Osetrovatelska_pece_o_seniory

12.2.1 Farmakokinetika a farmakodynamika

12.2.1 Farmakokinetika a farmakodynamika
 
 
U starších pacientů se snižuje nejen chuť k jídlu, ale také ochabuje trávení. Je nižší pohotovost střevního epitelu vstřebat živiny i podané medikamenty, často se setkáváme s defektním chrupem, který jistě společně s váznoucím krevním oběhem přispívá ke vzniku malabsorpčního syndromu. Po podání léčiva per os často dochází k pomalejšímu nebo špatnému vstřebávání. Resorpci jednoho léčiva může ovlivnit a narušit souběžné podání jiného farmaka. V neposlední řadě se lékař domnívá, že medikaci, kterou předepisuje, pacient užívá nebo je mu podána. V tomto ohledu je ovšem leckterý starší nemocný nesoběstačný (poruchy mobility, kognitivních funkcí), a je tedy nutno počítat se špatnou compliance.
Vazebným nosičem léčiv jsou plazmatické bílkoviny. U seniorů je velmi často snížená hladina celkové bílkoviny. V důsledku toho je snížena vazebná kapacita a jen menší část léčiva se váže na povrch nosiče a zvyšuje se podíl volné frakce léčiva v krvi nebo tkáních. Samozřejmě při podání několika léčiv může dojít ke konkurenci o bílkovinný nosič a k vytěsnění jednoho léčiva druhým, čímž dojde ke zvýšení plazmatické hladiny nevytěsněného léčiva a k zesílení jeho farmakologického účinku.
U stárnoucího organismu postupně ubývá vody, zpomaluje se látková přeměna, mění se metabolismus a dochází ke změnám receptorů cílových tkání. U starších pacientů je třeba vždy počítat s tím, že v důsledku zmenšení objemu tělesné vody bude stoupat koncentrace hydrofilních látek (digoxin), čímž se zvyšuje jejich účinek a mohou se dříve vyskytnout nežádoucí účinky. Ty se ještě zvýrazní v důsledku dehydratace, která je ve stáří relativně častá. Další problémy mohou vzniknout naopak v důsledku relativního zvýšení množství tukové tkáně, které prodlužuje účinek lipofilních látek (to je významné například u benzodiazepinů). Zpomaleným vyprazdňováním žaludku může dojít k oddálení účinku léku, navíc v kyselém prostředí může dojít k jeho degradaci. Zpomalená pasáž tenkým střevem může mít za následek větší absorpci léku. Naopak snížení vstřebávání léku může nastat při zhoršení prokrvení ve splanchniku.
Biotransformace léčiv souvisí úzce se stavem metabolismu pacienta, při jeho poruchách dochází i ke změnám v metabolismu léčiva (např. neprosperita při srdečním selhávání, zrychlená pasáž při střevním onemocnění, onemocnění jater, apod.).
Při farmakoterapii u starších jedinců je třeba dále brát v úvahu funkční stav vylučovacího systému, kdy úbytek renálních glomerulů s poklesem glomerulární filtrace i renální clearance klesá, což je velmi významným faktorem, který je třeba vzít v úvahu při dávkování léků vylučovaných v aktivní podobě ledvinami. Nad 70 let věku je snížen průtok krve ledvinami o 30–50 %, klesá glomerulární filtrace a dochází ke zhoršení tubulárních funkcí. Tyto aspekty ovlivňují eliminaci léčiv z organismu. Vzniká nebezpečí toxického působení léků. Protože se málokdy jedná u staršího pacienta o monoterapii, je zde větší riziko i lékové interakce.
Kromě medikace evidované praktickým lékařem dochází k užívání medikace zakoupené samotným pacientem. Nešvarem současnosti je pak nepřehlednost díky svobodě výběru odborného lékaře a neinformovanosti praktického lékaře o ordinaci nového léku. Tak může snadno dojít k nevhodné kombinaci, někdy i paradoxně vzájemně se rušícímu účinku léků (HOLMEROVÁ, 2007).
 
 
Předchozí
Následující
Operace
Prohlédnout vše