Komunikace
23.2 Emoce a jejich účinek v komunikaci
23.2 Emoce a jejich účinek v komunikaci
„Emoce jsou reakcí těla na naši mysl. Jsou odrazem mysli v těle člověka. Myšlenka vytvoří zesílený obraz sebe samé ve formě emoce a vibrační energie emoce posílí původní myšlenku“, říká Eckhart Tolle v knize „Moc přítomného okamžiku“.
Emoce představují energetizovanou myšlenku se silným energetickým nábojem. Jinými slovy - emoce jsou síla, kterou katalyzujeme původní myšlenku. Mysl - nástroj Ega odvádí naši pozornost od přítomného okamžiku, protože ve své neustálé turbulenci se v něm neumí zastavit. Navíc v přítomném okamžiku si uvědomíme, kdo jsme, což je pro Ego krajně nepřípustné (TOLLE, 1999).
Slovo emoce vzniklo z latinského slova e m o v e r e, což znamená vyrušit, rozrušit, přerušit, zrušit.
Jinak řečeno - ztratit celistvost. Vyrušit z čeho? Z přirozeného stavu vědomí toho, kým skutečně jsme. Z pocitu harmonie, plynutí, sebepřijetí a celistvosti. Vznikly z pocitu oddělenosti od naší duše, od síly, která nás stvořila, od naší Božské Podstaty. Zapomněli jsme, kdo jsme. Čím více se ztotožňujeme s myslí a emocemi, tím jsme méně sami sebou - a tím se i navyšuje náboj emoční energie v emočním vibračním poli. Neuvědomované a „potlačené“ emoce se projevují v naší fyzické realitě jak v tělesné oblasti, tak i v podobě nepříjemných situací a ve střetech s lidmi.
Radost, klid a láska nejsou ve skutečnosti emocemi, ale hlubokým a přirozeným stavem Bytí. Spojují nás s naší Podstatou. Představují naši celistvost s duší a s Bohem. Jsou to stavy srdce a vytoužené stavy mysli. Nepatří do duálního světa (duální reality) a nemají žádný protiklad, protože existují za hranicemi mysli.
Tyto stavy srdce jsou součástí každé bytosti, jsou věčné a nepomíjivé. Pokud nejsme schopni prožívat tyto stavy (klidu, míru, radosti, naplnění, láskyplnosti a dávání), znamená to, že jsme ovládáni myslí. Duální mysl nechce znát přítomný okamžik, proto nás k němu nepustí (HONTZ, 1994).
Duální mysl je naší myslí ve světě polarit a rozdělení. S touto myslí jsou spojeny naše emoce v duálním světě. V dualitě jsou k sobě patřící věci vždy rozděleny, a proto ji prožíváme bolestivě (opak sjednocení do celistvosti).
Emoce jsou tedy modifikacemi původní emoce strachu
Strachů je celá řada - strach ze ztráty, ze změny, z bolesti, z ohrožení, z neúplnosti z opuštění. Emoce jsou projevem bolesti a podléhají zákonu protikladů.
Emoce jsou ve skutečnosti ovlivňovány okolím, situacemi kolem nás, jinými lidmi, jejich chováním a postoji.
Stav Bytí - stav srdce je naopak vnitřním stavem, na našem okolí naprosto nezávislým. Většinou zaměňujeme vnitřní stav srdce (blaho, klid, mír v srdci, láska, sebejistota, jednota, radost) za pozitivní emoce.
Pozitivní a negativní pocity v duálním světě
P o z i t i v n í p o c i t y, stejně jako n e g a t i v n í e m o c e mají vždy protiklad a jsou obvykle způsobeny něčím z venku, něčím, mimo nás.
Pozitivní pocity jsou tedy vždy podmíněné. Jsou podmíněny jinými lidmi a situacemi z okolí.
Mezi tyto pocity patří zamilovanost, podmínečná láska, úspěch, ocenění, přijetí, pocit důležitosti a všechny příjemné zpětné vazby, kterými nám okolí sděluje, jak jsme dobří, nepostradatelní, šikovní, úžasní a mocní. Vymizí vždy, jakmile se vnější zdroj vzdálí, změní, přestane se starat nebo se začne jinak chovat, mít své zájmy apod. Pak pociťujeme odpojení, jako by nás někdo přestal milovat, přijímat a vyciťovat.
Všechny tyto pocity se v duálním světě, ve kterém se bez výjimky nacházíme, časem změní v protiklad - v nelibost, nenávist, prohru, v pocit nedocenění, v křivdu a mnoho dalších emocí (dvě k sobě patřící části, jsou-li dualizovány, jsou ve 3. dimenzi od sebe odděleny - např.: láska/nenávist, my/oni, buď/anebo, černý/bílý aj.).
Pozitivní pocity tak nejsou trvalým stavem. Je to přechodný a pomíjivý pocit. Jsou podmíněny jinými lidmi a situacemi z okolí. Cokoliv je napojeno na vnější svět, je vždy na něm závislé a zevní svět dokáže nemilosrdně ovládat a kontrolovat.
Vnitřní stav vychází naopak z našeho nitra, není závislý na vnějších podmínkách a je trvalý. Jde o vztažnost k našemu „Já“.
Emoce (negativní pocity) nás vytrhávají ze stavu klidu, blaženosti a celistvosti. Boří naši Jednotu - sjednocení těla, mysli a ducha.
Většina lidí nezná vnitřní stav klidu a spokojenosti v srdci, protože jsou ovládáni emočním tělem (emočním vibračním polem). To vždy znamená, že jsou závislí na vlivu okolí, cele mu podléhají a pozitivní prožitky jsou jen chvilkové (známé rčení - štěstí je jenom muška zlatá).
Lidé se chtějí buď okolí zalíbit, nebo s ním bojovat. Obvykle své emoce nevyjadřují pravdivě nebo je potlačují, skrývají nebo prostě tají.
Vše, co je zdrojem pozitivních emocí, jež pocházejí ze zevního světa, vše je doprovázeno strachem, že o tento zdroj přijdeme.
(„To, čeho jsem se tolik strachoval, to postihlo mě, dolehlo na mne to, čeho jsem se lekal“. Job, 3,25).
To, čeho se bojíme, to si zpravidla přitahujeme a potom nastupuje rychle protiklad - negativní emoce. V dualitě vzniká známý kruh: hledáme nový zdroj „pozitivních emocí“ a vše se opakuje.