Paliativni_pece

4.6.1 Bronfenbrennerův bioekologický model vývoje

4.6.1 Bronfenbrennerův bioekologický model vývoje
 
  
Ke zkoumání služeb pro pozůstalé děti a rozmanitosti jejich modelů a praxe se často užívá Bronfenbrennerův (1992) bioekologický model vývoje, který zdůrazňuje zásadní význam interpersonálních, sociálních vztahů ve vývoji dítěte a jeho schopnost jednat ve svém sociálním světě. Nastiňuje soubor procesů, v nichž vlastnosti člověka a prostředí na sebe navzájem působí, aby vytvářely stálost a změnu v charakteristikách v průběhu celého života. Tento model je založen na třech tezích:
- Vývoj člověka probíhá prostřednictvím procesů stále komplexnějších vzájemných interakcí mezi aktivním, vyvíjejícím se biopsychologickým lidským organismem a lidmi, objekty a symboly v jeho bezprostředním okolí.
- Forma, síla, obsah a směr těchto „proximálních procesů“ ovlivňujících vývoj se systematicky mění jako spojená funkce:
a) charakteristik vyvíjejícího se člověka;
b) prostředí;
c) povahy uvažovaných výsledků vývoje.
- Proximální procesy slouží jako mechanismus aktualizace genetického potenciálu pro psychický vývoj.
 
Bronfenbrennerův systémový model vývoje zachycuje dynamický proces, v němž se aktualizuje genetická výbava dítěte a zdůrazňuje dynamiku vzájemných vztahů mezi vyvíjejícím se člověkem, procesy či interakcemi a kontextem, v němž probíhají v čase. V rámci tohoto bioekologického systému dochází ke smrti rodiče nebo sourozence a dítě prožívá jejich ztrátu – zde jsou umístěny i služby pro pozůstalé děti.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše