Osetrovatelska_pece_v_psychiatrii
10.8 Ošetřovatelská péče u pacienta s poruchou jednání
10.8 Ošetřovatelská péče u pacienta s poruchou jednání
Jednání je psychický proces, který směřuje k určitému cíli. Je ovlivňováno vůlí a motivací. (HÖSCHL, 1996, RABOCH, PAVLOVSKÝ a kol., 2012)
Vůli lze označit za vědomé usměrnění jednání. Motivy jsou podněty, které vedou k uspokojování potřeb, a to od základních k vyšším (viz obr. 10 Hierarchie potřeb dle A. Maslowa).
Jestliže nejsou dostatečně uspokojeny potřeby jedné úrovně, člověk ztrácí motivaci k přechodu na úroveň vyšší.
Obr. 10 Hierarchie potřeb dle A. Maslowa
Projevy jednání jsou:
- chování
- postoje
- mimika
- gestikulace
Z ošetřovatelského hlediska je nutné si uvědomit, že poruchy jednání mohou být příznaky celého spektra duševních poruch. Příklady jednotlivých projevů poruch jednání viz 10 Příznaky duševních poruch.
Ošetřovatelská péče u pacientů s kvantitativní poruchou jednání zahrnuje péči o:
- Agitovaného pacienta, který se projevuje především jako psychomotoricky neklidný, excitovaný. Tento stav může předcházet např. raptu (kvalitativní porucha jednání, bouřlivé a agresivní chování). Z tohoto důvodu je důležité pozorování chování a projevů psychiatrických pacientů, aby bylo možné včas předcházet nepříjemným a nebezpečným situacím.
Velice důležitým prvkem v péči o agitovaného pacienta je komunikace. Někdy pacient přichází za personálem sám s žádostí o tzv. neklidovou medikaci (př. Rivotril, Apaurin). V opačných případech, kdy sestra (nebo lékař) vidí nutnost aplikace této medikace, se může vyskytnout problém ve spolupráci s pacientem. Zde je nutné mít na paměti riziko jeho agrese a své chování přizpůsobit (při stupňování neklidu ukončit rozhovor, demonstrovat sílu např. přivoláním dalších kolegů, atd. viz 9 Zásady ošetřovatelské péče v psychiatrii)
- Hypoagilního pacienta, tedy pacienta se sníženou spontaneitou a aktivitou je třeba aktivizovat, zapojovat do dění na oddělení a podněcovat k samostatné činnosti. Důležitým prvkem je u těchto pacientů vhodná motivace, která je založena na individualitě pacienta.
- Hyperagilní pacient, projevující se zvýšenou spontaneitou a aktivitou vyžaduje nastavení jasných pravidel, které musí dodržovat. Jedná se i zdánlivě drobná pravidla, jako je neskákání do řeči, nevyrušování během vizit, nepřebírání činností druhým pacientům nebo korekce pomoci personálu.
Ošetřovatelská péče u pacientů s kvalitativní poruchou jednání zahrnuje např. péči o:
- Pacienta s projevy negativismu, který může být pasivní nebo aktivní.
V rámci pasivního negativismu pacient nevyhoví požadovanému pokynu. Vykonání přesného opaku požadavku je označováno jako negativismus aktivní.
Přístup k těmto pacientům vyžaduje především trpělivost. V těchto případech je velice důležitá diagnostika, včetně ošetřovatelského pozorování, k diferenciaci skutečných příznaků onemocnění od snahy pacienta „přelstít“ ošetřovatelský personál.
- pacienta s kompulzivním jednáním. Kompulze jsou označovány jako nutkavé, opakující se, stereotypní jednání vedené obsedantními myšlenkami.
Pacienti mají obvykle náhled na svůj stav a uvědomují si tedy nadbytečnost takového jednání. (HÖSCHL, 1996, RABOCH, PAVLOVSKÝ a kol., 2012)
V rámci ošetřovatelské péče pacientovi umožňujeme vykonávání kompulzí, protože pouhá představa neprovedení kompulze vyvolává u pacienta obavy, úzkost až neklid.
Příklady potenciálních ošetřovatelských diagnóz:
- Úzkost vyvolaná agitovaností
- Poruchy usínání vyvolané hyperagilností
- Porucha compliance vyvolaná negativismem
- Sociální izolace vyvolaná kompulzivním jednáním
- Porucha sebekoncepce vyvolaná kompulzivním jednáním