Osetrovatelska_pece_o_nemocne_onkologie

2.1.1 Akutní leukémie

2.1.1 Akutní leukémie
 
 
Znamená skutečně rychlý průběh nemoci. Od období, kdy měl nemocný plný pocit zdraví až do období, kdy příznaky jsou natolik intenzivní, že přivedou nemocného k lékaři a na nemocniční lůžko, uplyne obvykle 14 až 21 dní. Podstatou nemoci je rychlé množení leukemických buněk v kostní dřeni, útlak všech normálních krvinek v kostní dření a jejich nedostatek v periferní krvi. Příznaky nemoci jsou tedy dány velkým nedostatkem všech druhů normálních krvinek a krevních destiček. Krvácení z nosu a krvácení do kůže i krvácení do dutých orgánů je způsobeno nedostatkem krevních destiček. Nemocného může usmrtit krvácení do mozku. Nedostatek červených krvinek jako přenašečů kyslíku s sebou přináší únavu, nevýkonnost, malátnost, motání hlavy a dušnost. Popřípadě i bolesti na hrudníku, způsobené chronickou ischemií srdečního svalu. Nedostatek funkčních bílých krvinek způsobuje závažný až fatální průběh jinak běžných infekcí. Pomnožené maligní buňky nemají funkci normálních bílých krvinek, což vede k výraznému snížení obranyschopnosti organizmu. Infekce se od normálních infekcí u zdravých lidí (jedná se o angíny, záněty dásní, zápaly plic), liší závažným průběhem a tím, že téměř nereagují na antibiotika. Diagnózu akutní leukémie obvykle stanovíme z periferní krve. Typickým nálezem je zmnožení počtu bílých krvinek a především přítomnost jejich nezralých, patologických forem blastů.
Blasty jsou nezralé bílé krvinky, které se v periferní krvi u zdravých lidí nevyskytují, u nemocných však tvoří většinu bílých krvinek, které nalézáme při vyšetření krevního obrazu.
 
Podle typu blastů se leukémie dělí do dvou zásadních skupin, a to na: akutní lymfatickou leukémii a akutní myeolidní leukémii.
 
Existují i další typy akutních leukémií, které se obtížně zařazují, jsou však vzácné. Každá z uvedených skupin je dělena na základě dalších podobných vyšetření na řadu podskupin. Jejich léčba se mnohdy liší. Kromě klasického krevního obrazu a vyšetření krevního obrazu pod mikroskopem se u podezření na toto onemocnění provádí vyšetření kostní dřeně a řada speciálních cytochemických a cytovolumetrických vyšetření. Následuje cytogenetické a molekulárně genetické vyšetření, které je zásadní pro zařazení do platné klasifikace, ale i pro typ léčby.
Léčba akutní leukémie je zahajována chemoterapií, která má potenciál ničit leukemické buňky, někdy je také používán termín „indukční chemoterapie“.
 
Intenzivní chemoterapií se obvykle podaří dosáhnout remise, nikoli však úplné úzdravy. I když se objeví normální krvetvorba a v periferii při vyšetření krevního obrazu nacházíme normální počet bílých i červených krvinek, zůstává v kostní dřeni určitý počet leukemických buněk, které se mohou stát zdrojem znovu vzplanutí (relapsu) onemocnění.
Další léčebný postup spočívá buď v opakovaných cyklech chemoterapie a v dnešní době v biologické léčbě. Chemoterapie je u tohoto onemocnění skutečně agresivní s řadou komplikací. Biologická léčba monoklonálními protilátkami mění akutní onemocnění v chronické.
Za optimální řešení vedoucí k uzdravení nemocného se v současné době považuje transplantace kostní dřeně od vhodného dárce.
Léčebné výsledky přes všechny pokroky v léčbě nejsou stále dobré.
Tam, kde se provede úspěšná transplantace kostní dřeně, pětileté přežití dramaticky stoupá na 50 % i více.