Radiologie_a_nuklearni_medicina

4.5.1 Scintigrafie skeletu

4.5.1 Scintigrafie skeletu
 
 
Scintigrafie skeletu je nukleárně medicínská metoda zobrazování distribuce určitého radiofarmaka ve skeletu. Pacientovi je nejprve aplikováno radiofarmakum do žíly, vyšetření se provádí za 2–3 hodiny po podání látky. Nejpoužívanějším radiofarmakem pro zobrazení skeletu je methylendifosfonát značený 99mTc. Snímání se provádí nejčastěji vleže na zádech po dobu 30–45 minut, kdy musí pacient v klidu ležet. Jelikož se při vyšetření snímá celé tělo, scintigrafie kostí podává informaci o změněné aktivitě v celém skeletu najednou, což je značná výhoda. Změněná metabolická aktivita v kostním systému pomáhá odhalit patologické léze. Patologické změny ve skeletu se projevují většinou zvýšenou akumulací radiofarmaka.
Kostní scintigrafie je schopna odkrýt patologické procesy rychleji, než ostatní zobrazovací metody, což má význam zejména v časné detekci metastáz do kostí. Ty se mohou na skiagramu prokázat často až za několik měsíců po jejich vzniku. Do kostí nejčastěji metastazují karcinomy prostaty, prsu, plic, ledvin a močového měchýře.
Ložisko osteomyelitidy se na scintigramu prokáže zvýšenou kumulací radiofarmaka často již druhý den po zjištění otoku v postiženém místě, zatímco na skiagramu se léze zobrazí mnohdy až po 14 dnech.
U fraktur se 3–5 dní po úrazu prokazuje zvýšená kumulace radiofarmaka v místě léze, což je známka počínajícího hojení. Tuto vlastnost využíváme u selhání skiagrafie, například u zlomenin os lunatum, os naviculare, žeber a lebky. Hojení některých zlomenin, zejména infrakcí, nemusí být jinou metodou prokazatelné. Taktéž je scintigrafie výhodná při rozpoznání stresových fraktur či zobrazení drobných hojících se fraktur při syndromu týraného dítěte.
Scintigrafie kostí je funkční metoda, zachycující časné metabolické změny v kostní tkáni, není však schopna rozlišit jejich původ, je tudíž málo specifická. Změněnou aktivitu může vykazovat mnoho onemocnění, jakými jsou např. nádory, metastázy, subdurální hematomy, mozkové krvácení, ložiska infarktu myokardu, kostní traumata, osteomyelitida, artritida, zánětlivé postižení měkkých tkání.
Proto musíme vždy zjištěné nálezy na kostní scintigrafii porovnávat s ostatními zobrazovacími metodami (RTG, CT, MR) a klinickými nálezy.
 
Obrázek č. 4.6 Scintigrafie kostí: vícečetné metastázy v obratlích a žebrech
Zdroj: Autor
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše