Zaklady_pedagogiky_a_edukace_v_osetrovatelstvi

3.7.3 Reformní vyučování

3.7.3 Reformní vyučování
 
  
Reformní vyučování:
Doba: konec 19. a začátek 20. století (20. a 30. léta)
 
Východisko:           
- nový postoj k dítěti,
- změna role učitele,
- změna cíle vyučování,
- učení zaměřeno na získávání zkušeností,
- učení a život nelze oddělovat.
 
Rysy:
- činnostní pojetí vyučování,
- aktivní jednání žáka, vlastní činnost,
- žák vnáší do procesu poznání vlastní zkušenosti,
- vlastní úsilí,
- vnitřní motivace,
- tvořivé myšlení,
- princip problémovosti,
- badatelská činnost,
- alternativní řešení,
- překonávání obtíží (chyba - běžný, přirozený projev procesu učení).
 
Organizace vyučování:
- individuální,
- skupinové,
- frontální.
 
Vyučovací metody:
- aktivní, vlastní činnost (aktivita umělecká, manuální, technická…),
- metody problémové, projektové, diskusní, dramatizace, hry, pokusy, vycházky, exkurze.