Osetrovatelska_pece_v_otorinolaryngologii

5.2.5 Tumory středouší

5.2.5 Tumory středouší
 
 
Ve středním uchu se vyskytuje nejčastější tumor vyvíjecí se ze skupiny epiteliálních buněk neuroektodermu obklopené stromatem s hojnou vaskularizací, a proto je velmi dobře prokrvený. Predilekčními místy jeho vzniku jsou: bulbus venae jugularis, plexus tympanicus a n. petrosus superficialis minor. Podle rozsahu postižení rozlišujeme tyto skupiny: 1. nádor lokalizovaný do středouší, 2. do středouší a bulbus v. jugularis bez destrukce kosti, 3. nádor destruující kost nepřesahující hranice pyramidy, 4. nádor s intrakraniální expanzí, 5. nádor s expanzí do foramen jugulare a pod bazi lební.
Příznaky – jsou variabilní v závislosti od místa vzniku a rozsahu tumoru (pocit plnosti ucha s tinnitem, který je synchronní s pulzem, nedoslýchavost, porucha rovnováhy).
Diagnostika – otomikroskopie, otoneurologické, neurologické, vyšetření, zobrazovací metody – HRCT, MRI, DSA s možností embolizace přívodních artérií.
Terapie – chirurgická, nádory skupiny 1, 2, 3 jsou odstranitelné z otologického přístupu, nádory skupiny 5 z kombinovaného krčního a otologického přístupu, nádory skupiny 4 ve spolupráci s neurochirurgy, alternativou u menších nádorů je Leksellův gama nůž.
 
Mezi méně obvyklé nádory středního ucha patří karcinom - často se jedná o spinocelulární karcinom vznikající na rozhraní bubínku a zvukovodu při anulus fibrocartilagineus s penetrací do středouší, vzácně o adenokarcinom či adenoidně cystický karcinom sliznice středouší.
Příznaky – páchnoucí purulentní výtok z ucha, často se sanguinolentní příměsí, progresívní nedoslýchavost, paréza lícního nervu, závratě a hemikranie v souvislosti s invazí tumoru.
Diagnostika – otomikroskopie, histologie, audiometrie, zobrazovací metody – HRCT.
Terapie – chirurgická, onkologická léčba.