Osetrovatelska_pece_o_dite
5.2 Metodika rozumové výchovy
5.2 Metodika rozumové výchovy
Během třetího roku života dochází k podstatným změnám v rozvoji poznávacích procesů dítěte. Vnímání je kvalitnější a přesnější, pozornost se prodlužuje a slovní zásoba se obohacuje. Dítě s oblibou a hodně mluví, dobře chápe řeč dospělého a vlastní řeč využívá jako dorozumívacího prostředku a nástroje myšlení.
Úkoly rozumové výchovy
- seznámení s blízkým životním prostředím. Kromě pojmenování známých předmětů, lidí a zvířat z okolí dětí, upozorňujeme na jejich užitečnost, činnost. Učíme děti poznávat činnost podle nástrojů a pomůcek, profese osob podle jejich charakteristického oblečení (lékař, kominík, listonoš apod.). Pozorujeme činnost lidí v jeslích (kuchařka, údržbář, uklízečka apod.) i mimo jesle (dělník na stavbě), chování zvířat nebo předměty v chodu (mixér, vysavač). Pozorování dětí doplňujeme slovním komentářem, vzbuzujeme zvědavost dětí, nadšení, zájem dětí a obohacujeme jejich zkušenosti a citové zážitky.
- seznamovat děti s přírodou, podrobněji poznáváme přírodní jevy (mraky a jejich důsledek - déšť, bouře – blesk, déšť a slunce – duha, kroupy, sníh, jinovatka). Děti upozorníme na změny v přírodě závislé na ročním období a jejich charakteristiky. Poznáváme běžné druhy květů, rozlišujeme zeleninu, ovoce, stromy podle plodů. Učíme děti jednoduché orientaci ve městě, vyzveme je například, aby ukázaly cestu z vycházky zpět do jeslí.
- rozvíjíme pozornost a soustředění, sledujeme s dětmi i méně výrazné části a vlastnosti objektů (např. u zvířat způsob přijímání stravy – zobe zobáčkem, pije jazykem, chroupá). Snažíme se i o získání odpovědi na složitější otázky např. co papá, které zvíře, jak se uvádí do pohybu stroj. Koncem období vedeme děti ke srovnávání a rozlišování vlastností dvou předmětů (např. srovnáváme psa a kočku, které zvíře má delší ocas, větší uši...). Určitou formou pozorování je i prohlížení obrázků.
Metodika pozorování
Jakýkoliv pozorovaný objekt se snažíme ukázat dětem v činnosti a v několika formách. Upřednostňujeme pozorování skutečnosti před pozorováním modelů, obrázků, hraček. Snažíme se zabezpečit aktivní styk dítěte s pozorovaným objektem. Chceme, aby dítě zapojilo co nejvíce analyzátorů. Postupujeme od jednoduchého ke složitějšímu, od známého k neznámému. Metodu pozorování používáme co nejčastěji a soustavně hledáme vhodné objekty k pozorování. Důležitou roli hraje dospělá osoba, která navozuje a usměrňuje činnost, ale musí mít vždy na paměti podporu aktivity dětí.
Rozvíjení zrakového vnímání
Během třetího roku se smyslová rozlišovací schopnost zkvalitňuje, takže dítě může rozlišit a postřehnout i jemnější rozdíly v kvalitě předmětů a třídit je podle dvou znaků např. barvy a tvaru, tvaru a velikosti, velikosti a barvy. Rozlišování barev a tvarů – do konce třetího roku se má dítě naučit rozlišovat alespoň čtyři barvy a minimálně čtyři tvary a také je pojmenovat. K procvičování rozlišovací schopnosti můžeme využít duté krabice s vyřezávanými tvary, různé skládačky. Didaktické hry na rozlišování vlastností předmětů mohou mít charakter her manipulačních, konstruktivních, pohybových, receptivních (pohádka) apod. Rozeznávání velikostí - je ztížené tím, že rozdíly ve velikosti dítě nedovede dobře pojmenovat. Pojmenujeme zpravidla tři velikosti: velký – menší – nejmenší.
Metodické zásady didaktických her – správně zvolená hra a její didaktický úkol, nehlučné, klidné prostředí, individuální přístup, postupné zvyšování požadavků, každý omyl dítěte trpělivě opravovat, názorné předvedení, pochvala každého úspěchu, konkrétními otázkami ověřit, zda dítě zná jednotlivé vlastnosti předmětu.
Rozvíjení hmatového vnímání
Pokud dítě mělo v mladším věku dostatek možností k manipulaci s předměty z různého materiálu a s různým povrchem, získalo už tehdy první dotekové zkušenosti. Ve třetím roce rozlišujeme kvalitativní rozdíly např. studené – teplé, měkké – tvrdé.
Chuťové a čichové vnímání
Rozvíjíme nejčastěji v přirozených podmínkách u jídla, kdy označujeme slovy chuť pokrmu a jeho název. Upozorníme na vůni pokrmu a jeho vzhled.
Rozvíjení paměti a řeči
Ve třetím roce se řečová aktivita výrazně zvyšuje, dítě používá svoji slovní zásobu aktivně. V rozhovorech s dítětem požadujeme čím dál více souvislejší a přesnější vyjádření myšlenek formou složitějších vět. Dítěti umožňujeme mluvit o svých zážitcích. Samostatné vyprávění podporujeme otázkami typu: „Kdo je to, co je to, co dělá, kam jde, kde je, proč, kdy, s kým, jaký je?“ Úplně vynecháváme otázky jako: „Ukaž, kde je?“
V jazykové výchově dodržujeme tyto zásady
Mluvíme jasně, srozumitelně, přiměřenou rychlostí a spisovnou češtinou.
Nepoužíváme zbytečně zdrobněliny, kterými řeč pouze komplikujeme.
Klademe časté otázky, které odpovídají vývojovým požadavkům dítěte, požadujeme odpovídat celým slovem, celou větou.
Neklademe sugestivní otázky nebo takové, na které děti odpovídají sborově, např. máte doma auto.
Chyby ve výslovnosti opravujeme tak že nesprávně vyslovené slovo opakujeme správně a dítě vyzveme, aby ho reprodukovalo. Nesprávnou výslovnost po dětech neopakujeme.
Podporujeme samostatný řečový projev dětí.
K výchovným zaměstnáním, kterými rozvíjíme řeč dětí, patří všechna výchovná zaměstnání. Především ta zaměřená na jazykovou výchovu – maňáskové scénky, vyprávění pohádek, prohlížení obrázkových knížek, říkánky.
Práce s říkánkou – doplňují a oživují výchovná zaměstnání. Musí být jednoduché a srozumitelné, motivují dítě k činnosti, nácvik musí mít charakter hry, při nácviku mluvíme pomaleji, úspěch dětí odměníme pochvalou.
Prohlížení obrázků
Ve srovnání s mladšími batolaty může být skupina početnější (5–8 dětí). Dbáme na dobré osvětlení obrázků a na správném umístění dětí. Výběr obrázků – velikost obrázků se postupně zmenšuje, ale jejich obsah a členitost se zvyšuje. Vhodné obrázky vyjadřují činnost, příčinné vztahy a citové stavy osob. Velmi oblíbené jsou obrázky na magnetické tabuli.
Metodika práce: téměř se shoduje s metodikou pozorování, protože obrázek rozebíráme do nejmenších podrobností a pátráme po vztazích, souvislostech, čímž aktivizujeme myšlení dětí. Otázky musíme předem promyslet, aby byly podnětné a aby podporovaly samostatné vyprávění dětí. Koncem třetího roku se můžeme občas zeptat na věci, které nejsou na obrázku znázorněny, ale které ze znázorněné situace vyplývají nebo které děti mohou znát. Např. jak nám pomáhá pes?
Vyprávění pohádky
Pohádka má výchovné a didaktické poslání, obohacuje vědomosti dětí. Je velmi účinným prostředkem rozvoje poznávacích procesů.