Osetrovatelska_pece_v_otorinolaryngologii

5.1.2 Záněty zevního zvukovodu

5.1.2 Záněty zevního zvukovodu
 
 
Hlavním příznakem je bolestivost chrupavčité části zvukovodu. Zvukovod v akutní zánětlivé exsudativní fázi je edematózní, vyplněný zcela nebo zčásti epidermálním dentritem, může se stát živnou půdou pro gramnegativní mikroby a anaeroby.
U chronické fáze zánětu je zvukovod spíše rozšířen, kůže je atrofická, vyskytují se šupiny odloupaných epitelií. Příznakem je silný pruritus, který nutí pacienta k manipulaci s různými i bizarními předměty ve zvukovodu s následnými traumaty a mikrotraumaty kůže zvukovodu, je ideální vstupní branou pro superinfekci.
Patogeneze - uplatňují se různé exogenní faktory (macerace vodou mořskou nebo chemicky upravenou, dále mechanická a chemická traumatizace, endogenní vlivy - alergie, metabolické - nejčastěji diabetes). To vede ke snížení kvantity a kvality protektivního filmu zvukovodu v důsledku redukce ceruminózních a sebaceózních žlázek, při delším trvání k vysušení a porušení chemické rovnováhy kůže zvukovodu a redukci její elasticity. Pro bakteriální a mykotickou prevenci má zásadní důležitost pH kůže, nemá být vyšší než 6, absence macerace zvukovodu (neumožňuje růst anaerobů), dále teplota a vlhkost.
Diagnostika – otomikroskopie, otoskopie, bakteriologické vyš., ladičkové zkoušky, event. audio, rtg Schüllerová projekce, event. CT pyramidy.
Terapie – evakuace detritu a sekrece odsátím či výplachem pod vizuální, nejlépe mikroskopickou kontrolou, vysušení a aplikace širokospektrých antibiotik event., s kortikoidem ke zmenšení edému zvukovodu, u alergických reakcí na ATB a u mykóz, osvědčují se také kapky s vysušujícím a pH snižujícím účinkem např. Boralkohol. V podezření na šíření zánětu do středouší či boltce, eventuálně jiné struktury a u imunosuprimovaných osob striktně systémová aplikace antibiotik.