Osetrovatelska_pece_o_seniory
10.1 Definice a klasifikace inkontinence
10.1 Definice a klasifikace inkontinence
Při vstupním a orientačním zhodnocení celkového stavu seniora v ošetřovatelské péči pátráme vždy po problémech s inkontinencí moče. Ta je stále ještě tabuizována a nemocní nemají tendenci sami se svěřovat. Mnoho lidí se za tuto poruchu stydí, neboť se domnívají, že je projevem jejich stárnutí. To však nemusí být pravda, v mnoha případech po podání antibiotik a po vyléčení infekce močových cest nebo po cvičení k posílení svalů pánevního dna a těch, které ovládají močení, obtíže ustanou. Proto je třeba vždy aktivní získávání informací doplněné pozorováním (absorpční pomůcky, zápach, potřísněný oděv).
Inkontinence moče je definována (dle International Continence Society ICS – Mezinárodní společnost pro kontinenci) jako „stížnost na jakýkoli vůlí neovladatelný únik moče“ resp. jako „stav jakéhokoli úniku moče“. Představuje významný zdravotně psychologický a sociálně hygienický problém. Podle Světové zdravotnické organizace jí trpí 5-8 % světové populace (KALVACH, 2011).
S přibývajícím věkem se incidence zvyšuje. Vyskytuje se přibližně u 20 % mužů a dokonce až 40 % žen starších 65 let. Primární depistáž pacientů s poruchami držení moči začíná v ambulancích gynekologů, urologů, ale především praktických lékařů. Je prokázáno, že doba od objevení se prvních příznaků inkontinence do zahájení adekvátní diagnostiky a léčby je průměrně tři roky (HOLMEROVÁ, 2007).
Rozdělení uretrální inkontinence moče mimo demence (jednotlivé typy inkontinence se mohou kombinovat):
- stresová inkontinence,
- urgentní (nutkavá) inkontinence,
- reflexní inkontinence,
- paradoxní inkontinence (při přeplnění močového měchýře).
Stresová inkontinence
K inkontinenci dojde zvýšením tlaku na močový měchýř při zakašlání, smrkání, smíchu, zvednutí těžkého předmětu nebo při náhlém, rychlém či silném pohybu. Zpočátku mohou být úniky moče ojedinělé s nepatrným množstvím uniklé moči. Postupně, jak se stále více močová trubice uvolňuje ze své původní polohy anebo více ochabuje svěrač močové trubice, jsou úniky častější a s větším množstvím uniklé moče. Již nestačí jen měnit prádlo, je nutné nosit vložky. Pacient omezuje pitný režim, a jak narůstají obtíže, začne omezovat i své aktivity.
Klasifikace stresové močové inkontinence podle Inglemanna-Sundberga:
1. stupeň: moč uniká po kapkách při kašli, smíchu, kýchnutí, zvedání těžkých břemen, k úniku dochází intermitentně, při náhlém zvýšení intraabdominálního tlaku.
2. stupeň: moč uniká při podstatně mírnějším zvýšení intraabdominálního tlaku (běh, chůze, fyzická práce).
3. stupeň: moč uniká při minimálním vzestupu intraabdominálního tlaku (hlubší dýchání), uniká i při pomalé chůzi či stoji prakticky permanentně (KALVACH, 2011).
Množství uniklé moči je doporučeno zjišťovat vážením vložek.
Urgentní (nutkavá) inkontinence
Náhlé intenzivní nucení na močení, následované únikem moče. Pacient se obává, že se na toaletu nedostane včas, že tzv. nedoběhne. Několikrát za noc ho probudí nutkavá potřeba se vymočit.
Reflexní inkontinence
Nechtěný únik moče z uretry zaviněný abnormální reflexní aktivitou míšního centra za nepřítomnosti pocitů běžně spojených s nucením na močení. Příčinou mohou být především míšní léze. Při poškození CNS pacient ztrácí vědomou kontrolu mikčního reflexu, ten probíhá nekontrolovaně přes periferní mikční centrum v míše. Někdy se mohou dostavit varovné vegetativní příznaky (pocení).
Paradoxní inkontinence při přeplnění močového měchýře
Močový měchýř je trvale naplněn (pro neschopnost močit nebo pro překážku v odtoku moči) a moč odkapává (jedná se o tzv. inkontinenci z přeplnění).
Hyperaktivní měchýř
V poslední době je pozornost věnována hyperaktivnímu měchýři (overactive bladder, OAB). Ten je definován:
- výskytem urgence,
- vysokým počtem močení přes den (více než 8x), které pacienta obtěžují,
- nykturií (1-2x za noc).
OAB může mít suchou i mokrou formu. Syndrom OAB je léčitelný, ale je třeba jej odlišit od jiných chorob s podobnými příznaky. Pro léčbu symptomů OAB jsou primárně indikována antimuskarinika, která mohou být doplněna behaviorální léčbou (nácvik močení s prodlužujícím se intervalem, mikční deník).