Osetrovatelska_pece_o_seniory

6.1 Co je to zneužívání

6.1 Co je to zneužívání
 
 
Lidé se zdravotními hendikepy, často pacienti nebo uživatelé dlouhodobé péče jsou zvýšeně a častěji ohroženi různými formami špatného zacházení (domácím či ústavním násilím, týráním, omezováním, zanedbáváním či zneužíváním). Důvodem je snížená schopnost sebeobrany, omezená soběstačnost, závislost na lidech, kteří se nevhodného jednání dopouštějí a zejména reálná nemožnost „zvednout se a odejít“. Nejčastější formou je syndrom týrání, zanedbávání a zneužívání starých lidí mezinárodně známý jako elder abuse (EA), elder abuse and neglect (EAN), nebo elder digniti abuse and neglect (EDAN) (KALVACH, 2011).
Údaje o počtu výskytu elder abuse se liší, což je dáno i různým formulováním a vymezováním problému, také se předpokládá, že mnoho případů zůstává neohlášených.
Definice zneužívání a týrání, tak jak je nacházíme v odborné literatuře, se nezřídka překrývají, doplňují či různí. V jednotlivých definicích se promítá konkrétní realita doby a určitý úhel pohledu (HAŠKOVCOVÁ, 2004).
Zneužívání lze chápat jako zneužití příbuzenského, přátelského vztahu nebo postavení důvěrné osoby, tedy člověka, který má dohled nad starým člověkem, k vlastnímu obohacení se majetkem seniora, upřednostňováním shovívavosti starého člověka pro sebe, ne ve prospěch seniora (ONDRIOVÁ, 2011).
Zneužívání zahrnuje i týrání a zanedbávání seniorů. Tělesné týrání může mít podobu bití, kopání, nepomoci člověku od bolesti, vystavování hladu či chladu. Nevhodné zacházení nebo zanedbávání představuje nepřiměřené používání omezovacích prostředků fyzických (např. kurtování) i chemických (nepřiměřené tlumení psychofarmaky). Mezi ekonomické zneužívání patří například vynucené převody majetku a pod psychickým týráním si představme omezování lidských práv, ponižování a urážení (KALVACH, 2006).
Definice podle britské směrnice „No Secrets“ zní: „Zneužívání je narušení lidských a občanských práv jednotlivce jinou osobou nebo osobami. Zneužívání může spočívat v jednom samostatném činu nebo opakovaných činech. Může být fyzické, slovní nebo psychické, může být činem způsobeným nedbalostí nebo opomenutím nebo se může objevit, pokud je bezbranná osoba přesvědčena k tomu, aby vstoupila do finančního nebo sexuálního jednání, se kterým nesouhlasila nebo nemohla souhlasit“. Jestliže zranitelná osoba je vedena k tomu, aby si myslela, že může být zneužita, pak je to v podstatě totéž, jako by se toto zneužívání dělo.
Problematika zneužívání či násilí byla v naší společnosti dlouho tabu, teprve několik posledních let se otevírá diskuze o tomto závažném jevu, který je velmi nebezpečný z hlediska nízké možnosti kontroly společnosti a vysoké tolerance vůči pachatelům násilí (ÚLEHLOVÁ, 2009).
V roce 1996 Světová zdravotnická organizace definovala elder abuse poměrně široce jako „jednotlivé či opakované činy nebo chybění přiměřené činnosti, objevující se v jakékoli souvislosti a v jakémkoli osobním vztahu, pokud lze oprávněně očekávat, že povedou k poškození či k ohrožení starého člověka“. České trestní právo zná jen týrání svěřené osoby, což v dospělosti přichází v úvahu jen v případě opatrovnictví nebo ústavní péče. Zdůrazňujeme, že se nejedná jen o fyzické násilí. Typicky je zneužívání prováděno dlouhodobě a účelově (KALVACH, 2011).
V souvislosti se zneužíváním je třeba zmínit tzv. Stockholmský syndrom, který vysvětluje podřízené chování zneužívaných. Podle Úlehlové (2009, s. 67) bývá Stockholmský syndrom nejčastěji definován jako: „emoční vazba, pouto vzájemné závislosti mezi únoscem a zajatcem, které se rozvine, když vás někdo ohrožuje na životě, zvažuje, zda vás zabije, ale nakonec to neudělá“. Tímto jevem, se specialisté snaží vysvětlit jednání a chování, které se velice často objevuje u ohrožených osob, tím myslíme tendenci ohrožených osob zůstávat v násilných vztazích, omlouvat chování násilné osoby a zlehčovat či podceňovat toto násilí ve vztahu mezi sebou. Aby se vůbec mohl Stockholmský syndrom vyvinout, je nezbytná existence 4 předpokladů: oběť je odloučená od lidí, oběť pociťuje dočasnou náklonnost k násilníkovi, oběť je přesvědčená, že ze stávající situace není úniku a život oběti je v ohrožení (ÚLEHLOVÁ, 2009).