Odborna_latinska_terminologie
4.4 Základní substantiva 2. deklinace
4.4 Základní substantiva 2. deklinace
alimentum, ī n. - jídlo, potrava
antibioticum, ī n. – antibiotikum
ātrium, iī n. – síň, předsíň
auxilium, iī n. – pomoc
calculus, ī m. – kámen, kamínek
cancer, cancrī m. – rakovina
capitulum, ī n. – hlavička
cavum, ī n. – dutina
cerebrum, ī n. – mozek
cibus, ī m. – jídlo, pokrm
circulus, ī m. – kruh
collum, ī n. – krk
corpusculum, ī n. – tělísko
crānium, iī n. – lebka
digitus, ī m. – prst
discus, ī m. – kotouč, disk
dorsum, ī n. – hřbet, záda
endocardium, iī n. – srdeční nitroblána
erythrocytus, ī m. – červená krvinka
extractum, ī n. – výtažek, extrakt
humerus, ī m. – kost pažní
icterus, ī m. – žloutenka
intestīnum, ī n. – střevo
leucocytus, ī m. – bílá krvinka
ligāmentum, ī n. – vaz
locus, ī m. – místo
manubrium, iī n. – rukověť, držadlo
medicāmentum, ī n. – lék, léčivo
medicus, ī m. – lékař
membrum, ī n. – úd, končetina
morbus, ī m. – nemoc
mūsculus, ī m. – sval
nāsus, ī m. – nos
neonātus, ī m. – novorozenec
nucleus, ī m. – jádro
numerus, ī m. – číslo, počet
oculus, ī m. – oko
perīculum, ī n. – nebezpečí
phagocytus, ī m. – fagocyt
principium, iī n. – začátek, vznik, základ
rāmus, ī m. – větev
receptum, ī n. – předpis, recept
rēctum, ī n. – konečník
remedium, iī n. – lék, léčivý prostředek
scalpellum, ī n. – skalpel
sceletum, ī n. – kostra, skelet
sēptum, ī n. – přepážka
signum, ī n. – znamení, příznak
spatium, iī n. – prostor, mezera
sternum, ī n. – hrudní kost
terminus, ī m. – hranice, konec, význam (termínú)
thrombocytus, ī m. – krevní destička, trombocyt
thrombus, ī m. – sražená krev v cévě, trombus
trepanum, ī n. – vrták
tūberculum, ī n. – hrbolek, vyvýšenina
typhus, ī m. – tyf
unguentum, ī n. – mast
uterus, ī m. – děloha
venēnum, ī n. – jed
ventriculus, ī m. – žaludek
vir, virī m. – muž
vīrus, ī n. – jed, nákazová látka, vir
vitium, iī n. – vada, chyba