Multikulturní ošetřovatelství
2.1.5 Doporučení při péči s Romy
2.1.5 Doporučení při péči s Romy
V předchozích kapitolách zazněla spousta zajímavostí nejen ze životních standardů romských obyvatel, kteří se v jakékoliv chvíli mohou stát pacientem ve kterékoliv nemocnici v ČR, ale také mnohá upozornění, na která můžeme dbát při jejich ošetřování. V případě, že víme, že fyzická práce je pro některé rody, zejména pro všechny Olašské Romy tradičně nepřijatelná, neboť je znakem ponížení, nemá smysl během hospitalizace narážet na otázky a motivaci k zaměstnání. Stejně tak není potřeba očekávat, že Rom o něco poprosí nebo bude za péči děkovat, když na to není zvyklý a není tak vychován.
V mluveném projevu a při komunikaci je vhodné se vyjadřovat stručně a konkrétně. Jednak lze tak docílit lepšího přenosu předávaných informací a můžeme se vyvarovat eskalování emocí, které je zde běžné. Stejně jako spousta jiných nemocných i Romové spoléhají na pomoc druhých, často přednostně. Zde je potřeba Romovi nevysvětlovat a nepřikazovat, spíše jej informujme o době čekání a nutnosti spolupráce. Výhodné je také, pokud to ovšem lze, snažit se rodinné příslušníky, kteří nemocné Romy často obklopují, zapojit do činnosti kolem nemocného. Možná se vám toto doporučení zdá nereálné, nicméně svou náklonností a zájmem jim vyjadřujete úctu, kterou dokážou ocenit zejména romští muži. Pamatujme také na velkou citlivost na bolest, nesamostatnost a jakákoliv snaha zapojit Roma do sebepéče, může být okamžitě vnímána nespravedlivě. Vůči ostatním pacientům Romové nerespektují soukromí, z čehož mohou vznikat další konflikty. Zde snad pomáhá otevřená komunikace mezi pacienty navzájem. V případě, že Rom cítí, že je vnímán jako partner a nikoliv překážka, dokáže tolerovat potřeby druhých a spolupracovat.
Charakteristickým rysem Romů je nedůslednost při dodržování léčebných a preventivních pokynů a opatření, zejména pak při ustoupení obtíží. Spolupráce s lékařem a snaha o včasné propuštění bývá vnímána jak ze strany nemocného, tak ošetřujícího personálu. V případě hromadných návštěv je důležité zjistit, komu informace poskytnout a kdo bude se zdravotníky za rodinu jednat. Romové mají sebou často svého „vůdce (vajda)“, kterému věří a poslouchají ho. Je nutné ze skupiny Romů vždy vybrat mluvčího a sním jednat.
Slovníček pojmů, které mohou být využitelné při hospitalizaci pacienta romské národnosti:
Pozn. 1: Romská výslovnost není obtížná. Čteme, jak píšeme. Souhlásky /čh, th, kh, ph/ se vyslovují s přídechem. Hlásku /ľ/ čteme jako měkké slovenské /ľ/. Pravopisnou zvláštností je, že označujeme měkké souhlásky i v případě, že stojí před měkkým /i/.
Lačho ďives! Dobrý den!
Lačhi rat! Dobrou noc!
Džan Devleha! Na shledanou! (říká ten, který zůstává)
Ačhen Devleha! Na shledanou! (říká ten, který odchází)
T´aves bachtalo! Měj se dobře!
Servus! Ahoj!
Sar sal? Jak se máš?
Sar san? Jak se máte?
Lačhes. Dobře.
Sar tut vičines?
Sar tut vičinen?
Jak se jmenuješ?
Koda čačo. To je pravda.
Pro sasťipen. Na zdraví!
Ha/hat/he/hi. Ano
Na. Ne
Na džanav. Nevím.
Oda sa jekh. To je jedno.
Kaj džas? Kam jdeš?
Khatar tiro drom? Kam máš namířeno?
Džav andro foros te cinkerel. Jdu do města nakupovat.
Džav pre Slovensko. Jedu na Slovensko.
O Feris džal pre Slovensko. Fero jede na Slovensko.
Bachtalo tiro drom! Šťastnou cestu!
But bacht! Hodně štěstí!
Romaňi čhib. Romský jazyk, romština
Romaňi čhib hiňi phari. Romština je těžká.
Keci mol? Kolik to stojí?
Oda but mol. Stojí to hodně.
Man (hin) ... Mám... (doslova Mi je...)
Nane man... Nemám...
Nane man love. Nemám peníze.
Hin tut...? Máš..?
Chan Devleha! Dobrou chuť!
Paľikerav. Děkuji.
Nane vaš soske. Není zač.
Kada bajinav. To mě mrzí. Lituji