Osetrovatelska_pece_ve_stomatologii

1 Anatomie a fyziologie ve stomatologii

1 Anatomie a fyziologie ve stomatologii

1.1 Testovací otázky

1_Anatomie_a_fyziologie_ve_stomatologii

Dutina ústní (cavitas oris) začíná štěrbinou ústní (rima oris) a sahá až k úžině hltanové (isthmus faucium), kde přechází do hltanu. Vpředu a zevně vytvářejí ohraničení dutiny ústní rty (labia oris) a tváře (buccae). Strop tvoří tvrdé a měkké patro (palatum durum, molle). Dnem dutiny je spodina úst, která je vyztužená průběhem svalstva (m. mylohyoideus, m. digastricus) a přisedá k ní jazyk (lingua). Jazyk je pomocí svých svalů upnut a propojen s dalšími okolními strukturami – dolní čelist (mandibula), jazyka (os hyoideum), měkké patro (palatum molle), trnový výběžek (procesus styloideus), stěna hltanu. Celá dutina ústní je vystlaná sliznicí, která má různý charakter a funkce. Další podstatnou součástí dutiny ústní jsou zuby (dentes), které jsou pevně upevněny s alveolárním výběžkem horní (maxilla) a dolní čelisti (mandibula). Samotnou dutinu ústní oddělují na dva prostory. Vnější část nazývanou ústní předsíň (vestibulum oris) a vnitřní část, která se nachází směrem dozadu od zubů a dásní - vlastní dutina ústní (cavitas oris propria).

Cévní a nervové zásobení obličeje

Tepny – jsou větvemi společné krkavice a. carotis communis. Tato tepna se dělí na a. carotis externa zásobující horní polovinu krku a obličej a a. carotis interna zásobující mozek a obsah očnice. Větvemi a. carotis externa, které odstupují v jejím průběhu, jsou především a. lingualis (jazyk a spodina úsní), a. facialis (obličej) a konečné větve a. maxillaris (zuby, žvýkací svaly, obličej) a a. temporalis superficialis (příušní slinná žláza, spánková krajina).

Žíly – hlavními vénami jsou v. jugularis interna, která odvádí krev z lebeční dutiny, obličeje a krku a v. jugularis externa, která drénuje především povrchové části hlavy a krku. V. profunda faciei a vény z povrchu m. buccinator tvoří spojky do plexus pterygoideus ve fossa infratemporalis, odkud vedou další bází lebeční do nitrolebečních žilních splavů. Postižení v této části horního rtu a tváře je velmi závažné při šíření infekce z obličeje do mozkových splavů.

Nervy – hlavním senzitivním nervem je trojklaný nerv (nervus trigeminus) (V. hlavový nerv), který se dělí na tři větve. První (n. ophtalmicus) a druhá (n. maxillaris) přivádí senzitivní vlákna pro očnici a horní čelist. Třetí větev (n. mandibularis) obsahuje motorická vlákna ke žvýkacím svalům a přední skupině svalů nadjazylkových. Mimické svaly tváře motoricky inervuje lícní nerv (n. facialis) (VII. hlavový nerv).

Dáseň (gingiva)

Dáseň je světlejší sliznice kryjící alveolární výběžky čelistí s rohovějícím dlaždicovým epitelem. Její vazivo neobsahuje elastická vlákna a nejsou v ní žádné slinné žlázky. Sliznice gingivy je pevně srostlá s periostem alveolárního výběžku a při chirurgickém zákroku v této oblasti se většinou odklápí spolu s periostem tzv. mukoperiost. Dáseň kryjící kost čelistí je pevně připojena ke kostěnému podkladu a nazývá se dáseň připojená. Směrem k zubu tento podklad opouští a je volně připojena k zubu – dáseň volná. Na tomto přechodu vystupuje kolem zubu ve vyvýšený okraj (margo gingivalis) mezi nímž a zubem je žlábek (sulcus gingivalis). V oblasti sulcus gingivalis se nachází tzv. dentogingivální uzávěr, který fixuje zub k dásni a alveolární kosti. Tím je zabráněno u zdravého parodontu eventuálnímu vniknutí infekce do pojiva kolem krčku a kořene zubu. Mezi sousedními krčky zubů je dáseň vyvýšená ve formě papil (papillae gingivales), které na zevní a vnitřní straně zubu vybíhají ve viditelný přední a zadní cíp.

Cévní a nervové zásobení

Tepny - pocházejí z cévních pletení pro zuby. V horní čelisti vychází zásobení z aa. alveolares superiores a podílejí se na něm i cévy patra. V dolní čelisti vychází z a. alveolaris inferior s podílem z cév spodiny ústní a vestibulum oris.

Žíly - vedou nezávisle na průběhu tepen. Z předních částí ústí do v. facialis a ze zadních do plexus pterygoideus. Z některých částí dásně v dolní čelisti též odtéká krev do žil jazyka.

Nervy - nervové zásobení dásní pochází z pletení společných pro zuby a dásně. V horní čelisti je to plexus dentalis superior z 2. větve n. trigeminus (n. maxillaris), v dolní čelisti plexus dentalis inferior ze 3. větve n. trigeminus (n. mandibularis).

Zuby

Zuby – dentes jsou složené z tvrdých zubních tkání, které vyčnívají z alveolárních výběžků horní a dolní čelisti ve dvou obloukovitých řadách. Chrup člověka slouží k uchopování, dělení a rozmělňování potravy. Zuby se skládají ze čtyř hlavních klinických částí - kořen, krček, korunka a dřeňová dutina. Korunka (corona dentis) je viditelnou částí zubu. Je pokrytá sklovinou - enamelum, kterou tvoří mineralizované hranoly (prismata). Sklovina je velmi odolná a při poškození nemá schopnost regenerace, protože neobsahuje žádné buňky. Je možné jí ovlivnit pouze lokálně působícími prostředky s obsahem fluoridů. Pod sklovinou se nachází zubovina – dentin. Krček zubu (collum dentis) je malý úsek zubu mezi korunkou a kořenem. Je pokryt měkkými tkáněmi dásně tzv. gingivodentální uzávěr, který brání vnikání různých látek a baktérií z úst do pojivových tkání kolem kořene zubu. Kořen zubu (radix dentis) je uložen v kostěném lůžku čelisti (alveol), do něhož je připojen systémem vazivových vláken (periodontium - ozubice). Kořen může být jednoduchý nebo rozdělený ve více větví. Je tvořen dentinem a na svém povrchu má zubní cement. Dutina dřeňová (cavitas dentis) je uvnitř každého zubu. Je rozšířená v korunce (cavitas coronae), ze které přechází krčkem do kořenového kanálku (canalis radicis dentis). Ten poté prochází kořenem až na jeho konec, kde ústí jako foramen apicis dentis do okolních kostěných struktur. V dřeňové dutině je obsažena pojivová zubní dřeň - pulpa dentis s cévami a nervy. Po jejím obvodu jsou při stěně seřazené cylindrické buňky-odontoblasty, které vysílají svá vlákna do kanálků tvrdé zuboviny.

Stavba zubu

Zubovina (dentin, dentinum) – představuje hlavní složku zubu. Obsahuje vysoký podíl anorganické hmoty až 75 %. Zbytek tvoří organické složky asi 28 % a voda. Je tvrdší než kost, ale zachovává si určitou pružnost. Je vytvářen odontoblasty, které jsou umístěny na hranici s pulpou. Odontoblasty do dentinu vysílají výběžky. Jedná se o živou, měnící se strukturu. Dentin je produkován celý život, čímž se zmenšuje dřeňová dutina.

Sklovina (enamelum) – kryje povrch korunky zubu. Je to nejtvrdší hmota v lidském těle. Obsahuje 96-97 % minerálních látek, 1,0-1,7 % organických látky a zbytek je voda. Základní hmota skloviny je tvořená proteiny, které neobsahují kolagen - hlavní z nich jsou amelogeniny a enameliny.

Cement zubní (cementum) – má strukturu podobnou kosti a je spojen kolagenními vlákny s povrchem dentinu. Obsahuje asi 46-50 % minerálních látek. Pokrývá kořen zubu a podílí se na úponu zubu do kosti alveolu.

Dřeň zubní (pulpa dentis) je měkká růžová tkáň. Skládá se z velmi řídkého vaziva, nervů, krevních a mízních cév. Cévy a nervy zubu vstupují a vystupují hrotovým otvorem. Po obvodu dřeně je vrstva odontoblastů. Tvorbou sekundárního dentinu se postupujícím věkem dřeňová dutina zmenšuje, ubývá v ní buněk i cév. Otevření dřeňové dutiny nebo proniknutí zubního kazu od povrchu zubu vede k zanesení infekce, zánětu a k zániku dřeně.

Upevnění zubu v alveolu - dentoalveolární spojení, je tvořeno zvláštním systémem vaziva označovaného jako ozubice (periodontium), které vyplňuje úzkou štěrbinu mezi kořenem zubu a stěnou alveolu. U krčku zubu je spojeno s vazivem dásně a tvoří tzv. dentogingivální uzávěr. Základem spojení jsou Sharpeyova vlákna, která z kosti alveolu pronikají do cementu zubního kořene a krčku.

Popis zubů

Lidský chrup se skládá ze dvou dentic.

1. Zuby dočasné (dentes decidui) - celkem 20, v každém kvadrantu horní i dolní čelisti 2 řezáky, 1 špičák, 2 stoličky.

2. Zuby stálé (dentes permanentes) - celkem 32 zubů, v každé kvadrantu horní i dolní čelisti 2 řezáky, 1 špičák, 2 zuby třenové, 3 stoličky.

Zuby se označují různými způsoby. Jedna z klasifikací začíná písmenem, kterým začíná latinský název zubu. Podle pohledu zpředu číslem pořadí v té které skupině, počítáno od střední čáry (např. M1, M2). Vzorec je rozdělen vodorovnou čárou, jenž značí hranici horních a dolních zubů a svislou čárou, označující střední čáru. Mléčný chrup se označuje malými písmeny, stály chrup velkými písmeny.

Názvy zubů:

dentes incisivi – řezáky - (I)

dentes canini – špičáky – (C)

dentes premolares – třenové zuby – (P)

dentes molares – stoličky (M)

Cévní a nervové zásobení zubů

Tepny - zuby jsou zásobovány rr. dentales, které pro horní čelist odstupují z a. alveolaris superior posterior a z aa. alveolares superiores anteriores. V dolní čelisti vystupují rr. dentales z a. alveolaris inferior.

Žíly - sbíhají se podél tepen do plexus pterygoideus a do vv. maxilares.

Mízní cévy - vystupují ze zubní pulpy kořenovým kanálkem a sbírají se do nodi submandibulares, z nichž míza pokračuje do nodi cervicales profundi. Míza z dolního M₃ jde do hlubokých krčních uzlin přímo, z horního M₃přes nodi parotidei.

Nervy - přicházejí jako rr. dentales superiores z plexus dentalis superior a rr. dentales inferiores z plexus dentalis inferior. Do plexus dentalis superior vstupují vlákna z 2 větve n. trigeminus. Plexus dentalis inferior je v kanálu dolní čelisti tvořen větvemi n. alveolaris inferior z 3 větve n. trigeminus. Rr. dentales vnikají kořenovým kanálkem do dřeně, odkud z dřeňových pletení přecházejí tenká bezmyelinová vlákna a jdou podél cév dřeně.