Osetrovatelska_pece_v_chirurgickych_oborech

19 Ošetřovatelský proces u pacienta po amputaci končetiny

19 Ošetřovatelský proces u pacienta po amputaci končetiny
 
 
 
Amputace je jedním z nejstarších chirurgických výkonů. První zmínky o této operaci se vyskytují již 5 000 let před Kristem. Hippokrates v pátém století před n. l. popsal tři indikace k amputaci, které zůstávají platné do dneška - odstranění neužitečných částí končetin, snížení invalidity a záchrana života. Je ironií, že k největšímu pokroku v technice amputací docházelo vždy za velkých válek.
Velkým zlomem bylo zavedení ligatury velkých cév Francouzem Ambroise Paré, které nahradilo hemostázu vařícím olejem. Tato metoda spolu s vývojem anestezie, zavedení asepse, odložené primární sutury a užití antibiotik umožnila tvarování dobře proteticky ošetřitelných pahýlů.
S dalším rozvojem válečné medicíny se nejen zlepšily techniky amputací a zmodernizovaly typy protéz. S rozvojem nových medicínských technik, zvláště rekonstrukční cévní chirurgie, za korejské a  vietnamské války, se podařilo omezit nutnost indikací k amputaci. Další rozvoj ortopedické protetiky zvýšil kvalitu života pacientů.
 
Literatura:
KOLÁŘ, P. a kol. Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2009. 713 s.  ISBN 978-80-7262-657-1.
SOSNA, A., VAVŘÍK, P., KRBEC, M., POKORNÝ, D. a kol. Základy ortopedie. Praha: Triton, 2001. 180 s. ISBN 80-7254-202-8.