Obecna_a_vyvojova_psychologie
1.3.4 Rozpoznávání objektů
1.3.4 Rozpoznávání objektů
Rozpoznávání objektů je v principu procesem jejich kategorizace: toto je tužka, toto papír, toto stůl atp. Tedy procesem přiřazování vjemů určitým obecným pojmům. Jiným a ne tak častým případem je vnímání objektů, které jsou (alespoň pro nás) jedinečné a nespadají do žádné známé kategorie. Podřazení dané konfigurace atributů pod určitý pojem umožňuje aplikovat na daný objekt celou řadu poznatků o vlastnostech a vztazích, které právě nevnímáme, které však víme o dané kategorii.
Ukazuje se, že pro zrakové rozpoznání jsou zcela nejdůležitější informace týkající se tvarů. Například hrneček poznáme podle tvaru vždy – nezávisle na jeho barvě, velikosti či umístění (svislé nebo horizontální).
Podle Davida Marra lze rozlišit časné a pozdější etapy rozpoznávání objektu.
V časných etapách rozpoznávání vytváří percepční systém popis objektu na základě některých jeho primitivních složek – linií, hran, úhlů atp. – které jsou závislé především na informacích ze sítnice.
V pozdějších etapách rozpoznávání porovnává percepční systém popis objektu s popisy tvarů objektů, které má uchovány v dlouhodobé paměti, a vybírá ten, který se nejlépe hodí. Zde jde o kategorizaci.
Poruchy rozpoznávání
Rozpoznávání objektů je obvykle tak automatické a snadné, že je považujeme za samozřejmou věc. Při poškození mozku však někdy vznikají poruchy tohoto procesu. Obecný termín pro označení poruch či selhání procesu rozpoznávání je agnózie.
Například u tzv. asociativní agnózie mají pacienti s poškozením určitých oblastí mozkové kůry potíže s rozpoznáváním objektů pouze tehdy, jsou-li jim presentovány vizuálně. Pacient například není neschopen pojmenovat hřeben, pokud mu ho ukážeme na obrázku, avšak pozná ho bez potíží, dáme-li mu ho do ruky. Dobře však zvládá jiné vizuální úkoly – například nakreslit objekt nebo určit, zda jsou dva obrázky objektů stejné. Proto je pravděpodobné, že k selhání dochází v pozdějších fázích rozpoznávání, kdy dochází k porovnání vstupních informací o objektu s jeho paměťovou representací.
Někteří pacienti s asociativní agnózií mají problémy s rozpoznáním pouze určitých druhů objektů. Tyto deficity specifických kategorií objektů si zasluhují mimořádnou pozornost, neboť nám mohou něco říci o tom, jak pracuje rozpoznávání za normálních okolností. Nejčastějším deficitem specifických kategorií je ztráta schopnosti rozpoznávat obličeje, která je známá jako prozopagnózie. Pokud vznikne tento deficit, je vždy přítomno poškození mozku v oblasti pravé hemisféry a často i poškození odpovídajících oblastí levé hemisféry („Musíte být lékař, protože máte bílý plášť, ale přesto nevím, kdo jste. Poznám to, až na mne promluvíte.“).