Komunikace
21.2 Některá doporučení pro rychlé zahájení procesu úzdravy
21.2 Některá doporučení pro rychlé zahájení procesu úzdravy
- Nutno si plně uvědomit a pojmenovat příčinu stresu
- nalézt cestu ke změně docílením proměny pohledu na vzniklou situaci
- přeprogramovat stresující prožitek - nežít oběť
- regenerovat organizmus odpovídající stravou a nutričními doplňky, obsahujícími vyčerpané vitaminy a minerály
- odpustit sobě i těm „druhým“.
Strava respektuje zvýšené nároky na vitaminy E, C, B a kyselinu pantotenovou.
Vitamín E, který je soustředěn v hypofýze víc, než v ostatních částech těla, je zvláště nepostradatelný. Jeho úlohou je ochraňovat hormony hypofýzy a nadledvinek před oxidací a zničením.
Deficit kyseliny pantotenové způsobuje, že se žlázy smršťují a přestávají produkovat kortizon i ostatní hormony. Obranné změny v těle se téměř neuskutečňují. Kyselina pantotenová zabraňuje také destrukci bílkovin a zvyšuje glykemii. Podává se v akutním stavu stresu a pomáhá regenerovat tělo v chronických stádiích. Při jejím nedostatku rychle klesá produkce hormonů v nadledvinkách.
Dalším důležitým požadavkem, v rámci nutričních doplňků, je co nejrychlejší navýšení vitaminu C. Stres obrovsky navyšuje spotřebu tohoto vitaminu. Pokud ho není dostatek, žlázy začnou rychle krvácet a produkce hormonů se snižuje.
Objevují se typické příznaky:
- přecitlivělost, prchlivost, hádavost,
- psychika se rychle vychyluje z rovnováhy.
- enormní únava, svalová slabost a ospalost
- žaludeční potíže, zácpa
- vleklé infekce dýchacího ústrojí, bolesti v krku, nosohltanu
- tachykardie.
Celkově se dá říci, že deficit této kyseliny v organizmu, je v části průběhu srovnatelný s působením stresových toxinů v jemnohmotné oblasti těla člověka, (v mentálním i emocionálním vibračním poli). Stejně podobně působí i tzv. reparační reakce, která nastupuje paradoxně po úspěšné psychoterapeutické korekci mentálního a emočního pole v systémech zaměřených na tělo. Je tu však velký rozdíl: Reparační reakce trvá obvykle krátkou dobu a je vystřídána úžasným uvolněním, navýšenou imunitou a dobrým pocitem. Jedná se o významnou detoxikaci těla i mysli. U stresů je to zcela obráceně (STOKES, WHITESIDE, 1998).
Stresor může být vyvolán mnoha příčinami:
Slovem, gestem, pohledem, jako i opačně například přehlížením, ignorací, obviněním. V člověku se vytvářejí pocity tísně, úzkosti, nejistoty, žalu, smutku, viny a křivdy.
Signály těla okamžitě začnou stav mysli a emoce kopírovat. Například mladá žena, která je nucena se účastnit večera pro „vyšší společnost“, se může vzhledem ke vzorcům ve své výchově, kdy rodiče vyžadovali skromnost, pokoru a submisivitu, cítit nepatřičně a nejistě, může se u ní projevit stresový, obranný reflex z prožívaného stavu ohrožení. Je přesvědčená o tom, že ji společnost nepřijímá mezi sebe a cítí se neceněná a nedůležitá, což se okamžitě projevuje na signálech těla.
Celé tělo jakoby ztuhne, stane se neobratným, křečovitým, upjatým. Ostatní tyto signály „čtou“ jako neschopnost a selhání a podle toho ji soudí v duchu i ve slovech.
Pod vlivem obranného reflexu se signály těla velmi rychle mění. Jindy hladké a plynulé pohyby se změní v křečovitou a nekoordinovanou gestikulaci. Změna v těle v režii obranného reflexu nastává například u prožitého šoku, úleku, náhlé tísně nebo bolesti. Jakmile osoba změní signály těla, tato změna neunikne okolí. Lidé se začnou sami cítit v přítomnosti stresovaného podvědomě nepříjemně a stísněně.
Jinými slovy, zasahují nás negativní energie jiných lidí, na které můžeme stejně negativně reagovat. Někdy jsou signály těla silnější, než snaha je zamaskovat. Lidé, kteří se neovládají v určitých situacích, dovolí sami sobě spustit obranné reflexy a tím drasticky ovlivní vlastní signály těla.
Přizpůsobení, přirozenost, sebeúcta
Chceme-li zvládnout jakoukoliv situaci, zvláště stresovou, je podmínkou přijmout vždy situaci takovou, jaká je. Toto přijmutí nám umožní zůstat v uvolnění a využívat zapojení čelních laloků k myšlenkovým operacím, především k analýze situace a nalezení východiska. Pak můžeme zůstat napřímeni v duchu i těle a nepodléhat obranným reakcím.
Je dobré uvědomit si také vlastní cenu, znát svou hodnotu a být hoden sám sebe. Potom zůstáváme uvolnění, přirození, svěží i přitažliví, i když se chováme skromně a vcelku nenápadně. Takoví lidé nezůstávají nepovšimnutí.
Naopak mít špatný názor o sobě, je nejjistější způsob, jak během několika minut setkání nechat vytvořit špatný úsudek o nás druhými. Vždy budeme souzeni tak, jak soudíme sami sebe. Toto vyplývá zcela přirozeně z vlastní prožívané sebeúcty. Má-li člověk zvnitřněnou sebeúctu, chová se stejně i k ostatním a to zcela přirozeně, bez jakékoliv námahy. Úctu rozdává a také okolí se k němu úctyhodně chová. Je hoden jejich úcty, aniž ji jakkoli požaduje. Naopak nikomu se od jiného úcty nedostane, pokud ji sám k sobě nemá a proto ji nedokáže jinému projevit (LEWIS, 1989).