Osetrovatelska_pece_o_seniory

5.1 Potřeby, hierarchie potřeb

5.1 Potřeby, hierarchie potřeb
 
 
„Potřeba je projevem nějakého nedostatku, chybění něčeho, jehož odstranění je žádoucí“ (TRACHTOVÁ, 2004, s. 10). Typickým rysem moderního ošetřovatelství je hodnocení a uspokojování potřeb zdravého i nemocného člověka v každém věku. Nejčastěji se při hodnocení používá Maslowova hierarchie potřeb. Maslow odlišil dva druhy potřeb.
První skupinu tvoří ty, které se vztahují k pocitu nedostatku (frustraci) něčeho, co je pro život důležité – např. hlad, spánek. Tím, že je uspokojíme, saturujeme, přestává být jejich ukojení naléhavé.
Do druhé skupiny patří potřeby, které jsou na tom opačně, vycházejí z volní iniciativy člověka, z potřeb poznávání, tvorby a estetického cítění. Pokud se nám něco podaří udělat, potom potřeba neuhasíná, ale naopak, potřeba se zesiluje, intenzifikuje.
Maslow upozorňuje i na to, že v průběhu života od dětství do stáří se do popředí dostávají různé druhy potřeb. Týká se to zejména základních biologických potřeb, které pokud jsou uspokojeny, ustupují do pozadí a objevují se vyšší, zralejší potřeby.
V období stáří se mění hodnotová orientace potřeb. Senior se upíná, fixuje na rodinu a je důležité uspokojení potřeby lásky a sounáležitosti. Z psychických potřeb je nedostatečné uspokojení potřeby komunikace, senioři se často cítí velice osamoceni. Biologické potřeby s přibývajícím věkem vystupují do popředí. U seniorů je nejdůležitější potřeba příjmu potravy, vyprazdňování, spánku a odpočinku. Problematické je, jak uspokojují potřebu hydratace. Dále se senioři cítí víc ohroženi onemocněním, ovdověním, musí se smířit se závislostí na jiných lidech (JAROŠOVÁ, 2006, s. 32-33).
Haškovcová (2010, s. 253) zdůrazňuje „speciálně u seniorů je často opomíjená potřeba informovanosti, a to nejen o jejich nemoci, ale i o vzdálené rodině, a nerespektována autonomie, tedy právo na sebeurčení a s tím právo rozhodovat o důležitých věcech, souvisejících s léčbou“.
 
Maslow sestavil hierarchii potřeb ve formě pyramidy. Rozlišuje 5 úrovní.
1. Nejnižší jsou potřeby biologické a fyziologické (potrava, nápoje, spánek, odpočinek, sex, útulek, teplo, vzduch, oblečení).
2. Druhou úroveň tvoří potřeba jistoty a bezpečí, ochrany, péče, pomoci.
3. Třetí úroveň potřeba přátelských vztahů, lidské sounáležitosti a lásky.
4. Čtvrtá úroveň potřeba úcty, respektu, posilující naše já, zvyšující naši sociální hodnotu, potřeba uznání a kladného ocenění.
5. Pátá úroveň je potřeba seberealizace, sebeaktualizace – potřeba plně realizovat svůj potenciál, splnit svůj životní úkol a tím zanechat po sobě stopu.
 
Absolutní lidská potřeba: „Jde o univerzální potřebu být někým, být považován za člověka, který má svou důstojnost, hodnotu, kterému se proto dostává potřebné pozornosti, ohledu a úcty od druhých lidí“ (LEARY, 1995). Definováno již ve Všeobecné deklaraci lidských práv (OSN, 1948).
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše