Odborna_latinska_terminologie

4.2 Skloňování substantiv 2. deklinace – maskulina

4.2 Skloňování substantiv 2. deklinace – maskulina
 
 
Maskulina 2. deklinace končí v nominativu singuláru na –us, -ir nebo –er.
Jako vzor pro maskulina 2. deklinace použijeme slova nervus, ī m. – nerv a cancer, cancrī m. – rakovina.
 
Odtržením koncovky genitivu singuláru získáme kmen, k němuž přidáváme u maskulin 2. deklinace tyto koncovky:
Singulár
Plurál
1. ­– us, er
2. – ī
3. – ō
4. – um
5. – e, er
6. – ō
1. – ī
2. – ōrum
3. – īs
4. – ōs
5. – ī
6. – īs
 
Slovo nervus se tedy skloňuje tímto způsobem:
Singulár
Plurál
1. nervus
2. nervī
3. nervō
4. nervum
6. nervō
1. nervī
2. nervōrum
3. nervīs
4. nervōs
6. nervīs
 
 
Vidíme, že některé pádové koncovky jsou zcela stejné, jako u 1. deklinace (dativ a ablativ plurálu).
Jiné se liší pouze tím, že tam, kde je u 1. deklinace „ženská“ samohláska a, je v 2. deklinaci „mužské“ o nebo u.
 
Týká se to těchto pádů:
akuzativ singuláru: vēnam x nervum
ablativ singuláru: vēnā x nervō
genitiv plurálu: vēnārum x nervōrum
akuzativ plurálu: vēnās x nervōs
 
U substantiv zakončených v nominativu singuláru na –er obvykle v kmeni mizí hláska e. Kmen od slova cancer, cancrī m. – rakovina tedy zní cancr-.
Slovo se pak skloňuje takto:
Singulár
Plurál
1. cancer
2. cancrī
3. cancrō
4. cancrum
5. cancrō
1. cancrī
2. cancrōrum
3. cancrīs
4. cancrōs
6. cancrīs
 
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše