Vnitřním prostředím se ve fyziologii rozumí složení bezprostředního okolí buněk, tj. v podstatě intersticiální tekutiny a krve, a to s ohledem na stav tekutin (vody), chemické složení (obsah iontů a dalších látek), osmolaritu a kyselost. Zahrnuje proto stav

- hydratace a osmolarity

- iontového složení

- acidobazické rovnováhy

 

Pro stabilní stav vnitřního prostředí se používá termín homeostáza. K jejímu udržení směřují četné regulační mechanismy organismu, činnost orgánů (ledviny, plíce, krevní oběh atd.) i nerových a hormonálních regulací. Řada dějů k jejímu udržení též vyžaduje energii.

Některé procesy a hodnoty týkající se vnitřního prostředí jsou probírány rovněž v 1. kapitole.