Paliativni_pece

3.1.3 Role ošetřovatele v péči o umírající

3.1.3 Role ošetřovatele v péči o umírající
 
  
S výjimkou partnerů a blízkých přátel jsou ze všech lidí podílejících se na péči v nejužším a nejtrvalejším kontaktu s umírajícími ošetřovatelé. Někdy se dokonce uvádí, že v péči o umírající se odhaluje „sama podstata“ ošetřovatelství.
 
Existuje sedm zásadních a důležitých způsobů chování ošetřovatelů při péči o umírající:
- Kladná reakce na prostředí smrti – zachování klidného dojmu a zapojení rodiny.
- Zajištění pohodlí – redukce nepříjemných pocitů, zejména způsobených bolestmi.
- Kladná reakce na zlost – projevování respektu a empatie i v případě, že je zlost namířena proti ošetřovateli.
- Práce na osobním růstu – jasně projevovaná a vymezená osobní role ošetřovatele v péči o umírající.
- Kladná reakce na kolegy – poskytování emoční podpory a kritické zpětné vazby kolegům.
- Zlepšování kvality života – poskytování pomoci pacientům, aby mohli dělat věci, které jsou po ně důležité.
- Kladná reakce na rodinu – reakce na potřebu informací, snižování potenciálu pro budoucí lítost a v závislosti na potřebách rodiny buď její zapojení do péče, nebo osvobození od odpovědnosti.
 
Ať už ošetřovatelé při péči o umírající čelí jakýmkoli problémům, vždy musí být schopni dát svým zkušenostem nějaký smysl. Je jasně patrné, že má-li být smrt dobře zvládnuta, je třeba si umět poradit s protichůdnými požadavky a s vysokou úrovní emoční angažovanosti. V této „práci“ je třeba, aby měl ošetřovatel vztah nejenom k pacientům, ale také k jeho rodině a blízkým přátelům a také k ostatním kolegům zdravotníkům.