Osetrovatelska_pece_o_seniory
7.5 Klinický obraz a klasifikace deliria
7.5 Klinický obraz a klasifikace deliria
Klinický obraz delirií je značně různorodý. Je přítomna kvalitativní porucha vědomí různého stupně. Typický je akutní začátek a kolísání příznaků během dne. Rovněž se objevují poruchy kognitivních funkcí. Pacienti si obvykle pamatují jen krátké úseky událostí a vybavují si určité ostrůvky, které mohou být zkreslené. V průběhu delirií je různý stupeň dezorientace převážně místem a časem, někdy se však může objevit i dezorientace osobou. Poruchy pozornosti jsou pravidelné, pacienti většinou nejsou schopni soustředit se delší dobu na jeden objekt. Rovněž se vyskytují problémy s naplánováním či vykonáním jednoduché aktivity.
U hyperaktivních delirií se objevují především poruchy vnímání typu halucinací, respektive iluzí. U delirujících pacientů se mohou objevovat bludy (poruchy myšlení), nejčastěji paranoidního obsahu. Významné jsou také poruchy emotivity. Obvykle převládá úzkost, někdy se vyskytuje až depresivní nálada. Mohou však nastat i projevy agresivity, včetně brachiální agrese vůči okolí. Jindy se objevuje emoční útlum s neadekvátními aktivitami jako je stereotypní provádění určitých úkonů (kutivost), které může být spojeno a ničením předmětů. Chování deliriózních pacientů může být nenápadné, přesto však bývá někdy velmi rušivé a zneklidňující pro okolí.
Hospitalizovaný deliriózní pacient většinou bloudí po oddělení, bere cizí věci, vytahuje si žilní kanylu nebo močový katétr. U delirií se také mohou vyskytnout poruchy chůze a především nebezpečné pády včetně pádů z lůžka, navíc mnohdy z větší výšky při překonávání postranice jako zábrany (KALVACH, 2008).
Dle převládajícího klinického obrazu můžeme deliria dělit do čtyř subtypů:
- Hyperaktivní forma deliria – převažuje zrychlené psychomotorické tempo a zvýšená aktivita. Časté bývají psychotické příznaky – poruchy vnímání, přítomnost bludů, mnohdy projevy agrese a autoagrese (vytrhávání kanyl a katétrů, strhávání obvazů apod.). Etiologicky se často podílejí toxické faktory (alkohol, drogy, nevhodná medikace) včetně jejich náhlého vysazení (abstinenční deliria). Hyperaktivních forem deliria bývá okolo 15 %.
- Hypoaktivní forma deliria – nenápadná, u geriatrických pacientů častá a mnohdy přehlédnutá forma. Postižení bývají dezorientování místem i časem, ale snaží se vyznat v situaci, někdy se objevuje letargie. Etiologicky se často uplatňují metabolické faktory, např. iontový rozvrat nebo uremie. Hypoaktivních forem deliria bývá okolo 20 %.
- Smíšená forma deliria – střídání hyperaktivních a hypoaktivních projevů a kolísaní intenzity kvalitativní poruchy vědomí. Etiologicky se často uplatňuje multimorbidita a léková polypragmazie. Smíšených forem bývá nejvíce (65 %).
- Subsyndromální forma deliria – vyznačuje se neúplně vyjádřenými příznaky a bývá poměrně častá. U mladších osob má delirum krátké trvání a příznaky se mohou vrátit. Ve stáří mohou symptomy přetrvávat i týdny, v některých případech s již trvalou kognitivní poruchou (KALVACH et al., 2008).
Základními klinickými znaky delirií jsou:
- Zastřené vědomí, snížená schopnost udržet pozornost vůči vnějším podnětům. Pocitové poruchy jako halucinace, iluze a misinterpretace (Capgrasův syndrom).
- Porucha kognitivních funkcí s poruchou bezprostřední a krátkodobé paměti.
- Psychomotorické poruchy (snížená aktivita, hyperaktivita, střídání stavů).
- Rozvrat myšlení různého stupně, např. nedostatek souvislosti při mluvení, roztěkanost, irelevantní projevy.
- Poruchy spánku či cyklu spánku a bdění, zhoršování příznaků ve večerních a nočních hodinách, nespavost, denní ospalost, spánková inverze, rušivé sny, noční můry.
- Rozvoj během krátkého času – hodiny až dny, kolísání během dne.
- Prokázaná vyvolávající příčina.
- Poruchy emocí (úzkost, iritabilita, apatie) (KALVACH, 2008), (FRANKOVÁ, 2007).
Capgrasův syndrom je pojmenován po francouzském lékaři Jean Marie Josephu Capgrasovi, který ho zaznamenal v r. 1923. Spolu s Cotardovým syndromem, Fregoliho syndromem, syndromem domnělého dvojníka a některými dalšími se řadí do skupiny bludných syndromů nesprávného určení totožnosti. Postižený člověk, který jím trpí, je přesvědčen, že některé jemu blízké osoby v jeho okolí (rodinné příslušníky, vlastní ženu nebo vlastního manžela) nahradili dokonalí dvojníci, kteří se za ony blízké osoby jen podvodně vydávají. Bludy mohou zajít až k pokusům nastrčeného dvojníka fyzicky odstranit. Vlastní obličej viděný nemocným v zrcadle se jim může jevit bez života, a proto se také někdy považují za mrtvé (v takovém případě se jedná o blízký, tzv. Cotardův syndrom). Syndrom někdy zahrnuje také zvířata anebo věci.
Delirium může být doprovázeno i některými typickými nálezy:
Tabulka Některé typické nálezy u deliria
Zdroj: FRANKOVÁ, 2007