Farmakologie

1.5 Antiparkinsonika


 
Antiparkinsonika jsou léčiva používaná k ovlivnění projevů Parkinsonovy nemoci, neodstraňují sice příčiny onemocnění, ale mají pozitivní vliv na kvalitu života pacienta a jeho zapojení do společnosti.
Parkinsonova choroba je progresivní neurodegenerativní onemocnění postihující přibližně 0,1 % populace. Častěji se objevuje u lidí starších 50 let, častěji u mužů než u žen. Jedná se o neurologickou extrapyramidovou poruchu spojenou s degenerací dopaminergních neuronů v bazálních gangliích. Onemocnění je provázeno zánikem neuronů, zbývající neurony obsahují málo nebo žádný melanin a tak je zřejmá depigmentace v substantia nigra pars compacta (dopaminergní jádro šedé hmoty). V neuronech a buňkách glie ve specifických oblastech kůry mozkové a podkoří se ukládá protein α-synuklein, Parkinsonovu chorobu tak řadíme mezi tzv. proteinopatie přesněji synukleinopatie. Etiologie onemocnění není zcela objasněna, k faktorům, které ovlivňují vznik onemocnění, patří genetické faktory, exotoxiny, endotoxiny a některá léčiva (neuroleptika). Nejvýznamnějším biochemickým nálezem je snížení obsahu dopaminu v bazálních gangliích. Deficit dopaminu je pak příčinou hlavních projevů Parkinsonovy nemoci. Příznaky onemocnění se projeví, je-li vážně poškozeno cca 60-80 % dopaminových neuronů a/či dopaminergní neutrotransmise poklesne přibližně o 25-50 %. K hlavním symptomům se řadí tzv. tremor neboli klidový třes, svalová rigidita (ztuhlost) a hypokineze (potlačení volního pohybu). Typická je šouravá chůze, pacienti se těžko rozcházejí, špatně náhle mění směr nebo zastavují. Parkinsonova choroba je často provázena a komplikována současným rozvojem kognitivních poruch až demence.
Léčba Parkinsonovy nemoci probíhá dlouhodobě a odpověď na léčbu obecně postupně klesá, až téměř mizí. Využívají se dopaminergní léčiva, která mají vliv na rigiditu a hypokinezi a anticholinergika ovlivňující hlavně tremor.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše