrecí, ale i v jiných orgánech (v ledvině - renin reguluje krevní tlak, erytropoetin - ovlivňuje krvetvorbu, v gastrointestinálním traktu - gastrointestinální hormony, v srdci - natriuretický faktor předsíní - ovlivňuje vylučování sodíku ledvinou),
- látky velmi podobné hormonům se také tvoří v různých tkáních - tkáňové hormony - ty se vydávají do bezprostředního okolí svého vzniku (parakrinie) a umožňují humorální komunikaci mezi buňkami,
- byly objeveny dříve neznámé hormony a poznání dalších lze očekávat,
- hormon melanotronin (jeho tvorba je ovlivňována světlem a tmou) spoluřídí biorytmy,
- hormon z tukové tkáně (leptin, obezin, obgen) je zodpovědný za správnou regulaci příjmu potravy a za vznik některých typů obezity,
- u všech hormonů je známa jejich chemická struktura - mohou být průmyslově vyráběny - syntetická analoga hormonů - farmakologické uplatnění.
V praxi se setkáváme s následujícími syndromy:
- hyperfunkční syndromy,
- hypofunkční syndromy - nedostatečná tvorby, výdej, nebo nedostatečné působení ve tkáních např. DM,
- dysfunkční syndromy - patologický stav způsobený nerovnováhou v tvorbě a působení hormonů, tedy kombinace hypofunkce a hyperfunkce téže žlázy např. dysfunkce štítné žlázy,
- ektopické syndromy - buňky některých zhoubných nádorů mění své biologické charakteristiky a získávají schopnost tvořit hormony a vyvolat tak obraz hyperfunkční endokrinopatie, ektopická tvorba hormonů patří mezi tzv. paraneoplastické projevy zhoubných nádorů.
Etiopatogeneze syndromů:
- příčina je buď v příslušné žláze, nebo v cílových tkáních a orgánech, na něž hormony působí:
- při žlázových poruchách - je příčina v samotné endokrinní žláze (nádor, poškození zánětem nebo imunogenními mechanismy), tvoří se pak nadbytek hormonů, nebo naopak jejich malé množství,
- při tkáňových poruchách - není porušena funkce žlázy s vnitřní sekrecí, ale tkáně reagují na hormony abnormální způsobem, tj. buď nedostatečně, nebo nadměrně, nejčastější příčina je změněný počet nebo změněná citlivost receptorů v buňkách jednotlivých cílových tkání, na které hormon působí,
- periferní (primární) endokrinopatie - jsou způsobeny primárním chorobným procesem příslušné žlázy s vnitřní sekrecí - centrální poruchy - jde o stavy, kdy primární defekt není v periferní žláze, ale v ústředí (v centru), které podřízené žlázy řídí, tj. v diencefalopituitárním systému, především v hypofýze, druhotné poruchy - poškozena funkce periferní žlázy.
Přehled vyšetřovacích metod:
- anamnéza - klinický stav,
- přímé stanovení příslušných hormonů v krvi či v moči, používá imunologická analýza (RIA),
- určení metabolitů hormonů a dle nich usuzování na endokrinní funkce, např. určení kyseliny vanilmandlové (metabolit adrenalinu a noradrenalinu), ukazuje činnost dřeně nadledvin,
- podle typické biologické (funkční) aktivity žlázy jejích hormonů - měření rychlosti vybavení reflexu Achillovy šlachy,
- dynamické funkční testy - vyšetřuje se schopnost endokrinní žlázy reagovat na určitý podnět - orální glukozový toleranční test (oGTT).
Neurokrinie - schopnost nervových buněk tvořit a do krevního oběhu uvolňovat hormony:
- klíčovou úlohu v neurokrinních regulacích má u člověka hypotalamo – hypofyzární (diencefalopituitární – diencefalohypofyzární) systém, reguluje prostřednictvím tropních hormonů periferní endokrinní žlázy - štítnou žlázu, kůru nadledvin, ovaria, varlata,
- hypotalamus je částí mezimozku a leží v něm nakupeniny nervových buněk, kterým se říká jádra, hypotalamus je s hypofýzou spojen dvěma cestami: cévními sítěmi s předním lalokem a nervovými vlákny se zadním lalokem,
- mozkový podvěsek (hypophysis cerebry) žláza leží v tureckém sedle kosti klínové, lze rozlišit přední, střední, zadní lalok.
HYPOFÝZA
A) ADENOHYPOFÝZA (přední lalok):
-
somatotropní (růstový) hormon
(STH) působí přímo na cílové tkáně, gigantismus x nanismus, akromegalie,
-
luteotropní hormon (prolaktin LHT)
působí na tvorbu mléčných žláz (růst mléčné žlázy), po porodu udržuje a zahajuje laktaci,
-
adenokortikotropní hormon
(ACTH) hormon, který řídí činnost kůry nadledvin - ta produkuje hormony, kterým se souhrnně říká kortikoidy,
-
thyreotropní hormon (TSH)
- vyvolává zvýšený růst buněk štítné žlázy, zvyšuje prokrvení a látkovou výměnu ve žláze
a zvyšuje tvorbu hormonů štítné žlázy - které poté ovlivní cílové tkáně,
a zvyšuje tvorbu hormonů štítné žlázy - které poté ovlivní cílové tkáně,
-
folikostimulační hormon
(FSH) ovlivňuje růst a dozrávání stěny vaječníkových váčků (folikulů), ve stěně váčku buňky ty produkují hormon estrogen, FSH je nezbytný: 1) pro uvolnění vajíčka z folikulu, 2) pro udržení produkce estrogenu - ten má funkci - řízení menstruačního cyklu, u mužů FSH podporuje růst semenotvorných kanálků ve varleti,
-
luteizační hormon (LH)
snad vyvolává prasknutí folikulu a vybavení vajíčka - ovulaci, také se podílí na vzniku žlutého tělíska, které se vytvoří na místě folikulu - poté tělísko produkuje progesteron, u mužů působí lutropin na buňky varlete - ty pak tvoří hormon - testosteron,
- endorfiny.
B)
V NEUROHYPOFÝZE JE SKLADOVÁN:
- antidiuretický hormon (
vasopresin,
ADH) - zvyšuje propustnost buněčných membrán v distálním kanálku ledviny, vstřebáváním vody se snižuje množství vylučování moči a zabraňuje tak ztrátám vody organismu, buňky stěny distálních kanálků špatně propouštějí vodu, účinkem ADH se stanou propustnější a voda protékající kanálky se dostává do dřeně ledvin a zpětně vstřebává do oběhu,
- oxytocin vyvolává rytmické stahy hladké svaloviny dělohy při pohlavním dráždění a zejména při porodu, tedy v závěru těhotenství, v těhotenství blokuje progesteron účinek oxytocinu,
Základním principem uplatňující se při regulaci je zpětná vazba, princip zpětné vazby je dán tím, že buňka secernující hormon je regulována hladinou tohoto hormonu obvykle prostřednictvím dalšího stupně.