Sociologie
6.1.3 Třetí fáze nemoci
6.1.3 Třetí fáze nemoci
Třetí fázi nazveme akceptování choroby, v níž se jedinec na sebe dívá již jako na nemocného, nepokouší se vydávat za zdravého – je srozuměn s rolí pacienta. Csorbolová uvádí, že hospitalizace může pro nemocného znamenat úlevu z těchto důvodů (Csorbolová, 1966, s. 26):
- zmenší se napětí, které vzniká z neuspokojujícího průběhu choroby,
- zmenší se komplexy nemocného člověka, který nemohl soutěžit se zdravými,
- zmenší se napětí v porovnání se zdravými lidmi,
- dojde k úlevě v utrpení, která by při domácím léčení nebyla možná
Omezením, změnou prostředí, výživy, společenského kontaktu nemoc vždy nějak zasahuje do duševní stránky člověka. U člověka se objeví zúžení zájmu o věci, které se pacienta bezprostředně netýkají, egocentrismus, hypochondrie. Lze mluvit o „od- socializování“ a „zdětinštění“. Uvedené dispozice chování nejsou přirozeným následkem nemoci, ale jsou individuálně a společensky žádoucím činitelem v procesu uzdravování. Tuto reakci lze považovat za koncentraci energie na vlastní osobu, aby ustál boj s nemocí. Neexistují však žádná pravidla a normy, podle kterých by pacient mohl extrémně reagovat. Jeho extrémní chování by nemělo přesahovat potřebu stavu orientování se na sebe sama. Zde se setkáváme se sociologickým problémem chování se k pacientovi, protože z normativního hlediska by regrese neměla přesahovat potřebnou odpovídající míru.
V průběhu nemoci pacient může vykonávat sociální funkce omezeně, nebo je z plnění sociálních funkcí zcela vyřazen. Zvlášť závažná je situace, kdy se jedná o nemoc chronickou, nebo nemoc s trvalými následky.
Každé onemocnění se vyvíjí různě, a to buď vede k uzdravení, nebo přechází do chronicity, někdy může vést až ke smrti.
Změny ve způsobu života se u pacientů mohou v souvislosti s plněním sociálních funkcí podstatně odlišovat.
Při posuzování změn ve způsobu života je nutné vždy vycházet ze znalosti sociálních funkcí, které pacient vykovává, ale i z jeho subjektivního přístupu hodnocení významu jednotlivých funkcí pro další život člověka.