Komunikace
6.3 Významní vědci přispívají k novým teoriím poznání
6.3 Významní vědci přispívají k novým teoriím poznání
Známý fyzik Max Planc nepokrytě přiznal: „Nikoliv viditelná a pomíjivá hmota je skutečná, reálná a pravá, nýbrž neviditelný a nesmrtelný duch“. Ve vědě existuje tzv. informační teorie, což je poněkud vznešený název pro skutečnost v podstatě velmi jednoduchou, totiž přibližně pro vyjádření faktu, že nádobu o obsahu jednoho litru nelze naplnit litry dvěma. Z toho vyplývá, že nic nemůže překročit svoje možnosti a nic nemůže překročit hranice vymezené svým druhem.
Vědci světového významu, jako nositel Nobelovy ceny sir John Eccles, badatel v oblasti neurologie, toto vyjadřuje ve svém díle „Vlastní Já a jeho mozek“ slovy: „Mozek jako neuronální stroj, nemůže zásadně vykonávat požadovanou integraci. K tomu je zapotřebí aktivního a nezávislého ducha, který používá mozek jako svůj nástroj“ (ECCLES, 1992).
Velmi podobné jsou i pohledy našeho vědce, inženýra, kybernetika a průkopníka v oblasti hlubinné abreaktivní terapie - Andreje Dragomireckého, které uvádí ve své knize „Informační teorie psychiky“ (DRAGOMIRECKÝ, 1998).
Karel Pribram, který je významný neurolog, přednášející na Stanford University v Kalifornii se vyjádřil, že lidský mozek funguje současně „analogicky“ i „holograficky“, to znamená, že funguje jako analogový i digitální počítač. Z tohoto prezentovaného holografického modelu lze dobře pochopit jak paradoxní mozkové funkce, tak i parapsychologické fenomény a tak zvané transpersonální zkušenosti.
Podle Karla Pribrama je vědomí člověka také holografickou projekcí.
Vědci uskutečnili nová poznání v oblasti lidského vědomí
Výzkumy a projekty posledních desetiletí velmi změnily dosud uznávaná poznání, daly vzniknout tzv. holografickému paradigmatu, jako syntéze pohledů na člověka, svět a vesmír. Vědomí ovšem není jen oddělená nebo izolovaná část osobnosti, nýbrž funkce organizmu, aspekt živého těla. Vědomí se vyvíjí fyzicky, emocionálně a psychologicky paralelně s růstem těla (LOWEN, 2009, s. 38).
Na základě holografické teorie je veškerá pevná realita holografická iluze, takže nikoliv mozek vědomí produkuje, ale vědomí vytváří zdání mozku, těla a celé hmotné reality. Celá struktura našeho těla je holografickou projekcí vědomí. Samotné vědomí je bez stáří. Nemůže v žádném případě stárnout, protože nepodléhá zákonům pozemského času a prostoru. Vědomí je nadčasové a tudíž věčné.
Ve stručném přehledu názorů a prací významných vědců o lidském vědomí, bychom mohli souhrnně konstatovat, že „holografické“ vědomí se projevuje v bio- gravitačním poli a hmota ve fyzikálně měřitelném gravitačním poli časoprostorového „Univerza“.
Hmota a vědomí tudíž tvoří jediný a jednotný celek. Z hlediska tohoto aspektu představují duch a „Univerzum“ obrovský polydimenzionální projekční prostor vědomí (Beránek, 2006, s. 5).
Holistický světonázor - jako nový rozměr poznávání
Proces poznání je zde přibližně stejný, používá se poněkud odlišná terminologie, která již charakterizuje celostní pohled na realitu podle jednotlivých celostních systémů.
Mysl a intelekt jsou součástí mentálního vibračního pole, které je umístěno v levé mozkové hemisféře za vertikální ušní linií. Toto vibrační pole umožňuje orientaci v mentálním světě - světě myšlenek, mysli a intelektu a všeho, co souvisí s procesem myšlení.
Patří sem veškeré úvahy, myšlenky, ideje, inspirace, představy, pozornost, všechna racionální i neracionální poznání. V této části mozku je také svět Systému přesvědčení, Ega a Společná integrální plocha (SIP).
Mysl předvádí smyslová data intelektu a egu člověka, aby je tyto dva ohodnotily a pak jednaly. Smyslová vnímání jsou také zdrojem všech přání. Přání a touhy dávají životu smysl. Člověk si uvědomuje, že žije, aby vyplnil svá přání.
Člověk žije v kauzálně - příčinném světě. Každá akce spouští reakci. Jinými slovy - kvalita jednání určuje kvalitu toho, co se vrací. Celá tělesnost člověka - myšlení, cítění a jednání vstupuje do hry v každodenní realitě.
Člověk žije mnoha rolemi, jimiž komunikuje se zevním světem, které střídá a které určují jeho osobnost. Svou osobností se promítá do okolí a tomuto okolí nabízí svou jedinečnou individualitu - to je sebe. Někdy má pocity pohody a harmonie, jindy se cítí neúspěšný a zničený. Za všemi problémy stojí však zjištění, že na počátku všeho jsou vjemy, tedy jeho osobní přístup a způsob, jakým vnímá určitou situaci ve světě kolem sebe.
Jako příklad si můžeme uvést odlišné vnímání poloplné a poloprázdné sklenice. Ten, co vidí poloplnou, je za ní vděčen a děkuje. Ten, co ji vidí jako poloprázdnou, se cítí ošizen.
Není důležité, co kdo má, ale jaký zaujme osobní postoj k tomu, co má. Je stále mnoho těch ublížených a ukřivděných, jejichž pohár je stále poloprázdný. Aby došlo ke změně, musí dojít současně ke změně postoje - ke změně vnímání. To je ke změně způsobu nazírání na okolí.
Vjemy ovlivňují naše poznání a poznání ovlivňuje naše chování a jednání. Pokud chceme tento stav změnit, je nutno změnit sami sebe. Naše fyzická těla jsou směsicí genetických aspektů a vlivů okolí. Naše psychosoma by mělo být celistvé a propojené ve smyslu - myšlení - cítění - jednání. Když to dokážeme, dochází k proměně v naší osobě a následně přetvoření i osobnosti, dochází i ke kompletní úzdravě, což je navrácení úplnosti těla - mysli - ducha.