Multikulturní ošetřovatelství
4.1 Etické principy ošetřovatelství
4.1 Etické principy ošetřovatelství
Etika patří k poskytované ošetřovatelské péči stejně neodmyslitelně i při poskytování péče různým etnikům. Etika je vědou o mravnosti. Definuje mravní chování, jakým by se měl člověk k druhým chovat, hodnoty, které by měl naplňovat a důstojnost pacientů, kterou by ošetřující personál měl ctít (Ivanová, 2005). Cílem etiky v ošetřovatelství je vhodným způsobem usilovat o uspokojování potřeb pacienta. A to nejen psychických, sociálních a kulturních, ale také duchovních, bez rozdílu vyznání či víry (Kutnohorská, 2003). Každý pacient je jedinečná osobnost s vlastním etickým kodexem. To, co ošetřující personál v podmínkách českého ošetřovatelství bude považovat za běžné slušné vychování, může být v jiné kultuře chápáno úplně naopak.
Obr. č. 32.: Romové čekající na příbuzného před nemocnicí
Zdroj: http://www.mfdnes.cz
Může tak docházet ke střetům různých kultur, a pokud ošetřovatelský personál není dostatečně proškolen, může vést takové střetnutí k nepochopení a zkomplikování celého ošetřovatelského procesu.
Etický profil pacienta bude vždy ovlivněn jeho světonázorem, vírou, vzděláním, kulturními hodnotami, profesními zkušenostmi, příbuzenskými vazbami a mnohými dalšími faktory (Kutnohorská, 2003).
V literatuře je uváděno pět základních zásad transkulturní ošetřovatelské péče z etického hlediska:
1. Zásada morální spravedlnosti a rovnosti
2. Zásada kulturní ohleduplnosti a dodržování lidských práv
3. Zásada obecného prospěchu – konání k prospěchu člověka
4. Zásada sloužit druhým a chránit je před destruktivními vlivy
5. Zásada dostatečně častého monitorování etických a morálních veličin
Tyto zásady byly konstruovány, aby nám pomohly rozlišovat mezi potřebami různých kultur (Kutnohorská, 2005). Všichni pacienti bez rozdílu rasy a vyznání mají stejná práva. Zdravotničtí pracovníci se při výkonu své práce zavázali tato práva dodržovat. Mimo jiné má každý pacient právo zejména na nediskriminační přístup, a také právo na kulturní, náboženskou a jazykovou odlišnost. Přes veškerou snahu a vhodnou ošetřovatelskou péči poskytovanou cizincům může někdy mezi pacientem a ošetřovatelským personálem vznikat určitá bariéra. Nemusí se jednat výhradně o jazykovou bariéru, na místě jsou i předsudky a antisemitistické názory. Tyto bariéry mohou vyvolávat u pacienta frustraci a úzkost, a takový nemocný pak není schopen správně vyjadřovat své problémy, emoce a podílet se na vytváření důvěry a recipročního vztahu pacient-zdravotník (Líšková, 2006). V případě jazykové bariéry je nejdůležitější, aby nám pacient důvěřoval a snažil se svoje problémy popsat jiným způsobem než verbální komunikací. Od ošetřovatelského personálu to vyžaduje nejen velkou snahu pacientovi pomoci, ale také značnou trpělivost. Další možností je domluva s pomocí rodinných příslušníku či tlumočníka.
Další bariérou mohou být naše zkušenosti, předsudky či takzvané škatulkování. V případě ošetřování pacienta cizince můžou vyvstávat značné obavy ze strany ošetřovatelského personálu. U romského pacienta může být obava z krádeže, u muslimského muže může zase hrát velkou roli medializace islámu prostřednictvím ponižování žen. Velkou roli zde hraje především stránka lidskosti.
Obr. č. 33.: Muslimský muž bránící svoji ženu před záchrannou službou
Zdroj: http://www.ceskatelevize.cz/