Ekonomika a pojišťovnictví
6.7 Tvorba rezerv ve zdravotním pojištění
Pro stabilitu systému zdravotního pojištění je třeba, aby zdravotní pojišťovny byly vždy schopny dostát svým závazkům vůči poskytovatelům zdravotních služeb, a tím i svým klientům - pojištěncům.
Obecně platí, že není-li subjekt schopen dostát svým závazkům, dostává se do stavu úpadku ve smyslu insolvenčního zákona (zákon č. 182/2006 Sb.). Ten se však na zdravotní pojišťovny nevztahuje a případná insolvence zdravotní pojišťovny je řešena zvláštním způsobem. Tím je zavedení nucené správy. Nucený správce ustanovený ministerstvem zdravotnictví může činit rozhodnutí a právní úkony, které jinak přísluší řediteli nebo orgánu zdravotní pojišťovny, a rozhodnutí ředitele nebo orgánu zdravotní pojišťovny podléhají schválení nuceného správce. Nucená správa může trvat maximálně jeden rok. Nesplní-li svůj účel, může být zaměstnanecká zdravotní pojišťovna (nikoliv VZP) zrušena s likvidací.
Zdravotní pojišťovny často v případě platebních potíží přenášejí tyto problémy částečně na poskytovatele zdravotních služeb tím, že zpožďují platby za jimi poskytnuté zdravotní služby. Díky průběžnému systému tak získávají čas na přísun dalších finančních prostředků. Následky tohoto postupu se potom obvykle řeší v politické rovině.
Aby se předešlo problémům se schopností zdravotní pojišťovny dostát svým závazkům, příslušné zákony předpokládají, že si zdravotní pojišťovny budou vytvářet odpovídající rezervy finančních prostředků.
Zdravotní pojišťovny vytvářejí rezervní fondy pro vyrovnání krátkodobých výkyvů ve výdajích na zdravotní péči. Takový výkyv může nastat např. v důsledku epidemie některého onemocnění (např. chřipková epidemie), v případě přírodních katastrof apod.
Rezervní fondy zdravotní pojišťovny vytvářejí povinně, a to ve výši 1,5 % z ročního příjmu z pojistného.
Je třeba zdůraznit, že zdravotní pojišťovny nevytvářejí žádné rezervy na budoucí zvýšené výdaje spojené se stárnutím obyvatelstva, tedy tzv. pojistného kmene. To samozřejmě do budoucna ohrožuje stabilitu celého systému zdravotního pojištění.
NĚMEC. 2008, s. 167