Anglický jazyk
1.1.7 Present simple tense, Negatives, Questions – Přítomný čas prostý, tvoření záporu a otázky
Anglický slovosled obvykle dodržuje sled:
podmět + přísudek + předmět + příslovečné určení
Slovesa se dělí na pravidelná a nepravidelná. Pravidelná slovesa přibírají v přítomném čase ve třetí osobě jednotného čísla koncovku -s. Většina základních sloves je nepravidelná.
BE
|
Sg.
|
Pl.
|
1st
|
am
|
are
|
2nd
|
are
|
are
|
3rd
|
is
|
are
|
I am a girl. He is a doctor. We are students.
DO
|
Sg.
|
Pl.
|
1st
|
do
|
do
|
2nd
|
do
|
do
|
3rd
|
does
|
do
|
She does her homework every day. They do sports. I do the washing at home.
HAVE
|
Sg.
|
Pl.
|
1st
|
have
|
have
|
2nd
|
have
|
have
|
3rd
|
has
|
have
|
I have a cat. You have a problem. We have a lot of money.
Sloveso mít lze vyjádřit i formou have got ve významu něco vlastnit, získat. V tomto případě je have pomocným slovesem a got plnovýznamovým.
I have got a dog. Have you got a car? No, I haven't.
GO
|
Sg.
|
Pl.
|
1st
|
go
|
go
|
2nd
|
go
|
go
|
3rd
|
goes
|
go
|
We go to school three times a week. I go to school by bus. We usually go skiing in Italy on holidays.
Zápor se u slovesa be tvoří přidáním záporky not.
I am not a doctor.
He is not a dentist.
We are not tired.
They are not here.
U ostatních sloves se zápor tvoří přidáním pomocného slovesa do a záporky not před plnovýznamové sloveso.
I do not have a car.
He does not live in Brno.
It does not matter.
They do not know about us.
We do not like running.
V neformální komunikaci lze použít zkrácené tvary záporu.
I'm not a doctor.
He's not a dentist.
We're not tired.
They're not here.
I don't have a car.
He doesn't live in Brno
It doesn't matter.
They don't know about us.
We don't like running.
Otázky se tvoří změnou slovosledu. Na prvním místě je případně tázací zájmeno – kdo, kde, kdy, co, jak, proč, čí, dále pomocné sloveso, následuje zájmeno a zbytek věty zůstává stejný jako v oznamovací větě. Odpověď obsahuje zopakování zájmena a pomocného slovesa.
POZOR! V otázkách a záporech nese rod pomocné sloveso: He lives in Prague ale He does not live in Brno. He do not lives in Brno. Does he live in Brno? Do he lives in Brno?
Sloveso do může být jak pomocné, tak plnovýznamové: What do you do? – I am a doctor.
Am I a doctor?
|
Yes, I am. No, I am not. No, I'm not.
|
Is he a dentist?
|
Yes, he is. No, he is not. No, he isn't.
|
Are we tired?
|
Yes, we are. No, we are not. No, we aren't.
|
Are they here?
|
Yes, they are. No, they are not. No, they aren't.
|
Do I have a car?
|
Yes, I do. No, I do not. No, I don't.
|
Does he live in Brno?
|
Yes, he does. No, he does not. No, he doesn't.
|
Does it matter?
|
Yes, it does. No, it does not. No, it doesn't.
|
Do they know about us?
|
Yes, they do. No, they do not. No, they don't.
|
Do we like running?
|
Yes, we do. No, we do not. No, we don't.
|
Přítomný čas prostý se používá při popisu obecných faktů, pravidelností a pocitů.