Anatomie
10 Látkové řízení organismu
10.1 Test látkové řízení organizmu
Vzájemná spolupráce jednotlivých částí organismu, jeho celková souhra v oblasti vývoje a projevů je zajištěná jednak nervovou soustavou a jednak systémem žlaz s vnitřní sekrecí /endokrinních žlaz/.
Žlázy s vnitřní sekrecí jsou ty, které nemají vlastní vývod. Jejich buňky nebo nakupeniny buněk jsou obklopeny sítí kapilár. Do nich jsou působky těchto žlaz, zvané hormony, transportovány přímo.
Na rozdíl od nich ty žlázy, které mají vlastní trubicovitý vývod, se nazývají žlázy s vnější sekrecí.
Nejdůležitější žlázy s vnitřní sekrecí:
Hormony neurohypofýzy
Na rozdíl od nich ty žlázy, které mají vlastní trubicovitý vývod, se nazývají žlázy s vnější sekrecí.
(Například příušní slinná žláza odvádí sliny jediným vývodem do předsíně dutiny ústní. Podjazyková žláza má vývodů naopak celou řadu, vyúsťují na slizniční lištu pod jazykem. Slinivka břišní, pankreas, má obvykle dva vývody, hlavní a vedlejší, které sekret vytvořený ve slinivce odvádějí do dvanácterníku. A tak dále.)
Nejdůležitější žlázy s vnitřní sekrecí:
šťítná žláza /glandula thyroidea/ - hormóny tyroxin a trijodthyronin důležité pro optimální fungování celé řady dějů, např. termoregulace, příjem potravy, inteligence
příštítná tělíska /glandula parathyroidea/ - parathormon
nadledvinky /glandula suprarenalis/ - glukokortikoidy /kortizol/a mineralokortikoidy /aldosteron/
varlata /testes/ - pohlavní hormón testosteron
vaječníky /ovaria/ - pohlavní hormóny estrogeny a progesteron
langerhansovy ostrůvky pankreatu - inzulín, glukagon
hypophysis, hypofysa, podvěsek mozkový, ústředí nadřazené ostatním endokrinním žlázám /viz schéma výše/
glandula pinealis , epifýza /šišinka/ - melatonin
Dohromady tvoří tzv. endokrinní systém žlaz s vnitřní sekrecí.
Hormony jsou nosiče chemických informací. Vyvolávají fyziologickou odpověď i značně vzdálených cílových tkání.
Endokrinní funkci mají i buňky orgánů, které se jinak k endokrinním neřadí, např. srdce, ledviny, mozek, epitel trávicí trubice. Tvoří difusní endokrinní systém a jejich produkty se nazývají tkáňové hormony.
Nemoci endokrinního systému jsou běžné, např. diabetes mellitus (cukrovka), nemoci štítné žlázy atd. Oblast medicíny zaobírající se poruchami endokrinních žláz je endokrinologie.Interní_medicína
Činnost většiny žlaz s vnitřní sekrecí je řízen hypothalamo-hypofyzární osou /viz schéma výše/.
Hypothalamus tvoří působky zvané liberiny a statiny, které ovlivňují tvorbu hormónů v hypofýze.
Hypothalamo - hypofyzární osa funguje na principu negativní zpětné vazby. Čím více hormónu je v krvi, tím méně liberínů tvoří hypothalamus, který tedy nestimuluje hypofýzu k činnosti.
Hypofýza, podvěsek mozkový, je součást diencephala. Dělí se na adenohypofýzu a neurohypofýzu. Hormóny adenohypofýzy ovlivňují tvorbu hormónů celé řady žlaz z vnitřní sekrecí v periferii organizmu. Např. činnost štítné žlázy řídí thyreotropní hormón /TSH/, činnost pohlavních žlaz folikuly stimulující hormón a luteinizační hormón. Činnost nadledvinek stimuluje adrenokortikotropní hormón /ACTH/.
Štítná žláza - glandula thyroidea
Tato žláza s vnitřní sekrecí se nachází zepředu na hrtanu a průdušnici. Skládá se ze dvou laloků, lobus dexter et sinister, které jsou spojeny můstkem zvaným istmus. Z istmu může někdy vystupovat lobus pyramidalis.
Tkáň štítné žlázy se skládá z folikulů. Jsou to uzavřené váčky obklopené jednou vrstvou buněk. Obsahují koloid, který je jimi produkován a váže hormony štítné žlázy, tetrajodthyronin a trijodthyronin. Odtud jsou hormony uvolňovány přímo do oběhu.
Syntéza a sekrece hormonů štítné žlázy jsou pod přímým vlivem TSH - thyreotropní hormon. Je produkován adenohypofýzou.
Mezi buňkami folikulů se nachází parafolikulární buňky, které produkují kalcitonin.
Příštítná tělíska - glandula parathyroidea
Příštítná tělíska jsou 4 drobné útvary. Nacházejí se zezadu štítné žlázy. Obvykle jsou dvě horní a dvě dolní, velká cca 6 mm x 3 mm x 2 mm. Obsahují trámce buněk, na povrchu je tenké pouzdro. Produkují parathormon, který reguluje hladinu kalcia a fosforu v krvi. Při jeho nadprodukci se zvýšeně uvolňuje vápník z kostí, což vede ke zřídnutí kostní tkáně. Příčinou bývá benigní nádor příštítných těllísek, tzv. adenom. Zvýšená hladina kalcia vede k jeho ukládání ve tkáních, např. v cévách nebo v ledvinách. Řešením bývá chirurgické odstranění postiženého tělíska.
Nadledvinky - glandulae suprarenales
Nadledvinky se nacházejí v tukovém pouzdře na horním pólu ledvin. Jsou velké přibližně 4 cm x 3 cm x 0,5 cm. Jsou stejně jako ledviny primárně retroperitoneální orgán. Jsou kryty jemným pouzdrem, na řezu lze rozlišit kůru a dřeň nadledvin. Kůra tvoří až 90% tkáně, její buňky tvoří trámečky, mezi kterými jsou krevní kapiláry.
Kůra nadledvin se dále dělí na tři zóny.
Zona glomerulosa tvoří aldosteron, což je mineralokortikoid důležitý pro hospodaření s ionty a vodou. Díky tomu je důležitý pro regulaci krevního tlaku. Děje se tak díky ose řízení renin /tvořený v ledvinách/, angiotensin /jeho prekursor angiotensiogen II vzniká v plicích/ a aldosteron.
Zona fasciculata tvoří kortisol a kortikosteron, což je glukokortikoid.
Zona reticularis tvoří malé množství pohlavních hormonů.
Dřeň nadledvin produkuje adrenalin a noradrenalin, látky, které jsou shodné s mediátory vegetativního nervového systému. Jejich účinek je shodný s účinkem sympatiku.
Varle - testis
Varle obsahuje semenotvorné kanálky, které jsou vystlány tzv. Sertoliho podpůrnými buňkami. V jejich záhybech probíhá od puberty spermiogeneze, tedy proces dělení, růst a vyzrávání mužských pohlavních buněk. Tento proces je pod vlivem LH - luteinizačního hormonu a FSH - folikuly stimulujícího hormonu. Oba vznikají v adenohypofýze. LH působí především na další buňky varlat, nazývají se Leydigovy buňky a nacházejí se mimo kanálky, v tzv. intersticiu. Leydigovy buňky produkují testosteron, mužský pohlavní hormon.
Langerhansovy ostrůvky pankreatu
Endokrinní část pankreatu je roztroušená v exokrinní části celé žlázy. Tvoří ohraničené ostrůvky o velikosti od desetiny půl milimetru v počtu 1 - 2 miliony. Větší množství je jich v cauda pancreatis. Jsou obklopeny sítí kapilár charakteru sinusoidů, které pronikají i dovnitř ostrůvků. Obklopeny jsou vazivovým pouzdrem. Nacházejí se zde 2 typy buněk.
A-buňky jsou větší, tvoří se zde glukagon, který zvyšuje hladinu glukosy v krvi. Mechanismus účinku je především glykogenolysa v játrech, tedy působení na rozklad zásobního škrobu, tzv. glykogenu. Rovněž zvyšuje tvorbu glukosy z aminokyselin v játrech, tzv. glukoneogenezi a zvyšuje hladinu metabolismu.
B-buňky jsou menší, nejpočetnější, nacházejí se v centru ostrůvků. Produkují hormon insulin. Ten snižuje hladinu glukosy v krvi tím, že zvyšuje příjem glukosy v játrech a také syntézu glykogenu. Rovněž zvyšuje vychytávání glukosy buňkami celé řady tkání, především kosterní, srdeční i hladké svaloviny.
Nedostatek insulinu vyvolává onemocnění zvané cukrovka, diabetes mellitus.
Je charakteristická zvýšenou hladinou glukosy v krvi a v moči.
V pozdějších stádiích se přidružují poruchy metabolismu bílkovin a tuků.
Jedním z nejtypičtějších příznaků tohoto onemocnění je extrémní pocit žízně a zároveň zvýšené močení, snížená odolnost vůči infekcím, hubnutí a celkové slábnutí organismu. Komplikací pokročilejších stádií je zánět oční sítnice, vedoucí až k oslepnutí, záněty periferních nervů a degenerace drobných cév, tzv mikroangiopatie. Ta může vést k selhání ledvin a odumírání /nekróze/ koncových částí dolních končetin, jejímž důsledkem jsou postupné amputace.
Epifýza, šišinka
Epifýza je součást mezimozku, tvoří tzv. epithalamus. je nepárová, velikosti malého hrášku. Produkuje melatoninu, čímž se podílí na regulaci cirkadiánních rytmů. Melatonin působí jako specifický hormon, ale zároveň ovlivňuje a moduluje funkci řady endokrinních žláz. Ovlivňuje rytmickou funkci gonád a hypofýzy (pozitivně ovlivňuje produkci růstového hormonu a růstových faktorů). Sekrece melatoninu kolísá v průběhu 24 hodin, neboť je tlumena světlem.
Epifýza je součást mezimozku, tvoří tzv. epithalamus. je nepárová, velikosti malého hrášku. Produkuje melatoninu, čímž se podílí na regulaci cirkadiánních rytmů. Melatonin působí jako specifický hormon, ale zároveň ovlivňuje a moduluje funkci řady endokrinních žláz. Ovlivňuje rytmickou funkci gonád a hypofýzy (pozitivně ovlivňuje produkci růstového hormonu a růstových faktorů). Sekrece melatoninu kolísá v průběhu 24 hodin, neboť je tlumena světlem.
Hypofýza - podvěsek mozkový
Je centrálním orgánem endokrinního systému, uložena za zkřížením zrakového nervu /chiasma opticum/ ve fossa hypofysialis. Jedná se o tělísko velikosti třešňové pecky zavěšené na stopce, která vybíhá z hypothalamu. Je součástí diencephala. Do velké míry je nadřazena všem ostatním žlázám s vnitřní sekrecí.
Skládá se ze dvou hlavních oddílů, přední adenohypofýzy a zadní neurohypofýzy. Tyto oddíly se liší nejen svou funkcí, ale také embryonálním původem.
Hormony adenohypofýzy
Hormony adenohypofýzy
Růstový homon /somatotropní, STH/
Luteotropní hormon /prolaktin LTH/
Thyreotropní hormon /TSH/
Folikuly stimulující hormon /FSH/
Luteinizační hormon /LH/
Adrenokortikotropní hormon /ACTH/
Endorfiny
Produkce hormonů v adenohypofýze je regulována hypofysotropními hormony produkovanými neurosekrečními neurony v hypothalamu. Každému hormonu adenohypofýzy náleží dva hypofýzotropní hormony, jeden stimulující /liberin/ a druhý inhibující produkci příslušného hormonu /statin/. Tvorba hypofysotropních hormonů je zpětně regulována hladinou hormonu, který produkuje cílový orgán.
Hormony neurohypofýzy
Antidiuretický hormon /vasopresin, ADH/
Oxytocin
Tyto hormony nejsou v neurohypofýze syntetizovány. Jsou produkovány neurosekrečními buňkami jader hypothalamu a odtud axonálním transportem přesouvány do neurohypofýzy, kde jsou skladovány a předávány do krve krevních kapilár.