Komunikace

6.4 Stupně vyššího poznání

6.4 Stupně vyššího poznání
 

Holistický světový názor otevřel prostor nejen k nahlédnutí, ale k pojmenování a pochopení jemnohmotné reality nadsmyslového světa. Obdivovaný a uznávaný myslitel, filozof a antropozof Rudolf Steiner, velký znalec duchovních věd a zakladatel Waldorfských škol, žijící na konci 19. a počátkem 20. století, vždy zdůrazňoval, že schopnosti nadsmyslových prožitků dřímají v každém člověku. Zdůrazňoval, že nejde o žádné vizionářské zážitky nebo mediální zjevení, které spíše patří do světa „podsmyslového“. Naproti tomu vstup do nadsmyslové reality se při rozvoji duševních prožitků děje přesně opačným směrem – to znamená, že vede k menší závislosti na smyslovém i volním životě.
 
Steiner pojmenoval a popsal 4. stupně poznání:  
1. První stupeň poznání známe z našeho běžného smyslového světa
První stupeň vnímáme smysly. Rozvinutá přístrojová technika a elektronika umožní zkoumat i to, co nedostatečně vybavené smysly nevidí a nepostřehují. To ale nevede k vyššímu způsobu poznání.
U hmotného poznání jsou ve hře čtyři prvky: předmět, který je smysly vnímán, obraz, který si o něm člověk tvoří, pojem, který je již „duchovním“ uchopením věci nebo děje a konečně naše „já“, které si na podkladě dojmu tvoří obraz a pojem. Obraz vnímáme na podkladě předmětu, když se obrátíme, obraz zůstává. Pojem pak vzniká na podkladě obrazu neprodleně. „Teprve, když jsme si učinili o věci pojem, dostali jsme se k jejímu pochopení“ (STEINER, 2000).
Tento první stupeň je poznání hmotné a k němu se připojují tři další: imaginativní, inspirativní a intuitivní.
 
2. Druhý stupeň poznání je poznání imaginativní
Na místo smyslového vnímání nastupuje u jedince imaginace. Obrazy nepřicházejí z hmotného světa, ale z oblasti „duše“/„ducha“. Steiner však podotýká: „Člověk imaginace má takový svět obrazů, který již přichází z vyššího světa (dnes bychom upřesnili  - z reality vyšších vibrací). Je však třeba pečlivého školení, aby se v tomto vyšším světě obrazů odlišil klam od skutečnosti“. „Rozhodování o tom, co je skutečné a co je pouhou iluzí, může vycházet jen ze skutečnosti“ (STEINER, 2000).
 
3. Třetí stupeň poznání - přes inspiraci k intuici
U třetího stupně poznání, jímž je poznání inspirativní, odpadnou i obrazy. Člověk tu má co činit jen s „pojmy“ a vlastním „já“ a to už se pohybuje v ryze duchovním světě.
„Čím je pro první stupeň smyslový vjem a pro druhý imaginace, tím je pro třetí stupeň inspirace“. Chceme-li s tímto světem srovnat něco smyslového, pak je to svět slyšitelných tónů. Je to však jiné, než smyslové znění. Je to ryze „duchovní znění“. Člověk začíná slyšet, co se děje v nitru věcí. Kámen nebo rostlina se stávají „duchovními slovy“.
 
Inspirace vytváří dojmy a „já“ tvoří pojmy
Svět v inspirativním poznání se začíná vyslovovat svou podstatu. Jsou to nesmírně silné prožitky. Prožitek sám je vyšší stupeň poznání. V lidském rčení existuje věta: „slyší trávu růst“ - Jde o nesdělitelné osobní prožitky. Formu krystalu lze vnímat jako „znění“, otevírající se květ k člověku mluví. Všechny věci vyvstávají před jeho duší v nové podobě. Inspirovaný člověk mluví řečí pocházející z jiného světa, která však činí teprve pochopitelným náš všední svět.
 
4.  Na čtvrtém stupni poznání přestává i inspirace a zůstává jen „já“
Člověk má pocit, že se už nenachází mimo věci a děje, nýbrž uvnitř nich.
Obrazy nejsou předmětem, pouze ho vytvářejí. Život věcí v duši, to je intuice. Skrze svou intuici člověk jakoby vklouzne do všech věcí. Jako lidská entita-člověk (osobnost), vnímáme všechny věci z vnějšku, pouze naše „já“ nikoliv.
Toto vnímání našeho „já“ je předobrazem pro intuitivní poznání. Často se hovoří o „vnitřní Moudrosti“, o „vnitřní Pravdě“, o „Nekonečné inteligenci“ a jiných názvech této nekonečné vnitřní moci.
Bezpečným prostředkem k tomuto stupni i ke dřívějším rovinám poznání jsou meditace a koncentrace. Je však dobré vědět, že se cvičí v tichosti a trpělivosti. Kdo se domnívá, že svůj postup nějak urychlí nebo předběhne, hluboce se mýlí.
 
Kdo si představuje, že skutečnost poznání vyšších rovin se před ním objeví stejně hmatatelně jako skutečnost smyslová, mýlí se stejně hluboce. Steiner zdůrazňuje, že oč jsou vyšší světy ve vyšších stupních poznání živé a bohaté, jsou současně jemné a subtilní – na rozdíl od hrubého a tvrdého světa smyslů.
Člověk musí nejprve získat správný cit pro mimosmyslový (duchovní) svět, pak nebude duchovnost pouze pozorovat, ale bude ji vnímat a uznávat.
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše