Farmakologie

7.1 Cytostatika

7.1 Cytostatika
 
 
 
Cytostaticky působící protinádorová chemoterapeutika zastavují růst (proliferaci) a dělení buněk. Různými mechanizmy působí na buněčné struktury v různých fázích buněčného dělení (generačního cyklu buňky). Mohou mít účinek fázově nespecifický (postihují buněčný cyklus ve všech jeho fázích, alkylující látky, antibiotika) nebo fázově specifický (postihuje pouze určité fáze buněčného cyklu, antimetabolity). Svým účinkem poškozují buď DNA (deoxyribonukleovou kyselinu) nesoucí genetickou informaci nebo mikrotubuly (buněčné struktury potřebné k dělení buňky). Základními mechanizmy účinku na DNA jsou:
- inhibice její biosyntézy (cytostatika skupiny antimetabolitů),
- poškození její struktury a funkce (alkylační a interkalační látky, inhibitory topoizomerázy).
 
Z terapeutického hlediska je nejefektivnější podávání kombinace cytostatik s odlišným mechanizmem účinku, protože se omezí vznik rezistence a zesílí se cytostatický efekt na nádorové buňky.
Nevýhodou cytostatik je jejich nespecifický účinek - mimo nádorových buněk postihuje i buňky zdravé. Proto je důležité zajistit optimální účinek cytostatik za minimální toxicity pro zdravou tkáň, tzn., že pro každého pacienta jsou dávky cytostatik stanoveny individuálně podle jeho tělesných parametrů (povrchu těla, hmotnosti).
Z neselektivního působení cytostatik plyne řada nežádoucích účinků:
- na kostní dřeň - změny krevního obrazu, myelotoxicita;
- na GIT - průjem, zvracení;
- na vylučovací soustavu – nefrotoxicita;
- na vlasový folikul - vypadávání vlasů;
- na funkci gonád - menstruační poruchy, sterilita;
- na strukturu DNA – teratogenní, mutagenní nebo karcinogenní účinky.
 
Protinádorová terapie je proto většinou rozdělena do několika léčebných cyklů, aby mohlo dojít k regeneraci zdravé tkáně.
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše