Osetrovatelska_pece_v_neurologii
4.1 Lumbální punkce, vyšetření mozkomíšního moku
4.1 Lumbální punkce, vyšetření mozkomíšního moku
Odběr mozkomíšního moku provádíme především z diagnostických důvodů, provádí ho lékař za pomoci sestry, která připraví jehlu na jedno použití (již s mandrénem), sterilní rukavice pro lékaře, 3 sterilní zkumavky s gumovou zátkou, štětičky s vatou a dezinfekční látkou na potření kůže. Lumbální punkci provádíme v úrovni L4-5, případně L5-S1. Rozhodně nelze v této úrovni provést vpich do míchy, která končí v úrovni těla obratle L1. O průběhu lumbální punkce informuje pacienta předem lékař.
Vlastní provedení punkce je buď vsedě anebo vleže. Při vyšetření vsedě se pacient posadí obkročmo na židli svlečen do půl těla a udělá „kočičí hřbet“(co nejvíce vyhrbí bederní páteř proti lékaři) s rukama svěšenýma přes podložený okraj opěradla židle. Sestra vyhmatá vrcholy lopat kyčelních a spojí je čarou s desinfekčním roztokem. Spojnice obvykle prochází obratlem L5. Kolem takto označenéhom trnu L5 natře sestra desinfekcí obdélník o rozsahu cca 10x5 cm. Lékař ve sterilních rukavicích provede vpich. Po vniknutí jehly do páteřního kanálu vyjme lékař mandrén, z jehly odkapává likvor. Lékař změří tlak manometrem, který drží sestra v úrovni vpichu. Odkapávající likvor sbírá sestra do připravených zkumavek. Po ukončení odběru vrátí lékař mandrén do jehly, kterou vytáhne. Sestra na místo vpichu přiloží tampon, který přelepí náplastí.
Při vyšetření vleže leží pacient na boku s koleny přitaženými k břichu. Sestra drží pacienta jednou rukou za krkem a druhou kolem kolen, ostatní postup je stejný jako při vyšetření vsedě. Po punkci požadujeme, aby pacient 24 hodin ležel, bez polštáře, co nejdéle na břiše, aby se maximálně omezil únik moku vpichem jehly. Je důležité, aby po punkci hodně pil (alespoň 2 litry tekutin za den). Dbáme, aby pravidelně močil. Bráníme tím vzniku postpukčních potíží, kterými jsou bolesti hlavy a meningismus. Léčebně při větších bolestech hlavy podáváme analgetika, nedostatek tekutin lze uhradit infuzemi. Obvykle již 2. den jsou pacienti bez obtíží.
Další možností pro odběr moku je subokcipitální punkce. Provádí se v úrovni C2-3 pod RTG kontrolou, aby se vyloučil přímý kontakt jehly s míchou. Výhodou je, že po punkci není třeba ležet.
Vlastní vyšetření mozkomíšního moku probíhá v likvorologické laboratoři. Zde se vyhodnocuje počet buněk v likvoru, který se počítá v komůrce o objemu 3mm3 a udává se proto zlomkem. Norma je do 15/3 buněk, kterými jsou mononukleáry a lymfocyty. Z dalších parametrů se hodnotí bílkovina, jejíž normální hodnota je 0.15-0.35 g/l. Hodnota cukrů je 2.2-4.2 mmol/l a chloridů 116-130 mmol/l.
Pro zánět na meningách je typický vzestup počtu elementů, který u virových zánětů je 10-100 (lymfocytů), u bakteriálních 1000-10 000 (leukocyty). Při zánětech je zvýšená hladina bílkoviny. Zvýšení bílkoviny při normálním počtu elementů představuje kompresivní likvor (proteinocytologická disociace). Představuje překážku cirkulace moku, která se vyskytuje u nádorů mozku, míchy, velkých výhřezů nebo u polyradikuloneuritidy. Chronický zánět vede k zvýšení gamaglobulinu při normální bílkovině. Příkladem je RS, kde moderní metody určí i jednotlivé oligoklonální frakce zvyšující specificitu vyšetření. Cukry bývají sníženy u bakteriálních meningitid, -cukry spolu s chloridy u bazilární (tbc) meningitidy.