Osetrovatelska_pece_o_dite

11.1 Klasifikace potřeb

11.1 Klasifikace potřeb
 
 
Fyziologické:
Potřeba čistoty, výživy, vyprazdňování, spánku, tepla, pohybu apod.
Nejdůležitějším obdobím pro návyky je batolivé a předškolní období. V kojeneckém období je dítě plně závislé na matce/dospělé osobě. Postupně dochází k osamostatňování – v batolivém dítě se dovede samostatně najíst, napít. V předškolním období je dítě samostatné, ale potřebuje režim.
 
Psychické a sociální:
Potřeba určitého množství, kvality a proměnlivosti vnějších podnětů. Jsou tím míněny podněty v nejširším slova smyslu, vše, co burcuje vnitřní aktivitu, spoluúčast, pozornost, zájem i touhu něčeho dosáhnout. Dostatečný přívod podnětů („podnětná výchova“) umožňuje dítěti, aby docházelo jeho rozvoji. Přiměřenost podnětů je přísně individuální – co do množství, druhu i jejich střídání a obměny. Co je vhodné pro jedno dítě, pro jiné znamená přetížení, pro jiné nezajímavé, nic neříkající vlivy z prostředí.
 
Potřeba určité stálosti, řádu a smyslu v podnětech. Základní je ohled na to, jaký vývojový smysl podněty pro dítě mají. Velmi podstatné je individuální „zvnitřnění“ vnějších podnětů. Dítě potřebuje, aby v souladu s aktuálními duševními možnostmi mohlo vnímat okolní svět. Naplnění této potřeby dává podmínky k učení od nejrannějších fází vývoje. Umožňuje, aby z podnětů, které k dítěti prostřednictvím všech smyslů přicházejí, staly zkušenosti, poznatky. Učení v širokém slova smyslu zahrnuje učení různého druhu (včetně učení sociálního) i učení probíhající v rozmanitých formách (např. spontánní učení, řízené učení). Důležitým úkolem dospělých je vytvářet optimální podmínky pro učení.
 
Potřeba prvotních citových a sociálních vztahů. Jedná se o základní potřebu, od které se odvíjejí ostatní potřeby. V oblasti prvotních sociálních vztahů dítěte je důležitá potřeba láskyplného, důvěrně známého lidského prostředí, jehož se dítě cítí být součástí. Citový vztah dítěte k „jeho“ lidem se zakládá především na tom, že je plynule naplňována potřeba jistoty a bezpečí (touha po stabilitě, důvěře, spolehlivosti). Rozvíjí se potřeba identifikace (ztotožnění) s životním vzorem, potřeba sounáležitosti a lásky (potřeba náklonnosti, milovat a být milován). Uspokojování těchto potřeb je významné pro další vývoj osobnosti, pro vztahy dítěte k ostatním lidem.
 
Potřeba vlastního uplatnění a vlastní společenské hodnoty. Z uspokojování této skupiny potřeb vychází zdravé vědomí vlastního já. Již od velmi útlého dětství se objevuje potřeba sebeprosazení, potřeba vlastního projevu, ale také potřeba ocenění, podpory vlastních snah dítěte. Ty jsou na počátku ještě nezralé, často narážejí na překážky a navozují i nejistotu dítěte. Pak je důležité, aby dítě podepřela autorita (rodič) a nabídla úspěšnější cestu řešení. Někdy je potřeba dát i zřetelněji najevo, co se „nesmí“. Dítě si musí „odžít“ pokusy a omyly, nápady a průzkumy apod. Je potřeba, aby dítě vyvíjelo aktivitu a bylo členem okolního společenství se svými právy (a postupně i přiměřenými povinnostmi). Často je zdůrazňován význam prvních let života pro celoživotní utváření osobnosti. Především prožitky vlastní seberealizace dítěte, libost z úspěšných spontánních akcí i z povzbuzující odezvy okolí, mají ten nejužší vztah k cenným pozdějším osobnostním rysům, jako jsou tvořivost, aktivnost, činorodost, vytrvalost, houževnatost.
 
Potřeba otevřené budoucnosti. Malé dítě žije silně přítomností, trvá určitou dobu, než se začne zabývat minulostí a budoucností. Malé dítě znovupoznává, rozšiřuje a zpřesňuje minulé zážitky. V tomto smyslu je důležité, aby se děti setkávaly s dobrými vzory, aby vrůstaly do prostředí, kde se nepropadá zoufalství, kde se přirozeně počítá s životní perspektivou.
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše