Osetrovatelska_pece_v_psychiatrii
2.2 Stigmatizace
2.2 Stigmatizace
I když došlo jak v psychiatrické diagnostice a léčbě k velkým změnám, tak i v informovanosti laické veřejnosti, přesto se stále setkáváme s negativními předsudky spojenými s duševními poruchami. Stigmatizace postihuje nejen samotné psychiatrické pacienty, ale také jejich rodiny a dokonce i psychiatrii jako obor. Společnost se pak „dělí na dva tábory“ – psychicky zdraví a ti druzí. (WENIGOVÁ, 2005) Pro pacienty přináší stigmatizace určitou diskriminaci a tím i snížení kvality jejich života.
Pro stigma je určující především neznalost problematiky zapříčiňující ignoranci a zdánlivé přehlížení. Dále přístup k problematice a s ním spojené emoce – obava nebo strach, které mohou vyvolat předsudky a tím ovlivnit chování, které vede k diskriminaci. (THORNICROFT, 2006)
Výraz „stigma“ má celou řadu definic. Mnoho autorů jej popisuje z pohledů různých oborů. Pro psychiatrii jsou velice výstižná následující vymezení:
„Stigma duševní nemoci je označení pro ty vlastnosti, které nápadně odlišují psychiatrické pacienty od ostatních lidí. Je založeno na stereotypu duševně nemocného a jeho zdrojem jsou obavy lidí z duševní nemoci. Stigma vede k diskriminaci a k velké izolaci duševně nemocných.“ (LIBIGER, 2001, s. 11).
„Řecké slovo stigma se překládá jako znak nebo stopa, která nese nějaké svědectví… Stigma zdůrazňuje skupinovou identitu jedince a oslabuje váhu jeho individuálních vlastností. Vyčleňuje ho do skupiny stejnou charakteristikou postižených jedinců… Zdroje stigmatu jsou vzájemně propojené faktory: skutečná odlišnost duševně nemocných, předsudek, nároky a hodnoty prostředí.“ (LIBIGER, 2002, s. 14)
Často se setkáváme se skutečností, že psychiatričtí pacienti se stydí za svou „příslušnost“ k této skupině pacientů. Je přirozené hovořit o vyšetření různých odborných lékařů, ale návštěvu psychiatra tají. Důvodem je právě stigmatizace, která je s touto oblastí stále ještě silně spojena.
V roce 1991 byla přijata Organizací spojených národů Rezoluce č. 119, která prohlašuje léčbu a péči o duševní nemoc za lidské právo. Tato rezoluce byla podkladem pro formulaci Principů k ochraně osob s duševními nemocemi a ke zlepšení péče o duševně nemocné. Mimo jiné se zde uvádí „Nevznikne žádná diskriminace na podkladě duševního onemocnění. Diskriminace znamená jakékoliv rozdíly, vyloučení nebo přednost, které odstraňují nebo narušují stejný přístup k právům.“ (LIBIGER, 2002, s. 14)
Jak již bylo uvedeno, v odtabuizování psychiatrie, došlo k velkému pokroku, a tím i ke snížení stigmatizace. Pro tento účel se využívají různé destigmatizační metody, jako např. využívání sdělovacích prostředků (př. edukační nebo interaktivní televizní a rozhlasové vysílání, tisk) kulturní akce (př. festivaly, knižní projekty a výstavy uměleckých děl psychiatrických pacientů), vzdělávací aktivity (př. přednášky, brožury). Dále vznikají různé svépomocné organizace, které poskytují poradenskou činnost apod.
Mezi nejvýznamnější akce patří např. festival Mezi ploty, který se od roku 1992 každoročně koná v Psychiatrické nemocnici (dříve léčebně) Bohnice v Praze; od roku 1990 probíhá osvětová akce Týdny duševního zdraví; dále od roku 2004 projekt Změna, který si klade za cíl zlepšení péče o duševně nemocné v ČR. A to z hlediska destigmatizace pomocí osvěty o duševních poruchách a přeměny systému psychiatrie v ČR. (CPRZD, 2005)