Osetrovatelska_pece_v_gynekologii
12.4 Ošetřovatelská péče
12.4 Ošetřovatelská péče
Ošetřovatelská péče při poruchách trvání těhotenství je zaměřena na uspokojování potřeb těhotné ženy. Při diagnostice potřeb pacientky je nevyhnutelné vycházet z jejích subjektivních a objektivních příznaků.
Subjektivní potřeby, jsou pocity (emoce) jedince, to znamená, že potřeba začíná jistým pocitem, např.: pocit hladu – signál potřeby příjmu potravy, pocit únavy – signál potřeby spánku, odpočinku, pocit osamocení – signál potřeby lásky a společnosti, pocit studu – signál potřeby intimity, pocit zbytečnosti – signál potřeby uznání, úspěchu.
Objektivní příznaky potřeb jsou ty, které mohou u jedince pozorovat jiné osoby, např.: suché rty a sliznice dutiny ústní (signál potřeby příjmu tekutin), slzy a pláč (signalizují potřebu bezpečí), pokusy o rozhovor a otázky (signál potřeby komunikace a informací). Některé objektivní příznaky potřeb nemusí žena pociťovat jako potřebu, to znamená, že při nich chybí subjektivní pocit. Např. pokud má pacientka suchou sliznici dutiny ústní, nemusí mít vždy pocit žízně (neboli potřebu příjmu tekutin), a pod. Situace, kdy chybí subjektivní pocit, může nastat v různých ošetřovatelských situacích a při různých ošetřovatelských výkonech, např. při aplikaci ordinovaných injekcí, při podávání jídla, při rehabilitaci a pod. V takových případech je potřebná subjektivizace potřeby pacientky – neboli zvnitřnění potřeby pacientky, na čem se významně podílí právě sestra odevzdáváním informací potřebných pro pacientku, objasňováním významu, důležitosti, průběhu atd.
Individuální rozdílnosti – lidé se liší v jednotlivých potřebách i ve způsobu jejich uspokojování. Např. potřeba hygieny je u každého člověka jiná a jiný je i způsob jejich uspokojování. Někomu stačí 1x týdně sprcha, jiný si dopřeje denně 20 minutovou koupel a pod. (Tento fakt potřeba respektovat nejen při ošetřování, ale také při plánování ošetřovatelských intervencí).
Ošetřovatelský problém je jakákoliv situace neboli stav, kdy pacientka potřebuje pomoc při obnovování nebo udržování zdraví. Ošetřovatelským problémem je např. neschopnost pacientky se umýt sama, imobilizace pacientky, anebo její strach z vyšetření a pod.
První krok ošetřovatelského procesu - posuzování – zahrnuje poznání problému prostřednictvím sběru informací. Je to úvodní a pravděpodobně nejtěžší, ale i nejvýznamnější krok, protože všechny následující kroky ošetřovatelského procesu se odvíjejí od získaných informací. Poznání problému vede ke stanovení ošetřovatelské diagnózy i plánu ošetřovatelských intervencí. Nedostatečné anebo nesprávné informace vedou vždy k formulaci nesprávné ošetřovatelské diagnózy, která bude vést k nevhodnému stanovení plánu ošetřovatelských intervencí, realizované budou nevhodné nebo nepřiměřené ošetřovatelské intervence a nesprávné bude i hodnocení.
Proto potřeba sběru údajů (úvodní) je stěžejní při prvním kontaktu s pacientkou (při přijetí na oddělení, nebo v ambulanci), a průběžné – v průběhu celé doby ošetřovatelské péče.
Obr. 12.4.1 Péče o předčasně narozené děti