Komunikace
3 Nový společenský fenomén ve XX. stol.
3 Nový společenský fenomén ve XX. stol.
Také vědní obor komunikace, podobně jako psychologie se začíná pojmově diferencovat do nových směrů a škol podle filozoficko - psychologických koncepcí a východisek jejích tvůrců. Tyto přístupy vyjadřují poněkud odlišný pohled na vyjadřování duševních dějů, neboť více směřují k syntéze myšlení, zejména ve výzkumu vědomí a tím i změnou ve sdílení informace ať ve směru k jedinci, či ve skupině.
Cílem této kapitoly je uspořádat nové informace o člověku a jeho orientaci v realitě života, do které vstoupil. Vytvořit podmínky pro pozvolný přechod do holografického způsobu myšlení, nepostradatelného pro pochopení nových zákonů zejména v jemnohmotné oblasti informace a energie, o kterých budeme podrobněji hovořit v následujících částech. Poznáme, že to, co vědomě vnímáme našimi smysly, je pouze nepatrná část postižitelného světa.
Jak je již uvedeno v úvodní kapitole, komunikace je jádrem každého sdílení, vyjadřování i naslouchání, tedy přijímání a dávání. Přijímání a dávání je současně principem jakéhokoliv vztahu. Každý vztah obsahuje oba aspekty a jedno plodí druhé. V komunikaci, stejně jako v psychologii platí princip polarit: co je nahoře, je i dole. Co jednou vystoupí nahoru, klesá, a co klesne, musí se opět vrátit do původní výše. To je zákonitost. Proto oba aspekty komunikace - dávání a přijímání jsou jen různé aspekty energetického toku.
Současné hroucení newtonovsko - karteziánského paradigmatu nás s určitostí poučuje, jak je obtížné, až nemožné, pochopit svět pomocí zkušeností, podávaných pouze našimi smysly. Objevy v exaktních vědách, zejména ve fyzice, matematice, ale i v biologii, umožnily mnohé informace doplnit, posunout do jiných rovin a otevřít zcela nové koridory poznání.
Co předcházelo utváření nového pohledu na skutečnost s potřebou revidovat stávající Newtonovsko-karteziánské paradigma, které diktovalo několik století co je a co není objektivní realita?
Historické aspekty posunu paradigmatu do holistické reality
V polovině 20. století pokračovaly další významné objevy v exaktních vědách - fyzice i matematice.
Jedním z nich byla vědecká studie významného sovětského astrofyzika, doktora fyzických a matematických věd N. A. Kozyreva. Dotyčný vědec předložil vědecké světové elitě studii, že souběžně s naším vesmírem existují i další vesmíry. Předpokládal, že mezi naším a paralelními vesmíry existují tunely, které nazval bílými a černými dírami. Bílými dírami k nám putuje energie a černými přechází od nás do paralelního vesmíru hmota. Hypotéza popudila nemálo vědců. Psal se rok 1955-56.
Časem byla Kozyrevova hypotéza jednoznačně potvrzena převážně senzačními výsledky pozorování, jejichž analýzy nedávno zveřejnilo výzkumné oddělení NASA a které proběhly v roce 1992 s pomocí Hubbleova teleskopu.
Poprvé v historii astronomie získali badatelé přímý důkaz o existenci černých děr. Je úsměvné, že téměř s 45i letým zpožděním v roce 2001 vydaly zahraniční tiskové agentury zprávu o „senzační“ hypotéze, kterou předložili britští astronomové: „náš vesmír má svého dvojníka, který funguje paralelně“ (TICHOPLAVOV, TICHOPLAVOVÁ, 2010).
První vědecké Kozyrevovy statě překvapily svou přesností a přísnou logikou, zveřejnil je již ve svých sedmnácti letech. Ve dvaceti osmi letech byl již uznáván jako významný, renomovaný fyzik. Nelze však opomenout, že osud tohoto velkého vědce se nemálo shodoval s osudem jeho země ve 20. století: náhle se mu v životě všechno zhroutilo. Kozyrev byl v roce 1936 uvězněn a strávil deset let v koncentračních táborech.
Z vězení byl propuštěn koncem prosince roku 1946 a už v dubnu následujícího roku se konala oslnivá obhajoba jeho doktorské disertační práce, věnované zdrojům hvězdné energie. Později se zabýval zdroji energie hvězd a předložil odbornému světu novou hypotézu, mnohem odvážnější, než první, a sice to, že nebeská tělesa (planety a hvězdy) jsou v podstatě stroje na výrobu energie, jejichž zpracovávanou surovinou je čas. Dnes je i tato hypotéza potvrzena (TICHOPLAVOV, TICHOPLAVOVÁ, 2010).
V době, kdy se západní věda snažila rozbíjet atom na stále menší části, Kozyrev poměřoval účinky spinového, či torzního pole. Pro holistickou fyziku, která byla ještě v plenkách, byly Kozyrevovy vědecké důkazy o tom, že veškerá fyzikální hmota je tvořena „éterem“ – neviditelnou vědomou energií, silným impulsem. Dvě generace vzdělanců s titulem Ph.D, kterých bylo na tisíce, se odrazily od práce Dr. Kozyreva, jež jako taková změnila kompletně porozumění Vesmíru, lidskému vnitřnímu světu a životu (TICHOPLAVOV, TICHOPLAVOVÁ, 2010).
Uvedeným příkladem je zřejmé, že karteziánské pojetí vědy již nestačilo novým objevům.
Na scénu vstupuje fenomén holistické fyziky a filozofie
Ve druhé polovině 20. století bylo zaznamenáno mnoho nevysvětlitelných přírodních fenoménů, úkazů a anomálních jevů, ke kterým dodnes nebyl nikdo schopen předložit fyzikálně přijatelnou konstrukci nebo teorii.
Pozorovatelé zaznamenávají jevy, které je možno nazvat poruchou času i prostoru. Jsou zaznamenány formy zcela neznámých energií; byly zaznamenány opakované příhody, kdy pozorovatel vidí zcela živé holografické obrazy děje, probíhající mimo něj v jiné rovině, do které nemůže vstoupit. Podobné události se odehrávaly v souvislosti s americkým projektem Phoenix III, kdy byly generovány časové tunely pro průchody do situací, mající jiný časový vektor.
Tyto a podobné události stály u kolébky, v níž se zrodil nový vědní obor holistická fyzika. Oborem zájmu této vědní disciplíny je nejen polydimenzní podstata prostoru, ale také intimní vztah hmoty s kategorií nazývanou „duchem“ a to především ve vztahu k člověku (WIESNER, 2007).
Při studiu starých textů, které uchovávají znalosti a odkazy vědění dávno zaniklých starých civilizací, musíme dříve, či později dojít k závěru, že dávné civilizace znaly dobře skutečný vztah času a prostoru, ale i vztahy existující mezi hmotou, energií, prostorem a časem.
Holistický fyzik a nositel Nobelovy ceny za fyziku pro rok 1979 profesor S. Weinberg ve své inaugurační přednášce prohlásil: „Pro holistickou fyziku je čas pouhou konstantou v trojrozměrném světě“. Jestliže chceme porozumět podstatě času, musíme nejprve poznat a ovládnout funkční vztahy, jimiž je sám prostor vymezen.
Právě holistická filozofie a kvantová fyzika umožnily pochopit skutečný význam prastarých textů. Ve védských spisech, knihách o Tao, tantrických textech, v Kabale, Upanišádách, v záznamech egyptských a bönských kněží, v knize Dhyanů, v Zend Avestě a mnoha jiných posvátných textech a manuskriptech, nacházíme ucelené vědění o skutečné podstatě Univerza a jeho zákonech.
Řada předních vědců naší doby začíná vnímat a tušit obrysy skutečného stavu věcí a dějů, jak to naznačují nové teorie o kvantové struktuře Vesmíru, vyslovené svého času G. Chewem. Je až udivující, jak blízká je tato teorie k taoistickému pojetí zákonů, jimiž se řídí hmotné světy, jak na to upozornil F. Capra. Moderní představu existence mnohovrstevného Univerza předložili C. G. Jung a J. Everett, později na nich pracoval i David Bohm (WIESNER, 2007).
Život každé lidské bytosti je předurčen úkoly, které je třeba zvládnout.
Za duší, která míří na Zem, vlaje zlatý závoj, který nás doslova zaplavuje informacemi z jemnohmotné reality. Je nutno znát zákonitosti jemnohmotného světa a pochopit svou pozemskou misi (TICHOPLAVOV, TICHOPLAVOVÁ, 2010).
Literatura:
BOHM, D. 2006. Wholeness and the Implicate Order. London: Routledge Classic, 2006. 284 s. ISBN 0-415-28979-3.
GROF, S. 1993. Holotropní vědomí. Praha: Chvojkovo nakladatelství, 1993. 228 s. ISBN 80-85206-18-8.
HONTZ, C. A., GILL, C. R. 1994. Strukturální neurologie II. Košice: Amicus, 1994. 71 s.
CHOPRA, D. 1996. Sedm duchovních zákonů úspěchu. Praha: Pragma, 1996. 108 s. ISBN 80-7205-005-2.
LUPIČEV, N. L. 1994. Homeopatie a energoinformatika. Praha: Aspekt, 1994. 160 s. ISBN 80-900053-5-7.
MASTILIAKOVÁ, D. 1999. Holistické přístupy v péči o zdraví. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1999. 164 s. ISBN 80-7013-277-9.
MURPHY, J. 2008. Pro blahobyt a úspěch. Bratislava: Aktuell, 2008. 182 s. ISBN 978-80-89153-57-2.
STOKES, G., WHITESIDE, D. 1998 (b). Strukturální neurologie. Košice: Amicus, 1998. 47 s. ISBN 0-9189993-57-1.
TICHOPLAVOV T., TICHOPLAVOVÁ, V. 2010. Neomezené možnosti člověka. Bratislava: Eugenika, 2010. 233 s. ISBN 978-80-89227-11-2.
VIRTUE, D. 2006. Božská magie. Sedm posvátných tajemství manifestace. Praha: Synergie CZ, 2006. 125 s. ISBN 978-80-7370-006-5.
WEINBERG, S. 1996. Snění o finální teorii. Praha: Hynek, 1996. 290 s. ISBN 80-85906-26-0.
WIESNER, I. 2000. Alchymie a theurgie svatého ohně. Ústí n. Labem: AOS Publishing, 2000. 135 s. ISBN 80-86063-28-3.
WIESNER, I. 2001. Stezka draka. Ústí n. Labem: AOS Publishing, 2001. 175 s. ISBN 80-86063-39-9.
WIESNER, I. 2005. Děti moudrých draků. Ústí n. Labem: AOS Publishing, 2005. 254 s. ISBN 80-86063-07-0.
WIESNER, I. 2007. Do ráje projdeš peklem. Ústí n. Labem: AOS Publishing, 2007. 402 s. ISBN 80-86063-63-1.
GROF, S. 1993. Holotropní vědomí. Praha: Chvojkovo nakladatelství, 1993. 228 s. ISBN 80-85206-18-8.
HONTZ, C. A., GILL, C. R. 1994. Strukturální neurologie II. Košice: Amicus, 1994. 71 s.
CHOPRA, D. 1996. Sedm duchovních zákonů úspěchu. Praha: Pragma, 1996. 108 s. ISBN 80-7205-005-2.
LUPIČEV, N. L. 1994. Homeopatie a energoinformatika. Praha: Aspekt, 1994. 160 s. ISBN 80-900053-5-7.
MASTILIAKOVÁ, D. 1999. Holistické přístupy v péči o zdraví. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví, 1999. 164 s. ISBN 80-7013-277-9.
MURPHY, J. 2008. Pro blahobyt a úspěch. Bratislava: Aktuell, 2008. 182 s. ISBN 978-80-89153-57-2.
STOKES, G., WHITESIDE, D. 1998 (b). Strukturální neurologie. Košice: Amicus, 1998. 47 s. ISBN 0-9189993-57-1.
TICHOPLAVOV T., TICHOPLAVOVÁ, V. 2010. Neomezené možnosti člověka. Bratislava: Eugenika, 2010. 233 s. ISBN 978-80-89227-11-2.
VIRTUE, D. 2006. Božská magie. Sedm posvátných tajemství manifestace. Praha: Synergie CZ, 2006. 125 s. ISBN 978-80-7370-006-5.
WEINBERG, S. 1996. Snění o finální teorii. Praha: Hynek, 1996. 290 s. ISBN 80-85906-26-0.
WIESNER, I. 2000. Alchymie a theurgie svatého ohně. Ústí n. Labem: AOS Publishing, 2000. 135 s. ISBN 80-86063-28-3.
WIESNER, I. 2001. Stezka draka. Ústí n. Labem: AOS Publishing, 2001. 175 s. ISBN 80-86063-39-9.
WIESNER, I. 2005. Děti moudrých draků. Ústí n. Labem: AOS Publishing, 2005. 254 s. ISBN 80-86063-07-0.
WIESNER, I. 2007. Do ráje projdeš peklem. Ústí n. Labem: AOS Publishing, 2007. 402 s. ISBN 80-86063-63-1.